The Devolution of Zelensky

podle překladače

Devoluce Zelenského

V dubnu 2019 Ukrajina překypovala optimismem, když zvolila prezidentem Volodymyra Zelenského, kandidáta, který sliboval mír, ukončení vládní korupce a ekonomickou prosperitu. Posuňme se vpřed o čtyři roky: občanská válka v oblasti Donbasu se změnila v evropskou válku zuřící na ukrajinském území, která zničila infrastrukturu země, zabila statisíce jejích občanů a vytvořila miliony uprchlíků. Vládní korupce je historicky nejvyšší a země je ve stavu naprosté materiální bídy.

Když Ukrajina získala nezávislost v roce 1991, její státní dluh činil 0,4 miliardy dolarů; v roce 2018, před Zelenským inaugurací, to bylo 76 miliard dolarů a do roku 2023 dosáhl 120 miliard dolarů a stále rostl. Země přežívá díky mezinárodní pomoci a lidé, kteří před čtyřmi lety slibovali „вільна та незалежна Україна“ (svobodná a nezávislá Ukrajina), se ukázali být lháři a pokrytci.

Co se tedy na Ukrajině pokazilo? Abychom pochopili současnost, musíme se podívat do minulosti Ukrajiny. Ukrajina je dítětem bolševiků jejich geopolitického inženýrství. Vznikla na území bývalého ruského impéria v roce 1919 a až do své nezávislosti v roce 1991 byla spravována Moskvou a náhle ocitla bez dohledu kurátorů. Pochopení geopolitiky tamními představiteli, jakož i řízení rizik a schopnost formulovat krátkodobé a dlouhodobé národní zájmy a činit smysluplná ekonomická a politická rozhodnutí, se ukázaly být nad rámec jejich zkušeností a analytických schopností.

Ukrajina zdědila po Sovětském svazu jednu z největších světových zemědělských a průmyslových základen. Vyráběla traktory, letadla, lodě, lokomotivy, turbíny pro vodní elektrárny, elektrické motory a transformátory a obrovský sortiment spotřebního zboží. Vyráběla také různé vojenské vybavení, včetně tanků, raket a proudových stíhaček. Jeho ocelárny produkovaly miliony tun oceli a jeho uhelné doly byly hlavním dodavatelem pro ocelárny a elektrárny Sovětského svazu. Ukrajina se vzdělaným obyvatelstvem mohla stát jednou z evropských ekonomických mocností. Bohužel nešikovní ukrajinští vůdci vydrancovali většinu sovětského dědictví, zatímco nyní válečné pustošení dále nahlodalo to, co zbylo z tohoto kdysi prosperujícího dědictví.

Zelenský pochopil, že korupce je rakovinou požírající jádro Ukrajiny, a po své inauguraci rychle nahradil zkorumpované byrokraty a uzákonil protikorupční legislativu. Změny se nedotkly obchodních vztahů navázaných během šesti předchozích administrativ ani obecné kultury postavené na korupci.

Nerozuměl tomu, že ukrajinská korupce je systémová: nejsou to lidé; je to systém. Navíc byl tento systém zabudován do všech aspektů společnosti, včetně soudnictví, obrany, vymáhání práva, bankovnictví, zdravotnictví a samozřejmě ekonomiky, a nadále udržuje se.

Je tedy jedno, kolik úředníků se vymění a kolik nových protikorupčních agentur vznikne. Nově jmenovaní si okamžitě začnou plnit kapsy a nové agentury přidávají další vrstvy korupce.

Když se Zelenský potýkal s hrozivou výzvou vykořenění korupce, uvědomil si, že to vyžaduje více než schopnost řečnit, ale také schopnosti vládnutí, rafinovanost a politickou bezohlednost. Nepřijal tedy pouze systém; udělal nemyslitelné. Uvedl Ukrajinu do nové korupční éry tím, že nahradil její raison d’état – vypočitatelné principy národních zájmů – vypočitatelné principy osobního zájmu. Jak se říká na Ukrajině, když žiješ s vlky, měl bys výt jako vlk.

V dnešní době je každé rozhodnutí vlády, ať už jde o ekonomiku, sociální programy nebo zahraniční záležitosti (včetně otázek války a míru), vedeno úvahou o korupci.

