Zneužité země. Jak EU přežila rok po explozi plynovodů Ruské federace

Jevgenij Niktovenko, 23. září 2023

Před necelým rokem byly následkem výbuchů na dně Baltu zničeny dva plynovody ruského plynu, které zásobovaly plynem Evropu. Jednalo se o sabotáž v ekonomických zónách Dánska a Švédska, u ostrova Bornholmu, v hloubce 70 až 80 metrů.

Dodávky ze zničených plynovodů mohly být nahrazeny ostatními plynovody z Ruska do Evropy. Jenomže země EU je odmítly. Vypadalo to pro hospodaření EU na apokalypsu, protože Rusko dosud zajišťovalo 42 % evropské spotřeby plynu.

K vlastní škodě

V Evropě se „apokalypsa“ nekonala. Podle experta, docenta na Finanční univerzitě při vládě Ruské federace Valerije Adrijanova hodně pomohlo Evropě počasí. Docent Adrijanov uvedl: „Minulá zima byla nejteplejší za posledních deset let.“ To umožnilo mnohým zemím EU bez ruského plynu „nezmrznout“ a dokonce v podzemních zásobnících nahromadit zásoby.

Laskavost přírody zmírnila úder, ale přesto Evropa za odmítnutí ruského plynu zaplatila vysokou cenu. Došlo k její deindustrializaci, vysvětluje Adrijanov. V roce 2022 bylo naplánováno snížit spotřebu plynu o 15 %. Plán byl dokonce překročen. Dotklo se to obyvatel (ochlazení v domech, ve výrobě to vedlo k uzavření závodů náročných na elektřinu – petrochemie, metalurgie). Některé podniky začaly výrobu přesouvat do Asie, Jižní Ameriky a USA. Odchod průmyslu a kapitálu se projeví v celkovém snížení obecné spotřeby plynu. V Evropě se vyrábí stále méně zboží a to spotřebu plynu snižuje. Fakticky se snižuje hospodářská základna evropských zemí, průmyslových výrobků se produkuje stále méně, což se odráží v makroekonomických ukazatelích mnoha zemí Evropy. Například ekonomický růst ve Francii a Německu se pohybuje kolem nuly, bývá i záporný. Znamená to deindustrializaci. Snižování národního HDP je toho důsledkem. Například v Německu se snížily dodávky vlastních hnojiv ze 40 % v roce 2021 na současných 5 %.

Jak objasňuje zástupce generálního ředitele Národního fondu energetické bezpečnosti Alexej Grivač, není korektní říkat, že se Evropa obešla bez ruského plynu. Poznamenal: „Země jižní a východní Evropy dále dostávají ruský plyn. Dost významné množství, kolem osmdesáti až devadesáti milionů kubíků za den. Je to dva a půl krát více než dodává Ázerbájdžán.“

Cena za zničení plynové spolupráce s Ruskem bude vysoká. Evropa se skutečně nachází ve vleklé energetické krizi vedoucí téměř do recese. Nemá zásobu pro případ nepříznivého počasí v zimě, což hrozí novými cenovými šoky a dokonce i odstávkami elektřiny.

Bruselu se tedy nepodařilo zcela nahradit ruský potrubní plyn. Odborník k tomu uvedl: „Dodatečné dodávky se podařilo obstarat jen ze třiceti až čtyřiceti procent, jde hlavně o LNG, a to i LNG ruského původu. Zbylý nedostatek zůstal a musela být snížena poptávka a omezena náročná výroba plynu. To se silně projevilo loni, když cena plynu v průměru překročila tisíc dolarů za tisíc kubíků a ceny elektřiny překračovaly obvyklou úroveň osm až desetkrát.“

Spásný LNG

K tomu je třeba přidat dodávky zkapalněného plynu z Ruska. Alexej Grivač k tomu řekl: „Loni i letos jde až 90 % ruského LNG vytěženého v západní části země do Evropy. Dříve tento ukazatel nebyl vyšší než 75 %. Trend je zřejmý.“

Prudký nárůst nákupu LNG na světovém trhu na celkově až 120 milionů tun v roce 2022, což je o 62 % víc než v předešlém roce, hodně pomohl Evropě přežít rozbití spolupráce s Ruskem v oblasti plynu. Největší užitek z toho měli dodavatelé z USA, kteří v roce 2022 zvýšili dodávky do Starého světa téměř třikrát, na 51,5 milionů tun. Tím získali 42,7 % evropského trhu. Valerij Andrijanov vysvětluje: „Američané pečlivě sledují podmínky konjunktury na trhu. Nikdo u nich si nebere dlouhodobé závazky na množství a ceny dodávek. Jakákoliv nepříznivá událost na trhu – propad jednotlivého projektu LNG, havárie, stávka, vede k růstu cen za plyn, důsledkem čehož je inflace. Dodávky potrubím z Ruska znamenaly dlouhodobou záruku dodávek ve smluveném množství za pevné ceny. Nyní musejí Evropané nakupovat LNG plyn za každou cenu.“

Vliv na Rusko

Uzavření evropského trhu s plynem způsobilo Rusku snížení jeho těžby.

Adrijanov říká: „Nám zbývá jen zvyšovat domácí spotřebu a zároveň rozvíjet chemické zpracování ropy a plynu a výrobu LNG. Samozřejmě pracuje plynovod z Ruska do Číny Síla Sibiře a připravuje se Sila Sibiře – 2. Jenže dodávky do Číny nekompenzují ztrátu evropských trhů, kam se od nás každoročně vyváželo až 140 miliard kubických metrů plynu. Letos se očekává jen 80 miliard kubíků. Dokonce i když budou realizovány všechny oznámené projekty LNG, stejně nebude dosažena úroveň dřívějšího exportu plynu.“

Grivač potvrzuje: „Snížili jsme těžbu plynu. Pracuje se na posilování dodávek na jiné trhy, ale musí být čas na rozvoj infrastruktury a na dosažení nejvýhodnějších obchodních podmínek.“

Alexej Grivač již dříve vysvětloval příčiny zvyšování dodávek ruského zkapalněného plynu do Polska a Španělska. Řekl: „Stalo se běžné, že politické úřady deklarují jedno a reálná ekonomika je přinucena dělat něco jiného.“ Byla to jeho reakce na to, že Polsko kupuje od Ruska stále více zkapalněného plynu. V prvním čtvrtletí 2023 zvýšilo Polsko nákupy plynu z Ruska, a ty tvořily 50,8 % celého dovozu.

V dodávkách plynu do EU je na prvním místě USA, na druhém RF a na třetím Katar.

Převzato z AiF.ru (ZDE a ZDE)

***

Spojené státy ve Vietnamu našlapují na stejné hrábě jako v Číně

Dmitrij Minin, 26. září 2023

Washington se stále častěji vrací ke svým minulým šablonám ve snaze udržet si dřívější světovou vládu, i když riskuje, že na tom nevydělá. USA například vyvinuly velké úsilí, aby si připravily mocnou sílu v Číně, aby jim pomohla ulehčit v soupeření se Sovětským svazem. Jenomže současná Čína je pro USA nebezpečnější, než byl kdysi Sovětský svaz. Navíc se Američané snaží přeměnit celou skupinu zemí kolem Číny ve své spojence pro soupeření s Čínou a přitom nemají záruku, že tyto země půjdou americkou cestou.

Jedním z hlavních států v uvedené skupině je Vietnam. Prvořadými důvody, které Washington hodlá zohlednit a zapojit Hanoj pro své cíle, jsou základní rozpory mezi Vietnamem a Čínou. Jde o pohraniční otázky a také o zájem Vietnamu přijímat americký kapitál a technologie ke svému prosperování.

Američané soudí, že Vietnamci podobně jako Japonci z obchodních důvodů zapomenou na zlo, které jim Američané docela nedávno provedli. Avšak Vietnam není jako Japonsko okupován, USA porazil a nevidí jej jako vhodný k následování. Vidí ho spíš jako bohatého strejdu, kterého je vhodné „podojit“, ať už si o sobě myslí, co chce. Vietnamci jsou na kličkování zvyklí z dob Ho Či mina a jsou ještě vynalézavější než velmi moudří Číňané.

Biden nedávno na Valném shromáždění OSN prohlásil, že nynější vztahy USA a Vietnamu jsou úspěšným příkladem „překonání minulých sporů“. V Hanoji to nekomentovali. Ale strašné zlikvidování milionu svých spoluobčanů tam nikdo nikdy nebude považovat za spory, ale za zločinnou agresi!

Při Bidenově návštěvě ve Vietnamu dne 11. září bylo oznámeno „zvýšení úrovně strategického partnerství“ mezi oběma zeměmi, což se považovalo za konečný přechod Vietnamu do tábora Washingtonu. To je silně zveličené. Vietnamci ihned objasnili, že úroveň má být toliko zvýšena na úroveň vztahů s Čínou, Ruskem, Indií a Jižní Koreou, ale nemá být nikterak vyšší. Podle všech dokumentů je zřejmé, že Vietnamci mají na zřeteli jen hospodářskou stránku. Ne nějaké politické, či dokonce ideologické sblížení s Američany. Ti se musejí ještě za Vietnamci naběhat „podzemními cestami v džunglích“, aby zatáhli Hanoj alespoň do nějakého formálního protičínského bloku typu AUKUS. A asi to už ani nedoženou.

Čínský oficiální tisk je například přesvědčen, že Vietnam nebude vytvářet vojenský politický a strategický svaz s USA a nebude se s nimi paktovat v otázce Tchajwanu nebo v „izolaci Číny“. Peking předpokládá, že Vietnam jako socialistická země je na tom ve věci vztahů s Washingtonem podobně jako Čína. USA skrytě podporují vietnamské protivládní síly v zemi a připravují půdu pro „barevnou revoluci“ pod záminkou problému s lidskými právy.

Global Times o Bidenově cestě píší: „Všichni si dobře pamatujeme lekce z války ve Vietnamu, ale Washington se nevzdal snahy vyprovokovat v regionu novou studenou válku. Nijak se neodlišuje od toho co bylo před půl stoletím, především se dere o hegemonii, vystupuje proti komunismu a zasévá chaos a války po celém světě. Podle Pekingu může Vietnam přijmout vlastní rozumné řešení a opravdu realizovat svoji obrannou politiku a nový konsensus, dosažený po setkání na vysoké úrovni mezi Vietnamem a Čínou v roce 2022.“

Hanoj se bude muset dost starat, aby se nestala „pěšákem v rukou USA“. Jestli se tomu vyhne, mohou být upevněné vztahy Vietnamu a USA prospěšné i vztahům mezi Vietnamem a Čínou. USA nemohou dosáhnout takovou úroveň spolupráce s Vietnamem, jako s ním má Čína. Problémy jsou systémové (ideologické rozdíly, zeměpisná vzdálenost, nedostatek ekonomických zdrojů). V roce 2022 byl obchod mezi Vietnamem a USA 123 miliard USD a mezi Vietnamem a Čínou přes 300 miliard USD.

Číňané jsou si vědomi, co způsobuje spor o ostrovy v Jihočínském moři, ale počítají s tím, že se oboustranně dohodnou jednáním. A pokud budou USA chtít sporu mezi Vietnamem a Čínou využít k posílení svého vlivu, nepodaří se jim „Hanoj obalamutit“ a ta nebude chtít „slepě sloužit indo-pacifické strategii USA“.

Zvláštní místo v tomto strategickém trojúhelníku zaujme Washington s ohlášeným úmyslem přesunout do Vietnamu z Číny významnou část světového polovodičového průmyslu. Je to opět snaha o roztržku mezi Pekingem a Hanojí a také snaha USA snížit svoji závislost na dodávkách z Číny. Podle agentury Reuters je Vietnam druhou zemí v pořadí s největšími nalezišti prvků vzácných zemin. Dohody o této věci byly uzavřeny v průběhu nyní skončené cesty vietnamského premiéra Pham Minh chinha v Americe.

