Fialův hysterický cirkus

Vládu máme proto, aby hájila zájmy naší země, tedy především zde žijících lidí. Stává se téměř pravidlem, že Fialův tým dělá pravý opak. Bohužel za to platíme a budeme platit náklady my všichni. Do kategorie těchto emočních výronů v poslední době patří vystoupení premiéra na proizraelské demonstraci, spolu s ministrem Síkelou a hysterický výkřik ministryně Černochové, že republika má opustit OSN. Anebo Fialuv výkřik, že politická reprezentace Česka bude hlasem Izraele v EU. Výsledek se dostavil okamžitě. Saúdové zrušili návštěvu ministra Síkely, která měla řešit dodávky ropy….

Abych byl správně pochopen. Nelidské zločiny, kterých se dopustil Hamás, musí být potrestány. Izrael má plné právo si zajistit bezpečnost. Konečně představitelé Hamásu dávají jasně najevo, že jejich základním cílem je zničit stát Izrael. V této situaci rozumím tomu, že náš premiér vyjadřuje Izraeli solidaritu a politickou podporu. Bylo dobře, že nyní Izrael osobně navštívil.

Nicméně premiér a ministři musí znát hranice svého vystupování. Musí být diplomaté a ne aktivisté z ulice. Co si může v tomto případě dovolit běžný občan, nemůže si dovolit ministr, natož premiér právě proto, že nese odpovědnost za celou zemi. Hysterický aktivismus členů vlády z nás udělal jedny z nejzarytějších nepřátel Ruské federace a nyní i ropně – plynových arabských magnátů. Přitom zrovna Saúdové Hamás moc nemusí, ale emoce vzedmuté solidarity muslimů a Arabů nemohou ignorovat. I absolutní monarchie zohledňují převažující nálady svých poddaných.

Fialova vláda nehraje promyšlenou diplomatickou šachovou partii, ale rozpoutala další hysterický cirkus. Nezvládnuté emoce často působí velké škody. V životě jednotlivců stojí emoce za většinou vražd a těžkých ublížení na zdraví. V partnerských vztazích jde v lepším případě o rozbité nádobí, v horším o tahanice o majetek a děti. Ve válečných konfliktech jsou nezvládnuté emoce důvodem páchaných zvěrstev. Účet za hysterické reakce Fialovců už platíme.

Nekupujeme laciný ruský plyn a ropu, ale vše mnohem dráž od různých překupníků, kteří si na Česku mastí kapsy. Teď si cenu zvýšíme tím, že přestřelujeme vůči arabským zemím, které kontrolují významnou část těžby plynu a ropy. Vysoké ceny energií se okamžitě promítnou do cen všeho, co nakupujeme. Jinými slovy, zase zchudneme a na dlouho. Chudá země se sociálně slabými obyvateli nikoho nezajímá. Na mezinárodním poli se jí dostává buď více či méně skrývané pohrdání a výsměch nebo v lepším případě občasný soucit.

Je evidentní, že Petr Fiala a jeho tým patří do skupiny nepraktických, nešikovných, „morálních“ poučovatelů teoretiků – i fanatických kazatelů. A nejsou skupinou manažerů – hospodářů, diplomatů nebo obchodníků. Tedy lidí praktických, kterým jde o lepší hmatatelný výsledek pro vlastní národ a ne jen o prchavý dojem, který krátkodobě vzedme emoce. A možná jim zajistí pochvalu od nejmenované spřátelené mocnosti (ta ovšem na rozdíl od nás má vcelku dostatek vlastních energetických zdrojů).

**

Jiří Paroubek, Vaše Věc