Válka s NATO – Rusko má nyní jiné cíle a záměry, je na čase to oznámit

Dne 24. února 2022 zahájilo Rusko speciální operaci s jasnými cíli, i když bez potřebné ideologické přípravy. Například ve svých článcích před operací jsem musel opakovaně psát, jak nevýhodné je pro Rusko válčit s Ukrajinou – ekonomicky, politicky i diplomaticky. Protože v každém případě Ukrajinu porazíme, ale nevíme, co s ní potom. A kromě toho, když jsme začali válku s Ukrajinou, nevyhnutelně se zapleteme do války s celým Západem.

Teď už nemá smysl říkat, v čem měli pravdu “jestřábi” a v čem “holubice”. Máme to, co máme.

Politické a ekonomické podmínky – na západ od Ukrajiny

Rusko si zachovalo svůj ekonomický potenciál a v některých čistě domácích otázkách situaci dokonce zlepšilo. Například prokázalo nejen svou plnou potravinovou nezávislost, ale i možnost vývozu obilí a některých dalších produktů.

Z vojenského hlediska se Rusko stalo mnohem silnějším. Především, což nikdo (snad kromě našeho generálního štábu) nečekal, se ukázalo, že ruská výzbroj nejenže není horší, ale výrazně převyšuje všechny známé západní vzory. V každém případě jsme zatím prakticky schopni vyrovnat se s jakoukoli novou výzbrojí, kterou Západ předvede na ukrajinském válečném jevišti.

Za druhé, v průběhu vojenských operací získalo Rusko jak negativní, tak pozitivní bojové zkušenosti přímo v praxi. Nejdůležitější, i když zcela nedoceněné, jsou zkušenosti z praktických úkonů důstojníků a poddůstojníků na úrovni četa-prapor-baterie. To znamená, že mladší velitelé a řadový personál ruských vojsk prošli bojovým výcvikem a získali konkrétní zkušenosti z práce v reálných podmínkách na frontě, zkušenosti, které nelze získat na žádném cvičení.

Za třetí, pokud vyloučíme falešné výmysly ukrajinského CIPSO (Centrum informačních a psychologických operací Ukrajiny), Rusko dokázalo, že umí bojovat v souladu s Ženevskou konvencí o válečných zajatcích, že umí bojovat čestně, aniž by se krylo štítem civilistů, a náš protivník se v tomto ohledu zcela zdiskreditoval.

Z negativních stránek zvláštní operace vyzdvihnu snad tři.

Za prvé. Ukrajinská ekonomika byla zničena nejen v důsledku vojenských operací, ale také v důsledku naprosté, obludné nekompetentnosti vlády, současné i předchozí. Ukrajina není schopna vybírat daně ani na zajištění a plnění svých domácích sociálních závazků, natož ještě na financování válečného tažení ze svého (na rozdíl od Ruska, které toto vše zvládá).

Za druhé. V důsledku válečných akcí ztratila Ukrajina nejen značnou část svého průmyslového potenciálu, ale – a to je ještě horší – i značnou část svého zemědělského sektoru, který zemi dával a mohl dávat až 40 % HDP. V současnosti tomu tak není a zřejmě ani v příštích desetiletích nebude. Značná část území je zaminovaná, značná část zemědělských pracovníků na jižní, střední a východní Ukrajině (nejúrodnější území) byla buď zabita nebo zmrzačena ve válce, nebo opustila zemi a pravděpodobně se nevrátí.

Za třetí. A to je velmi důležité. Pracující, kreativní část obyvatelstva země, je mimo její hranice. Získat je zpět by vyžadovalo obrovské úsilí a finanční prostředky, které Ukrajina nemá a pravděpodobně ani mít nebude. Nikdo nebude dávat peníze neperspektivní zemi (i kdyby jí na konci válečných akcí zůstala nějaká území) na její skutečnou mírovou obnovu / ne na válku! / a tím napomáhat “vyvádění” bývalého “ukrajinského” personálu – což je asi 10-12 milionů lidí – z již vytvořených výrobních komplexů v zemích, do nichž tito lidé odešli.

Ačkoli válku ještě nevyhrála ani jedna ze stran konfliktu, Ukrajina ji už ekonomicky prohrála. A to je pro Rusko velké negativum, protože připojování nových území, zejména těch, která na připojení ještě čekají, nemá z ekonomického hlediska (když pomineme vojenskou a politickou stránku tohoto problému) téměř žádný hospodářský či výrobní přínos.

