NATO – na cestě od studené války k agresi a neonacismu…

V době vytvoření NATO v roce 1949 zahrnovalo 11 zemí, které po druhé světové válce ovládali Američané: Belgie, Velká Británie, Dánsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Francie. Dvanáctou zemí byly USA. V zemích NATO v Evropě od samého začátku byly přítomny americké okupační jednotky a postupně na jejich základnách byly přítomny i americké jaderné hlavice a nosiče jaderných zbraní. (Dnes mají USA ve světě kolem 800 vojenských základen).

V roce 1952 došlo k prvnímu rozšíření NATO o Řecko a Turecko. Využila se agresivní propaganda o údajné sovětské hrozbě. Druhé rozšíření se uskutečnilo v roce 1955 – Německo vstoupilo do NATO. Tímto způsobem bylo dosaženo remilitarizace Německa. Země opustila okupační režim a získala právo na vytvoření vlastních ozbrojených sil. Německo se všemi svými zdroji bylo napojeno na NATO. USA s Německem spolupracovaly už v době války a po jejím ukončení se postaraly o únik fašistů do USA s následným vytvořením struktury německých tajných služeb (BND) s pomocí fašisty Gehlena. USA po válce do boje proti Sovětskému svazu zapojily cca 4 000 nacistů. Kromě tzv. Marshalova plánu byla mezi USA a Německem podepsána tajná smlouva, v níž se Německo zavázalo na naprostou poslušnost a za obrovské peníze tzv.. pomoci se vzdali suverenity. Americká administrativa tak učinila z Německa stát, který je řízen z USA bez vlivu německé vlády. Německo všechny důležité kroky konzultuje s USA ještě před jejich aplikací.

V roce 1982 vstoupilo Španělsko do NATO v rámci třetího rozšíření. NATO se ochotně ujalo Španělska po období skončení vlády fašistického vládce Franca v roce 1975. Diktátor Franco byl u moci od roku 1939. Po skončení druhé světové války Franco krutě potlačil snahy o demokratizaci Španělska. V represích zaměřených proti občanům zemřelo tehdy kolem 250 000 lidí. Francov diktátorský a fašistický režim však nebyl izolován. Spolupracoval hlavně s USA, Velkou Británií, Portugalskem, Perónovou Argentinou, Vatikánem a pod. Těsně před skončením druhé světové války bylo Španělsko baštou prchajících fašistů. Na území Španělska, Itálie a Portugalska už tehdy vznikaly nové fašistické buňky jako zárodek pro další plánování válek. Ve Španělsku se udrželi nejdéle díky Francovu režimu. CIA desetiletí financovala své nelegální úřady a školící špionážní střediska CIA ve Španělsku. V těchto střediscích byli připravováni i teroristé na různé akce ve světě. Byly však hlavně zaměřeny proti SSSR.

V roce 1989 americký prezident a bývalý herec Ronald Reagan během návštěvy Moskvy prohlásil, že Sovětský svaz už Západ nepovažuje za protivníka. O tématu eliminace NATO se tehdy nemluvilo. „NATO je mechanismus k zajištění americké přítomnosti v Evropě“. Řekl americký ministr zahraničí James Baker a ujistil SSSR, že NATO se nepohne ani o centimetr na východ. Stejný postoj zaujala i německá vláda. V lednu 1990 německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher oznámil, že aliance by se měla vzdát myšlenky „územní expanze východním směrem, tedy směrem k hranicím SSSR“.

Američané tento slib nesplnili. Byl to nevídaný podvod USA, které už dopředu věděly, že tento slib nesplní.