Avšak v samotném Vietnamu vidí odborníci tento ohromný projekt jako přemístění polovodičového průmyslu spíš než z Číny, což není podle nich možné kvůli závislosti Západu na čínských dodávkách, ale z Tchajwanu. Ani Peking tím není znepokojen, protože ekonomické oslabení ostrova bude podle něho prospěšné Číně při sjednocování s ním.

Existuje intrikování Bílého domu ohledně spolupráce Hanoje s Moskvou. Nedávno, zřejmě záměrně, unikla zpráva o údajně již připravené „kolosální vojenské dohodě na nákup amerických zbraní Hanojí“. Krom jiného má jít o dodávku letky amerických stíhaček F16 a dopravních letadel. Dosud měl Vietnam 80 % zbraní z Ruska. USA dodaly v posledních deseti letech své systémy jen za 400 milionů USD.

Vietnam má v úmyslu koupit ruské zbraně i přes americké sankce. Podle amerických odborníků jsou ozbrojené síly Vietnamu jako dříve pevně vázané na Rusko. Ke změně by bylo potřeba hodně času. V průběhu války, Vietnamci nazývané „americká“, pomáhaly vietnamským komunistům proti Američanům sovětské rakety. Několik generací vysokého vietnamského vedení bylo vzděláno v Sovětském svazu a poté i v Rusku. I přes přátelské přijetí Bidena Vietnamci Spojeným státům nevěří.

Ian Storey, pracovník Institutu pro studium jihovýchodní Asie se domnívá, že Amerika si v některých ohledech dělá o Vietnamu iluze. Není přesvědčen, že „USA chápou v plné míře jak jsou složité vztahy Vietnamu s Čínou a jak jsou hluboké jeho vztahy s Ruskem. Nepochopení těchto záležitostí může připravit Americe nelehkou situaci.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Putinova iniciativa: Rusko opustí konvenci Rady Evropy o ochraně národnostních menšin

29. září 2023

Prezident Ruské federace Vladimir Putin předložil Státní dumě návrh zákona o vypovězení Rámcové konvence Rady Evropy o ochraně národnostních menšin. Dokument byl uveřejněn v elektronické bázi dolní komory parlamentu země takto: „Vypovědět rámcovou konvenci o ochraně národnostních menšin, podepsanou jménem Ruské federace ve Štrasburku dne 28. února 1996“.

V odůvodnění se uvádí, že rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy z 27. září 2022 významně omezila pravomoci ruského experta v Poradním výboru vytvořeném pro monitoring plnění účastnickými zeměmi Rámcové konvence svých závazků v otázkách národnostních menšin. Rusku byla také odňata možnost „účastnit se práce na přípravě rozhodnutí, která ho zajímají a na mezinárodní úrovni kontrolovat porušování práv národnostních menšin, především však ruskojazyčného obvatelstva žijícího v zahraničí.“

V dokumentu se uvádí: „S ohledem na to, že ukončení účasti v dané mezinárodní smlouvě umožní odejít z diskriminačního jednání s RF v rámci daného monitorovacího mechanismu RF a nebude na škodu dodržování práv národnostních menšin, navrhuje se vypovědět Rámcovou konvenci.“

Rusko vystoupilo z Rady Evropy v březnu 2022 v souvislosti s tím, že „státy NATO a EU trvale mění organizaci na nástroj protiruské politiky a odmítají rovnoprávný dialog a všechny principy, za kterých se tato struktura zakládala. Takovýto krok Moskvy byl odpovědí na rozhodnutí Výboru ministrů Rady Evropy na pozastavení práv RF ve výboru a Parlamentním shromážděním Rady Evropy v souvislosti s ozbrojeným vpádem na Ukrajinu.“

Při vstupu Ruska do Rady Evropy v roce 1996 vzala na sebe Ruská federace závazky, mezi nimiž bylo přistoupení k evropským úmluvám, převedení zařízení ruského vězeňského systému pod ministerstvo spravedlnosti (dosud pod ministerstvem vnitra), přijetí zákona o alternativní vojenské službě a uznání jurisdikce Evropského soudu pro lidská práva.

Převzato z Eadaily.com

***

Zdroj: Outsidermedia, překlad Zajoch