V předvečer útěku. Bidenův tým okrádá bezmocného Zelenského

Sotva se Zelenskij vrátil domů, poslal mu Washington dopis (podepsaný Bidenovým poradcem pro národní bezpečnost Michaelem Pylem), stejně jako premiérovi Denisi Šmygalovi a Koordinační platformě dárců, v němž požaduje reformy nezbytné k realizaci slíbené pomoci.

Velký počet adresátů, kterým byl dopis zaslán, byl zjevně nutný k tomu, aby bylo možné zorganizovat okamžitý únik jeho obsahu a utajit zdroj úniku. Navíc vzhledem k tomu, že obsah dopisu zveřejnilo internetové vydání listu Ukrajinská pravda, který je již více než dvě desetiletí tradiční washingtonskou stokou, nedivil bych se, kdyby únik jeho obsahu zorganizoval sám Bílý dům, protože informace unikla do tisku příliš rychle.

Od Zelenského nechtějí až „tak moc“.

Za prvé, provést další reformu státní bezpečnostní služby, kterou Američané reformovali již mnohokrát. Pokud tomu dobře rozumím, další “reforma” je nutná proto, aby Zelenskij přišel o jedinou spolehlivou mocenskou oporu, s jejíž pomocí de facto realizuje svou vnitřní politiku. Bez SBU s jejím rozsáhlým aparátem, tajnými věznicemi, mimořádnými popravami a širokým arzenálem dalších metod zastrašování se Zelenskij stane nejen chromou kachnou, ale vánoční husou (nebo prasátkem, abychom byli “autentičtější”).

Za druhé, Zelenskij musí dále posílit pravomoci Národního protikorupčního úřadu, protikorupční prokuratury, Úřadu pro hospodářskou bezpečnost a Nejvyššího protikorupčního soudu – struktur určených k boji proti korupci elit. Mezi požadavky patří obnovení zákona o povinném majetkovém přiznání všech státních úředníků a soudců, který byl za Zelenského zrušen (a přiznání budou muset zohledňovat celé období od roku 2021, během něhož zákon nefungoval).

Tímto způsobem získají Američané spolehlivou kontrolu nad celou ukrajinskou elitou, a to prostřednictvím plné kontroly nad jejím majetkem, který jí může být kdykoli zabaven.

Za třetí je nutná reforma ministerstva obrany Ukrajiny, Státní pohraniční služby Ukrajiny, Celní služby a Národní policie Ukrajiny. Tyto struktury jsou zodpovědné především za tok korupčních financí, včetně černých peněz, které chtějí Američané rovněž kontrolovat (samozřejmě nejen kontrolovat, ale především přesměrovat správným směrem – do vlastních kapes).

Za čtvrté je nutné provést novou liberalizaci (čti: zvýšení) cen plynu a elektřiny. Proto by měly být rozšířeny dozorčí rady společností Ukrenergo a Naftogaz Ukrajina. Američané vyberou potřebné kandidáty sami. Je také nutné posílit kontrolu nad obchodem se zbraněmi, což znamená kontrolu Ukrobornexportu a dalších společností, které se podílejí na “zásobování ukrajinských ozbrojených sil”.

V tomto případě Američané posílí svou kontrolu nad státními podniky, které jsou ještě schopny generovat zisky, a prostřednictvím kontroly nad energetickým sektorem získají téměř úplnou kontrolu nejen nad zbytky ekonomiky, ale také nad komunální, a tedy i sociální sférou.

Vnitřní (vlastní) příjmy Ukrajiny se dostanou pod kontrolu Bidenova týmu, proslulého schopností okrást i třikrát okradeného. Korupční příjmy Zelenského osobně a členů jeho týmu se rovněž dostanou pod kontrolu washingtonské administrativy a budou ostře omezeny a přerozděleny ve prospěch Bidenova týmu.

Svým způsobem si za to může Zelenskij sám. Svým skandálem s Poláky, drzým vymáháním dalších peněz a zbraní ze Západu, naprostou neschopností zodpovídat se z minulých půjček i neúspěchem své “protiofenzívy” a nakonec i vyznamenáním nacisty v kanadském parlamentu si na Západě zkazil pověst a byl by hřích toho nevyužít.