Západ před Ukrajinou a po ní

Přesně totéž lze říci o Západu. Ze stejných důvodů je nyní Ukrajina pro Západ (USA a EU) zajímavá nikoli z hlediska ekonomického, ale z hlediska čistě vojenského – jako prostor pro vojenské operace proti Rusku se zapojením zatím v podobě žoldnéřů a v blízké budoucnosti s účastí různých sil NATO, lehce maskovaných jako žoldnéři nebo novopečení občané Ukrajiny.

Západ si velmi dobře uvědomuje, že peníze investované do této země se mu nikdy nevrátí. Jsou nenávratné – buď proto, že se území stanou součástí Ruska, nebo – i když některá území zůstanou Zelenskému a jeho týmu (nebo těm, kteří je nahradí) – nebudou je schopni Západu vrátit ani v příštích 100 letech, vzhledem k výše uvedeným ztrátám v ekonomice, zemědělském sektoru, v průmyslové výrobě i v lidských zdrojích. V důsledku šílených činů bývalého herce, který se stal prezidentem, se Ukrajina definitivně proměnila v nejzaostalejší zemi v Evropě – a možná i na světě. Bez vyhlídek na samostatnou obnovu.

Na rozdíl od války nebudou na rekonstrukci poskytnuty žádné peníze. Kdo půjčí peníze zemi, která nemá žádnou perspektivu?

A to má svou negativní stránku i pro Rusko.  Ve chvíli, kdy Západ pochopil, že se mu nikdy nevrátí to, co již investoval (a většina prostředků poskytnutých Ukrajině jsou mimochodem půjčky, které by hypoteticky měly být vráceny, ale je jasné, že je nikdo nikdy nevrátí), začal být ukrajinský konflikt pro Západ ještě mnohem trpčím. Pokud nelze vytřískat vložené prostředky z Ukrajiny, musíme je vydobýt z Ruska – buď rozkradením jeho zlata a devizových rezerv (což už bylo v tichosti zahájeno), nebo, což Západ považuje za perspektivnější, rozparcelováním Ruska a jeho vypleněním (přivlastněním si jeho přírodního bohatství a lidských zdrojů pod rouškou příspěvků nebo úhrady výdajů, které Západ na ukrajinském bojišti vynaložil).

Jinými slovy, vojenský konflikt, který začal kvůli neochotě Západu zajistit bezpečnost Ruska v podobě odmítnutí přijetí Ukrajiny do NATO, se za rok a půl změnil ve válku mezi Západem a Ruskem na ukrajinském teritoriu:

– Západ tyto vojenské akce proti Rusku plně financuje;

– Západ tyto vojenské akce proti Rusku plně zajišťuje zbraněmi, a to ve stále větším množství. A také tuto techniku na svém území opravuje a renovuje pro potřeby ukrajinské armády;

– Západ nejen cvičí armádu pro vojenské akce, ale také jí poskytuje lidský potenciál – žoldáky i zkušené důstojníky;

– Západ poskytuje ukrajinské armádě zpravodajské informace ze svých satelitů a prostřednictvím tajných služeb;

– Západ vede proti Rusku sankční válku, jejímž cílem je Rusko ekonomicky a zejména vojensky oslabit.

Nové dějiště války (operační prostor)

Zbývá už jen jedna věc, kterou Západ dosud neučinil, a to, že se dosud plně nezapojil do vojenské akce proti Rusku –  z vlastního území. Tato hrozba však dozrává právě v těchto dnech, kdy padlo konečné rozhodnutí a začaly dodávky letounů F-16 na Ukrajinu.

Faktem je, že Ukrajina nemá odpovídající infrastrukturu pro údržbu těchto letounů. Navíc, jak ukázala rok a půl trvající speciální vojenská operace, pro Rusko není problém zničit jakýkoli letištní komplex na území Ukrajiny. Letadlo, které nemůže z letiště vzlétnout, není třeba sestřelovat. Rizika jsou menší.

Je zřejmé, že tento problém Západu (i Ukrajiny samotné jako reálného dějiště operací) se bude řešit rozmístěním stíhaček F-16 na letištích států sousedících s Ukrajinou – Bulharska, Rumunska a Polska. Tedy všech těch, které jsou ještě navíc členy NATO. V této situaci budou pravděpodobně doufat, že se mohou odvolat na notoricky známý článek 5 Charty NATO, podle něhož je útok na jeden z členských států NATO útokem na celý blok.

V takovém případě je nasazení letadel, jež jsou na letištích těchto států rozmístěna, a která zasáhnou ruskou armádu a případně i ruská území, a to jak nově připojená, tak i “stará”, nevyhnutelné.

I pro Rusko se však již bude jednat o jinou válku a o potenciálně jiné cíle.

