Penicilin, kapky, antibiotika. Lékař odhalil ,„lékovou krizi“ v ČR. Ordinace nadávají

Parlamentní listy – rozhovor

„Pořizovat zásoby něčeho, co může být nedostupné, se jeví jako poměrně problematické,“ říká lékař a poslanec Vladimír Zlínský (SPD) k novele zákona, která má zabránit výpadkům některých léčiv. Zlínský navrhuje i toto: zákon o strategických léčivech a jejich výrobě na našem území a pod naší kontrolou do 5 let, a to včetně vybudování všech potřebných kapacit zahrnujících i produkci účinných látek. Varuje také před likvidací malých lékáren. Upozorňuje, že si jeho kolegové stěžují na nedostatek lokálních antibiotických kapek nebo penicilinu ve všech formách. Nejhorší je nedostatek ve formě sirupů a suspenze.

K novele, která má zabránit výpadkům některých léků, má opozice výhrady. Jaké jsou Vaše výhrady?

Výhrady opozice jsou mnohé. Hlavní výhrada je, že kde nic není, ani čert nebere. Takže pořizovat zásoby něčeho, co může být nedostupné, se jeví jako poměrně problematické. Dále tato novelizace zákona neřeší příčinu, ale snaží se řešit následek, a to ještě pochybným způsobem. Příčinu ministerstvo vidí v nekalé činnosti výrobců, distributorů a majitelů lékáren a ve vlivu konfliktu na Ukrajině a pandemie Covid 19, která dočasně zvýšila nemocnost a narušila dodavatelské sítě na výrobu léků. Tedy výpadek považuje za dočasný a současný globální systém výroby a distribuce léčiv za poměrně dobrý, jelikož pro nás zajišťuje až na výjimky dostatek levných léčiv. Zajisté situaci není jednoduché pojmenovat, ale já vidím hlavní problém v tom, že globální systém výroby a distribuce léčiv přestává správně a efektivně fungovat v náš prospěch, jelikož se octl ve stavu nestability a nerovnováhy po zátěži stresovými faktory a nestabilita se s velkou pravděpodobností bude i nadále prohlubovat. Nepočítal bych tedy s tím, že situace nebude dále eskalovat a vrátí se do ideálního stavu (pokud kdy existoval).

Výsledek by měl posuzovat ještě asi měsíc zdravotnický výbor. Myslíte si, že může něco zásadního doplnit?

Nejsem členem Zdravotního výboru PSP ČR, takže poměry tam přesně neznám. Ale Pětikoalice má ve všech výborech většinu, takže bych očekával spíše kosmetické jednotlivé úpravy navržené koaličními členy výboru.

Jaký rozumný pozměňující návrh by skutečně vedl k ochraně pacientů?

Určitě to nespraví jeden zázračný zákon, pokud mám pravdu s tezí, že globální systém výroby a distribuce léčiv je v nestabilním stavu, který se bude zhoršovat s dalšími nadcházejícími krizemi. Jaksi se zapomnělo na to, že léčiva jsou strategickou komoditou a bez nich naši nemocní občané budou umírat. Věřilo se tomu, že globalizace povede k celkovému sjednocení a vymizení všech možných stresových faktorů, které by daný systém mohly narušit. Takže prvním zákonem by mohl být zákon o strategických léčivech a jejich výrobě na našem území a pod naší kontrolou do 5 let a to včetně vybudování všech potřebných kapacit zahrnujících i produkci účinných látek.

Výrobci, distributoři a lékárny budou podle novely hlásit ke stanovenému dni Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv stav zásob léčivého přípravku, jehož dostupnost je ohrožena. Zabránit se má vytváření neúměrných zásob. Distributoři nebudou smět některé lékárny preferovat?

Opět není jasné, jakým způsobem bude rozhodováno a stanovováno, že nějaký lék spadne do režimu omezené dostupnosti. Není ani jasné, kolik takových léčiv v daném okamžiku na našem území bude. Dále není jasné, jakým způsobem se bude stanovovat hodnota počtu balení léčiva, které si daná lékárna může objednat. Postiženy budou hlavně malé lékárny, které mohou mít v menších položkách velké výkyvy počtu balení léčiva v daném čase (má jít o jeden nebo dva týdny) z důvodu kolísání prostřednictvím chyby malých čísel a nebudou tedy potom schopny zajistit svým klientům požadované léčivo a ti se budou muset obrátit na větší lékárny. V každém případě, hlavně pro malé lékárny bude velmi problematické si udržet přehled o všech regulovaných lékových položkách, zvláště pokud budou objednávat u mnoha distributorů a to z důvodu jejich omezeného personálního vybavení. Pokuty a penalizace až ve výši 2 miliony korun za nadměrnou objednávku pro malé lékárny bych nazval přímo likvidační.

Novela zavádí podle ČTK také zásadní pokuty, a to až do 20 milionů korun. Budou případné sankce efektivní?

Ano, sankce budou velmi efektivní, hlavně pokud bylo záměrem zlikvidovat malé obecní lékárny. Z mých zkušeností platí, čím menší a méně ekonomicky silný subjekt, tím větší persekuce ze strany kontrolních orgánů. Nakonec se to můžeme dočíst i v důvodové zprávě tohoto zákona, že při kontrolách ze strany SÚKL bude postupováno individuálně ve zjišťování, zda se jednalo o porušení zákona. Bude už záležet na konkrétním posouzení případu, zda se jedná o obvyklý postup, či zda už jde o snahu získat vyšší zásoby léčivých přípravků s příznakem omezené dostupnosti. Tato nejistota umožní kontrolním orgánům velmi mnohočetný výklad tohoto ustanovení a může vést k persekuci některých lékáren či naopak k benevolenci posuzování přestupků u spřátelených (většinou větších) lékáren.

Setkává se s tím každý, že pokud mu lékař předepíše lék, následuje dohadování v lékárně, že právě toto nemají. Většina pacientů se tak smíří se stejnou účinnou látkou. Když v médiích čteme informace o tom, že stovky léků už se každoročně do ČR nedovážejí, mají autoři na mysli preparáty, které se nedají substituovat?

Až na výjimky lze zatím najít pro chybějící léčiva nějakou substituci, i když ne úplně stejnou ohledně účinnosti, snášenlivosti či vedlejších příznaků. Zatím jsem se nedoslechl o případu, že by u nás někdo zemřel z důvodu nedostatku nějakého léčiva. Ale to neznamená, že k tomu nedošlo nebo že v brzké době nedojde. Pokud by se toto stalo skutečností, potom by to byla skutečně mimořádně vážná věc a vyžadovala by přehodnocení současného vlažného přístupu vládní koalice k této problematice.

Antibiotika jsou kapitolou samu pro sebe. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek před časem v médiích přislíbil, že na podzim zajistí dostatek, například oznámil dodávky stovek tisíc balení penicilínu včetně sirupů pro děti. Váš komentář?

Ano, pan ministr to veřejně slíbil, jako mnoho jiných věcí, které se mnohdy nerealizovaly, tak jak avizoval, takže už jsem se ocitl ve stavu velké pochybnosti ohledně jeho slibů. Nicméně jeho slib nyní vypadal poměrně věrohodně. Pokud bude opět planý, tak už pan ministr riskuje totální ztrátu důvěry v jeho osobu se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Na druhou stranu musím zmínit, že vzít pozici ministra zdravotnictví v jakékoli vládě vyžaduje velké odhodlání a sebevědomí. Vzpomeňme na ministerský orloj za minulé vlády.

Tisíce lidí shánějí základní antibiotika, inzuliny atd. U kterých léčebných prostředků je kritická absence podle Vás? A jaké se dostávají informace k Vám od lékařů, kteří uklidňují pacienty dnes a denně?

Jsem ORL lékař. Kolegové si stěžovali na nedostatek lokálních antibiotických kapek a nyní jsou problémy hlavně s Penicilinem ve všech formách a nejvíce je irituje jeho nedostatek ve formě sirupů nebo suspenze, který se používá jako velmi účinný lék první volby streptokokových infekcí, včetně bakteriálních zánětů hltanu a angín. Používání substitučních širokospektrých ATB zakládá k rozvoji antibiotické resistence u těchto patogenních mikrobů a poškozuje také výrazněji střevní mikrobiom (střevní bakterie), jehož optimální složení je nezbytné pro efektivní vývoj imunitního systému.

Vláda ujistila, že jedná s firmami po celém světě, které by mohly dodávky i do ČR nově zajišťovat. Samozřejmě jedním dechem řekli, že se o sebe musíme přece postarat sami. Jaké výsledky lze očekávat z jednání například v Koreji, Japonsku. Není tajemstvím, že slovenský dodavatel měl problém kvůli ceně. O čem to svědčí?

Svědčí to o tom, že regulované nízké ceny léků v našem regionu nejsou pro dodavatele zajímavé a v případě nedostatku směřují dodávky tam, kde dostanou farmaceutické firmy vyšší cenu. Pokud se potká tržní mechanismus s cenovou regulací v době nedostatku a dominantního postavení nadnárodních BigPharma firem, výsledek vidíme v přímém přenosu. Dodávky náhradních léčiv z exotických, byť rozvinutých zemí, musí projít složitou schvalovací procedurou a jsou spíše vymítáním čerta ďáblem v případě krize, která může vypuknout kdykoli v jihovýchodní Asii.

Jak dlouho se můžeme uklidňovat tím, že i v ostatních zemích mají kritický dlouhodobý nedostatek některých léčiv? I v těch, kde přímo sídlí největší farmaceutičtí výrobci.

Je z toho vidět, že tyto státy zcela ztratily kontrolu nad nadnárodními farmaceutickými korporacemi, které je nyní drží pod krkem a předpokládám, že si teprve začnou diktovat podmínky, které budou výhodné pro ně a nikoli pro státy, kde sídlí a odkud vzešly. To by mělo být mementem i pro naše budoucí snahy, jak lékovou krizi budeme řešit.