Životně důležitá nevyhnutelnost porážky Ukrajiny v období podzim-zima

Jejich problém spočívá v tom, že oni vidí válku jako samostatnou akci – jako soubor bitev (operací), jež musí stát materiálně zajistit (to je úkol pro týl, pojem, který se objevil v 18. století a byl posílen ve století devatenáctém), snížit počet nepřátel, zvýšit počet spojenců (role diplomacie). V konečném výsledku zabezpečí tato akce vítězství na bojišti, jež se jakýmsi zázračným způsobem přetvoří ve vítězství politické.

Proto je armáda často nespokojená a mluví o zradě, když se diplomaté při jednáních o poválečném uspořádání vzdávají území dobytých krví. Vzpomeňte si na dialog ve vlaku mezi Stirlitzem a generálem /seriál Sedmnáct zastavení jara – pozn. překl./, jenž tvrdil, že “za všechno můžete vy, diplomaté”, protože jste nezajistili příznivé zahraničněpolitické podmínky pro válku.

Ve skutečnosti jsou však armáda, diplomaté a ekonomičtí představitelé součástí jedné mozaiky, kterou na základě geopolitické strategie skládají nejvyšší představitelé státu. Již “Braniborský zázrak” byl geopolitickým fenoménem. Jeho okolnosti však vznikly náhodou. Fridrich Veliký vládl pouze své armádě. Jeho diplomacie byla neefektivní a týl (jako základna pro podporu armádních operací) v podstatě chyběl.

Bonaparte vedl vědomou geopolitickou kampaň proti Británii, a to jak vojenskou (výprava do Egypta, podněcování angloamerické války v letech 1812-15), tak ekonomickou (kontinentální blokáda). Primární však byly vojenské akce, které do značné míry zapříčinily Napoleonovu prohru. Všechny jeho politické, diplomatické a ekonomické plány se opíraly o vojenskou převahu Francie; jakmile byla zmařena, zhroutily se jako domeček z karet.

Rusko-britská “Velká hra” na přelomu 19. a 20. století byla již klasickou geopolitickou konfrontací, v níž strany vedly především informačně-politický, diplomatický a ekonomický boj a vojenské akce ve vzdálených oblastech probíhaly ve formátu zástupné války a měly podpůrnou funkci.

Nyní se několik věcí změnilo – boj přesáhl rámec konfrontace dvou impérií (i když ovládají čtvrtinu území planety a třetinu jejího obyvatelstva) a zahrnul celý svět. Nikdo se mu nemůže vyhnout, ať už si o něm myslí cokoli. Už se nebojuje o globální hegemonii, ale o volbu globální budoucnosti – o hlavní cestu vývoje lidstva – přinejmenším – pro příští století.

Na tomto pozadí je zástupná válka, kterou Washington vede proti Rusku na Ukrajině, dlouhodobě pomocným opatřením k zajištění řešení hlavního úkolu USA – zajistit podmínky pro oslabení ekonomické moci Číny. Američtí politici se netají svým pohrdáním Ruskem a označují ho buď za Horní Voltu s raketami, nebo za benzínovou pumpu předstírající stát. Zdůrazňují však přitom, že Rusko sice považují za pokladnici surovinových zdrojů, která má jaderné zbraně, ale nepovažují ho za ekonomického konkurenta, ani za strategickou hrozbu pro USA, pokud bude umravněna Čína a vrátí se do lokajské pozice. Vojenská a surovinová síla Ruska byla vždy považována pouze za nešťastnou přítěž, protože může poskytnout Číně spolehlivé zázemí a nezávislost na námořních trasách a zdrojích surovin kontrolovaných USA.

Tím však Washington prokázal naprostou neznalost skutečného stavu věcí a stejně jako mnozí američtí vojenští důstojníci, kteří navrhují dočasné příměří s Ruskem, aby zachránili zbytky Ukrajiny a získali čas na obnovu její armády, nechápe smysl boje a místo ukrajinské operace v něm.

Ačkoli byly USA v posledních měsících nuceny přehodnotit sílu a odolnost ruského hospodářského a finančního systému, hlavním protivníkem Ameriky stále zůstává Čína. Její ekonomika je příliš velká, stejně jako jsou příliš velké její investiční perspektivy. Vytlačuje USA z trhů americkými metodami, je v mnoha odvětvích jejich hlavním konkurentem, hlavním dodavatelem zboží na americký trh a zároveň hlavním spotřebitelem amerických výrobků.

Zároveň je čínský obchod, na rozdíl od amerického, přebytkový, takže je přirozené, že Peking investuje “dodatečné” jüany do vytvoření politické klientely. Každý dolar vytlačený jüanem ze světových trhů se však vrací do USA, což podporuje inflaci a prohlubuje tamní problémy.

