Totální nebo národně osvobozenecká. Západ nabízí Ukrajině, aby zničila Rusko do základů

A co se stane s krysou, kterou vychováme jako bojového psa, vykrmíme ji, nastartujeme, dokonce jí vyčistíme zuby, aby se zakousla do nepřítele co nejhlouběji? Ano, ve stavu afektu, hrůzy a šílenství je opravdu připravena na ty nejnepředvídatelnější činy. Zvláště, pokud jsou jí tyto akce vsugerované zvenčí. Jako to například udělal Edward Luttwak, americký historik, ekonom, specialista na mezinárodní vztahy a vojenskou strategii, poradce 40. prezidenta USA Ronalda Reagana a dlouholetý konzultant Pentagonu, který ve svém sloupku v německém listu Die Welt navrhl, aby se Ukrajina sama rozhodla, jak chce porazit Rusko v rámci speciální vojenské operace (SVO).

Luttwak k tomu dodává, aby nevypadal jako úplný idiot, že Ukrajina pravděpodobně nebude schopna porazit Rusko sama, ale v každém případě navrhuje, aby se rozhodla, jak by se o to mohla pokusit. Tedy nebojovat proti Rusku v SVO, ale vést buď národně osvobozeneckou, nebo totální válku “po staru”. Tedy válku totálního opotřebení. Jak sebe, tak nepřítele.

“Celková síla ukrajinských ozbrojených sil by mohla dosáhnout až 3 milionů. S takovým počtem vojáků by Ukrajina mohla osvobodit své území postaru – ve vyčerpávající válce,” navrhl Američan z území Německa, země, která se jako první pokusila vést totální válku.

K vedení totální války proti SSSR vyzval 18. února 1943 celý německý národ jeho ministr veřejného vzdělávání a propagandy Joseph Goebbels. Podle jeho názoru takovou válku, pouze pod názvem “vyhlazovací válka”, vedl proti Německu sovětský vůdce Josif Stalin, který k tomu již 6. listopadu 1941 skutečně vyzval: “Pokud Němci chtějí vyhlazovací válku, tak ji budou mít. Od této chvíle bude naším úkolem, úkolem národů SSSR, úkolem vojáků, velitelů a politických pracovníků naší armády a našeho námořnictva zničit každého Němce, který by pronikl na území naší vlasti jako její okupant”.

Jakákoli srovnání a analogie mezi tehdejším Německem a dnešní Ukrajinou samozřejmě pokulhávají. Ale to, že současný neonacistický režim führera ukrajinského lidu Volodymyra Zelenského je stejně jako Třetí říše Adolfa Hitlera zahnán do kouta a stojí na pokraji totální porážky, kolapsu a blížící se nevyhnutelné odpovědnosti a odplaty, je neoddiskutovatelný fakt. Sledujte, jak se Zelenskij chová. Jak ze strachu a beznaděje mění své chování, strategii, taktiku a dokonce i rétoriku. Jak se prohání po světě, poníženě žebrá, hystericky vyhrožuje nebo maniakálně slibuje, že všechny porazí.

Ve skutečnosti je Zelenskij asi takový Hitler jako střelivo do ručních zbraní z biologického odpadu. Zahnán do kouta nekonečnými porážkami, konkrétním neúspěchem v protiofenzívě i nejistotou vzhledem k vlastnímu osudu, který už dnes stojí za zlámanou grešli, je nucen podniknout ty nejstrašnější kroky. Je připraven spálit ve válce vlastní zemi. A jak poraženecké tendence narůstají, jeho kroky začínají skutečně připomínat chování toho podlého zvířete, které jsem popsal na začátku, zvířete, jež se ocitlo ve slepé uličce. Je připraven na totální vyhlazovací válku až po sebezničení Ukrajiny – a potom se chystá zdrhnout.

Snaží se přeměnit SVO v zónu totální války, v níž nebude ani fronta, ani týl, a to nejen pro Ukrajinu, ale i pro Rusko. Spálená země je jeho “ideál”, objednaný na Západě a dobře zaplacený a připravený tamtéž v podobě již uskutečněných, nebo připravených či plánovaných dodávek zbraní. Od kazetové munice a těžkých tanků Leopard a Challenger až po již dodané britsko-francouzské dálkové Storm Shadow a Scalp nebo slíbené německé Taurusy, americké Abramsy nebo stíhačky F-16 sháněné po celém západním světě.

