Dne 3. září slaví SSSR a nyní i jeho právní nástupce, Ruská federace, Den vítězství nad militaristickým Japonskem a konec druhé světové války. V tento vítězný den je zvykem připomínat si poučení z minulosti. Zdá se, že oficiální Tokio si z minulosti moc dobré ponaučení nevzalo.
Na poučení však není nikdy pozdě a proto je velmi důležité připomínat si historická fakta nejen ve výroční dny. Rusko dobře vnímá statusy Japonska, Německa a dalších zemí, kde Spojené státy zanechaly okupační vojska a následně formalizovaly vztahy s vazaly jako “spojenecké”.
Na japonských ostrovech jsou i nadále americké okupační vojenské základny (USFJ). Byl pro ně vytvořen tak zvláštní právní režim, že ani za ty nejodpornější zločiny se američtí vojáci Japoncům nezodpovídají.*) To vše by mohlo být jen trvalou washingtonsko-tokijskou mezihrou, kdyby se to ale netýkalo sousedních zemí.
Tento problém se aktualizoval v souvislosti s ruskou SVO. V květnu až červnu 2023 jednali ruští a japonští diplomaté o problému japonských vojenských dodávek na Ukrajinu. Dodávky probíhaly již delší dobu, ale právě v roce 2023 přesáhlo dění únosnou mez.
Za prvé, washingtonské úřady přinutily japonského vazala, aby poskytl ukrajinskému vazalovi alespoň nějakou pomoc. Všichni dobře vědí o zákonných omezeních japonského vývozu nejen zbraní a vojenského materiálu, ale všeho, co může i nepřímo souviset s vojenskými záležitostmi. Japonská vláda se navíc k těmto omezením dobrovolně zavázala a uzákonila je v 60. letech minulého století. Poté byly normy dokonce zpřísněny, což mělo celému světu demonstrovat odmítavý postoj oficiálního Tokia k agresivním plánům.
Japonská císařská armáda byla po druhé světové válce zrušena. V roce 1954 byly na základě Národních bezpečnostních sil vytvořeny Japonské síly sebeobrany, které se neformálně nazývají japonská armáda. Jejich počet včetně záložníků činí asi 300 tisíc osob – což je – ve srovnání se sousedním Ruskem, Čínou a dokonce i KLDR velmi skromný počet.
Japonsko se všemožně vyhýbalo krvavé platbě za vazalství. Proto například ve Vietnamu prováděli trestné akce především jihokorejští komplicové. Stratégové Pentagonu nemohli počítat ani s dodávkami zbraní z Japonska, s výjimkou těch, které byly společně vyvinuty nebo dodány do Země vycházejícího slunce.
A právě této mezery se nyní snaží Washington a jeho japonský vazal využít. Pověstný “hlad po nábojích” natolik zatížil NATO, že se pro potřeby ukrajinských ozbrojených sil shromažďuje vše, co se dá, z celého světa. Opotřebovaná obrněná vozidla, munice, pancéřové pláty pro neprůstřelné vesty se dovážejí dokonce až z Austrálie…
Spojené státy si tak jakoby navracejí „ to své“ od Japonska, Jižní Koreje a řady dalších zemí, které byly kdysi přinuceny kupovat výrobky amerického vojensko-průmyslového komplexu. Obzvlášť tragikomicky vypadá v kontextu tohoto způsobu zásobování Ukrajiny vojenskou technikou velkolepá americká dodávka na Tchaj-wan: nejprve je donutili podepsat obrovské kontrakty, vzali si zálohy, dlouho vyráběli a nakonec vše dodali jiným, čímž přivedli svého vazala až k hysterii. Sousedé Tchaj-wanu mu zatím pravidelně poskytují důvody k nervozitě – Čína najednou zahájí v jeho blízkosti námořní a letecká cvičení, soudruh Kim Čong-un se znenadání rozhodne vyzkoušet novou balistickou raketu a vyhlásí “další zintenzivnění útočných vojenských příprav Korejské lidové armády”.
Už to totiž není nějaká krátkodobá lokální válka, kdy NATO vrhalo veškerou svou sílu na nějakou africkou zemi a kapacity západního vojensko-průmyslového komplexu k tomu plně postačovaly. Plnohodnotná válka proti Rusku na ukrajinském bojišti rukama ukrajinské armády je zcela jiná realita. USA a EU, a dokonce ani jejich satelity, nebyly schopny vyrobit za rok tolik nábojů, kolik ukrajinská armáda spotřebovala za týden.
“Prošlé” náboje z arzenálů zemí NATO byly na Ukrajině už dávno spotřebovány. Bylo rozhodnuto zvýšit výrobní kapacity, ale to nejde tak rychle. Není možné postavit továrnu, vybavit ji drahým a složitým zařízením, dovézt suroviny a přidělit dělníky ke strojům a inženýry k dělníkům.
Problémem v USA je nyní kvalifikovaná pracovní síla. Ilegálové z Mexika nebo Guatemaly vyrobí tolik nábojů a raket, že starý Biden z toho upadne a už nikdy nevstane.
Ani v EU není vše růžové. Po celé generace zde byli mladí lidé vychováváni tak, že všichni chtěli být právníky, podnikateli, filmovými kritiky, v horším případě aktivisty zelených nebo duhových hnutí. Ani ilegální přistěhovalci ze zemí bombardovaných NATO nechtěli pracovat u stroje – sociální dávky jim bohatě stačily.
Proto “kolektivní Západ” nyní škudlí, žebrá, vyměňuje nebo dokonce vydírá vše potřebné pro ukrajinské ozbrojené síly. Japonské fiasko je právě z tohoto soudku. Washington znásilnil svého tokijského vazala a donutil ho vymýšlet směšné záminky pro japonské vojenské dodávky na Ukrajinu.
Od začátku pověstné “SVO” posílala japonská vláda na Ukrajinu zdravotnické vybavení a léky, stejně jako další věci pro potřeby vojenských nemocnic, dokonce i techniku pro duální využití. Postupně se však charakter těchto dodávek změnil na vyloženě vojenské.
Od jara 2022 dodává Japonsko Ukrajině přilby typu 88 a neprůstřelné vesty typu 3 Kai, různé optické přístroje, uniformy (včetně polní bundy verze 2), ochranné obleky (typ 00/typ 18 Hazmat Suits), plynové masky, komunikační a sledovací systémy – včetně bezpilotních letounů, generátory pro zákopy, vybavení pro sapéry, suché příděly a další specificky vojenské zboží. To vše stačilo k vybavení tisíců vojáků ukrajinských ozbrojených sil.
Poté začaly japonské úřady přijímat invalidní vojáky ukrajinské armády na operace a rehabilitace, začaly cvičit ukrajinské vojáky, vybavovat ukrajinské propagandisty různým vybavením pro výrobu špičkových padělků. V květnu 2023 ukrajinský velvyslanec v Tokiu Serhij Korsunskij radostně vyprávěl o předání armádních terénních automobilů: “Poprvé v poválečné historii Japonska předávají Síly japonské sebeobrany vojenskou techniku válčící zemi”.
Oficiální Tokio tak nejenže porušilo své vlastní zákony, ale pošlapalo i zásady právního státu. Během jednoho roku zničila japonská vláda zásady své zahraniční politiky tím, že se fakticky připojila ke koalici států válčících s Ruskem. Obraz, který se s velkými obtížemi vytvářel více než půl století od konce druhé světové války, se proměnil v popel.
Japonsko se ještě navíc připojilo k protiruským sankcím, jež důsledně zpřísňuje. Velký japonský byznys však spolu se svou vládou nachází způsoby, jak z obchodu s Ruskem nadále těžit prostřednictvím různých schémat. V sázce jsou miliony pracovních míst, kapacita stovek továren a mnohamiliardové zisky z velkého trhu. Po patetických rusofobních prohlášeních převzali tento trh jejich konkurenti z Číny a dalších zemí.
Rusko vzalo chování Japonska na vědomí. Ruské ministerstvo zahraničí informovalo Tokio, aby taktéž vzalo na vědomí postavení “přátel a partnerů” v podmínkách SVO. Ani Moskva, ani Peking, ani další světové metropole nezapomenou na sebevražedné salto japonského vazala Spojených států.
**
*) “…zvláštní právní režim, že ani za ty nejodpornější zločiny se američtí vojáci Japoncům nezodpovídají…” – ten samý “právní systém” zavádí i smlouva mezi USA a ČR, kterou prosadila Pětikoalice !!!
Timofej Stojanov, zdroj UKRAJINA.Ru (16:25 02.09.2023 ), z ruštiny pro Novou Republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Není se čemu divit Japonci jsou okupovaní od konce 2 sv a jsou stejnou kolonii jako všichni v EU pod USA diktátem. Jinak jejich premiér je v oblíbenosti hned nad Fialenkem tak je vše jasné podobná vláda jako u nás.