„Pro ozbrojené síly Ukrajiny, které jsou zajištěny technikou států NATO, jsou jedním z největších problémů minová pole. (Uvědomme si, že např. Američané, Angličané, Francouzi… s tím nemají téměř žádné zkušenosti. Vždyť ani západní fronta 2. světové války je to neměla příležitost naučit – pozn. vmi). Oni je nedokážou přejít a nesou při tom obrovské ztráty. Proč?
Protože my známe normy kladení min, jak protitankových, tak protipěchotných či smíšených – států NATO. Samozřejmě, že i my máme své normy, jenže ty úplně nerozkrýváme. Máme pro ně připravená „překvapení“, právě při budování minových překážek a oni je „svědomitě“ nacházejí. No a když je objeví, dál se už nedostanou,“ říká s hrdostí důstojník a tvrdí, že ruská minová pole jsou správně vybudována po celé frontové linii.
„Kromě protitankových a protipěchotních minových polí existují i ženijní bariéry nedetonačního charakteru. Mazácké metody jsou při nich velmi efektivní již od dob Velké vlastenecké války. Což útočníkům dělá velké problémy. Přímo řeknu, že protivníkovy ženijně-sapérské jednotky mají velmi velké ztráty,“ dodal Sajfullin.
Plukovník Sajfullin byl během speciální operace již dvakrát raněn, velel 40. Ženijně-Saperského Pluku, 41. vševojskové armády. Za hrdinství a chrabrost při plnění bojových úkolů byl vyznamenán titulem Hrdina Ruska. Konkrétně během jedné bojové epizody pokračoval velet svým jednotkám pod palbou protivníka bez ohledu na to, že byl těžce raněn, díky čemuž však jeho jednotky zvládly přepravu přes řeku Severský Doněc.
Po vyléčení byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka Ťumenského vyššího vojensko-ženijního velitelského učiliště.
**
Vladimír Mikunda, Armádny magazín SK
To bude po Speciální akci na Ukrajině bordel s minama. Už vidím jak je Rusové všechny odklízeji až ani jedna nezbyde! To bude mrtvých civilistů. Princezna Diana se obrací v hrobě….
To jo Rusové jsou mistři obraných bojů to ukázali v bitvě u Kurska kdy se k poslední linii dostala jen Leibstandarte SS ale bylo jim to houby platné. Maršál Žukov nejdřív zachránil Leningrad poté Moskvu a to vše v obraných bojích.
O obraných bojích se dá mluvit jen v případě Leningradu. V případě Moskvy, Stalingradu a Kursku šlo o tzv. zajištěnou obranu, kdy po odražení nepřítele přešla Rudá armáda do drtivého protiútoku. Maršál Georgij Konstantinovič Žukov se významně podílel ve všech uvedených případech…
A to už se blíží rasputica…