Soudruh prezident Petr Pavel jako odraz společenských poměrů

Dovolil jsem si ve  svém  minulém příspěvku vyjádřit k prezidentce Slovenska paní Čaputové. Slováci, nechť mi prominou, měl jsem nutkání reagovat na její ubrečené vyjádření o její nekandidatuře v druhém funkčním období. Meritem příspěvku však mělo být přiblížení lidí, které si korporát v pozadí vybírá a dlouhodobě připravuje pro vrcholné politické funkce v zemích EU. Nedělejme si iluze, že se jedná pouze o země bývalého východního bloku. Typickými představiteli takovéhoto výběru jsou i francouzský prezident Macron či spolková ministryně zahraničí Baerbock, ale i třeba předsedkyně italské vlády Meloni nebo šéfka EU von Leyen. Předpokladem výběru je několik vlastností – chamtivost, vydíratelnost, zkorumpovatelnost, v případě našich nebo slovenských představitelů pak i IQ houpacího koně.

Abychom to dokreslili, Soros se v jednom z rozhovorů podřekl, že Václava Havla připravovali na post prezidenta již od 80. let. Prezidentka Čaputová byla ideologicky vychovávána 16 let ve Via Juris, premiér Ódor po desetiletí jako třeba poradce Mikloše či od roku 2016 na středoevropské univerzitě. Pro neznalé Mikloš – za ním jdou věci jako rozprodej slovenského majetku za pár drobných zahraničním korporacím – např. energetiky, produktovodů a dalších strategických podniků, dodnes se s Dzurindou chlubí, jak bylo správné že umožnili bombardovat Jugoslávii a podíleli se tak na zničení infrastruktury za 35 miliard dolarů (mj. 13 nemocnic a 26 škol) a zabití tisíců nevinných civilistů, když si ti „nejlepší piloti ze všech“ spletli autobus s obrněným transportérem a civilní vlak s vojenským transportem (zcela jistě se v osobních vagónech běžně přepravuje vojenský materiál). Pominu používání munice s ochuzeným uranem, který – jak nám tvrdí náš mainstream – není škodlivý, v jehož důsledku je dnes v Srbsku 60x vyšší výskyt onkologických chorob u dětí než ve zbytku Evropy. Ale to je jistě jen náhoda. Pro připomenutí – tehdy to bylo humanitární bombardování, dnes je stejný akt na Ukrajině válečným zločinem.

U nás se v 90. letech výrazně etablovali dvě politické osobnosti – Václav Klaus a Miloš Zeman. Nejde o to, zda se s nimi ztotožňujete či ne, šedé myši typu Kalvody vedle nich působily jako osoby nevalné úrovně. A vzpomeňte si, jaké sviňárny se vůči Klausovi nebo Zemanovi činily. Oba udělali stejnou chybu, kterou udělal na Slovensku Fico a jaké se vyvaroval Orbán. Naprosto ignorovali postupné etablování politických ziskovek napojených a financovaných na americký kongres a různé „lidumily“ jako Soros, Bezos, Gates a další, dokonce je dotovali ze státního rozpočtu. Podřezávali větev nejen sobě, ale i suverenitě České republiky. Oba nedokázali předvídat dopady převzetí veřejnoprávních médií aktivistickými progresivisty typu Moravce a spol. Proto se dnes hojně rozšířil bonmot, že „PRAVDA ZAČÍNÁ TAM, KDE KONČÍ SIGNÁL ČT“.

Pohříchu tyto osobnosti formoval bývalý režim. S postupným odstavením obou osobností se do vrcholných politických funkcí „prosazovali“ větší a větší nýmandi – psychicky narušený Špidla, zkorumpovaný Gross, sebestředný arogantní Topolánek, naprosto neschopný (či všehoschopný) Sobotka, oligarcha Babiš a neskutečně prolhaný Fiala. Tím, jak se dařilo západnímu korporátu naprosto ekonomicky ovládnout náš prostor – často za pomoci korupce a vydírání – začalo postupné nahrazování lidí odborně zdatných a s osobnostními rysy aktivisty bez jakýchkoliv skrupulí, amorálními, a v mnoha případech vysloveně protičeskými. Než jsme si to stačili uvědomit, ovládl západní korporát české školství. Není náhodou, že se na ministerstvu školství střídali ministři jak ponožky. Ovládnutí školství umožňuje ideologicky ovlivnit myšlení nastupujících generací. Nastala situace, která běží v západní Evropě od konce 60. let. Zlikvidovali jsme učňovské školství, střední a vysoké školy rostly jak houby po dešti, a děti, které měly v mé době problém se dostat na lukrativnější učební obory, najednou dosáhli na titul bc nebo mgr. Nastal gigantický sešup vzdělanosti, mládež s problémem se naučit solidně číst a psát, dokázala získat vysokoškolské tituly. A tak se nám tu začalo rodit mraky sociologů, politologů a dalších různých logů, kteří nejen že nepřinášejí naprosto žádnou přidanou hodnotu společnosti, oni na ní bohužel pouze a parazitují. Dnes nám vychází ročně kolem 10 000 lidí s vysokoškolskými tituly, ale jen 25 % z nich je vzdělána v technickém oboru nebo humanitním oboru jako lékař, učitel a další společensky prospěšných oborů. Přesně opačně je tomu například v Číně, proto je Čína v oblasti výzkumu a rozvoje tam kde je a Evropa v lepším případě stagnuje. 46 % světově registrovaných patentů připadá na Čínu, u nás? Škoda mluvit.

Miloš Zeman skončil a mainstream, který musel zkousnout dvě porážky Schwarzenberga a Drahoše, si připravil situaci. Není žádným tajemstvím, že Babiš obrovsky polarizuje společnost. Pokud vezmeme do úvahy Babišovu kontroverznost, jeho více než mizerné schopnosti v diskuzních soubojích, jeho rétorickou mizerii, pak bylo naprosto bezpředmětné, koho proti němu postaví. Nerudovou nemohl nikdo brát vážně, její kandidatura byla jasně daná jen a jen k tomu, aby se vytěsnili ostatní kandidáti. Pak už nebylo nikoho, kdo by překážel souboji Babiše s kýmkoliv v druhém kole. Kdo nepochopil? Český volič. Mainstream nalajnoval souboj mezi komunistickým nomenklaturním kádrem Babišem a komunistickým rozvědčíkem Pavlem. A vítěz byl předem jasný. Všimněte si jedné věci – každý z protikandidátů Zemana při mediálních přestřelkách udělal hrubou chybu, Schwarzenberg Benešovými dekrety a Drahoš migranty. Všimněte si, že Petr Pavel za 3 roky své kampaně neprojevil jednou jedinkrát svůj názor na cokoliv a v médiích se v podstatě promlčel s používáním bezmyšlenkových nicneříkajících frází. To mu koneckonců mainstreamová média usnadňovala mírou vrchovatou, a i bez jeho přičinění zlehčovala jeho komunistickou minulost v ostrém kontrastu s připomínáním komunistické minulosti Babiše. To vše jen ukazuje na Pávkovu bezpáteřnost a schopnost vždy ideologicky stát na správné straně. A přesně taková loutka je ideální ve funkci prezidenta, což potvrdil jeho loutkovodič Kolář chlubící se jeho „stvořením“.

Kdopak že je Kolář? Kdo by byl řekl, že byl poradcem prezidenta Havla pro Balkán v době „humanitárního bombardování“ Srbska, kdo by si dnes pamatoval, že stál v zákulisí „Sarajevského atentátu“ na Václava Klause. Je to ten samý Kolář, který pracoval pro USA jako lobbista za radar v Brdech, který stál za kandidaturou Drahoše. Od roku 2014 spolupracuje s americkou lobbistickou a advokátní kanceláří Squire Patton Boggs (mezi jejíž nejvýznamnější klienty patří americké zbrojařské firmy nebo třeba takový Westinghouse) a s think tankem Evropské hodnoty, angažuje se v Iniciativě pro evropské hodnoty. Více asi dodávat netřeba.

Ještě jedna pikantnost. Petr Kolář totiž působí jako předseda správní Nadace rodiny Holečkových. Instituce s nadačním kapitálem téměř dvě miliardy korun přispívá mimo jiné na podporu vzdělávání, školství, péče o zdraví nebo rozvoje zdravotnictví – samozřejmě v těch správných „ideologických“ intencích. Zakladatelem nadace je René Holeček, majitel společnosti CZG – Česká zbrojovka, která se v roce 2022 přejmenovala na Colt CZG Group SE. To kvůli tomu, že koupila amerického výrobce palných zbraní Colt, jemuž Petr Kolář, jak sám potvrzuje, asistoval pro znalost amerického prostředí. Nákup Coltu českou firmou umožňuje těžit i ze současné války na Ukrajině. Objednávky zbraní pro Ukrajinu ji loni stouply rekordním tempem. Pozoruhodné přitom je, že členem správní rady nadace je i bývalý diplomat a současný vládní poradce pro národní bezpečnost a blízký spolupracovník premiéra Petra Fialy a proděkan Cevro Institutu Tomáš Pojar. Ten se mimo jiné účastnil loňské cesty části české vlády do Kyjeva. Snad ještě pozoruhodnější je, že podle údajů justice.cz je členem správní rady nadace i další z kandidátů na prezidenta bývalý rektor UK Tomáš Zima. To jsou ale náhody, že?

To, co předvedl Petr Pavel v posledních dnech, přesahuje dno žumpy. Jeho slova v Terezíně, jeho adorace Sudetendeutsche Landsmannschaftu, jeho slova při otevření studia Svobodné Evropy (to je paradox, že), to se vám opravdu dělá zle od žaludku. Vrcholem prázdnoty a nechutnosti byla jeho tiskovka ke sto dnům v prezidentském úřadu. Naprosté bláboly bez ladu a skladu dovršila jeho tisková mluvčí, které se nepovedlo říct jedinou větu bez přebreptu.

Pakliže jsem o Zuzaně Čaputové napsal, že mimo její nekandidatury neudělala pro Slovensko nic dobrého, ba naprosto bez skrupulí porušovala ústavu Slovenské republiky. Co můžeme čekat od agenta Pávka? Nic dobrého. Pakliže chce internační tábory pro všechny občany ruské národnosti, můžeme očekávat, že zanedlouho bude chtít stejné tábory pro každého občana naší země, který se nebude ztotožňovat s invazí teroristických migrantů, kdo nebude „ctít“ 256 pohlaví a další LGBTIQ+ agendu, kdo bude chtít mír a další závadné myšlenky. Vždyť jsme slyšeli Fialu, že oni „ctí svobodu slova a projevu, že jen bojují proti nesprávným názorům a informacím“. Ano, bojují ekonomickou likvidací, soudní mašinérií, rozhazováním našich daní na různé dotace pro žumpy jako forum24, elfové, manipulace a podobné samozvané cenzory.

Pávek má s Fialou mnoho společného – oba glorifikují sudetské Němce,  oba jsou korumpovatelní a vydíratelní, oba nenávidí Českou republiku, oba usilují o nevratnou ztrátu suverenity, oba mají společné loutkovodiče, oba prošli ideologickým školením. Fiala vede zemi k bankrotu, Pávek do války. Skutečnost, že má Pávek 60 % podporu veřejnosti, je těžce znepokojující. Iluze o českém národě si dělat netřeba, vezmeme-li v potaz skutečnost, že si v Praze po obří kritice vedení magistrátu zvolili občané to samé. Čím to asi bude?

Je to důsledek skutečnosti, že dnes již máme druhou generaci „vychovanou“ našim školstvím. Jenže ruku na srdce. Lví podíl za tuto situaci neseme my všichni. Tím, jak jsme přistoupili na konzum, jak nám honba za majetkem zatemnila mozek ve výchově potomků. Co dělají naši potomci ve svém volném čase, co je učí ve škole, s kým přichází do styku, pod jaký vliv se dostávají, trávení společného času… Ne, mnohem důležitějším se stala drahá zahraniční dovolená, luxusní bydlení, luxusní kára, drahá elektronika. To jsou přeci měřítka úspěchu! Dali jsme našim dětem značkové oblečení, značkovou elektroniku, hypermarketovou turistiku a další materiální požitky. Jen jsme jim zapomněli dát hodnotový žebříček, zapomněli jsme je naučit, že základem úspěchu je práce, že ohleduplnost a tolerance nejsou sprostá slova, že rodina a komunita představují základní atribut společnosti, že pracovat ve prospěch společnosti je základním atributem silné a suverénní země.

Napsal Harryp