INKVIZIČNÍ PRAKTIKY SE VRACÍ, ABY DEMOKRACIE VZKVÉTALA

Platón: „Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem.“

Nevím, zda Platón tento opatrný text sepsal před nebo až po popravě svého učitele Sokrata, odsouzeného na smrt občany Athén za to, že svým hledáním pravdy a výchovou ke kritickému myšlení „kazí mládež“… Hledání a šíření pravdy bylo vždy rizikovou činností jedinců (či nevelké skupiny) vůči zavedenému systému oficiálně nastolených pravd a pravidel. Ale ani odstrašujícími tresty se nikdy žádný režim trvale neudržel při životě.

Pokaždé, když v Čechách režim krachne, vyvalují se vlny zdola. Staré křivdy se veřejně propírají a odsuzují v médiích, jejichž zaměstnanci se neštítí toho, že když se ty křivdy děly, tak je sami prezentovali jako spravedlnost. Z odsouzených se stávají rehabilitovaní a „publikum“ má nové „svaté“ mučedníky. Jejich životní příběhy nejprve vycházejí jako seriály v denním tisku, pak v knižní podobě a zároveň se připravují dokumentární i hrané snímky. V těch si s povděkem zahrají i aktéři, kteří v době před krachem režimu mu sloužili bez bázně a studu.

PUCH PADESÁTÝCH LET U MĚSTSKÉHO SOUDU V PRAZE

Zfilmovat příběh paní učitelky Martiny Bednářové však bude (po krachu současného režimu) náročné. Obecné sympatie sice vzbuzuje už teď, ale která herecká celebrantka v pozdějším středním věku má charakterové zázemí pro pochopení a ztvárnění role, kterou Martina Bednářová sehrává „jen“ na příkaz svého svědomí a tím boří připravený scénář. Režii se ale vymknul i červnový nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, který paní Martinu Bednářovou zprostil obžaloby za popírání genocidy a dalších trestných činů, když své žáky učila kriticky myslet a nespoléhat se na jediný zdroj informací o příčinách válečného konfliktu na Ukrajině. „Za názor obžalovaná souzena být nemůže a nebude,“ konstatovala soudkyně Klára Jantošová. U soudu se netleská ani neděkuje, a tak paní Soudkyni vyjadřuji své uznání až teď. Po jejím neočekávaném osvobozujícím verdiktu nastaly překotné změny v připraveném scénáři a původně epizodní role státního zástupce Richarda Petráska byla rozšířena na roli vedlejší a připsáno pro ni odvolání k vyšší instanci.

I u Městského soudu v Praze, jehož senát s předsedkyní Hanou Chaloupkovou v trestním případu paní Bednářové rozhodl 25. října t.r., sehrál významnou vedlejší roli státní zástupce (Aleš Cimbala). Pod tíhou nevyvratitelných argumentů obhajoby nabídl, že se spokojí vyslovením viny (neboť výrok o vině by prý měl výchovný efekt) a upustí od navrženého trestu (podmíněného odnětí svobody a zákazu vykonávat 5 let pedagogickou činnost a práci s dětmi), pokud obžalovaná projeví lítost nad svým skutkem. Paní učitelka lítost neprojevila, odmítla tuto „krysí cestičku.“ Jednak by tím popřela osvobozující verdikt prvoinstančního soudu, ke kterému byl nyní případ znovu vrácen (pro doplnění důkazů), ale především paní Martina, jako sečtělá česká žena (navíc absolventka Filozofické fakulty) dobře zná příběhy těch, co v padesátých letech se soudy pod nátlakem spolupracovali, projevovali lítost za skutky, ze kterých byli obžalováni a sami pro sebe žádali nejvyšší tresty. V mnoha případech je pak i dostali. Toto dnes vytipovaným „viníkům“ sice nehrozí, ale inkviziční metody, směřující k tomu, aby chybějící důkazy byly suplovány přiznáním a projevenou lítostí obžalovaného, jsou stále používané.

KACÍŘI A POSLUŠNÍ

Už ve středověku byli stateční jedinci, kteří lítost (ani při použití útrpného práva) odmítli projevit, nálepkováni jako nebezpeční kacíři zpochybňující jedinou povolenou pravdu. Jan Hus skončil na hranici, stejně jako později i Giordano Bruno. Galileo Galilei své učení před tribunálem římské inkvizice odvolal (Jsem zde, abych byl poslušný…) a uchránil se tak před mučením a popravou. Byl shledán vinným a zbytek života strávil v domácím vězení. Od ojedinělých (církví povolených) návštěvníků se dovídal, jaký obrovský zastrašující vliv měl na evropské vědce a intelektuály demonstrační proces s ním. Například René Descartes upustil ze strachu z inkvizice od vydání svého stěžejního díla Le Monde. Galileovy spisy byly na seznamu zakázaných knih (Index librorum prohibitorum) a jeho „Dialogy,“ kvůli kterým byl v roce 1633 odsouzen, byly ze seznamu „bludných“ spisů vyškrtnuty až roku 1835. Učenec Galieo Galilei, nazývaný „otcem vědy,“ zemřel v 77 letech roku 1642. Rehabilitován byl až Janem Pavlem II. v roce 1992. Mistr Jan Hus nebyl rehabilitován dodnes.

