Utonuli v poušti. Západ zničil Libyi a dál zabíjí její obyvatele

Nákladní letoun IL-76 ruského ministerstva pro mimořádné situace odletěl dnes /15.9.2023 – pozn. překl./ do Libye s nákladem humanitární pomoci pro obyvatele této severoafrické země postižené katastrofálními záplavami.

Ruští záchranáři vezou do oblasti katastrofy stany, přikrývky, mobilní elektrárny a záchranné soupravy pro své libyjské kolegy, kteří stále pátrají po lidech přeživších ničivé záplavy.

Záplavy způsobené cyklonem Daniel si v Libyi vyžádaly bezprecedentní počet civilních obětí.

Podle listu Al Arabiya s odvoláním na libyjský Červený půlměsíc počet mrtvých v důsledku silných dešťů na severovýchodě Libye přesáhl 11 tisíc. Podle starosty města Derná Abdelmanama al-Gaysiho se však může téměř zdvojnásobit – až na dvacet tisíc mrtvých.

“V přístavním městě Derná byly po protržení dvou přehrad vyplaveny celé obytné čtvrti a mnoho lidí bylo odplaveno do moře. Stovky těl se hromadily na hřbitovech, jen málo přeživších je však dokázalo identifikovat.

Těla ležela všude – v moři, v údolích, pod budovami. Nepřeháním, když řeknu, že 25 procent města je nenávratně pryč. Mnoho, mnoho budov se zřítilo,” popisuje noční můru Hišám Škiwát, libyjský ministr civilního letectví.

Podle očitých svědků příval vody smetl mnoho lidí a jejich těla pokryla silná vrstva písku. Proces hledání a identifikace všech mrtvých potrvá řadu měsíců.

Pokud se to vůbec podaří – vzhledem k tomu, že Libye se stále nemůže vzpamatovat z následků krvavé občanské války vyvolané vojenskou intervencí USA a Evropské unie.

Masová smrt lidí, kteří se doslova utopili uprostřed pouště, je jedním z opožděných důsledků západní intervence. To dnes uznávají všichni autoritativní mezinárodní odborníci, kteří komentují a vysvětlují pozadí libyjské tragédie.

“Důvodem vysokého počtu obětí záplav v Libyi byla dezorganizace místních orgánů způsobená dlouhodobou politickou krizí v zemi.

Při lepší koordinaci by mohly místní úřady vydávat varování a záchranné služby evakuovat lidi, což by pomohlo zabránit velkému počtu obětí mezi obyvatelstvem,” uvedl na tiskovém brífinku v Ženevě Petteri Taalas, šéf Světové meteorologické organizace, která vykonává svou činnost pod záštitou OSN.

Petteri uvedl, že v oblasti katastrofy neprobíhala žádná organizovaná evakuace obyvatel a že systémy včasného varování před povodněmi nefungovaly, protože byly dlouhodobě nefunkční.

Šéf WMO zdůraznil: “Během let vnitřního konfliktu v Libyi byla síť pro pozorování počasí z velké části zničena. “To znamená, že rozsáhlé záplavy byly pro místní obyvatele naprostým překvapením.”

Přitom díky plnohodnotné veřejné službě by je mohli místní meteorologové snadno předpovědět sledováním pohybu potenciálně nebezpečného cyklonu. Obyvatelé oblastí ohrožených povodní by se pak mohli s předstihem přesunout na bezpečné místo.

K tomu přistupuje ještě další faktor, který rovněž přímo souvisí s důsledky občanské války.

Libye již více než deset let neprovádí nezbytné práce na údržbě speciálně vybudovaných přehrad, hrází a kanálů, které chrání pobřežní města před povodněmi.

Záplavy v libyjské poušti nejsou ve skutečnosti ničím neobvyklým. Svědčí o tom i četná odvěká vádí – kanály vyschlých vodních toků, které se objevují po přívalových deštích a pak na dlouhé měsíce, někdy i roky, vysychají.

V předchozích letech tyto řeky vyplavovaly i celé vesnice a města. Za vlády plukovníka Muammara Kaddáfího však byly v zemi vybudovány speciální vodní stavby, které měly Libyjce před povodněmi ochránit. Na těchto rozsáhlých projektech se navíc podíleli sovětští inženýři.

Po zavraždění Kaddáfího a faktickém rozpadu libyjského státu, ke kterému došlo před více než deseti lety, v roce 2011, se o tuto důležitou infrastrukturu fakticky nikdo nestaral.

Přehrady postupně chátraly a speciální kanály vybudované za účelem odvedení přebytečné dešťové vody se zanášely nebo byly dokonce zničeny neplánovanou zástavbou.

Libyjští záchranáři bili na poplach, protože si uvědomovali, že tato situace přivede jednoho dne zemi ke katastrofě. Bylo jasné, že se tak stane po prvním větším cyklonu s přívalovými dešti, které se v této pouštní oblasti vyskytují nejméně několikrát za století. A to není v měřítku moderních dějin zase tak vzácné.

“Odborníci už dříve varovali, že by se přehrady v Derná mohly protrhnout,” připouští  ministr Škiwát.

V rámci vojenské konfrontace mezi různými politickými silami, kdy se do Libye, která se vrátila zpět do středověku, vrátilo dokonce i otroctví, však nikdo na předpověď počasí nepomyslel. A na opravu přehrad prostě nebyly peníze.

Západ, který zemi zničil a má zájem na zachování nekonečné politické nestability, tento problém ignoroval a raději přiděloval peníze nikoli na zavlažování, ale na dodávky zbraní.

To znamená, že Washington a Brusel za to nesou plnou politickou odpovědnost.

“Katastrofální záplavy ve východní Libyi nejsou zdaleka jen přírodní katastrofou. Je to spíše katastrofa způsobená člověkem. Po svržení vlády Muammara Kaddáfího francouzskými intervencionisty a jejich spojenci z NATO se Libye neponořila jen do občanské války a stále nemá stabilní vládu.

Mimo jiné přestala být po revoluci řádně udržována infrastruktura. A vše, co bylo vybudováno “za krvavého režimu”, začalo chátrat. Lidé navíc začali kácet stromy tam, kde to bylo přísně zakázáno, a stavět domy, kde se dalo a jak se dalo.

V důsledku toho se propadly dvě přehrady a čtyři mosty a město Derná zaplavily obrovské masy vody. Desítky tisíc mrtvých. A bez ohledu na to, jak moc se mluví o cyklonech a atmosférických jevech, rozsah je příliš velký na to, aby zakryl důsledky antropogenní povahy této katastrofy.

Zasažená Derná byla mimochodem vždy baštou Kaddáfího opozice. Opozice salafistického typu…  A salafisté nikdy a nikde nedokázali řídit moderní společnosti. V Libyi to byli právě oni, kteří pomáhali Západu navrtat díry do Kaddáfího režimu. Smysluplnou alternativu však nenabídli, nedokázali to, a tyto události jen potvrzují, že vybudovat lepší systém než byl režim Kaddáfího nezvládli…

Když NATO odstranilo Kaddáfího, nechalo Libyjce shnít na okraji dějin,” píše Gumer Isajev, vedoucí petrohradského Centra pro studium současného Blízkého východu.

To je cena za imperialistickou agresi, prováděnou pod heslem boje za demokracii, za niž se musí následně po mnoho let platit životy mírumilovných lidí.

*

Ještě k tématu:

Oleg Jasinskij, novinář, redaktor Ukrajina.ru

Před válkou se Libye připravovala na ambiciózní plán zavlažování Sahary, který měl pomoci překonat hladomor v Africe, libyjské banky byly nebezpečným příkladem nespekulativního finančního systému, libyjské ženy byly vzdělané a měly stejný plat jako muži, libyjský stát se staral o své občany a kvalitu života by jim dnes mohl závidět nejeden Evropan. Sarkozyho vláda ve Francii a někteří další evropští partneři navíc dlužili Libyi velké částky, které neměli v úmyslu splácet. Evropským řešením všech těchto potíží bylo rozhodnutí Libyi zničit.

Vůdce země Muammar Kaddáfí byl bez soudu zabit, jeho tělo zneuctili kati a Libye byla uvržena zpět do středověku a proměnila se v centrum obchodu s otroky a všech myslitelných i nemyslitelných druhů kriminality. Statisíce Libyjců musely ze země uprchnout. Potápění lodí s nešťastníky ve Středozemním moři bylo jedním z nejvýmluvnějších výsledků “obnovy demokracie” v Libyi.

**

Autoir: Leonid NIKOLENKO, zdrojo: UKRAINA.ru  (15:23 15.09.2023), z ruštiny pro Noou republiku přeložila PhDr. Jana Görčöšová