Zkřížili to nejhorší ze Západu i Východu. Profesor Keller si nedovede představit, jak to po dnešní vládě někdo napraví

převzato

Jan Keller kriticky komentuje současnou politickou situaci. V čele státu podle něj stojí politici, kteří evidentně nerozumí resortům, za které by v normální zemi museli nést zodpovědnost. „Nedovedu si představit, kdo tuto lavinu diletantismu napraví. Máme elitu, která ze všech sil každodenně usilovně dokazuje, že to nedokáže,“ říká v rozhovoru pro Rádio Univerzum.

Jan Keller, jenž v letech 2014 až 2019 působil v europarlamentu, hovořil nyní o tom, proč nemá v Česku politické ambice. Jedním z hlavních důvodů podle jeho slov je, že nemá přehled, co se děje v zákulisí. „Musíte vědět, kdo to s kým táhne, kdo je na koho napojený. Kdo komu za co vděčí. Kdo má jaké kontakty. Kdo je naopak lstivý. A kdo s kým jezdí na dovolenou do Itálie. A když toto všechno nesledujete, tak nemáte v politice co dělat, a ostatním jste pro smích. Dříve nebo později vám dají najevo, že prostě mezi ně nepatříte,“ vysvětluje, proč neuvažoval o návratu do domácí politiky po odchodu z Bruselu.

Názor, že politika se od listopadu 89 kontinuálně zhoršuje, doplnil Kellner slovy italského ekonoma Vilfreda Pareta: „On mluvil o koloběhu elit a o tom, že celé dějiny jsou hřbitovem elit, které si o sobě myslely, že budou vládnout věčně. Podle Pareta se dostávají noví lidé k moci tím, že obviňují ty vládnoucí z nedostatku humanity. Z nedostatku lidskosti. Z neúcty k právům. Z toho, že se uzavřeli. Že zkostnatěli. Že se povyšují nad zbytek společnosti a ve všem tom mají pravdu. Protože stará elita se tak vždycky chová. Potom přijde změna a kritici se dostanou do pozic těch vládnoucích. Netrvá dlouho, a ti noví si osvojí nešvary bývalé elity,“ poznamenal profesor Keller pro Rádio Universum.

S trochou nadsázky dodává, že ideální politika by měla fungovat tak, že bychom si výsledky voleb ani jména ministrů a prezidentů vůbec nepamatovali. „To, že se některá ta jména vybavují až nepříjemně ostře, tak by mohlo být spíše známkou toho, že politika zase tak moc dobře nefunguje,“ míní Keller.

Že jsme se dostali až do situace, kdy dnešní rodiče nevěří, že jejich děti na tom budou lépe než oni, to je v moderní historii naprosto ojedinělá bezprecedentní situace. „V šedesátých letech se psalo o tom, že jsou na tom špatně starší lidé, protože oni už nezažijí ty obrovské věci, které čekají mladou generaci. No, dneska se to píše spíše naopak. Jak dobře si to ti starší lidé zařídili, že se dokázali narodit tak brzo,“ podotýká Keller.

„Pokud má pravdu Vilfredo Pareto, tak někdy v příští generaci, pokud ne ještě o něco dříve, přijde doba, kdy se o současném režimu vůbec nebude mluvit nějak hezky. A doufejme, že ta doba bude osvícenější než naše, a dovolí aspoň na té akademické půdě poměřovat režimy podle objektivních, verifikovatelných, ověřitelných kritérií. Ne podle toho, co o sobě sami říkají,“ pokračuje sociolog.

Komunistický režim by Keller dle svých slov označil spíše za „klientelistický socialismus“, který u nás pak byl vystřídán „klientelistickým kapitalismem“. „Mně osobně by se nejvíc líbilo označení klientelistický socialismus. Klientelismus je takový systém, kde žádané statky a služby se nerozdělují podle zásluh, ale na základě známosti s někým, kdo k nim má přístup. Klienti se odvděčují patronovi drobnými protislužbami. Když člověk patří do klientely, tak sice je takový podřízený, závislý, ale je zvýhodněn oproti každému, kdo vlídného patrona nemá. Navíc by za úvahu stálo, jestli dneska taky náhodou nežijeme v nějaké formě pro změnu klientského kapitalismu,“ přemítá profesor Keller.

Pozastavil se nad tím, co by na minulého režimu pochválit: „Tak pochválit by se dalo třeba to, že se zrušil bez násilí, jakmile lidé pod dojmem událostí v zahraničí dali najevo masově, veřejně, že ten režim nechtějí. Ne každý režim odchází sametově,“ připomněl. Sovětský blok udělal prý Západu službu tím, že se hermeticky uzavřel. „Je něco jiného starat se o tisíce lidí, kteří utečou přes dráty, než vítat milióny, které jdou za lepším životem,“ dodává Keller.

Dnes to to bohužel vypadá, jako kdyby chtěl někdo zkřížit to nejhorší ze Západu a to nejhorší z Východu, a tak vytvořit nový systém. „Na jedné straně jsme vystaveni rostoucí nejistotě, hrozbě deklasování – a zároveň různí koumáci vymýšlejí způsoby, jak omezit svobodu slova, jak zakázat alternativní toky informací, které se liší od těch oficiálních, jak kriminalizovat odlišné názory,“ všímá si profesor.

A pokud jde o vládu v podání premiéra Fialy a „jeho“ ministrů… „Že by za Fialy byl svět ještě v pořádku, na to mám málo fantazie. To si při nejlepší vůli, něco takového, opravdu nedokážu představit. Já si myslím, že lidem nejde o změnu režimu. Prostě se jim jen nelíbí, když v čele státu stojí politici, kteří evidentně nerozumějí resortům, za které by v normální zemi museli nést zodpovědnost,“ komentuje Keller aktuální náladu v české společnosti.

Poukazuje na „lavinu diletantismu“, která půjde jen stěží napravit. „Ti, kdo to tady dnes vedou, jsou, o tom já nepochybuji, zdatní straníci, ale o odbornosti se u nich moc mluvit nedá A ten diletantismus je bohužel nakažlivý, šíří se to na ministerstvech od hlavy směrem dolů. Kvůli tomu se také změnily ty pokyny, že náměstci ministrů nemusí být odborníky, že jim bude stačit, když budou zdatnými politiky. Nedovedu si představit, kdo tuto lavinu diletantismu napraví. Je jasné z logiky rozumu, že čím dříve se to začne napravovat, tím budou ty dopady menší. Ale obávám se, že už dnes jsou obrovské a ve smlouvách zakotvené do budoucnosti, kdy se dotknou i příštích vlád. Máme elitu, která ze všech sil každodenně usilovně dokazuje, že to nedokáže,“ dodává Keller.

Ze sociologického hlediska jde o narůstající propast mezi takzvanou politickou elitou, a velkou, patrně rostoucí částí společnosti. Opět se vrátil k ekonomovi Vilfredu Paretovi, který tvrdil, že taková propast se může jedině prohlubovat, protože elity v podobných situacích reagují vždycky tím, že se ještě více uzavřou a ještě více odtrhnou od reality.

„Přitom Pareto nemohl tušit, jak úzce může být osud určité politické elity spojený s průběhem topné sezóny. To je jeden z největších paradoxů dnešní doby. Naše politická elita jako jeden muž podporuje nesmyslná nákladná opatření v rámci Green Dealu. Přitom je ve skutečnosti v zájmu naší elity, aby globální oteplování pokročilo co nejvíce, a naše domácnosti aby byly ušetřeny plateb za předražený zemní plyn, které by je ruinovaly a vyháněly by ve větším počtu demonstranty do ulic,“ dodává sociolog Jan Keller, že na této podpoře Green Dealu je vidět, že odbornost ani jen obyčejná soudnost skutečně není silnou stránkou této vlády.