Cecílie Jílková: Prozrazujme fízly

“Prozrazujme fízly,” napsal můj táta v manifestu Dva tisíce slov v roce 1968. Ve stejném odstavci také napsal: „Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu.“ Tajná policie měla totiž na protestních akcích běžně nasazené nejen informátory, ale i vlastní provokatéry, jejichž úkolem bylo následně před očima národa ospravedlnit to, co se o oněch protestech psalo v novinách.

Hlídejme chování policie

Dnešní moderní demonstrace nejsou v tomto směru jiné, a to bez ohledu na pořadatele. Bez ohledu na podivné osoby, které dnešní demonstrace svolávají, hlídejme chování policie a hledejme cestu k pochopení běžných lidí, kteří stojí pod tribunami. Máme s nimi vždy alespoň jeden důležitý názor společný.

Ověřujme divné zprávy

„Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je,“ pokračuje Vaculík. Například koho zatkli. Jak se jmenuje? Co o něm říká jeho rodina, kamarádi a sousedé? Nezapomeňme pochybovat o každém tvrzení v novinách, televizi nebo v digitální i analogové hospodě. „Vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech…“ Když už nám je noviny nevydají.

Podporujme orgány bezpečnosti

„Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty,“ píše Vaculík. To poslední, co chceme, je krev na ulicích. Moderní Čech je naštěstí člověk rozumný a handrkuje se především na sítích. O to důkladněji ověřujme průběhy incidentů a totožnost extremistů ze všech názorových skupin.

Vyhýbejme se hádkám

„Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech.“ I když ještě nejsme natolik zpět, aby se za názory po pěti pivech zavíralo, místo hádek pěstujme civilizovanou diskusi. Rozdělená společnost je zranitelná společnost. Nepodporujme proto pustou ideologii.

Odmítejme cenzuru

Lékem na omyly je poznání, prevencí extremismu je vyváženost zpravodajství. Společnost, která nedostává objektivní a komplexní informace, upadá v opak spontánního řádu – v chaos. Chaos radikalizuje. Radikalizovaná společnost se snadno kriminalizuje. Proto bez ohledu na množství pomýlených názorů ve veřejném prostoru nikdy nepodporujme cenzuru.

Překonejme puzení k autocenzuře

Bez ohledu na to, kolik podivných osobností má náhodou jeden názor stejný jako my, odolávejme pokušení aplikovat u sebe autocenzuru. Názorová členitost ve společnosti je zdravá a umělé dělení na “dobré“ a “špatné“ vedlo vždy k totalitě. Nestyďme se vystupovat proti porušování lidských práv, zastávat se slabších, poukazovat na mediální manipulace a vládní lži.

Vítejme vlastní omyly

Lpění na dogmatech ještě nikoho neposunulo k dalšímu vývoji. Kdo není ochoten přehodnocovat vlastní závěry na základě nových poznatků, došel ve svém vývoji na konec cesty. Tak jako se vyvíjí veškeré lidské poznání, i naše názory se musí spolu s novými relevantními informacemi měnit. Máme-li odvahu průběžně akceptovat předchozí omyly, máme i šanci dobrat se nakonec nikoli prostého a v historii pomíjivého všeobecného konsenzu, ale pravdy.

Odmítejme populární stanoviska

Čím je naše historie delší, tím těžší je úplné pochopení vztahů mezi státy, národy, stranami, klany, firmami, rodinami i jednotlivci. Čím je informační prostor větší, tím náročnější je orientace v něm. S vynálezem internetu se cestování skrze králičí nory informačního vesmíru stalo běžně dostupným, ale vinou složitosti pravdy, která vždy čeká někde uprostřed – ani vlevo, ani vpravo, ani na východě, ani na západě – a nedá se vtlačit do prosté škatulky, je snadnější místo hledání pravdy zaujímat populární stanoviska. Populární stanoviska ale nakonec nevítězí. A pokud právě vítězí, tak ještě nejsme na konci.

**

Autorka Cecílie Jílková je dcerou významného disidenta Ludvíka Vaculíka, autora Dvou tisíc slov