Gaza tříští fasádu „poklidu“

Pro ty z nás, kteří to sledujeme z obléhaného Pásma Gazy, nebyla situace nic menšího než děsivá. Krátce po zahájení útoku vyhlásil Izrael válečný stav a zahájil neúnavnou palbu leteckých úderů zaměřených na širokou škálu míst napříč pásmem, včetně nemocnic, veřejných prostranství a obytných objektů. Počet obětí v Gaze již přesáhl 350, další tisíce byly zraněny a zdá se nevyhnutelné, že to nejhorší teprve přijde.

Od chvíle, kdy se v sobotu ráno poprvé objevily zprávy o útoku, prožívám společně se svou ženou, naším dvouletým synem Rafikem, sestrou a našimi rodiči noční můru ve dne. Ve chvílích izraelského bombardování se všichni choulíme k sobě a pevně si svíráme ruce. Snažíme se svůj strach skrývat, masku klidu nosíme i ve chvíli, kdy se útoky přibližují. Naše modlitby, obvykle tak silné, teď působí křehce – jako strohá připomínka toho, že jsme bezmocní, abychom se ochránili.

Není to naše první zkušenost s izraelskými válkami v Gaze. Můj syn zažil svou první v roce 2021 ještě v matčině lůně. Moji rodiče tuto tragédii snášejí od roku 1967. Prožil jsem pět válek během pouhých dvou desetiletí. Myšlenka, že dokážeme normalizovat strach, je však mylná. Každý konflikt působí jako první a naše srdce se chvějí od chvíle, kdy udeří první letecký úder, až do chvíle, kdy je konečně vyhlášeno příměří.

Tento nový útok odbojových skupin v Gaze následuje po sérii intenzivních týdnů izraelského státního a osadnického násilí napříč okupovanými územími, které sehrálo značnou roli v tom, že nás dovedlo k této současné krizi. Palestinci bijí na poplach a varují, že blokáda, trvalé ožebračování, opakované izraelské agrese a roztříštěnost jejich komunit nakonec povede k explozi. Palestinské vedení a odboj vyslyšely výzvy lidu k protiútoku na izraelskou politiku agrese, takže se reakce očekávala.

Co však většinu Palestinců doma i v diaspoře překvapilo, je rozsah a intenzita tohoto útoku – zatímco izraelské úřady nadále zveřejňují další jména mrtvých, zatímco v jižním Izraeli probíhají operace palestinského odboje.

Polapeni ve vězení pod širým nebem

Každodenní život v Gaze se za posledních šestnáct let izraelského obléhání rapidně zhoršil. Dnes je přibližně 97 % vody v pásmu považováno za nebezpečné pro pití, více než polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby, 80 % obyvatel pásma se spoléhá na zahraniční pomoc a budoucnost většiny mladých lidí je nejistá, 64 % z nich je nezaměstnaných a jejich sny a touhy dusí omezení blokády.

Většina Palestinců žijících v Gaze jsou uprchlíci žijící ve věčném exilu ze svých domovů po vyhnání sionistickými a izraelskými silami během Nakby*) v roce 1948. Ještě v letech 2018 a 2019 rezonoval požadavek na zrušení obležení a návrat do svých domovů po celém světě, když desítky tisíc Palestinců protestovaly u plotu během Velkého pochodu návratu – protesty, které byly oživeny v posledních týdnech. Izrael během těchto pochodů zabil stovky lidí a způsobil tisíce zranění, přičemž na mnohé záměrně zaútočil ostrou střelbou do končetin. Tyto rány, jak fyzické, tak psychické, se ještě nezahojily.

Svět sledoval, jak tady žijeme, jak jsme uvězněni v tomto vězení pod širým nebem, prahneme po svobodě. Vydrželi jsme tuto existenci po desetiletí a navzdory tomu všemu jsme lpěli na své naději a odhodlání vzdorovat: kdybychom byli někdy měli šanci, vzdorovali bychom.

To, co Izrael a velká část světa nazývají „klidem“, je přízračné ticho, které přetrvává před bouří, než se Gaza opět ponoří do chaosu. Tento takzvaný klid je klamný, protože v naší realitě je všechno, jen ne mírumilovný. „Klid“ je, když je Gaza bombardována, zatímco vesnice, městečka a města po celém zbytku našich okupovaných území jsou napadány, domy srovnány se zemí, novináři zastřeleni, sanitky napadeny, mešity poničeny, školy zplynovány a Palestinci zmasakrováni.

Tato fasáda klidu se však rozpadá, když Palestinci, zahnaní na pokraj propasti, konečně reagují na neutuchající tlak. Svět může přihlížet v šoku, ale pro nás je to vyvrcholení let utrpení a zoufalství. Je to okamžik, kdy bráníme svou samotnou existenci a právo žít mírumilovně ve svobodě.

Je sice pravda, že zpravodajská selhání Izraele umožnila Hamásu zaskočit je nepřipravené, ale je to také důsledek selhání představivosti, empatie a základní slušnosti. Je to neschopnost pochopit, že od lidu nelze očekávat, že vydrží desítky let okupace stoicky a pasivně.

