“Úspěch” Zelenského a jeho důsledky

Přesto agónii svého režimu prodloužil. Ledaže by se na Ukrajině našla skupina politiků, kteří si uvědomují, že převrat a odstavení Zelenského od moci a následné urychlené uzavření míru s Ruskem (za jakýchkoli podmínek) je jejich poslední šancí, jak si alespoň část Ukrajiny ponechat pro sebe, aby mohli “tu krávu” dojit dál. V opačném případě půjde zmíněné “zvíře” kompletně na porážku – na maso i vedlejší produkty.

Aby však akce uspěla, museli by politici přesvědčit ještě armádu. A to je obtížnější, protože naprostá většina těch, kteří mohou vydávat rozkazy více či méně velkým formacím, jsou již váleční zločinci. A ti budou na svobodě přesně tak dlouho, dokud bude Ukrajina ve válce. Přesto argument pro armádu existuje. Porážka je beztak nevyhnutelná. Ale mír za určitých podmínek a kapitulace – to jsou dvě diametrálně odlišné věci.

Pokud se podaří včas uzavřít mír, je možné pokusit se vyloučit některé velitele z právní odpovědnosti s argumentem, že zločinné rozkazy přicházely přímo od Zelenského a že někteří místní velitelé tuto zločinnou iniciativu přijali. Kapitulace bude znamenat, že celá armáda se všemi generály bude poslána do zajetí a vítěz rozhodne, koho bude soudit a koho omilostní.

Takže převrat a mír za podmínek splnění ruských požadavků může být pro generály podílející se přímo na puči proti Zelenskému výhodnější než válka až do konce. Ale přesto je velmi nepravděpodobné, že by armáda na puč přistoupila.

Za prvé, ukrajinská státní bezpečnost je sleduje.

Za druhé, jsou pod kontrolou západních poradců a Západ Zelenského dosud formálně nevydal.

Za třetí, mají smrtelný strach ze Západu, který se může rozzlobit, pokud budou narušeny jeho plány, a v mžiku udělat z živého generála mrtvého hrdinu.

Za čtvrté, velmi dobře znají stav své armády a obávají se jakékoli destabilizace. Pokud se vojska vymknou kontrole – generálům nezbude nic. Navíc pro ně budou jejich vlastní vojáci představovat vážné nebezpečí, protože dobře vědí, kdo “vydělal” miliony tím, že je posílal na smrt.

Za páté se obávají, že jim ani Rusko, ani ukrajinský lid neodpustí, co udělali, a budou se muset zodpovídat za vše, co se stalo od roku 2014 (včetně sabotáže při potlačování Majdanu a útoku na Donbas).

Proto, ačkoli Zelenského nenávidí, mají s ním společný zájem prodlužovat agónii režimu co nejdéle a doufat, že časem budou mít možnost z potápějící se lodi vyskočit a vzít s sebou alespoň část svého majetku.

Na jedné lodi sedí Bidenův tým, Evropská komise, polští politici, Zelenskij, ukrajinští generálové, ukrajinští nacisté, ukrajinští politici, kteří se aktivně podíleli na puči v únoru 2014 a na organizaci ozbrojeného útoku na Donbas. Jsou sice připraveni začít se okamžitě požírat navzájem, ale zatím mají jiný produkt.

V současné době doplácí na všechnu tu jejich podlost a hnusné chování, na jejich všeovládající korupci, bezbřehou hloupost, na jejich víru ve vlastní neomylnost a neporazitelnost ukrajinský lid. Platí za to statisíci životů, a nemenším počtem zmrzačených. Platí za to zničením životního prostředí: zničením státnosti, likvidací ekonomiky a s ní i pracovních míst a možnosti uživit své rodiny. Platí tím, že musí opustit svá rodná města a vesnice, domy a byty a utíkat neznámo kam s vyhlídkou, že budou zajati, posláni na frontu a tam do 24 hodin zabiti. Lidé utíkají před životem v neustálém strachu, bez práce a bez vyhlídky, že ji někdy získají.

