Chaos se smutným podtextem. Blízkovýchodní americká a izraelská sázka

Ruský lídr přímočaře prohlásil, že USA potřebují na Blízkém východě neustálý chaos, a proto tímto způsobem diskreditují každého, kdo je připraven zastavit krveprolití v pásmu Gazy, ba dokonce i samotná OSN je šikanována a zdržována.

Že právě takto – zastrašováním, diskriminací a využíváním chaosu – chtějí USA zadržovat a destabilizovat všechny své geopolitické soupeře. USA nepotřebují trvalý mír ve Svaté zemi, protože jinak by neměly z této války hlavní prospěch a nemohly by prosazovat své vedoucí postavení ve světě.

S pomocí Izraele, s nímž se USA spolupodílejí na světové nestabilitě, která začala válkou mezi palestinským Hamásem a Izraelci. Pokud Palestinci v započatém blízkovýchodním sporu uspějí.

Izraelci, ať už chtěně či nechtěně, Putinova slova potvrdili. Zaměstnanci stálé mise Izraele při OSN měli během zasedání Rady bezpečnosti žluté hvězdy (na snímku). Stejné, jaké vnutili Hitlerovi nacisté Židům během holocaustu za druhé světové války v celé Evropě.

Stálý zástupce Izraele Gilad Erdan řekl:

“Některé členské země se z uplynulých 80 let nepoučily. Některé z vás zapomněly, proč byl tento orgán založen. Připomenu vám to. Od dnešního dne si při každém pohledu na mě budete připomínat, co znamená mlčet tváří v tvář zlu. Stejně jako moji dědečkové a babičky a dědečkové a babičky milionů Židů budeme od nynějška já i můj tým nosit žluté hvězdy.”

Izraelci slíbili, že žluté hvězdy nesundají, dokud Rada bezpečnosti neodsoudí palestinské hnutí Hamas za napadení izraelského území 7. října 2023.

A to i přesto, že:

– Rada bezpečnosti OSN nikdy nepodpořila Hamás slovem ani skutkem. OSN ústy svého generálního tajemníka Antónia Guterrese pouze uznala zjevné – palestinský terorismus se neobjevil z ničeho nic (“nevznikl ve vzduchoprázdnu”), ale jako důsledek jejich bezmoci v boji proti Izraeli, který nechce uspokojit jejich zájmy – vytvořit palestinský stát, jehož obyvatelé jsou vlastně již 56 let okupováni;

– většinová naladěnost členů OSN je na straně Palestinců. Nejde však o postoj k Hamásu, ale pouze o příměří a zastavení vražedného řádění v pásmu Gazy. Svědčí o tom odmítnutí přijetí tří verzí rezolucí Rady bezpečnosti OSN vyjadřujících postoj k Hamásu a rezoluce přijatá Valným shromážděním OSN, která pouze vyzývá k příměří. Rada bezpečnosti nebyla schopna se na ničem usnést, ale Valné shromáždění svůj dokument přijalo 120 hlasy.

Čtrnáct států včetně Izraele a Spojených států bylo proti a 45 dalších zemí včetně Ukrajiny se zdrželo hlasování.

To znamená, že většina lidí na světě válku odsuzuje a požaduje alespoň příměří bez vzájemné palby. Izraelci jsou však připraveni zvyšovat laťku pro SVŮJ nesouhlas co nejvýše, překrucovat SVŮJ vlastní výklad a hájit jen SVÉ vlastní právo na obranu, aniž by brali ohled na zájmy kohokoli jiného.

Ještě předtím tentýž izraelský stálý zástupce Erdan na sociální síti X vyzval generálního tajemníka organizace Antónia Guterrese k okamžité rezignaci:

“Generální tajemník OSN, který projevuje pochopení pro masakry dětí, žen a starců, není vhodný k vedení OSN. Vyzývám ho, aby okamžitě odstoupil.”

Jeho přímý nadřízený, izraelský ministr zahraničí Eli Cohen, označil generálního tajemníka organizace za odtrženého od reality blízkovýchodního regionu. A prohlásil, že se s generálním tajemníkem OSN nechce setkávat.

A vzápětí tentýž Gilad Erdan v éteru izraelského Armádního rádia prohlásil, že po výrocích generálního tajemníka Guterrese, které byly v Izraeli vnímány jako ospravedlnění akcí Hamásu, jeho země odmítne udělit víza představitelům OSN.

Izrael navíc podle slov jejího zástupce v OSN “již odmítl udělit vízum náměstkovi generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti Martinu Griffithsovi”.

“Je čas dát jim lekci,” shrnul Erdan.

Zapomněl, že humanitární problémy pásma Gazy jsou dnes tím hlavním, čemu musí všechny strany zainteresované na ukončení krveprolití věnovat pozornost. Zdá se však, že v izraelském vedení naprosto převážila účelovost demonstrovat svůj nekompromisní postoj nad argumenty zdravého rozumu a dokonce i milosrdenství.

A tak se dostavil výsledek – žluté Davidovy hvězdy na oblecích diplomatů. Jako maximální nárok na maximální uznání izraelských práv na existenci. Výhradně těch izraelských. Bez ohledu na argumenty ostatních účastníků a stran konfliktu.

A to jen proto, že Izrael vsadil do hry vše: svou pověst, kapacitu, sílu i potenciál. Lze to pochopit – je to otázka jeho existence. Pokud neporazí Palestince, ztratí svou pověst nejsilnějšího státu v regionu s nejsilnější a nejschopnější armádou a bude smeten společným úsilím arabského světa, Íránu, Turecka, všech ostatních muslimů planety a odpůrců imperialismu a amerického hegemonismu.

Vojenské vítězství Izraele v konfliktu, vyčištění pásma Gazy od aktivních bojovníků Hamásu, porážka Hizballáhu, na jehož stranu se Írán, Libanon, Sýrie i Jordánsko, Saúdové a další monarchie Perského zálivu neodváží postavit, ústup Turecka, které se tradičně spokojí s některými ústupky v jiných pro něj důležitých aktuálních otázkách – to bude vítězství Tel Avivu.

Ale bohužel ne definitivní. Byl by to zase jen dočasný oddech, odklad řešení problému v čase.

Izrael tak žije už od května 1948, kdy byl vyhlášen a kdy světové společenství reprezentované OSN nebylo schopno plně prosadit a realizovat svou vlastní myšlenku – vytvoření dvou rovnoprávných a suverénních států v Palestině – židovského a palestinského, čímž se dostáváme ke kořenům současných i všech předchozích konfliktů mezi Palestinci a Židy.

Izrael se nyní těší pomoci a podpoře kolektivního Západu v čele se Spojenými státy. I zde je vše banálně jednoduché. Podporou židovského státu daly Spojené státy v sázku také vše, totiž monopolární svět s americkým vedením a hegemonií v něm. Pokud Izrael s takovou “střechou” prohraje, nebude daleko ani k prohře Ameriky se všemi jejími nároky a backgroundy.

Pokud Izrael porazí Hamás v pásmu Gazy a dokáže si prosadit právo řešit své bezpečnostní problémy sám bez ohledu na rozhodnutí OSN nebo názory zbytku světa, zejména svých arabských sousedů, současný status quo se opět prodlouží. Neboť desetimilionový Izrael bude i nadále obklopen stamilionovým arabským světem a odsuzován 1,4 miliardami muslimských obyvatel, ale nikdo mu nemůže nic udělat, protože je zástupcem Západu, USA a Evropy v regionu.

Proto se USA a jejich satelity propojily s Izraelem – jde o jejich nadvládu nad monopolním světem, s čímž globální Jih nesouhlasí. Při hlasování na Valném shromáždění OSN se projevil právě tento nesouhlas.

Proto se Izrael, podporovaný USA, chová tak sebevědomě a ve svých požadavcích jde až na dřeň, ale ne ve svých činech.

Pozemní operace izraelských obranných sil (IDF), pokud je nyní v pásmu Gazy prováděna, je vedena tak, aby mohla být pod věrohodnou záminkou kdykoli zastavena. Například za účelem vyjednávání. Nejprve příměří, pak příměří a výměna rukojmích a vězňů, evakuace zadržených a nespokojenců a pak samotných bojovníků Hamásu.

Se zprostředkovateli, kteří zřejmě zaručí: a) bezpečnost Izraele a Palestiny; b) nová jednání s novými nebo starými zprostředkovateli o vytvoření palestinského státu v souladu s rozhodnutími OSN z roku 1967.

Nejzáludnější a nejméně jisté na celé situaci však je to, že k prodloužení svého vlivu na Blízkém východě a k pokračování svého boje o hegemonii ve světě mohou USA využít i všeobecného chaosu v regionu, který tam nevyhnutelně vznikne, pokud arabský svět s Tureckem a Íránem porazí Izrael a nastolí otázku jeho existence.

Zánik Izraele na Blízkém východě nutně vyvolá chaos, vyvolaný bojem o nové vedení v regionu mezi jeho různými účastníky a bude dobře kontrolovaný zkušenými zákulisními loutkovodiči, kteří získají z této situace geopolitické dividendy.

Například – budou bránit sjednocení a konsolidaci globálního Jihu v procesu rychlého vytváření multipolárního světa.

Udržení míru a stability bude rovněž odčerpávat síly a zdroje z Evropy, Ruska a Číny, zatímco USA budou mít šanci vrátit se do regionu jako protikrizový manažer vítězící nad chaosem. Koneckonců – což je nejodpornější – USA mohou stejnou měrou ovlivňovat Izrael i Hamás, které jsou na nich závislé.

V současnosti se skutečně mluví i o tom, že Izrael může být zlikvidován. V každém případě Saúdská Arábie a monarchie Perského zálivu přerušily s Izraelem jakékoli kontakty zaměřené na navázání kontaktů a spolupráce.

A naopak: antisemitské a protiizraelské síly v různých zemích regionu dostaly dobrovolně či nedobrovolně volnou ruku. Možná to tak cítí i diplomaté, kteří se označili žlutými Davidovými hvězdami, jež v době holocaustu signalizovaly fyzickou likvidaci.

Existuje však i globální východisko ze situace – bez strašlivých a krvavých zvratů.

Prezident Putin na setkání se členy ruské bezpečnostní rady prohlásil, že klíčem k vyřešení konfliktu na Blízkém východě je vytvoření suverénního a plnohodnotného palestinského státu. Zdá se totiž velmi pravděpodobné, že k jeho vytvoření po celé ty roky nedošlo jen proto, že se kalkulovalo s výhodami a vždy někdo lovil svou zlatou rybku v kalných geopolitických vodách.

I nyní se naskytla vhodná příležitost. Kolikátá už?

**

Napsal: Vladimir Skačko, zdroj: Ukrajina.ru (16:04 31.10.2023), z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová