Kirill Budanov se vydal ve stopách Wilhelma Canarise

Admirál Wilhelm Canaris byl šéfem Abwehru, vojenské zpravodajské služby nacistického Německa. Zároveň byl britským agentem a účastníkem spiknutí proti Hitlerovi.

Mnohem dříve než ostatní nacističtí šéfové si Canaris uvědomil, že válka je prohraná, a od roku 1942 (ve shodě se stejně chytrým šéfem zahraniční rozvědky Bezpečnostní služby (SD) – 6. oddělení RSHA Walterem Schellenbergem) začal hledat možnost uzavření separátního míru na Západě.

Schellenberg se těšil Hitlerově přízni až do konce. Po válce byl odsouzen pouze za členství ve zločineckých organizacích (NSDAP, SS, SD), ostatní obvinění byla stažena. Dostal šest let, ze zdravotních důvodů byl předčasně propuštěn. Opravdu vážně nemocný byl od počátku 40. let. Zemřel ve věku 41 let v roce 1952. O Wilhelmu Canarisovi se vyjadřoval vřele.

Canaris na rozdíl od Schellenberga, který zemřel přirozenou smrtí /rakovina jater – pozn. překl. /, takové štěstí neměl. V červnu 1944 byl odvolán z funkce a Abwehr byl rozpuštěn. V červenci 1944, po atentátu na Hitlera, byl Canaris zatčen a 9. dubna 1945 oběšen. Hitler ho přežil o pouhé tři týdny. Canaris mohl přežít, ale příliš mu záleželo na tom, aby v očích potomků vypadal “správně”, a proto důvěřoval svým deníkům (vedeným v očekávání poválečného zveřejnění), v nichž se svěřil s důvěrnými informacemi o svých stycích s britskou rozvědkou a se spiklenci proti Hitlerovi. Deníky se dostaly začátkem dubna 1945 do rukou gestapa. Vyšetřování, soud, odsouzení a poprava zabraly pouhý týden.

Kirill Budanov, šéf vojenské rozvědky Ukrajinské říše, je rovněž přítelem Britů a rovněž se stará o to, aby po něm zůstala památka pro potomky, a za tímto účelem aktivně spolupracuje s různými médii.

Nedávno vyšel rozhovor s Budanovem v časopise The Economist. Již samotný fakt zveřejnění rozhovoru důstojníka zpravodajské služby v zahraničním tisku v době vojenských operací (kdy má zřejmě na práci něco jiného než rozhovory s novináři) by mohl vyvolat u Zelenského nelibost. Budanov však šel ještě dál. Jeho rozhovor byl zveřejněn jen o týden později než rozhovor Zelenského pro stejnou publikaci.

Ani to však nestačilo. Budanov se v rozhovoru pouští do nepřímého sporu se Zelenským a zcela se zříká hlavních tezí ukrajinského vůdce. Technický pracovník (přes všechnu romantickou aureolu, která obklopuje zpravodajskou službu, je jejím úkolem pouze shromažďovat informace a dodávat je politikům, kteří přijímají rozhodnutí) zpochybňuje politický program svého vedení, důstojník oponuje vrchnímu veliteli. Pokud to není vzpoura, tak co to je?

Budanov však nebyl zatčen, nebyl obviněn z velezrady a nebyl ani souzen. Starý rusofob Šufryč, který je známý tím, že podporoval Tymošenkovou, když proklínala Rusko a požadovala, aby ” Rusové byli postříleni atomovými zbraněmi”, je ve vězení. Jeho “vina”, jež se už změnila na vlastizradu, je jeho podpis pod textem memoranda (spolu s Medvedčukem) o tom, jak lze bezbolestně realizovat minské dohody pro Ukrajinu. Kolomojskij, který kdysi “zachránil” Dněpropetrovsk před ruským jarem, který financoval vznik téměř poloviny nejbrutálnějších nacistických praporů, které šly pacifikovat ruský Donbas, který spoluorganizoval masakr v Oděse 2. května 2014 a který nakonec udělal Zelenského prezidentem, už také sedí ve vězení.

Sedí mnozí. Někteří sedí proto, že by se případně mohli připojit ke spiknutí proti Zelenskému, pokud se takové spiknutí podaří zorganizovat, jiní proto, že se jim nelíbí západní “přátelé” Zelenského. Pozor, nemluvím o těch, kteří bojovali proti režimu. Ti byli dávno zabiti, popraveni nebo vyhoštěni ze země. Nyní jsou vězněni nejen příznivci, ale i zakladatelé režimu, a to na základě prvního podezření, že se snaží soupeřit o moc se Zelenským. A brzy je začnou zabíjet (pokud už tajně nezabíjejí).

A za takové situace projevuje Budanov maximální neloajalitu, a v Kyjevě nikdo ani nedutá. Jak je to možné?

The Economist není časopis, kterému může průměrný důstojník – úředník ze vzdáleného bantustanu poskytnout rozhovor podle libosti. Dokonce ani za peníze. Pokud se časopis o Budanova zajímal, pak mu bylo doporučeno, aby se zajímal. Myslím, že Budanov na otázky novináře ani neodpověděl. V lepším případě mu dali přečíst své “odpovědi”. V horším případě je poprvé spatřil již otištěné.