Ukrajinský lid platí – samozřejmě – také za vlastní netečnost, za ochotu vyměnit své geopolitické postavení za to, že nebude muset pracovat, ale přitom dostávat slušné živobytí v podobě “platby za úsměv” od zainteresovaných sousedů, za bláhovou víru, že sousedé budou navždy tolerovat idiotské ambice ukrajinských drzounů a s radostí platit, protože to nějací Ukrajinci “potřebují”. Ukrajinský lid i za to vše platí svou krví a ztrátou perspektivy pro sebe a své děti.

Ale především platí účty politiků. To je perfektně vidět na výsledcích cesty Zelenského.

Vůdce lidu, jak sám sebe prezentuje, si uvědomuje, že jeho věc je ztracena (bez ohledu na to, jak ušlechtilá měla být, ale zjevně nebyla), a proto by měl hledat i tu sebemenší příležitost, jak se dostat na mírovou cestu, jak zastavit masakr a zachránit ty, kteří ještě žijí, zachovat zbytky infrastruktury, dosáhnout míru pro svůj lid za každou cenu, třeba i za cenu vlastního života. I v tomto případě dávají mírová jednání větší šanci na záchranu životů a relativně rychlé osvobození viníků (za 10-15 let) než pokračování v nesmyslném vraždění.

Zelenskij se však chová přesně opačně. Odlétá do Spojených států a tam tvrdí, že Ukrajina (což je i on sám) je připravena mobilizovat další statisíce (až milion) lidí a pokračovat ve válce, přestože pro udržení počtu vojáků na frontě bude brzy nutné masově posílat do války ženy a mladistvé. Nepotřebuje mír, potřebuje jen peníze a zbraně. Potřebuje peníze a zbraně navzdory tomu, že ještě před odjezdem do USA uznal, že Ukrajina nemůže válku vyhrát, je to jen otázka délky trvání a nákladů na odpor.

Čím déle bude Kyjev ve válce, tím méně ukrajinských občanů zůstane naživu a ve své vlasti, tím více jich zemře a bude zmrzačeno. Neboť čím více ukrajinských občanů zemře, tím déle se bude držet režim Zelenského. On a jeho banda ještě více nahrabou a dokonce mají i naději, že jim nějaká náhoda pomůže zachránit sebe i svůj lup.

Objektivně jsou zájmy ukrajinských občanů a ukrajinské vlády diametrálně odlišné. Proto to, co Zelenskij a jeho družina považují za vítězství, by měli občané Ukrajiny vnímat jako velkou porážku.

Zelenskij řekl ve Washingtonu pravdu: jakmile se pomoc Západu zastaví, Kyjev bude okamžitě poražen. Nemá nic vlastního: nemá peníze, nemá techniku, nemá palivo. Není jasné, jak dlouho ještě budou stačit potraviny pro všechny, protože zemědělské podniky se snaží vše vyvézt a prodat do zahraničí, kde zaplatí za ukrajinské potraviny víc, než si mohou dovolit ukrajinští občané. Z toho vyplývá jednoduchý závěr: čím dříve Západ přestane pomáhat, tím lépe pro občany Ukrajiny, tím větší mají šanci přežít, ale tím hůře pro Zelenského, neboť tím dříve stane před soudem.

“Vítězství” Zelenského, který vybojoval pokračování podpory, je tedy pro občany Ukrajiny katastrofální porážkou. A přitom právě tito občané, kteří hynou ve stepích Doněcka, Záporoží a Chersonu, v lesích u Charkova, vytvářejí podmínky pro podobná diplomatická “vítězství” Zelenského, jež se vždy mění v porážky ukrajinského státu a lidu.

Inu, ne každý národ může vzít svůj osud do vlastních rukou. Některé národy – při čekání na zázrak – zmizí. Jako v té anekdotě: “Čekala prince na bílém koni, přijel však pohřební vůz”.

**

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj Ukraina.ru (14:31 22.09.2023), z ruštiny pro Novou Republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová.

Na fotografii je Zelenský, an si hraje v kokpitu amerikcé stíhačky F-16 na pilota.