Svatého Václava nám může závidět celý svět, protože byl chcimír

V kostele svatého Mikuláše v Horní Stropnici dnes spolu s farářem ze servítského kláštera Božího milosrdenství v Nových Hradech, který farnost spravuje, svatováclavskou mši koncelebroval slovenských kněz, jež naším krajem právě projíždí. Dostalo se mu cti pronést kázání o svatém Václavu a jeho řeč byla tak zajímavá, že považuji za důležité se s Vámi o její obsah podělit. Podle slovenského kněze nám může zemského patrona závidět celý svět. Jako český vévoda měl dar Ducha svatého. Na srdci měl „jen“ dvě věci: Boha a dobro pro český národ.

Přál bych si, aby kázání bratra ze Slovenska mohlo dolehnout až k uším lidí, kteří nám dnes vládnou. Moc by jeho slova potřebovali slyšet jako připomínku, jak by se při správě země měli chovat.

Podle slovenského servíty svatý Václav jako vládce usiloval o jednotu, svrchovanost a nezávislost českého národa. Tyto Václavovy cíle ve svém kázání neváhal pro zdůraznění jejich významu opakovat dvakrát. Za nejcennější hodnotu Václavova díla však vyzdvihl jeho neustálou snahu o mír a zabránění krveprolévání. Podle svatováclavské legendy se před bitvou sešel s kouřimským knížetem Radslavem, aby s ním jednal o tom, zda je možné se vyhnout zbytečnému vzájemnému vraždění mezi českými kmeny. Podle Dalimilovy kroniky při tomto jednání Radslav spatřil nad Václavem zářící kříž a po jeho boku 2 anděly. Padl na kolena a ustoupil od záměru s Václavem válčit. Slovenský bratr ve svém kázání připomněl Václavova slova smíření: „Jdi v míru Radslave, nechci Tvoji krev, nechť jsou naše kmeny nadále svorné jako bratři“.

Servítský bratr ocenil i další část Václavovy mírové politiky, za níž byl zemský patron v minulosti lidmi nedostatečně znalými historických souvislostí neprávem kritizován. Onen tribut v podobě 300 volů a 50 hřiven stříbra, který se Václav v mírové smlouvě s východofranským králem Jindřichem zavázal platit jako daň z míru. Zde je na místě poznamenat, že podobný poplatek před Václavem platili i někteří jeho předchůdci, takže označovat jej za „pachatele“ závislosti na Říši, jak bylo později uváděno, je věcně nesprávné. Stejně jako označování této platby za výraz závislosti českého vévodství na Říši. Tributum pacis, neboli daň z míru platil Jindřichův předchůdce na východofranském královském trůnu Arnulf maďarským nájezdníkům podle smlouvy, v níž se výměnou za drahé kovy Maďaři zavázali nenapadat a nepustošit Arnulforvy provincie. Přesto se nikdo neodváží tvrdit, že by Německá říše byla podřízena Uhrám.

Jak Arnulf, tak i Václav správně pochopili, že lidská krev a možnost klidného rozvoje země je cennější než několik volů a nějaké to stříbro. Uvědomit by si to měla i slečna Černochová, kterou bloger Petr Vlk výstižně označuje jako „krvavou harpyji z Kulaťáku“ a s ní celá vláda. Mír totiž dává možnost obchodovat s dříve znepřátelenou stranou, což zase přináší blahobyt. Válka přináší jen smrt a zkázu.

Dnes ostatně odvádíme do Němec na nezdaněných dividendách mnohem více než 50 hřiven stříbra. Když občas čtu, jaké nehoráznosti vypouští z úst čeští ministři, poslanci, senátoři, nebo prezident, často mě napadá, že by nebylo od věci zase jednou odvést do Němec i ty voly. 200 poslanců + 81 senátorů + 18 členů vlády a PePa představují přesně ty tři stovky.

Dovolím si slovenského kněze drobně doplnit v obraně svatého Václava. Náš zemský patron na rozdíl od Fialové vlády do země nikdy nepozval cizí vojska. Jindřichovy oddíly ihned po sjednání mírové dohody ze země odtáhly. Žádné stálé posádky jim nebylo povoleno si zde zřídit a Václav se ani nezavázal umožnit jim na českém území volně operovat. Natož aby jim poskytoval imunitu před českými soudy.

**

Autor: Martin Kunštek. Zdroj

*

Děkujeme všem, kteří nás podporují finančními dary posílanými na

účet Nové republiky č. 2300 736 297 / 2010.

Pomáhá nám to při tvorbě webu a překladů, pořádání akcí, tvorbu podcastů, natáčení debat a panelových diskuzí. Vážíme si toho a jsme vám zavázáni!

Vaše Redakce Nové republiky