GLOBALISTICKÉ ELITY ZNEUŽILY DEMOKRACII POLITICKY I EKONOMICKY

V 90. letech 20. století po rozpadu východního bloku a Varšavské smlouvy se svět nesl na vlnách optimismu a radostného očekávání celosvětového míru a rostoucí prosperity, která přinese užitek každému. Západ prohlašoval, že pro prosperitu všech bude důležitý liberalismus, který je prý základem úspěšné ekonomiky.

V té době politici obecně nadšeně přijali známá mainstreamová doporučení pro globální ekonomiku, v níž všemu dominovaly finance.

Jen někteří antiliberální ekonomové a poltici varovali, že politika podřízená jen zájmům liberalismu brzy už nebude demokracií, ale jen pseudodemokracií, což povede rychle k oslabení postavení obyčejných lidí ak omezování jejich lidských práv.

Tato varování a obavy se bohužel naplnily. V roce 2016, jen o 20 let později, přišlo nejen k masivnímu odporu proti elitám. V Evropě se brzy začal odpor proti uprchlické politice Merkel, dělané na úkor jednoduchých občanů EU – proti ní se dokonce postavily i některé státy jako Maďarsko a Polsko.

Odpor širokých mas proti elitám potvrdilo i zvolení Donalda Trumpa v USA, ale také Brexit ve Velké Británii, jakož i vzestup mnoha pravicových stran ve více evropských zemích.

Liberalismus, který dominoval v 80. a 90. letech 20. století, obsahoval ale už tehdy zárodky tohoto vývoje, jehož katastrofální důsledky vidíme dnes. K nim patří také válka na Ukrajině!

Velmi mnoho lidí se elitami cítí být nerespektovanými. Mají pocit, že elity se na ně dívají opovržlivě a zvysoka. Ekonomika se vrací k tomu neoliberalismu, který Ronald Reagen a Margaret Thatcher přivedli k životu, experiment, který ale totálně selhal, jak vidíme dnes. Bohužel nejen pravicoví, ale i středoleví politici jako Gerhard Schröder, Tony Blair nebo Bill Clinton se řídili myšlenkou, že trhy regulují optimálně vše, co se jim podřídí, přičemž problémem byl jen stát a proto se jim i ten měl a musel podřídit. To byla ovšem jen iluze a zda jen zavádějící lež.

Jednou z příčin „revoluční“ nespokojenosti širokých mas s globalistickou (ne)demokracií byla určitě i velká finanční krize v roce 2008, která vyvolala velkou nevoli a velké zklamání z toho jak velkoryse byla státy za peníze daňových poplatníků poskytnuta záchrana bankám, které vlastní vinou zkrachovaly .

Na druhé straně běžní občané, kteří v důsledku této krize přišli o své domy, byty io své existence byli ponecháni sami na sebe. To způsobilo obrovskou frustraci. Nastalo i období velkého šetření a utahování si opasků, s čímž museli i občané střední třídy žít celé desetiletí. Výsledkem byly v USA masivní protesty na levé straně politického spektra jako hnutí Occupy Wall Street a překvapivě silná kandidatura Bernieho Sanderse v roce 2016. Napravo bylo hnutí Tea Party a zvolení Donalda Trumpa do Bílého Domu.

Byla to očividná nespravedlnost, jak byla provedena záchrana bestiálního zkorumpovaného Wall Streetu. To byla úvodní zápalná jiskra pro útok proti globalistickým elitám. Lidé v USA volili Trumpa zejména proto, že se, přestože je velmi bohatý, odhodlaně as velkým osobním rizikem, postavil proti establishmentu. Obdivuhodným způsobem zmobilizoval miliony občanů k boji proti elitám, nerovnosti a nezodpovědné globalistické ekonomice – a také za politiku patriotického nacionalismu.

V USA je několik renomovaných osobností, přívrženců Demokratů, kteří ale tvrdě a nekompromisně kritizuju politiku elit Demokratů.
Dobře vědí, že to byla z velké části politika Baracka Obamy, která byla zodpovědná za chyby, k nimž došlo v důsledku finanční krize.

Pomoc státu bankám však začala ještě před jeho nástupem do funkce. Jeho chybou bylo, že to udělal po svém. Ještě horší však bylo přivést zpět na palubu neoliberálních ekonomů zodpovědných za deregulaci finančního průmyslu v Clintonově éře. Měli opravit systém, který se právě zhroutil a jehož základy položily jen v podobě deregulovaného finančního systému v 90. letech, To ale neudělali a systém se řítil dál do záhuby.

Tito ekonomové se stali Obamovými hlavními poradci. Obama byl v mnoha směrech velmi působivou postavou, zapůsobil na mnohé lidi po celém světě a vzbudil mnoho nadějí. Byl výmluvný, pokud jde o sociální spravedlnost, ale ve skutečnosti jen profesionálně zaváděl a budil iluze. Vždyť přece byl neoliberál. Neoliberální ekonomové, které najal, posílili chybu, kterou udělali předtím. Argument, že záchrana byla nezbytná, mnohé Američany nepřesvědčil. Pochybnosti občanů o nezbytnosti záchrany bank pak jen zvýšil jejich hněv z nespravedlnosti.

Politici jako Bill Clinton propagovali a prosazovali neoliberální verzi globalizace dominovanou jen financemi a maximálně možnými zisky jako nějakou přirozenou nezbytnost.

Tuto formu globalizace prosazovaly v USA a na Západě téměř všechny vlády v letech 1980 až 2016. V té době tato nejhorší možná forma globalizace, která z jedněch dělala otroky a z druhých multimilionářů, vytvořila obrovskou nerovnost v oblasti příjmů a rozdělování bohatství.

A nejen to, stagnující mzdy a ztráta obrovského počtu pracovních míst ještě více přispěly k úpadku demokracie, než ji hlásali globalisté. Více než 60 procent pracovní síly v USA nemělo žádný užitek z ekonomického růstu v průběhu těchto let. Jejich reálné mzdy trvale stagnovaly! Proto není překvapující, že jejich hněv vůči elitám stále rostl a také roste.

Lidé si myslí, že jejich hlas se nepočítá, že vlády pro ně nic nedělají. Jejich hněv a odpor byly výsledkem působení financemi poháněné verze globalizace a deregulace finančního průmyslu, což někde ve světě, daleko od USA, vytvořilo levná pracovní místa.

Dnes žijeme ve světě trvalého chaosu, nenávisti, válek a obrovské kriminality – za to vše „vděčíme“ americké neoliberální verzi globalizace, kterou chtějí USA všude prosazovat.

Pokud by se proti tomu nebyly postavily země jako Rusko, Čína a Indie, ke kterým se přidávají další, tak by byl další osud lidstva zpečetěn a navždy určován politikou americké formy globalizace maskované rouchem nepravé falešné demokracie.

**

Roman Bednár, roman-bednar.com a Pravý Prostor