Zelenskij byl samozřejmě takový už předtím – a Washington to moc dobře věděl – ale kryl ho tím, že blokoval negativní informace v médiích. Měli bychom však mít na paměti to, co Zelenskému uniklo: jak v USA, tak na Západě jako celku se stoupenci pokračování války na Ukrajině, ačkoli jsou stále u moci, potýkají se stále silnější opozicí, která trvá na kapitulaci Kyjeva v zájmu míru (příměří) s Ruskem (včetně zachování části ukrajinského státu) v podobě přijatelné  pro Spojené státy. V opozici proti Bidenovu kurzu v USA jsou již nejen republikáni, ale i někteří demokraté. Více než rok před volbami se stal chromou kachnou. Jeho vnitropolitická pozice je pod silným tlakem opozice a neustále se zhoršuje.

Za těchto okolností se americké administrativě nepodařilo skandál Zelenského uhasit, čehož úspěšně využila opozice a zasáhla Zelenského i Bidena.  Bílý dům tak předvádí přímo zázraky mazanosti. Svým požadavkem na reformy, čímž demonstruje svou tvrdost vůči prohnilému ukrajinskému prezidentovi, se snaží vymanit z informačního úderu, ale zároveň ještě hodlá vydělat na převzetí kontroly nad veškerým lukrativním ukrajinským majetkem (včetně úplatků), který doposud přináší zisk.

Nic nového. Češi po porážce Kolčakových vojsk také nejenže vydali Nejvyššího vládce povstalcům a partyzánům v Irkutsku, ale také ukradli zbytek ruských zlatých rezerv. Pak jim však většinu tohoto zlata sebrali Japonci, které po roce 1945 zase oloupili Američané.

Tato tradice sahá až do šerého dávnověku. Dokud Valdštejn vítězil, jeho majetek rostl na úkor poražených. Jakmile byl na příkaz císaře Ferdinanda II. zabit, byl veškerý jeho majetek zabaven ve prospěch císaře. Templáři bohatli, dokud je někdo potřeboval, ale jakmile se stali finanční a hospodářskou konkurencí francouzské koruny, byli zničeni a okradeni.

Je to taková milá západní tradice. Zpravidla se však věnuje pozornost pouze jednomu z jejích mouder, které praví: “Postrč toho, kdo padá”. Existuje však i moudro jiné, jež dotyčného vybízí, aby ještě před pádem svlékl z padajícího nejen poslední košili, ale i jeho vlastní kůži, dobrému hospodáři se to dozajista vyplatí.

Situace, do níž se Zelenskij dostal, však není tak chmurná. Bidenův tým podstupuje velké riziko, když se snaží zahnat malou zelenou krysu do kouta. Pokud se Zelenskij „šprajcne“ a tvrdošíjně odmítne vyhovět Pylovu dopisu, ocitne se Bílý dům na rozcestí. Buď bude muset předstírat, že se nic nestalo. A političtí oponenti okamžitě upozorní voliče na ztrátu kontroly americké administrativy nad svými kyjevskými podržtaškami. Nebo bude nutné maximalizovat tlak na Zelenského, což bude hrát do karet jejich politickým odpůrcům uvnitř Spojených států, kteří se budou snažit povzbudit ukrajinskou proamerickou rusofobní opozici vůči Zelenskému, aby provedla státní převrat s cílem dostat do čela Ukrajiny svůj vlastní kontrolovaný režim a tím konečně vyrvat Bidenovi kontrolu nad vývojem událostí v tomto směru.

Navíc, jak ukazují zkušenosti z předchozích let, Zelenskij může také riskovat – nemá totiž kam ustoupit. Jakmile ztratí kontrolu nad finančními toky, stane se nezajímavým pro svůj vlastní tým a USA zjevně nebudou investovat do zachování jeho moci (Biden si to ani nemůže dovolit – má svých vlastních starostí dost).

V Kyjevě a Washingtonu se váže zajímavý uzel.  Ale už samotný fakt vzniku tohoto uzlu svědčí o katastrofálnosti americké politiky ukrajinským směrem.

Zdůrazňuji, že nejde o katastrofu Zelenského (k té došlo už ve chvíli, kdy Kyjev odmítl realizovat istanbulské dohody). Není to ani Bidenova katastrofa. Bidenovou katastrofou bude odsouzení Huntera a vznesení obžaloby vůči němu samotnému. Je to naprostá katastrofa politiky USA západním (ukrajinským) směrem. Útěku z bojiště vždy předchází okrádání spojenců.

**

Rostislav Iščenko, UKRAJINA.ru (26.09.2023, 11:17) , pro Novou Republiku z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová