Žádný strach, bát se musejí ti druzí!

Panika z rychlého zhoršování hospodářské a sociální situace a hrozba zapojení České republiky do britsko-americké války proti Rusku, v níž Evropská unie, hraje roli užitečného idiota, vede k zoufalým výkřikům, že zítra bude pozdě. To nahrává falešným mesiášům předstírajícím vliv typu Rajchla. Ano, škody se budou ještě nějakou dobu prohlubovat. Defenestracemi, atentáty a vojenskými převraty není možné dostat od moci demokraticky zvolené gaunery a hlupáky. Škoda, že se lidé nepoučí, nebo jen velmi pomalu a sotva na jednu generaci.

Společnou vinu nesou dezinformační média hlavního proudu a povrchní lidé, kteří jen pasivně přejímají ideologické žvásty redaktůrků, kteří se chtějí zavděčit šéfredaktůrkům, a ti současné dočasné moci.

Pětikoaliční vláda rychle ztrácí poslední zbytky neformální autority. Jsou stále častěji předmětem čím dál drsnějších vtipů. Nemohou uplatnit paragrafy o urážce majestátu, stanné právo nebo policejní šikanu. Ale proti nim by měl být uplatněn paragraf o “porušení povinnosti při správě cizího majetku“. To myslím naprosto vážně. Proč může být trestán ředitel malé firmy za statisícové přehmaty a ne ministr za škody v desítkách miliard? Tato země není jejich, patří lidu. Oni ji jen spravují, jako by byli sebevědomými dobyvateli na cizím území.

Oni se bojí, věřte tomu, i když to na nacvičené grimase suverénů není znát. Ti inteligentní už dnes hledají východisko, aby zachránili vyhlídku na další kariéru. A jsou zoufali z blbců, kteří je obklopují. A média už zřetelně začínají psát alespoň pravdě podobně. Nemohou si dovolit trvalou ztrátu čtenářů, posluchačů a diváků. Je to odvaha plynoucí ze strachu.

Netřeba se bát výhrůžek a dalších politických procesů s podmíněnými tresty. Bojí se i státní zástupci a soudci. Kariéra budovaná za doby nenáviděné vlády nemusí mít dlouhého trvání. Není ani důvod se ohrazovat proti ubohým nálepkám typu „dezinformátor“. Jakou autoritu a vliv na veřejnost mají tito nálepkovači? Jak skončí dnešní cenzoři? Ubylo i provládních anonymů na sítích. Jourová nepotřebuje další kariéru v zemi, proti níž pracuje. Ale co ty tisíce drobných kolaborantů?

Netřeba se bránit nálepkám „extrémista“ a „populista“. „Extremus“ znamená nejvzdálenější od středu či normy. Jestli oni jsou normou, pak je věcí cti být od nich co nejdále. Je-li ideální nornou vláda sloužící lidu své země, pak jsou oni od této normy extrémně daleko. Slovo „populista“ má v Itálii pozitivní konotaci. Je to ten, komu lidé věří, protože přichází s pravdou a dobrými projekty. Tato vláda taková není, ubývá těch, kteří by ještě měli tu drzost ji veřejně chválit.

Tato vláda je jejich poslední.

Siracusa, Itálie, 19. srpna 2023