O solidaritě a válečných zločinech

Povraždění 1300 izraelských civilistů Hamásem, zranění dalších 3 621 a únos více než 130 osob byl válečným zločinem, který se odehrál v kontextu izraelské etnické čistky Palestinců, ale nelze ho tím omluvit. Zabíjení civilistů je špatné. Únosy, napadání a mučení civilistů jsou špatné. Zabíjení a únosy dětí a nemluvňat jsou špatné. Zabíjení jakéhokoliv dítěte kdekoliv, kdykoliv, z jakéhokoliv důvodu, kýmkoliv, je morálně odporné a zločinné.

Izrael dělá palestinským civilistům všechny tyto věci. V letech 2000 až 2022 zabil Izrael více než 10 000 Palestinců, včetně 2 300 dětí, z nichž více než pěti stům bylo 8 let nebo méně. To je etnická čistka. To je genocida. To je válečný zločin.

Zdroj: https://www.dci-palestine.org/child_fatalities_by_age_group

Říci, že útok Hamásu byl válečným zločinem, neomlouvá ani neodvádí pozornost od izraelské historie válečných zločinů, ani nedává rovnítko mezi to, co dělal Hamás, a to, co Izrael dělá už 75 let. Válečný zločin Hamásu stojí sám o sobě a musí být posuzován sám o sobě. Izrael je zásadně a historicky – ale ne výhradně – odpovědný za nekončící násilí v Izraeli-Palestině a Hamás spáchal válečný zločin; palestinští civilisté jsou primárními oběťmi nekončícího násilí Izraele a zabíjení izraelských civilistů je špatné.

Zubayr Alikhan v Mondoweissu napsal, že útok Hamasu byl

“…zaměřen na nespočet koloniálních osadníků v uniformách a civilu a zajal je… cílem byli, jsou, kolonizátoři, osadníci, hlavní činitelé, aktéři, hybatelé kolonizace a genocidy Palestiny… [Odpor se zaměřuje na koloniální osady, založené na etnicky vyčištěných a srovnaných palestinských vesnicích; zaměřuje se na koloniální osadníky, kteří žijí v ukradených palestinských domech, na ukradené palestinské půdě, močí na naše mrtvoly a tančí na našich hrobech…] kolonizátor je kolonizátor, v uniformě nebo bez ní.”

Izraelci žijí na ukradené palestinské půdě. Protože žijí na ukradené půdě, jsou osadníky. To se netýká jen Izraelců žijících v osadách na Západním břehu, ale také Izraelců žijících v Tel Avivu, Betlémě a Sderotu. Tato skutečnost sama o sobě nedělá ze všech Izraelců „primární činitele, aktéry, hybatele kolonizace a genocidy Palestiny“. Primárními činiteli kolonizace a genocidy jsou instituce jako Židovský národní fond, který vlastní velkou část ukradené půdy; korporace a banky (zahraniční i domácí), které profitují z okupace, z těžby přírodních zdrojů a z otrocké palestinské ekonomiky; vojensko-průmyslový komplex (zahraniční i domácí), který zajišťuje zbraně a prosazuje projekt; politická arnitura, která projekt spravuje; izraelská lobby (sionistické organizace, izraelské vládní habarové operace, think tanky, miliardové dárcovské sítě atd.); a americká a jiné vlády, které projektu poskytují vojenskou, diplomatickou, politickou a ekonomickou podporu.

Nepůvodní lidé v této zemi jsou osadníci, protože žijí na půdě ukradené domorodým národům. To je daná dějinná skutečnost. Kapitalismus proměnil ukradenou půdu ve zboží za účelem zisku a pracujícím lidem nezbývá nic jiného než na ní žít. 23,7 milionu lidí, kteří pracují pro federální, státní a místní vlády, nejsou primárními činiteli amerického imperialismu. Stejně tak jimi nejsou stávkující pracovníci UAW, nebo 110 000 imigrantů žijících v útulcích v New Yorku, nebo 400 členů dětského pěveckého sboru v Los Angeles.

„Zaměřit“ se na civilisty jen proto, že žijí na ukradené půdě, znamená nahradit demografii a
geografii politickou analýzou.

William Shoki a Bruce Baigrie to vystihli dobře:

“Představa, že skutečná solidarita znamená zdržet se názorů na metody a taktiku odporu, které používá utlačovaná skupina, je směšná a ahistorická. Přistupovat k solidaritě jako k postoji naprosté úcty k utlačované skupině je líné a odlidšťující, okrádající tuto skupinu o děj a složitost. V tomto kontextu je ironicky orientální. Palestinci nejsou v žádném případě nuceni brát ohled na to, co říkají lidé zvenčí, ale nejsou žádné monolitické stádo. Neochvějnou solidaritu s palestinským lidem lze doplnit hlubší podporou konkrétních politických formací (a implicitním odmítáním ostatních).

Palestinský lid má právo vzdorovat svým utlačovatelům, a to i násilnými prostředky. „Palestinci mají právo na sebeobranu,“ prohlásila Noura Erakatová, „a na použití síly k odporu proti koloniální okupaci osadníky – nikoli bezvýhradné právo, ale přesto právo.“

„Hamás,“ napsal Zvi Bar’el, „navzdory své náboženské ideologii je arabskou veřejností vnímán jako nedílná součást palestinského národního boje.“

Marwah Bishara poznamenal:

“Hamás je islamistická skupina, která běžně používala a stále používá kontroverzní a nechutné metody k prosazování své agendy. Stejně jako jiná antikoloniální hnutí, která používala pochybné metody, je však v první řadě nacionalistickým hnutím, které dlouho odsuzovalo al-Káidu a ISIL a nikdy nepodniklo útok mimo historickou Palestinu. Na rozdíl od al-Káidy získal Hamás v posledních parlamentních volbách v Gaze v roce 2006 většinu v parlamentu a – poté, co přežil Američany zorganizovaný puč – vystupoval de facto jako vláda obleženého pásma.

Palestinský lid má právo na sebeurčení, jež OSN definuje jako „právo lidí určovat bez nátlaku nebo donucení svou vlastní budoucnost, politický status a nezávislost“. Toto právo je neodmyslitelně vlastní a nic, co jednotliví Palestinci nebo skupiny Palestinců dělají, nemůže ospravedlnit upírání tohoto práva palestinskému lidu. Stejně jako nic, co dělají Izraelci nebo skupiny Izraelců, nemůže ospravedlnit upírání tohoto práva izraelskému lidu.

Říci ale, že právo na sebeurčení mají oba národy, nestačí, protože Izraelci toto právo mají a
Palestinci ne. Sionismus pojímá židovský stát jako předpoklad přesvědčení, že izraelské sebeurčení vyžaduje upírání tohoto práva Palestincům, že Židé mohou být v bezpečí pouze tím, že učiní Palestince nebezpečnými. Slovy izraelského základního zákona z roku 2018: „Právo na uplatňování národního sebeurčení ve Státě Izrael je pro židovský lid jedinečné.“

Izrael byl neurvalý vůči Palestincům předtím, než byl na konci 80. let vytvořen Hamás – od Nakby v roce 1948 přes vojenskou okupaci Západního břehu Jordánu, Gazy a východního Jeruzaléma v roce 1967 – a pokračoval v obléhání Gazy od roku 2006, kdy se Hamás dostal k moci. V článku analyzujícím současné události v Izraeli-Palestině citoval Haidar Eid Paula Freireho:

“Násilí začalo již navázáním utlačovatelského vztahu. Nikdy v dějinách nebylo násilí iniciováno utlačovanými. Jak by mohli být iniciátory, když oni sami jsou výsledkem násilí? … Nebyli by utlačovaní, kdyby neexistovala předchozí situace násilí, která by stanovila jejich podrobení. Násilí iniciují ti, kteří utlačují, kteří vykořisťují, kteří neuznávají ostatní jako lidi – ne ti, kteří jsou utlačováni, vykořisťováni a neuznáváni.”

Nic, co Hamás dělá, nemůže ospravedlnit izraelské násilí proti palestinskému lidu. „Izrael a jeho spojenci musí najít způsob, jak rozdrtit Hamás – a uzavřít mír s Palestinci,“ napsala šéfredaktorka časopisu Jewish Forward Jodi Rudorenová. A přání se jí plní – alespoň ta zdrcující část. Izraelský ministr obrany Yoav Gallant nařídil „úplné obležení Pásma Gazy. Žádná elektřina, žádné jídlo, žádný plyn, všechno je zavřené. Bojujeme s lidskými zvířaty a podle toho jednáme.“

Izrael bombarduje Gazu nepřetržitě od doby krátce po útoku Hamásu, včetně použití zbraní s bílým fosforem. K 14. říjnu Izrael zabil v Gaze 2 228 Palestinců a 8 744 jich zranil. Celé rodiny jsou vyhlazovány. S hrozbou invaze ze strany Izraele se desítky tisíc Palestinců snaží uprchnout ze severní Gazy, aby našly útočiště v jižní Gaze, a to navíc k 423 378, které Izrael vysídlil do 12. října.

Zdá se, že tento masakr nestačí. „Hamás chtěl změnu a tu dostane. To, co bylo v Gaze, už nebude,“ řekl Gallant, „Začali jsme ofenzivu ze vzduchu, později také přijdeme ze země. Oblast kontrolujeme od 2. dne a jsme v ofenzivě. Ta se jen zintenzivní.“

Podle Gideona Sa’ara, ministra v izraelském válečném kabinetu, musí být Gaza „na konci války menší. Musíme všem kolem sebe ujasnit konec našeho tažení. Ten, kdo začne válku proti Izraeli, musí přijít o území.“

Od izraelského prezidenta Isaaca Herzoga: „Je to celý národ tam venku, kdo je zodpovědný. Tato rétorika, že si civilisté nebyli vědomi, nebyli zapojeni – to absolutně není pravda. Mohli povstat, mohli bojovat proti tomu zlému režimu.” V Gaze nejsou žádní nevinní lidé.

To izraelští představitelé jasně říkají, že jejich záměrem je genocida a etnické čistky. A Joe Biden a Západ jim fandí.

Při vojenské invazi do Gazy Izrael zabije tisíce Palestinců, zraní další tisíce, vysídlí statisíce a zničí to, co zbylo z křehké infrastruktury Gazy. Kolektivní potrestání 2,4 milionu obyvatel Gazy ve jménu pomsty.

Prezident Biden říká, že Izrael má právo se bránit. Jak se Izrael brání tím, že připravuje 2 miliony lidí o elektřinu, vodu, potraviny a palivo? Jak se Izrael brání tím, že zabíjí a zraňuje tisíce Palestinců, kteří s útokem Hamásu nemají nic společného? Jak se Izrael brání tím, že nad městem Gaza vybuchují granáty s bílým fosforem? A proč právo se bránit nemají Palestinci?

A co se stane potom? Jak by vyhlazení Palestinců a devastace Gazy učinily Palestince vnímavějšími k míru? Jak dávají Palestinci za posledních 75 let jasně najevo, izraelské násilí palestinský odpor neodradí, protože utlačovaný lid jejich útlak nikdy snášet nebude. Pokud Izrael „rozdrtí“ Hamás, Palestinci vytvoří další mechanismus odporu. Izrael si nemůže mezi palestinským lidem vybírat své nepřátele, může je jen vytvářet.

I kdyby Hamás infiltroval Izrael a útočil pouze na izraelské vojenské cíle a zabíjel, zraňoval a
zajímal pouze izraelské vojáky, Izrael by stejně bombardoval Gazu. Kdyby Hamás infiltroval Izrael a útočil pouze na izraelské vojenské cíle a nezabíjel, nezranil nebo nezajal izraelské vojáky, Izrael by stejně bombardoval Gazu. Kdyby Hamás infiltroval Izrael, útočil na izraelské vojenské cíle a zabíjel, zraňoval a zajímal izraelské vojáky a infiltroval izraelská města, ale neútočil na civilisty, Izrael by stejně bombardoval Gazu. Kdyby Hamás infiltroval Izrael a zabil jednoho izraelského civilistu, Izrael by stejně bombardoval Gazu. Při jakémkoliv možném scénáři útoku Hamásu by Izrael stejně bombardoval Gazu, protože Hamás udělal neodpustitelné – přinesl boj do Izraele; rozbil by Izraelcům pocit imunity, jejich přesvědčení, že to, co jejich stát dělá Palestincům, není jejich problém.

Izrael vystavuje Palestince každodennímu fyzickému, emocionálnímu, psychickému a
ekonomickému násilí vojenské okupace a obléhání, přerušovanému epizodami koncentrovaného, děsivého násilí, zejména v Gaze. Na palestinských životech nezáleží. Ministr obrany Gallant nazval bojovníky Hamásu „lidskými zvířaty“, ale Izrael se tak chová ke všem Palestincům.

Až do minulého víkendu si Izrael myslel, že dokáže udržet palestinský odpor pod pokličkou tím, že v případě potřeby „poseče trávník“. Brutální útok Hamásu tento kalkul změnil. Jak upozornil Haidar Eid, Hamás „se odvážil udělat »nemyslitelné«, tj. vrátit se, ne jako návštěvníci, kterým dal kolonizátor svolení, ale jako osvoboditelé prosazující své právo na zemi svých předků“.

Těm, kteří se radují z vražd izraelských a palestinských civilistů nebo nad nimi mávají rukou, říkám: Musíme mít dostatečně velká srdce, abychom mohli pojmout veškeré utrpení, a dostatečně jasnou mysl, abychom pochopili, jak utrpení zastavit. Těm, kteří jsou v této chvíli naplněni vztekem a zoufalstvím, a zejména mým židovským bratrům a sestrám, nabízím tuto modlitbu rabínky Alissy Wiseové:

Nechť nám Ten, který vzpomíná, dovolí držet v jedné ruce 75 let okupace, vyvlastnění a
násilí, a v druhé budoucnost míru, spravedlnosti a svobody; Nechť Ten, který je shovívavý k hněvu, obměkčí naše srdce a pěsti, pomůže nám odložit meč i na vrcholu oblouku našeho hněvu;

Nechť nám Ten, který je nadějí, připomene, že budoucnost míru se spravedlností je možná;

Nechť nás Ten, který nás probouzí k životu, drží v naší bolesti a pomstychtivosti, dokud
ty nepoložíme v zájmu života;

Nechť Ten, který přetrvá, nám umožní jednat v zájmu příštích generací;

Nechť Ten, který je bez hranic, rozšíří naše smysly o tom, co je možné, až budeme sahat
po spravedlnosti, svobodě a míru pro nás všechny.

Amen.

**

Autor: Daniel Spector, 15. října 2023 pro Thoughts-letter Substack,

zdroj: https://portside.org/2023-10-16/solidarity-and-war-crimes
překlad Vladimír Sedláček