Současné režimy v západní Evropě jsou ochotny vzdát se komukoli….

O odstoupení Ruska od dohody o obilí a jeho projevu na toto téma v Radě bezpečnosti OSN

Waldmann:

První moje otázka vyplývá z Vašeho – až epochálního – vystoupení na RB OSN k obilné dohodě, kde jste mj. řekl, že export ruského obilí na světové trhy ovlivňuje globální humanitární situaci mnohem víc než dodávky obilí z Ukrajiny, a že odchod ruského obilí z tohoto trhu vyvolá kolaps. A není právě v tomto skrytý záměr všech těch, kteří tak intenzívně křičí, že skončení obilné dohody povede ke světové potravinové krizi? Vyslyšeli Vás v RB OSN, nebo Vás nechtěli poslouchat?

Chazin:

Víte, tato akce vůbec nebyla určena k tomu, aby tam někomu naslouchali. Byli tam samozřejmě lidé, kteří naslouchat chtěli (aspoň jsem měl ten dojem), a to nikoli proto, že se tak podle protokolu sluší, ale proto, že je to z různých důvodů zajímalo. Ve skutečnosti je důležité to, že se vystoupení stalo součástí protokolu ze zasedání – aby bylo možné na něj poklepat prstem a upozornit je, že jsme je na to upozornili. Moje zapojení do videokonference v rámci Rady bezpečnosti OSN  bylo spíš dílem náhody. Ono se totiž to zasedání mělo konat 26. července, leč ho organizátoři posunuli o pár dní dřív, takže když ta změna vešla ve známost, byl v Moskvě už večer a když bylo v Moskvě ráno, v New Yorku byla zase noc. A jednání začínalo v 10 hodin dopoledne tamního času, bylo tedy nutné rychle najít člověka, který vystoupí a přednese nikoli propagandistický projev. Ovšem, většina vystoupení, která tam zazněla, byla vyloženě propagandistická, která měla demonstrovat „rozhořčení světového společenství nad ruskou politikou“… Jistěže Čína a některé další země rozhořčení nepředváděly. Z naší strany bylo tedy zapotřebí pojmenovat objektivní základ toho všeho, což jsem udělal. Konzultoval jsem věc s naším nelepším expertem na zemědělské otázky L. Cholodovem, s nímž se znám už skoro 30 let, a on mě zásobil různými čísly a fakty. Když jsem ale vyslechl první dva vystupující, pochopil jsem, že to, co chci říci, není vůbec potřeba, protože jsem chtěl vyslovit příliš mnoho podstatného (jakkoli jsem se do časového limitu vešel). Proto jsem tam prezentoval dvě hlavní teze:

V nynější situaci by jakékoli apelace k pohybům cen na trzích jako reakci na některé objektivní události, byly hloupostí, protože trhy jsou destabilizovány. Když vyhlásili loni obilnou dohodu, byly ceny pšenice na trhu velmi vysoké, je třeba ale chápat, že ukrajinský export je především kukuřice, ječmen a olejnaté rostliny, zatímco většinu objemu exportu ruského obilí představuje právě měkká pšenice 3.třídy a Rusko kontroluje cca 1/3 světového trhu touto komerční pšenicí (160-180 mil.tun). Krom toho existují ještě vnitřní nekomerční trhy. Takže po loňském vyhlášení obilné dohody ceny pšenice poklesly, a znovu poklesly po prognóze vysoké její úrody. Ovšem který faktor byl důležitější, naprosto není jasné.

Znovu opakuji, že ukrajinské pšenice je na trzích málo, a k tomu ještě je třeba dodat, že ukrajinská pšenice nemá s humanitární sférou prakticky nic společného, protože ve skutečnosti jde už o kontrahovanou pšenici, nepatřící už Ukrajině. Jsou to společnosti Cargill, Monsanto a další společnosti, které na Ukrajině v poslední době skoupily obrovské výměry orné půdy – obávám se, že za ne zcela zákonných podmínek.

Podstatné ovšem je, že logistické a finanční problémy, které Západ vytváří Rusku, způsobují pokles zisku z vývozu pšenice a hnojiv. Formálně sice byly protiruské sankce zrušeny, ale Západ obchodníky, pojišťovací, logistické společnosti atd. natolik vystrašil, že se prostě bojí s Ruskem oficiálně obchodovat – no a každá oklika je dražší. Protože ale Rusko zaujímá i cca 15% světového obchodu minerálními hnojivy, bez nichž vysoké úrody dnes dosáhnout nelze. Navíc, bude-li zisk z produkce obilí nízký, část domácích producentů může přejít na produkci komodit jiných, a v důsledku toho do 2-3 let může dojít ke kolapsu světových cen a reálnému hladu.

Toto byly dva problémy, jimž jsem se ve svém vystoupení věnoval. Musím poznamenat, že naprosto souhlasím s názorem, že reálnou příčinou událostí kolem ukrajinského obilí může být právě přání onen hlad vyvolat. Je za tím základní ekonomická logika – přesněji řečeno – politické důsledky z ekonomické logiky.

Ekonomické problémy USA:

Ekonomická logik

1. USA si uvědomily, že u nich dochází ke katastrofě v průmyslu. V každotýdenních „Ekonomických rozhledech M. Chazina“ uvádím údaje, z nichž plyne, že poprvé za velmi mnoho měsíců je roční průmyslový růst USA ver srovnatelném období záporný! On ekonomický pokles už trvá déle, ale do detailů dnes zabíhat nebudu. Trump vyhrál volby v roce 2016 s heslem „Make America great again“ – obecně vzato, vraťme Americe průmysl. Celý záměr se mu nepodařil hlavně proto, že byl slabý administrátor a aparátník, takže ho v Bílém domě „sežrali“ na aparátní úrovni.
2. Za druhé, protože jsou k tomu objektivní příčiny v přehřátí amerických trhů. Takže oni spotřebovávají víc, než si mohou dovolit, a proto zvýšit vnitřní spotřebu průmyslovou produkcí už nelze. V důsledku toho se například ukázalo, že po půldruhém roce SVO na Ukrajině, nejsou schopni razantně naýšit výrobu munice.