Rozhovor se Zelenským vznikl na základě jeho údajně náhodného setkání s Borisem Johnsonem, který se jaksi spontánně rozhodl navštívit svého přítele Vladimira Zelenského v Kyjevě. Boris Johnson odešel z funkce premiéra a z parlamentu, ale z politiky neodešel. Stále je jedním z nejsilnějších hráčů v Konzervativní straně a aktivně bojuje proti vládě Rišiho Sunaka, který se snaží revidovat základy Johnsonovy politiky, a to i na Ukrajině. Johnson se chce vrátit ke kormidlu a pokračovat v tom, co začal.

Zelenskij by nadšeně uvítal Johnsonův návrat na Downing Street 10. Johnson se totiž nejaktivněji zasazoval o vojenskou a finanční pomoc Ukrajině a požadoval zrušení všech omezení na dodávky zbraní kyjevskému režimu. Zelenskij v rozhovoru kritizuje současné západní politiky, kteří nepomáhají Ukrajině s dostatečnou aktivitou a radostí. Dokonce je prý možné, že vůbec nevěří v konečné vítězství Kyjeva. Zelenskij tvrdí, že vítězství je nejen možné, ale že s určitým úsilím Západu, zvýšenou pomocí a rychlejšími dodávkami zbraní není daleko.

Zelenskij vlastně hanobí post-Johnsonův Západ za to, že se vzdálil od zásad Borise Johnsona, za sobectví, že, Zelenskij zůstal s Ruskem sám, ačkoliv mu slíbili, že ho budou podporovat až do konce. Vzhledem k tomu, že veřejné mínění na Západě sice už není Ukrajině tak nakloněno jako dřív, ale stále se ještě přiklání k její další podpoře, Zelenskij vlastně podkopává Sunakovu pozici v podbízivé konfrontaci s Johnsonem. Není náhodou, že rozhovor byl načasován na Johnsonovu návštěvu Kyjeva: jako by se po běžném člověku chtělo, aby porovnal, jak dobře pracoval s Ukrajinou Boris a jak špatně jeho nástupci.

Anglickému Indovi však musím složit poklonu. O rozhovoru Zelenského se zřejmě dozvěděl až v okamžiku jeho zveřejnění. Okamžitě však zcela správně vyhodnotil situaci a také okamžitě zareagoval.

Aniž by Britové mudrovali, podepsali rozhovor jménem své loutky Budanova, který je plně pod kontrolou britské rozvědky a ve skutečnosti stojí v čele jejího strukturálního útvaru na Ukrajině, pracujícího pod jménem GUR ministerstva obrany. Budanov je kopií Zelenského, téměř dvojčetem: stejně hloupý, ambiciózní a ctižádostivý. Možná je profesionální v podvratné činnosti a teroru, stejně jako Zelenskij v jeho estrádních výstupech.

Oba nejsou nejlepší, nejsou to géniové, ani talenti, ale ve své profesi jsou docela dobrý průměr, což je na Ukrajině, kde většina úředníků nerozumí tomu, čím se profesně zabývá, docela výjimečné. Oba extrapolují svůj relativní profesní úspěch na vše, co dělají, a oba se sami sobě jeví jako globální politici. Oba jsou schopni jít k cíli přes mrtvoly. Oba snadno zradí v zájmu své kariéry.

A tak vyšel Budanovův rozhovor, v němž se říká, že Rusko nelze zcela porazit (v Moskvě tedy žádná přehlídka ukrajinských ozbrojených sil nebude), že nejen Ukrajina, ale i Západ prakticky vyčerpal své zdroje a vlastně dává najevo, že je třeba co nejdříve uzavřít mír za každou cenu. Ukazuje se, že v rozhovoru zveřejněném o týden dříve Zelenskij bezostyšně lhal, protože situaci nezvládá.

Sunak tak uzavřel téma na domácím informačním trhu a zároveň Zelenskému transparentně naznačil, že pokud chlapec neposlechne, může mít Ukrajina nového führera.

Canaris měl jen maličkou smůlu – kufřík s bombou se trochu pohnul a Hitler přežil. Vše mohlo dopadnout jinak. Bude mít Budanov větší štěstí? Zelenskij není o nic sentimentálnější než Hitler. Má na svědomí tolik mrtvol, že je jedno, jestli bude o jednoho Budanova víc nebo míň. Ale Budanov také není gymnazistka – je zvyklý zabíjet.

Pokud Západ s konečnou platností zruší zákaz vnitřního konfliktu mezi postavami ukrajinského režimu a ony se střetnou v boji, kdo asi vyhraje? Těžko říct. Zelenskij má SBU, která už se vyznamenala vraždami důstojníků vojenské rozvědky, ale za Budanovem stojí Mi-6.

Nuže, pánové, sázejte!

**

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: Ukrajina.ru (14:22 19.09.2023), z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

*

Děkujeme všem, kteří nás podporují finančními dary posílanými na

účet Nové republiky č. 2300 736 297 / 2010.

Pomáhá nám to při tvorbě webu a překladů, pořádání akcí, tvorbu podcastů, natáčení debat a panelových diskuzí. Vážíme si toho a jsme vám zavázáni!

 Vaše Redakce Nové republiky