Pokud Rusko nepadá, lze to nechat na později – hlavní je vypořádat se s Čínou. Protože se však Rusko nechce dobrovolně vzdát spojenectví s Pekingem a nepodařilo se ho porazit, musí zůstat v každém případě vázáno po dobu téměř nevyhnutelné války o Tchaj-wan. Washington a Peking podnikly příliš mnoho nezvratných kroků ke koncentraci moci v asijsko-pacifickém regionu a v eskalaci vzájemného střetu, než aby mohly ustoupit.

Ústup jedné ze stran, i kdyby se kompromis ukázal výhodný pro obě strany, by mohl vést k rychlému nahrazení vedoucího elitního uskupení jeho vnitroelitními odpůrci. Tchajwanská krize by měla v roce 2024 přerůst ve válku. Čína by krizi nadále tolerovala, ale USA již nemohou dále otálet, každý měsíc odkladu zhorší jejich celkovou strategickou pozici.

Protože Rusko musí být svázáno, Ukrajina musí bojovat. Tak se vedlejší operace, která má zajistit hlavní úder, stane na nějakou dobu operací hlavní (podobně jako bitva u Stalingradu, která začala jako obkličovací podpora skupiny postupující na Kavkaz, ale při svém dokončení strhla na sebe nejen všechny volné zálohy wehrmachtu, ale i jednotky, které byly součástí skupiny armád “A” Wilhelma Lista, jež postupovala na Kavkaz a měla za úkol operaci dokončit).

Aby Ukrajina, jež vynaložila na letní “ofenzívu” všechny své rezervy, mohla v roce 2024 bojovat, musí pro ni Američané získat pauzu. V současné době jsou ukrajinské ozbrojené síly v žalostném stavu, který se v příštích týdnech ještě zhorší, protože ukrajinské vojenské a politické vedení přijalo americký požadavek soustředit veškeré úsilí na záporožský směr a pokračovat v ofenzívě za každou cenu.

USA očekávají, že i když ofenzivní impuls ukrajinské armády nevydrží do období dešťů, Rusko stejně nebude schopno včas reorganizovat svůj bojový řad, vytvořit úderné skupiny, zničit ukrajinskou frontu a donutit tak ukrajinskou armádu k útěku z Donbasu a Záporoží s perspektivou dalšího rozvoje ofenzívy. Američané doufají, že se jim do jara podaří významně posílit ukrajinskou armádu, neboť Zelenskij slibuje návrat k počtům z jara 2023 nebo dokonce i jejich zvýšení.

To znamená, že pro ukrajinské ozbrojené síly budou kritické 2-3 měsíce, po kterých by měl jejich potenciál opět narůstat. V každém případě, pokud získá ukrajinská armáda kýženou pauzu, do jara její potenciál vzroste a bude mnohem obtížnější zlomit jí páteř než na podzim.

Z toho plyne jednoduchý závěr: v zájmu zajištění vítězství v globální konfrontaci – a možná i odvrácení války o Tchaj-wan provokované USA – je vhodné, aby Rusko zahájilo vlastní ofenzívu s rozhodujícím cílem právě v tom okamžiku, kdy se UA definitivně vyčerpá, nejpozději však ve druhé dekádě září. Po vyčerpání zásob munice, ztrátě většiny techniky a vzhledem ke katastrofálním lidským ztrátám bude UA značně demoralizována a její odpor v každém případě zeslábne.

Je samozřejmě možné počkat do jara a nechat ukrajinské ozbrojené síly znovu zmasakrovat jih. Kromě vnitropolitických problémů (lidé nemají rádi, když se válka protahuje a nedochází k velkým vítězstvím) povede takové rozhodnutí k tomu, že se ukrajinská fronta opět stane vedlejší frontou podporující hlavní operaci, což znamená, že o osudu geopolitického vítězství se nebude rozhodovat na ruském, ale na čínském válčišti. Současně se mohou boje o Tchaj-wan okamžitě změnit ze zástupné války na přímou konfrontaci mezi Čínou a americkou koalicí, což by znamenalo pro Rusko vznik druhé fronty na východě, na níž se bude muset podílet (i když ne přímo, pouze jako faktor týlové podpory Číny).

Ale především: výhody při vytváření nového poválečného světa získá ten, na jehož frontě se rozhodne o osudu vítězství.

**

Autor: Rostislav IŠČENKO, zdroj: UKRAJINA.ru ( 07:40 29.08.2023 ), z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

**

Děkujeme všem, kteří nás podporují finančními dary zaslanými na účet zapsaného spolku Nová republika – 2300 736 297 / 2010.

Nikdo z redaktorů-editorů Nové republiky nedostává odměnu za svou práci. Vykonáváme ji dobrovolně, rádi a s chutí. Získané peníze používáme na přestěhování webu k novému hostiteli který nás necenzuruje, k odměnám spolupracujících IT specialistů, k zajištění záložního webu v zahraničí, k výrobě videí a podcastů, k organizování besed a kulatých stolů, k nákupu potřebné techniky a k hrazení nájmů.

Za podporu a pomoc vám děkujeme a vážíme si toho.