V roce 1993 vyhrál prezidentské volby v USA Bill Clinton – a přístup se změnil. Clintonův režim popřel všechny ústní dohody o nerozšiřování NATO a začal vést politiku nadřazenosti vůči Rusku. Bylo to bohužel způsobeno do velké míry nesystémovou politikou B. Jelcina, který tehdy vykonával funkci prezidenta Ruska. Toto období bylo pro Rusko vnitřním ohrožením jeho existence, protože Jelcin byl alkoholik a slabý prezident. Během jeho působení šla hospodářská situace v Rusku do obrovské krize. Způsobila ji nekontrolovatelná privatizace a liberalizace cen spojená s obrovským rozkrádáním. Do zahraničí se v kufrech vyvezly stovky milionů dolarů, které přeprala ruská oligarchie. Dá se říci, že toto období vývoje Ruska Západ ve svých plánech „prošafáril“ neboť opravdu hrozil zánik Ruska.

Nejagresivnější postoj k rozšiřování NATO v té době zastával Richard Holbrook, kterému nevadil v prosazování jestřábské politiky USA ve světě jeho židovský původ. Celý život se pohyboval v administrativě USA, většinou v oblasti zahraničních věcí. Holbrook byl tažný kůň Clintona. V době dalšího rozšiřování NATO působil jako velvyslanec v Německu (1993) a jako zvláštní prezidentský vyslanec pro Balkán (1996-1999). Má na svědomí mimo jiné rozvrat Balkánu s mnoha tisíci lidských obětí. Byl spoluodpovědný za bombardování Jugoslávie zločineckou organizací NATO. Clintonova administrativa okamžitě nastavila kurz začlenění zemí východní Evropy do NATO.

V září 1993, Jelcin poslal dopis západním lídrům, ve kterém je varoval před rozšiřováním NATO. Dopis zůstal bez odezvy, protože tzv. kolektivní Západ nepovažoval tehdy Rusko za rovnocenného partnera. Proto v lednu 1994 na summitu NATO bylo oznámeno, že dveře bloku jsou otevřeny pro nové členy. V červnu byl oficiálně spuštěn program Partnerství pro mír, který zajišťoval bilaterální vojenskou spolupráci mezi NATO a nečlenskými zeměmi NATO (především východní Evropa a postsovětský prostor). V podstatě šlo o propagandistické zmanipulování těchto států ke vstupu do NATO.

Již od 90. let 20. století NATO nejenže nezaniklo, ale postupně se rozšiřovalo, přičemž do svého členství přijalo „bezprizorní“ státy Varšavské smlouvy. Bývalé socialistické státy byly po otevření se světu atakovány západními státy, které ovládly jejich hospodářství, dosadilo do jejich vlád lidi, kteří byli ochotni zaprodat vlast pro západní zájmy.

Tyto loutkové vlády uvolnily cestu západním firmám, prodaly strategické firmy az vlastních občanů udělalo rukojmí Západu. Rozšiřování NATO bylo plánovaným cílem na globalizační cestě USA, které nemělo nic společného s prosazováním míru ve světě. Agrese NATO se naplno projevila v páchání jejich zločinů v Jugoslávii v roce 1999. NATO tak odhalilo svou pravou tvář.

Američané porušili všechny záruky a sliby dané SSSR a později Rusku v oblasti nerozšiřování se NATO. Takzvané státy bývalého východního bloku si své členství v NATO dobrovolně nezvolily. Byly do NATO vtaženy bez vyjádření vůle občanů zkorumpovanými politiky, kteří byli do loutkových vlád instalováni převážně USA. Chcete-li dobýt nějaký stát beze zbraní, stačí nalít několik desítek milionů dolarů do stran politiků vyškolených v západních špionážních strukturách nebo jiných organizacích, zkorumpovat je, nalít peníze do provládních korporátních médií a Západem placených nevládek, které rozloží stát z jeho nitra. To se přesně stalo i na Slovensku.

Cílem NATO bylo absorbovat Ukrajinu za každou cenu. Již Bismarck mluvil o tom, že Rusko lze porazit jen tehdy, rozloží-li se Ukrajina.

Začátkem roku 1997 se obnovila rusko-americká jednání o podmínkách rozšíření NATO a principech jeho soužití s ​​Ruskem. Ruský ministr zahraničí Igor Ivanov v březnu 1999 vyzval Západ k vytvoření takového systému bezpečnosti, který by splňoval bezpečnost všech států, a nikoli pouze jednotlivých skupin. Žádný takový systém však nevznikl. Ze strany Západu nebyl zájem. Nastalo období, kdy NATO začalo výrazně expandovat. Rusko snahy USA a NATO samozřejmě monitorovalo z pohledu vlastní bezpečnosti. Uvědomilo si, že NATO se nezastaví a v příštích letech bude plnit americký cíl dobytí a rozkladu Ruska.

Expanze NATO pokračovala ve východních státech Evropy a na Balkáně v krizových 90. letech a po skončení páchání zločinů NATO v Jugoslávii v roce 1999.

V únoru 2007 Putin přednesl významný projev na Bezpečnostní konferenci v Mnichově, v němž mimo jiné bez respektu pojmenoval globalistické snahy USA, expanzi NATO a hrozby NATO proti Rusku. Projev byl pro účastníky šokující, protože co se do té doby v kuloárech diplomacie jen šuškalo, Putin to řekl jasně a zřetelně. Byl to jasný odkaz Západu, že má začít s Ruskem spolupracovat na konstrukci světového míru s bezpečnostními zárukami pro všechny a neútočit na Rusko. Tzv. kolektivní Západ v podstatě Putinův odkaz odignoroval.

http://en.kremlin.ru/events/president/transcripts/24034

Naopak, Západ s USA v čele začal zasahovat do záležitostí postsovětských zemí s cílem jejich rozložení a připoutání k Západu. Neváhali v některých zemích vyvolat ozbrojené konflikty. Známé jsou například problémy Gruzie, Osetie, Kazachstánu, Arménie, Ázerbájdžánu a pod.

Rusko samozřejmě monitorovalo politický boj na Ukrajině hlavně po roce 2010 v období, do kterého již zasahovaly USA s jejich snahou Ukrajinu dostat pod politickou a vojenskou kontrolu. Na to téma se již popsalo mnoho, proto doporučuji si prohlédnout některé odkazy pod článkem. V zásadě můžeme konstatovat, že Ukrajina byla zneužita k boji USA proti Rusku na ukrajinském území. Jedná se o zástupnou válku USA proti Rusku za účelem jeho zničení.

NATO a militarizace světa měla být hozena na smetiště dějin spolu s pádem Sovětského svazu. Tvrdím, že bylo obrovskou chybou rozšiřovat NATO po roce 1991 a hledat potencionální nepřátele jen kvůli novým objednávkám vojenského průmyslu USA. Do tohoto vyhledávání pomyslného nepřítele vojenský průmysl naházel miliardy USD jen proto, aby mohl profitovat na neštěstí a lidských obětech v zemích, ve kterých USA rozpoutaly války. Ve skutečnosti neexistoval žádný hodnověrný důvod k udržování válečné aliance proti neexistujícímu nepříteli. Vojensko-průmyslový komplex USA si brzy uvědomil, že potřebuje hmatatelného nepřítele, který by ospravedlnil současné pořizování nových zbraňových systémů. A také bývalé opuštěné státy Varšavské smlouvy představovaly rozšířený trh pro zbraně a zakázky amerického vojenského průmyslu. Takže 14 nových východních zemí NATO vytvořilo hotové nákupní centrum pro další prodej zbraní. V miliardách USD.

Dnes jsme vinou USA a zločinecké organizace NATO na pokraji III. světové války. Díky Američany vyprovokované válce na Ukrajině. Zlo se jmenuje USA. A pokud se jejich šílenou politiku nepodaří zastavit, shoříme co chvíli všichni v jaderné válce.

*

Více na:

• https://history.vz.ru/…
• https://www.foreignaffairsreview.com/…
• https://www.cato.org/…
• https://www.ncl.ac.uk/…
• https://blog.hlavnespravy.sk/…
• https://blog.hlavnespravy.sk/…

**

Ivan Štubňa, Zvědavec