Je nezbytné si uvědomit, že samotné obléhání je provokací. Nutit lidi žít ve vězení pod širým nebem – záměrný akt udržování celé populace ve stavu neustálé zranitelnosti – je samo o sobě formou násilí. To, co pohání eskalaci, které jsme nyní svědky, je skutečnost, že my Palestinci máme po krk života v neustálých podmínkách okupace a kolonizace. To jsou otázky, které je třeba řešit, aby mohlo dojít k nějakému smysluplnému řešení.

Právo vzdorovat

Izrael vede válku proti palestinskému lidu už více než sedm desetiletí prostřednictvím etnických čistek, okupace, politiky apartheidu a brutálního obléhání Gazy. Navzdory jejich nesmírně vyšší bojové síle však nedávné události poukázaly na úpadek rétoriky izraelských vůdců a jejich neschopnost nastolit mír a bezpečnost.

Svět nechápe, že palestinský lid má právo v boji za svobodu využít ozbrojeného odporu a bránit se izraelské agresi. Mnozí z těch, kdo v současnosti odsuzují útoky Hamásu na civilisty, jsou vskutku příšerně zticha, když Izrael páchá na palestinském lidu nevýslovné zločiny, včetně zavedení kolektivního trestu proti obyvatelům Gazy. Jakákoliv analýza nebo komentář, jež tuto realitu neuznávají, jsou nejen prázdné, ale také nemorální a odlidšťující.

V takových chvílích je klíčové mít na paměti příběhy bojů v Gaze – a palestinského lidu vůbec – a pomáhat zesilovat naše volání po důstojnosti, zatímco dál snášíme nepředstavitelné útoky na naši existenci ve snaze o spravedlnost, mír a rovnost.

Už roky žijí rodiny v Gaze, jako je ta moje, s neustálou, zneklidňující potřebou mít naše důležité věci sbalené a připravené za všech okolností, pro případ, že bychom museli za okamžik odejít. Obsahují to podstatné pro přežití uprostřed chaosu: léky, dokumenty, nabíječky na mobil, osobní věci a hygienické soupravy. Mít tyto tašky připravené za všech okolností odráží, jak děsivý může být život v Gaze v okamžiku.

Nyní, když píšu tato slova, moje rodina a já spěšně sbíráme naše nouzové tašky, abychom opustili dům poté, co nám bylo řečeno, že naše čtvrť bude bombardována. Prožil jsem pět válek v Gaze, ale nikdy jsem nepocítil tolik hrůzy nebo neviděl takové množství zkázy.

**

Mohammed R. Mhawish je palestinský novinář a spisovatel se sídlem v Gaze. Je přispěvatelem do knihy „Země s lidem – Palestinci a Židé konfrontují sionismus“ (A Land With A People — Palestinians and Jews Confront Zionism; vydalo Monthly Review Press Publication, 2021).

+ 972 Magazine – Ocenili jste tento článek? Zde je návod, jak můžete pomoci.

Nacházíme se v bezprecedentní a nebezpečné éře izraelsko-palestinských vztahů. Izraelská vláda krajní pravice dala své plány jasně najevo. Chce mít volnou ruku k tomu, aby střílela a zabíjela Palestince na obou stranách demarkační linie, legalizovala každou osadnickou výspu, zrušila nezávislost soudního systému, deportovala africké žadatele o azyl, delegitimizovala bojovníky za lidská práva a umlčela svobodný tisk.

Této eskalaci bychom se měli všichni bránit. Není to ale úchylka ani štěnice. Posledních 12 let jsme na čísle +972 varovali před jedovatými důsledky sílícího rasismu izraelské společnosti, zakořeněné okupace a stále normalizovanějšího obléhání Gazy.

Naše práce nikdy nebyla zásadnější. A i když se zdá být temná, stále existují záblesky naděje. Popularita otevřeného fašismu probudila lidi, jak v Izraeli-Palestině, tak po celém světě, k nebezpečným důsledkům toho, co může brzy přijít. Palestinci a Izraelci, kteří věří ve spravedlivou budoucnost, se již organizují a připravují strategii, aby svedli svůj životní boj.

Můžeme počítat s vaší podporou? Magazín +972 (www.972mag.com ) je předním mediálním hlasem tohoto hnutí, místem, kde palestinští a izraelští novináři a aktivisté mohou vyprávět své příběhy bez cenzury. Naše žurnalistika narušuje pokřivené mainstreamové zpravodajství a jejím cílem je prosazovat spravedlnost a rovnost pro všechny mezi řekou a mořem.

**

P.S. překladatele: z různých verzí portálu The Portside překládám kdeco, je pokrokový a snaží se přinášet objektivní zpravodajství. Je jedno, že se spoustou statí, které přináší, nesouhlasím. Názory z USA, kde sídlí, mohou být, a jsou, z různých důvodů zkreslené. Ale je nositelem a šiřitelem pokroku a tím je náš. Reportáže z palestinských území převzal a rozšířil do světa a patří mu za to dík.  

**

Autor: Mohammed R. Mhawish, 8. října 2023 pro 972 Magazine www.972mag.com, otištěno na Portside 8. října 2023, ze serveru https://portside.org přeložil Vladimír Sedláček

*) nagba (katastrofa) – tak označují palestinští Arabové vyhnání ze svých území po vyhlášení státu Izrael 14.5.1948 a po všech následujících válkách a pogromech