I řízení průmyslu je jiné. Obecně lze říci, že dnešní ekonomický model předpokládá centrum zisku pro jakoukoli průmyslovou výrobu ve finančním sektoru. Proto, jakmile dáte korporaci peníze na rozšíření výroby, ty okamžitě jdou přes finanční oddělní do spekulací na finančních trzích, nabízejících vyšší zisk.

Z toho tedy plyne, že USA mohou rozšířit výrobu jen na konto nějakých nových trhů, kterém musí vykazovat určitá specifika

• • Především to musí být lidé, kteří umějí pracovat (takže to už není Afrika);
  • Nesmí mít vysokou spotřebu;
  • Musí jich být dost velký počet – cca 500 milionů;

O plánech USA na vytlačení Číny z Jihovýchodní Asie:

Jediným regionem odpovídajícím těmto vlastnostem je Jihovýchodní Asie. Takže USA potřebují Jihovýchodní Asii jako svoji kolonii. Jediným prostředkem, jak toho dosáhnout, je vytlačit odtud Čínu, což bude těžké. USA si v poslední době mnohé koupily (naposledy před pár lety Filipíny – výměnou prezidenta). Problémem ale je, že Čína dnes nemá méně peněz než USA, a ty navíc Číně stále dávají peníze za import jejího průmyslového zboží. Navíc má Čína dost silnou výhodu v diasporách (krom Vietnamu). Ten je ale stejně spojencem Ameriky, která se, zřejmě v souvislosti s historickými zkušenosti, k Vietnamu chová s mnohem větším respektem než jinde.

Takže v důsledku toho USA musí obsadit Jihovýchodní Asii vojenskými metodami a nasazovat tam loutkové režimy – desantními operacemi, kontrolou námořních cest, násilným přerušením styků s Čínou, vnucování jim amerického zboží a služeb atd. USA na to ale nemají dostatečné zdroje – ani vojenské (ty jsou v Západní Evropě a na Blízkém Východě). Proto, s hlediska ekonomiky, musí USA v nejbližších letech (a v JV Asii musí začít nejpozději v polovině roku 2024) tyto vojenské kapacity soustředit proti Číně. Pokud do té doby nezačnou, bude zle, protože sami američtí experti spočítali, že v roce 2025 Čína vojensky Ameriku převáží.

Henry Kissinger nedávno prohlásil, že v blízké době očekává řadu regionálních konfliktů mezi USA a Čínou. Mimochodem, obsahem jeho jednání v Pekingu mohl být odchod USA z Blízkého Východu, z čehož by mohlo vyplynout, že si Izrael bude muset hledat nového garanta vlastní bezpečnosti.

O odchodu USA ze Západní Evropy:

A USA odcházejí i z Evropy. Já jsem si to spočítal z hlediska ekonomiky, a navíc jsem potom slyšel rozhovor prof. Jevstafjeva s prof. Dmitrijem Treninem, donedávna ředitelem moskevského Carnegie Centra, který připustil, že z Evropy nejspíš USA odejdou.

Začíná tedy to nejzajímavější. Pokud USA odejdou, tak předpokládají, že to bude na 20-25 let a pak se vrátí. Co bude dál, už není důležité, protože ekonomický model světa bude už natolik jiný, že s hlediska dnešního poznání je to až zbytečné rozebírat.

I pokud USA odejdou, tak potřebují zachování Západní Evropy. Oni se hrozně bojí všeho: – Ruska, Číny, KLDR, protože si velmi dobře uvědomují, že nynější režimy v Západní Evropě jsou ochotny se vzdát komukoli, kdo je zachová u moci v jejich zemích. Je tedy třeba je vyděsit, a krom toho se musí dokázat samy bránit. Problém je v tom, že podle jejich vlastních propočtů je Evropa schopna postavit, vyzbrojit, vycvičit a vydržovat 300 tisícovou armádu. Dnešní frontu, včetně pobaltského výstupu se strany Ruska, takovou armádou udržet nelze. Jedinou variantou je ústup na nejkratší obrannou linii od Baltu po Alpy (přibližně hranice z roku 1945) – tu může 300 tisícová armáda udržet.

To je celý obrázek – a celá Východní Evropa by měla být předpolím, kde vládne chaos.

Rusko nemá a v nejbližších letech mít nebude mnohamilionovou armádu. A dál bude nutné odtud vyvézt všechno obilí, což se jistě nebude líbit Polákům, Maďarům… – a ještě by nebylo špatné tam zorganizovat nevelkou válku k vyděšení Západní Evropy a ideálně aby Rusko použilo taktické jaderné zbraně… Což Rusko zřejmě neučiní – ale strašit může. Proto zřejmě Polsko trénují, aby udeřilo na Bělorusko, Kaliningrad, atd. (což ovšem bude útok i proti Rusku jako jaderné velmoci (má tam umístěny svoje jaderné zbraně)… To, že přitom Američané Polsko podrazí, nic neznamená, protože podobně naložili se Saddámem Husajnem, Kaddáfím a řadou dalších svých bílých koní.

Logicky to vyvolá řadu problémů na Blízkém Východě v souvislosti s prudkým posílením Iránu.

**

Autor Michail Chazin – 20230725 – zdroj: https://ww w.youtube.com/watch?v=h9ilRHqO5aA&t=1332s (min.00:51 až  19:55)

Překlad:  st.hroch  20230730)