Systém a antisystém. Zpráva Rakušanova gestapa

Na snímku nahoře: nové modely gestapoforem do Rakušanova šatníku?

“V první polovině roku 2023 tradiční extremistickou a xenofobně populistickou scénu zcela zastínilo tzv. antisystémové hnutí. V současné době ho tvoří široká škála nesourodých uskupení s omezeným počtem členů a omezenou životností,“ píše se ve zprávě Ministerstva vnitra.

„Na hnutí se tzv. „nalepili“ i lidé, kteří frustrace druhých účelově zneužívají k získávání popularity, finančního zisku či politického kapitálu. V rámci antisystémového hnutí našli uplatnění i někteří tradiční extremisté,“ pokračuje dále zmíněná zpráva.

A právě tím, co lze, či nelze považovat za tzv. antisystémové, se ve svém komentáři zabýval Ladislav Jakl, šéf sekce společenských studií v Institutu Václava Klause a spolupracovník bývalého českého prezidenta.

„Ministerstvo vnitra vydalo zprávu o tom, že u nás sílí antisystémové hnutí a že prý dokonce zastiňuje extremistickou scénu. Lidé, kteří dávají najevo nespokojenost se současnou společenskou a politickou situací tak mají konečně oficiální razítko, že jsou důležití. Jinak by třeba měli komplexy, že nikoho nezajímají,“ začíná Jakl svoji „čtvrteční glosu“.

Následně už se ale dostává k pojmům zmíněným v ministerské zprávě: systém a antisystém.

Jaké jsou atributy společenského a politického systému, ve kterém žijeme? Třeba svobodné volby? A co obnáší svobodné volby? Rovnost hlasů a tajné a přímé hlasování. Takže kdo obhajuje, aby propadly hlasy lidí, kteří volí strany se ziskem pod pětiprocentní klausuli, ten je antisystémový?“ ptá se Jakl.

„A obhájce korespondenční nebo elektronické volby je také antisystémový, protože u takových voleb nelze zaručit tajnost, ochranu před nátlakem či vyloučení hlasování v zastoupení?“ pokračuje na téma volby, ze kterého se následně dostává do roviny hospodářské.

„Je součástí našeho systému tržní hospodářství? Jsou tedy protisystémoví ti, kdo trh pokřivují dotacemi, selektivními daněmi, regulacemi, limity, kvótami?“ naráží na současné běžné praktiky.

„Je součástí našeho systému nedotknutelnost soukromého vlastnictví? Takže je protisystémová legislativa, podle které lze majetek vyvlastnit, konfiskovat či omezit právo hospodaření? Je součástí našeho systému svoboda smlouvy? Jsou tedy protisystémoví ti, kdo zakazují dvěma smluvním stranám, aby spolu uzavřely dohodu o poskytnutí a přijetí služby dle dohodnutých podmínek, jsou protisystémoví ti, kdo smluvním stranám podmínky vnucují nebo dokonce vylučují některé komodity z možnosti být předmětem obchodu? Je součástí našeho systému svobodná tvorba cen a antisystémové jsou tedy kroky směřující k cenovým regulacím, stropům a úředně vnucovaným cenám?“ uvádí reprezentant Institutu Václava Klause další příklady protisystémových opatření, které jsou běžnou součástí našeho života.

I dále ale Jakl vytahuje silné kalibry a ptá se na státní suverenitu.

„Je součástí našeho systému ústavní suverenita státu? Jsou tedy potom protisystémoví ti, kdo s každou další implementací vnucovanou pod hrozbou sankcí narušují základy státní svrchovanosti? Jsou protisystémoví ti, kdo prosazují, aby v některých oblastech bylo možné vyjmout z jurisdikce našich orgánů činy, pachatele či opatření cizí moci?“ naráží možná na aktuální „obrannou smlouvu“ s USA.

„Jsou antisystémoví ti, kdo prosazují konec práva veta při hlasování v mezinárodních organizacích?“ zabrousil Jakl i do mezinárodních vod, aby se opět vrátil k samotnému základu naší společnosti, k rodině.

„Je součástí našeho systému rodina jako základ společnosti? Rodina složená z rodičů, matky, otce, dětí a širší rodiny? Jsou tedy protisystémoví aktivisté, kteří chtějí postavení rodiny v našem právu zrušit, pokroutit, zdeformovat, zdevalvovat?“ ptá se a téma rodiny uzavírá další otázkou.

„Jsou protisystémoví ti, kdo brání rodičům vychovávat své děti v duchu vlastního přesvědčení?“

V závěru svého zamyšlení se Jakl věnuje také svobodě slova.

„Je součástí našeho systému svoboda slova, svoboda spolčování, sdružování a shromažďování? Jsou tedy antisystémoví ti, kdo mluví o limitech a nutnosti omezení těchto svobod? Jsou protisystémoví moderní cenzoři a udavači?“ naráží na různé týmy, doporučení a nařízení z dílny ministerstva, které vydalo výše uvedenou zprávu.

„Je součástí systému naše kulturní tradice a umělecká svoboda, a jsou pak tedy protisystémoví prosazovatelé politické korektnosti a cancel culture?“ ptá se na závěr, aby mohl skončit mnohem zásadnější otázkou.

„Nebo je to všechno jinak? Nebo už dávno žijeme v úplně jiném systému, v němž žádný z výše zmíněných atributů již neplatí a naopak jejich restaurace je dnes protisystémová? Najdeme odpověď v příští zprávě vnitra?“

**

Autor: Ladislav Jakl, ZDROJ