Korupce hrála důležitou roli v ukrajinských etnických konfliktech na východní Ukrajině. Po rozpadu Sovětského svazu dostala Ukrajina své hranice, v nichž dosáhla nezávislosti, a miliony Rusů, Poláků, Maďarů a Rumunů byly uvězněny v nově vytvořené zemi odhalující etnickou řevnivost.

Takže pro prezidenta Porošenka, Zelenského předchůdce, bylo snadné vyprovokovat konflikt s východním regionem vnucením ukrajinského jazyka neukrajinským lidem.

Zelenský měl příležitost prosadit smířlivý přístup a nabídnout od počátku bojujícímu Východu omezenou autonomii, čímž se zcela vyhnul krvavému konfliktu. Místo toho se rozhodl pokračovat v politice svého předchůdce a etnické konflikty řešit silou. Důvod pro pokračování bojů byl především finanční.

Zelenský, zobrazující Ukrajinu jako oběť ruské agrese, stejně jako jeho předchůdce tvrdil, že Ukrajina bude poražena přesilou, a cestoval po světě, aby získal vojenskou a ekonomickou pomoc. Pro Zelenského a jeho kumpány jsou válka a korupce neoddělitelné.

Bylo proto nevyhnutelné, že honba za hotovostí v čase zažene Zelenského & Co. do války s Ruskem. Než přivedl svou zemi do katastrofální a nakonec sebedestruktivní války, musel Zelenský nevyhnutelně vědět, že jeho země je v geopolitickém boji mezi USA/NATO a Ruskem postradatelná. Vojenskému konfliktu se mohl vyhnout, kdyby se vzdal členství v NATO.

Místo toho Zelenský před invazí tvrdě pracoval, aby zajistil, že žádná třetí strana nezasáhne, aby zabránila hrozící pohromě, když tehdy řekl novinářům :

„Dokonce i od respektovaných vůdců států jsou signály, jen říkají, že zítra bude válka. To je panika – kolik to stojí náš stát?“ řekl na tiskové konferenci v Kyjevě. „Destabilizace situace uvnitř země“ byla podle něj největší hrozbou pro Ukrajinu.

Pro něj invaze nebyla hrozbou – byla to příležitost.

Poté Zelenský vytáhl Hitlerovu plesnivou mrtvolu ven a přirovnal Putina k Hitlerovi, aby vybudoval mezinárodní podporu Ukrajině. Podle Zelenského logiky, protože Ukrajina brání Evropu před Putinovým imperialismem, Evropa za to musí zaplatit. Nevadí, že zároveň chce, aby se Ukrajina stala členem NATO, aby NATO chránilo Ukrajinu před týmž Putinovým imperialismem.

Virtuozita jeho strategie spočívá v tom, že zatímco Ukrajina hoří ve smrti a zkáze, konflikt vedl k neomezenému přílivu finančních prostředků, které nacpávají kapsy Zelenského a politických a vojenských elit.

V historických kronikách by bylo těžké jmenovat jiný případ, kdy zvolený vůdce národa promrhal tolik politického kapitálu, zradil důvěru lidí a vyměnil svou oslnivou ambici za osobní obohacení.

**

Autor:

Alexander G. Markovsky je vedoucím pracovníkem London Center for Policy Research, think tanku, který zkoumá národní bezpečnost, energetiku, analýzu rizik a další otázky veřejné politiky. Je autorem knihy Anatomie bolševika a liberálního bolševismu: Amerika neporazila komunismus, přijala ho. Pan Markovsky je vlastníkem a generálním ředitelem společnosti Litwin Management Services, LLC. . Je přispěvatelem do American Thinker, The Hill, New York Daily News a jeho práce se objevují také na RedState.com, Israpundit.com, WorldNetDaily.com a FamilySecurityMatters.org

***

Dal jsem vizitku autora. aby bylo i Jakubu Jandovi, Kupkovi z Deníku.cz nebo třeba Juraji Smatanovi a podobným lovcům hoaxů jasné, že článek není převzat z ruských zdrojů. Nýbrž z amerických. Od autora, který píše pro tak renomovaný americký pramen, jakým je výlučný vládní The Hill. Například.

Co s tím udělají ti vždycky a jedině správní? Odpovím si sám – nic! Budou opět dělat mrtvého brouka! Jako vždycky, když se objeví něco, co jim nejde do krámu a nedá se zpochybnit zdroj.

**

Pro Kosu objevil Harryp, zpracoval Petr Vlk, zdroj: Kosa zostra