A teď k tomu přidejte… Je-li Biden „hlubinný stát“…

Teď ale nastal v historii zajímavý moment: – na jedné straně vidíme obrovské tektonické procesy, složené ovšem z věcí nevelkých. Možná taktických a z jakési mozaiky – například dnešní úroveň, na níž například přijímají prezidenta a vrchního velitele v Pekingu na fóru „Pás a cesta“, který v mnohém souvisí s tím, že bez ohledu na obrovský byrokratický a politický odpor se podařilo nastartovat koridor „Sever-jih“, a my jsme nepřijeli do Pekingu jako chudí příbuzní s prosbou, aby nás připojili a dali nám aspoň nějaký kousek. Ale my jsme přijeli s fungujícím geopolitickým a geoekonomickým důležitým projektem.

Jak se vše mění, viďte? Pokud bychom ho neměli, jak bychom dnes vypadali? Mnohem bleději. Jsou ale i záležitosti menší. Nelehký osud mě zavál několikrát do Bruselu, jednou jsem tam strávil, bez znalosti francouzštiny, tři měsíce – ale poradil jsem si. Každý člověk, který si dovede představit, co to je Belgie a Brusel, velmi dobře ví, že to je hlavní černý trh zbraněmi v celé západní Evropě –  a také kapesních zlodějů. Tam se obchoduje se vším. Dokonce i ta největší svatyně Bruselu – EK a NATO v nejpožehnanějších evropských letech, bylo kolem Severního nádraží bez problémů možno koupit granátomet – jedinou otázkou byly peníze. Byl to, samozřejmě, trh kriminální, ale mládenci se vyznali, a zvláště v devadesátých. Jasně, že šeky nikdo nevystavoval a terminál pro platbu kartou tam také v provozu nebyl. A teď se podívejte: – nejdřív tam, po válce Jugoslávii, doplnili balkánské mládence, takové ty kosovské bojovníky za svobodu a demokracii Kosova; pak tam v patnáctém, šestnáctém roce doplnili emigraci z Blízkého Východu. A to vše bylo pod kontrolou a všichni velmi dobře věděli, že všichni chtěli žít. Takto mi to vysvětlovali lidé pracující v NATO – že v každém státě, zejména v takovém jako Belgie, musí být jistý „luft“ – vůle, mezera.

Problém je v tom, že Evropa sama dokonce ani nepochopila, jak se změnila, a myslela si, že to má pod kontrolou. Tak tomu ale už dávno není. Ona si myslela, že ty „evropské hodnoty“ jsou tolerance a všecko na ten způsob. Ale to jsou už hodnoty úplně jiné, a Evropa stále není schopna přijmout svoje nové postavení, kdy například po osmé hodině večerní jezdil po městě člověk na motorce a z automatu střílel po všem, co se hnulo – a to už je statut onoho nového světa, symbol degradace Evropy.

A k tomu teď přidejte onu znamenitou myšlenku, která rýsovala na začátku událostí v sektoru Gazy: – „pojďme vyvézt ze sektoru Gazy 1,5-2 miliony Palestinců“. Ono je jistě možné je vyvézt do Egypta, ale ten řekl jasné „ne!“, ať si je vezme Evropa. Ale i kdyby se podařilo Egypt zlomit, pokud by se je podařilo vyvézt někam do lybijské pouště, tak by za tři měsíce byli všichni v Evropě.

A my chápeme, že Evropu cílevědomě vedou na porážku – zatímco Evropané to nechápou, nebo chápat nechtějí. Evropané nadále žijí v realitě oné poloviny 90. let s bruselským šedočerným zbraňovým trhem, který se jich ale jaksi „netýkal“. My ale víme, že dnes je to podobné v Londýně a o Paříži ani netřeba mluvit. A tak se z některých kousků mozaiky skládá nový svět, a jiné kousky mozaiky ukazují, jak se rozpadá svět minulý.

Poslední dvě věci, které vám chci říci:

• Podívejte se, jak se situace kolem Gazy rozložila na 50:50, jak se vyrovnaly síly, které se chystaly hrát na velkou evropskou válku a těch 50%, kteří se zdravě domnívají, že nikoli, protože kontrolovaný konflikt na Blízkém Východě být nemůže. Na Blízkém Východě řízený chaos nemůže být – tam je možný jen chaos neřízený, který pohřbí všechny. A my chápeme, že systém mezinárodních vztahů se dostal do takové jemnosti tkaniva, že ho může roztrhnout jakákoli náhodná smrt. Ne, že bych na někoho narážel, ale on je to přece jen člověk velmi starý a transoceánské přelety na Blízký Východ, tamní těžké klima …, jakýkoli náhodný teroristický akt může zhoupnout situaci na tu, či druhou stranu. A mohl by svět dlouho existovat za prezidentství Kamaly Harris? Ne! Jak prohlásil jeden vážený člověk: – za Kamaly Harris bude svět žít sice špatně, ale krátce …
• My všichni se zbytečně domníváme, že v situaci jakýchsi velkých zmatů ve světě na hranu postavená mince při sebemenším poryvu větru spadne na tu či onu stranu. V takové situaci Američané nebudou hrát na smíření, ale především, vzhledem k vlastní vnitřní krizi, budou hrát na vyhrocení.

Ale nejhorší je, že místo, kde mohou dnes sehrát na vyhrocení je – na Ukrajině, v zóně SVO. Oni chápou, že těžko rozpoutají řízený/neřízený chaos na Blízkém Východě – ale jít do vážného vyhrocení, dokonce s vážnou provokací v podobě špinavé bomby…. Ukrajinci ji přece dělali – co s ní udělali – rozebrali a zničili ji? Kdepak! A to přidá velmi vážnou eskalaci, na naprosto jiné úrovni a pozornost ke konfliktu. Američané nemohou z Ukrajiny odejít – a to bez ohledu na Blízký Východ. Slované se přece musí i nadále mezi sebou zabíjet. Problém Blízkého Východu to jistě nevyřeší – nicméně mince bude ještě nějakou dobu stát na hraně…

Já skutečně nechápu, proč my nemůžeme sehrát hybridní válku s Amerikou, zatímco ona ji s námi na Ukrajině hraje. To je pro mě záhada. Víte, do čeho vkládám naději? Vkládám ji do amerického „hlubinného státu“, který v jistou chvíli zapne mozek. Chápu, že naděje umírá poslední, ale ta politická elita, kterou sledujeme v USA, mozek nezapne. Děsí mě jen to, že oním „hlubinným státem“ je Biden. Je-li tomu tak …

**

Dmitrij Jevstafjev (18.10.2023), zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=UI_nfXwpZuw