Církev svatá, která je věčná, nemusí s přiznáváním svých starých chyb a projevením dodatečné lítosti nad nimi pospíchat.

POKROUCENÉ PARAGRAFY

Lidská (světská) spravedlnost nelpí na dogmatech, ale funguje podle platných zákonů. Ty se přepisují a vyvíjejí podle aktuálních politických režimů, které se v prostoru střední Evropy mění poměrně často. Minulý režim, který je dnes nazýván totalitním, se bránil proti šíření pro sebe nepohodlných názorů a poznatků tím, že kriminalizoval jejich „původce“ i přenašeče. V oblibě měl především § 98 tr. zákona o podvracení republiky. Po vítězství demokracie a zakotvení LZPS do Ústavy se svoboda projevu, názoru a šíření informací staly zaručenou samozřejmostí. Ale jak šel čas, ukázalo se, že některé informace jsou vlastně dezinformace a jejichž šíření porušuje demokratické principy. A tak si osoby činné v trestním řízení místo zrušeného § 98 nově oblíbily a účelově vyšlechtily § 405 (popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia). Dosah tohoto paragrafu je zdánlivě omezenější a tresty jsou nižší než při stíhání za podvracení republiky, ale v rukou vyšetřovatelů, státních zástupců a (některých) soudců je to paragraf přizpůsobivý, jehož univerzálnost padne na každého (účelově obviněného) stejně jako kdysi kladivo na čarodějnice. Ale přestože se pružnost paragrafu stále zlepšuje, autorita režimu se scvrkává. Je možné, že senát Městského soudu v Praze tzv. šlape vodu a hraje o čas, když vrátil případ zpět na obvodní soud s žádostí o doplnění důkazů. Pokud tato bezvládná vláda padne dřív, než konečný verdikt nad paní učitelkou Bednářovou, bude politický proces s ní asi zastaven. To ale neznamená, že spravedlnost zvítězí, pouze nespravedlnost se zdoláváním překážek unaví a dá si na chvíli pauzu. V té oddechové chvíli ale nastoupí právníci a vymůžou paní Bednářové rehabilitaci.

Rehabilitace znamená očištění od předchozího odsouzení (či obžaloby). Je to postup, jímž se napravuje újma způsobená předchozím rozhodnutím, vydaným podle právních předpisů, které jsou později shledány vadnými. V Čechách (respektive v Československu) proběhly od roku 1918 čtyři vlny politických rehabilitací, poslední po roce 1989. Mnozí z odsouzených v dobách totality byli „očištěni“ až posmrtně. Současná vláda mravních velikánů se ale přičiňuje o to, aby se dnešní odsouzení a souzení podle vadného (a hojně zneužívaného) § 405 dočkali své rehabilitace ještě zaživa.

Solidarita mnoha lidí, pro které se paní Martina stala symbolem odvahy a pevného charakteru, se ale projevuje už teď ve formě finančních příspěvků, které pomáhají nezaměstnatelné paní učitelce držet svou rodinu nad vodou. Státního zástupce Petráska sbírka pobouřila. Zjevně ho ale nepobuřuje, že se dnešní demokratický režim po vzoru minulého totalitního snaží své vytipované „nepřátele“ nejen stíhat, odsuzovat a společensky ostouzet, ale také připravovat o práci v oboru a časem i o důstojný život.

Paní učitelka Martina Bednářová, průběžně dehonestovaná v českých médiích včetně veřejnoprávních, která lokajsky slouží „potřebám dne“ v zadání cizí režie, sice nemá tolik titulů jako současný premiér (někdejší rektor Masarykovy univerzity), avšak na rozdíl od něj pojala akademický slib při své někdejší promoci velmi vážně. Citují její slova:„Když jsem přesně před 30 lety promovala na Filozofické fakultě UK, složila jsem akademický slib. Přísahala jsem při něm na žezlo, že se „budu s neúnavnou pílí věnovat humanitním studiím ne pro zisk, ale pro to, aby byla šířena pravda a aby se jasněji skvělo její světlo, na němž spočívá blaho lidského rodu.“

(na snímku Velká aula Karolina, kde se konají promoce)