Především už nepůjde o speciální operaci proti Ukrajině s cílem demilitarizovat a denacifikovat ji, ale o plnohodnotnou válku se Západem (nejen s NATO, ale s celým Západem). A to je třeba říci předem a otevřeně, Západ nás už nesmí podvést svou údajnou účastí-neúčastí, nebo jakýmsi poskytnutím pomoci jedné z válčících stran. Ne, to už nebude pomoc, ale v každém případě válka.

Z humanitárních důvodů musíme předem oznámit obyvatelům těch zemí, které budou souhlasit s rozmístěním stíhaček F-16 na svém území, že jejich letiště, jakož i infrastrukturní objekty, které zajišťují provoz těchto letišť, jsou potenciálními cíli raketových a bombardovacích úderů ruských ozbrojených sil, které by mohly mít za následek civilní oběti z důvodů, které Rusko nemůže ovlivnit (v důsledku operací protivzdušné obrany, umístění samotných letišť v blízkosti civilních objektů atd.).

Domnívám se, že státy NATO, které se nacházejí v blízkosti hranic spojeneckého státu (Rusko a Bělorusko), by měly být jasně označeny a pojmenovány jako nepřátelské vůči mírové a progresivní politice Ruska zaměřené na zajištění bezpečnosti vlastního obyvatelstva. To se týká Finska, pobaltských států, Polska, Rumunska a Bulharska.

Obyvatelstvo těchto států by mělo jasně pochopit, že se nové dějiště války přesouvá z ukrajinského území do jejich měst a vesnic. A nejedná se o agresi ze strany Ruska, ale o odpověď na agresivní plány Západu, NATO, které v tuto chvíli zákeřně využívají Ukrajinu a její obyvatelstvo k řešení svých problémů, chtějí zničit a vyrabovat Rusko ve prospěch západních nadnárodních korporací.

Rusko bude muset rovněž prohlásit, že cílem této – již ne speciální operace – ale plnohodnotné vojenské kampaně, bude zajištění bezpečnosti ruského státu a jeho občanů před útoky NATO a jeho spojenců po celém perimetru tohoto spolku. Bude jedno, kdo už v alianci je, nebo kdo do ní hodlá teprve vstoupit. A druhým úkolem bude denacifikace východní Evropy, která záměrně a otevřeně podporuje ukrajinský nacistický režim a fakticky vytváří podobné nacistické rusofobní režimy ve svých zemích / jako v Pobaltí nebo v Polsku/.

Rusko a NATO

Vyvstává samozřejmě legitimní otázka, zda Rusko bude schopno vyrovnat se s potenciálními hrozbami ze strany NATO, pokud vypukne válka s Aliancí?

Podle expertů serveru Ukraina.ru má armáda NATO potenciální sílu 3,5 milionu lidí. To však za podmínky ne úplné, ale přesto značné mobilizace.

Za této situace bychom měli, jak se říká, „už včera“ začít připravovat obyvatelstvo naší země na totální mobilizaci k účasti v plnohodnotné válce s NATO. Mobilizační potenciál Ruska je s ohledem na psychologickou a fyzickou přípravu mnohem vyšší než na Západě.

Válka v současných podmínkách není zrovna válkou lidí. Jak se ukazuje, je to především válka různých vojenských technologií a zbraní jako takových. A naše armáda, jak již bylo řečeno, prokázala v tomto smyslu svou převahu. Ale už nyní je třeba vycvičit nové tisíce “válečných techniků”. Zatím třeba bez přerušení výroby.

Co se týče “vzácného ptáka, který létá do středu Moskvy”, tj. neustálého ohrožení centra a jižních předměstí Ruska ze strany “bezpilotní armády”, tato hrozba existuje a bude existovat, dokud bude existovat ukrajinský režim v čele se Zelenským.

Všechny tyto problémy, které vznikají v důsledku změn (ať už se nám to líbí nebo ne) v cílech a záměrech týkajících se nového operačního prostoru, je třeba radikálně vyřešit. A především musíme připravit naše obyvatelstvo na dlouhou a krvavou válku s NATO a Západem jako celkem. Jiná možnost, včetně diplomatického řešení tohoto problému, neexistuje. Pozastavení bojových akcí (příměří s režimem Zelenského bez kapitulace) nebo zachování současného ukrajinského režimu v jakékoli podobě povede k novému konfliktu hned poté, co mu Západ poskytne potřebné zbraně a nové finance na vedení další války s cílem zničit Rusko. Což znamená, že po příměří bude opět válka, ale pro nás už – možná – za horších podmínek.

Západ se otevřeně pustil do války s jediným cílem – zničit a vyplenit Rusko. Nyní jsme na tahu my.

**

 Autor: Zachar Vinogradov – šéfredaktor UKRAJINA.ru , zdroj: UKRAJINA.ru (03:36 21.08.2023), z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová