Hradní hnízdo škodlivých hlodavců

Bývalý komunistický rozvědčík popírající svou věrnost straně přešel rychle na druhý břeh a systematickou poslušností získal nejen generálské frčky, ale stal se i vysoce postaveným funkcionářem v NATO. Poté už přišla čtyřletá příprava na prezidentské volby, a to pod dohledem velmi zkušeného diplomata a proliberálního politruka Koláře st. Ten dokázal spojit své manipulátorské schopnosti s mediálním prostředím zastoupeným v rodině přítelkyní a bývalou elitní moderátorkou a redaktorkou České televize Světlanou Witowskou.

Tento tým dokázal katapultovat do vrcholné komunální politika syna Ondřeje Koláře, jehož vlastní prezentace vyvrcholila odstraněním sochy osvoboditele Prahy od nacistů sovětského maršála Koněva v době, kdy za Top09 starostoval na Praze 6. V zastupitelstvu zůstal i po komunálních volbách v roce 2022, je však zároveň poslancem ve Sněmovně. Je tedy evidentní, kterým směrem se ubírá tým kolem Petra Pavla a také to, jak orientovaná bude tato loutka v rukách svých loutkovodičů. Evropský liberalismus je cítit cestou na Hrad již na Malé Straně a nenávist ke všemu ruskému je standardní součástí hradní politiky.

Petr Pavel vyhrál prezidentské volby i přes totální veřejnou masáž velmi těsně. Pravdou zůstává, že mu v tom pomohl vojenský i mediální výcvik. V debatách působil klidně, do složitých věcí se nepouštěl, protože ne vše se dá po večerech naučit. Údajně má IQ 107. Což je sice možná zhruba průměr české populace, nikoliv však dostatečné na to, aby měl dotyčný výjimečné schopnosti vést stát. Nevíme, je li to pravda, ale pokud ano, mohl by na prezidentské křeslo dosednout každý druhý Čech a změnu by nikdo nepoznal. Na druhou stranu je takový člověk snadněji voditelný, což Kolářovi s Witowskou projekt ,,Cesta na Hrad“ značně ulehčilo. Úkol byl splněn, Pavel je prezidentem a lze pokračovat v předem připravených úkolech.

Nevěřme tomu, že další akce prezidenta nebyly v plánu. Myslíme tím nově diskutované náležitosti, jakými je proslov Petra Pavla v naprosto prázdném jednacím sálu v Bruselu, kde ho poslouchaly především téměř všechny neobsazené židle. Neúcta k prezidentovi České republiky je v sídle EU zjevná a každý normální člověk by to vzal jako důkaz zbytečnosti své nebo místa, kde vystoupil a nikoho nezajímal. Prostě by místo projevu zavřel desky a odešel. Ne tak Pavel. Dokončil svou trapnost, a ještě nechal média zvýraznit, že předstoupil před europoslance. A aby tomu nebylo dost, prohlásil cosi o potřebě vzdání se práva veta při jednáních v EU, což je doslova šokující se zbavení možnosti hájit zájmy země, jejíž je prezidentem. Je to jako byste předali klíče od svého domu cizím lidem a každý den čekali, jestli Vás pustí domů, přičemž byste se museli zeptat, můžete-li si uvařit čaj, jít se umýt či si lehnout. Ostudné chování Petra Pavla je jasnou ukázkou toho, před čím jsme varovali v době prezidentských voleb. Kolaborace s kýmkoliv je Pavlovi vlastní a má-li v zádech Koláře, bylo jasné, že se stane z jedním z hlavních znaků Pavlovy vlády.

Petr Pavel však pokračuje ještě dále. Dle informací jednal s rodinou Lichtenštejnů majících do 2.světové války v Československu velké majetky a vznášejících své nároky na ně od roku 1989. Byly jim zabaveny na základě Benešových dekretů, což byl trest za spolupráci s nacisty. Jenže nacismus současné mocenské klice už přestal vadit, ostatně řada německých významných osobností včetně předsedkyně EU Leyenové je rodově spojena s bývalými nacistickými pohlaváry, a Benešovy dekrety byly porušeny jak samotným Václavem Havlem, tak i jeho bývalým kancléřem a zakladatelem Top09 Karlem Schwarzenbergem. Navíc Západ nacismu veřejně vyslovuje podporu formou vyzbrojování Ukrajiny a v Kanadě dokonce bývalému členovi nacistické bojůvky tleskají v jejich parlamentu.

Lichtenštejnové by uspokojením svých nároků získali zpět obrovský majetek a v České republice by už nezbylo nic, co by bylo české. Rehabilitace nacistům pomáhajících by měla své následky v nových majetkových sporech, možná by se vrátili i Sudeťáci a idea Adolfa Hitlera, dle které mělo Československo zaniknout, by byla dokončena. To vše pod dohledem týmu kolem Petra Pavla, jehož členové by jistě nezchudnuli.

Možná je to Čechům jedno. Třeba si myslí, že se jich to netýká. Že je de facto jedno, co se děje, protože oni nic neovlivní a soustředí se na vlastní já. Ptáme se tedy. Kam se vytratila národní hrdost? Kde jsou hranice manipulovatelnosti a proč umírali naši předci v bitvách s Germány, v koncentračních táborech či stáli na Národní? To už jsme opravdu přišli o rozum? A opravdu má Petr Pavel být nadále naším prezidentem? Nebo je to jen další krysa v naší politice?

**

Jindřich Kulhavý, iNadhled