Ne všichni v Rusku si to ještě uvědomili a ani si to uvědomit nechtějí, ale stačí pár zpráv ze včerejší noci:

– UA zaútočila bezpilotními letouny na letiště Šajkovka u Kalugy: civilní vrtulník s připevněnou podomácku vyrobenou bombou byl spatřen a sestřelen bez větších škod na ukrajinské straně;

– pokus kyjevského režimu o teroristické útoky pomocí bezpilotních letounů byl zmařen: dva bezpilotní letouny byly odhaleny protivzdušnou obranou a zničeny systémy REB. Zřítily se nad územím Brjanské oblasti;

– dva bezpilotní letouny byly detekovány a zničeny systémy protivzdušné obrany nad územím Moskevské oblasti;

– na Pjatnické silnici v Moskvě se zřítil dron sestřelený jednotkami protivzdušné obrany. Jedna z vícepodlažních budov byla poškozena – okna v několika patrech byla vyražena a částečně platí plán ” Cover”, podle něhož letiště Vnukovo vůbec nepřijímá ani neodbavuje letadla, Šeremetěvo provádí odbavení dopravních letadel a Domodědovo právě obnovilo provoz. V Krasnogorsku trosky dronu částečně poškodily obytný dům a – díky bohu – zatím nejsou žádné informace o obětech.

A co se odehrálo předtím, od úderů na Kreml až po útoky na Moskvu City. A to se událo jen v Moskvě. O tom, co se děje v nových i starých pohraničních územích Ruska, o tom se mi nechce ani mluvit: míst, kam se v evropské části Ruska ještě nedostali, je stále méně.

Nechci šířit paniku, ale pragmatický přístup: je lepší reagovat nadměrně než nedostatečně, a pak plakat a stěžovat si, jak už se stalo zvykem: “Kdo to mohl vědět?”

Z vojenského hlediska, jak říkají odborníci, jsou všechny tyto údery na “pevninské” Rusko zanedbatelné. A nebudou schopny způsobit Rusku totální nebo, jak Západ plánuje, “strategickou porážku”. Stojí však před nimi zcela jiné důležité úkoly – bezpilotníky jsou palivem pro plameny budoucí totální války, kterou plánují rozpoutat ti, kteří je vypouštějí.

Zaprvé, těmito útoky přímo na Rusko potvrzuje režim Zelenského svou akceschopnost před Západem, respektive v očích jeho veřejného mínění, a získává možnost nadále požadovat dodávky zbraní a zvyšovat jejich smrtící charakter. Začali s banálními Stingery a Javeliny a dnes hovoří o taktických jaderných zbraních. Samozřejmě na “obranu demokracie”.

Za druhé, údery na Rusko jsou vynikajícím mobilizačním zdrojem a režim na Ukrajině je využívá jednak pro sjednocení vlastenecké části společnosti, jednak pro odvedení pozornosti od totálních porážek v SVO a v protiofenzívě. A právě tento destilát primitivního vlastenectví, štědře okořeněný nenávistí a rusofobií dnes mobilizuje ukrajinskou armádu v zóně SVO a vyvolává tak zuřivý ukrajinský odpor, že to mnohé překvapuje.

Za třetí, útoky na ruský týl chtěně či nechtěně vyvolávají v ruské společnosti paniku, nejistotu, strach, a v konečném důsledku nestabilitu a zmatek. Západ proto doufá, a to zcela otevřeně, že zmatek nastane nejen v myslích, ale i v činech lidí. “Změna Putinova režimu rukama Rusů” je vlhkým schizofrenním snem západních stratégů a taktiků.

A konečně za čtvrté, tyto údery na ruská města a obce jsou úžasnou provokací i pokusem vyprovokovat odvetné “údery pomsty” ze strany Ruska. Což by znamenalo začátek onoho “pomyslného rudého kruhu” mrtvých a provokací, které pak vyvolají novou ukrajinskou reakci, pak ruskou reakci, a znovu ukrajinskou, a tak dále do nekonečna, se stále krvavějšími následky.

To, co jsem zmínil, je samo o sobě těžko realizovatelné a zdá se být proto zanedbatelné. Ale  s přihlédnutím ke složitosti a vzájemné provázanosti těchto akcí  může vzniknout velký problém, v němž se každá maličkost může změnit v tragédii. Stát se tou poslední kapkou před nepokoji. Zasít nejistotu lidí v jejich osud a nedůvěru ve schopnost státních orgánů udržet situaci pod kontrolou (mírně řečeno). A to vše za západní peníze, západními zbraněmi, ale rukama Ukrajinců, které není třeba litovat.

Závěr je tedy jednoduchý: džbán se plní po kapkách. A Lao-c’ tvrdil, že cesta dlouhá tisíc li začíná jedním prvním krokem. Čína je dnes strategickým spojencem Ruska a uchovala si svůj stát už téměř pět tisíc let. Přitom se necítí moudřejší než rabín z Oděsy…

**

Autor: Vladimír Skačko, zdroj: UKRAJINA.ru (09:37 22.08.2023), z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčošová