Proč není řečena celá pravda?

O tom, že žijeme ve světě iluzí, manipulací a lží, není pochyb. Jestliže za socialismu se plány pětiletek plnily na 104% a byli jsme o tom denně přesvědčováni, přičemž to mělo svědčit o pracovitosti a uvědomění občanů, nikoliv o podhocených plánech, pak nyní se dezinformace zneužívají k vylhané propagandě podporující mocenskou kliku daleko rafinovaněji. Pokrok nelze zastavit.

Médii proběhla zpráva, že kdosi zbil dvě Ukrajinky vyskytujícími se s dětmi na pouti. To zní smutně, přestože už má plno lidí Ukrajinců a jejich chování tady plné zuby, mlátit ženy není plně v pořádku. Novináři společně s politiky rozjeli kampaň a začala se vytvářet legenda o drsném násilníkovi. Jaksi bylo zamlčováno, že dotyčná dvojice Ukrajinek byla opilá a na společenské akci měla do té doby již více konfliktů, přičemž bylo otázkou času, kdy jim někdo jednu vrazí. Nakonec se to stalo a nečekaně se ukázalo, že provokující cizinky dostaly pár facek právem. Ono totiž chování žen někdy může dávat zapomenout na to, čím jsou, a to, že nějaká přiletí, je jen důsledek vydávaného podnětu. Moralisté, nechť sklapnou, někdy samotné partnerky přiznají, že zkouší trpělivost partnera a počítají s tím, že jdou za hranu vydržitelného. Praštit ženu je sice společensky nepřijatelné, ale v reálu prostě uskutečnitelné. A to se pravděpodobně stalo na pouti, kde došlo k pár fackám.

Ukrajinská strana dostala mnoho prostoru k vyjádření a jedna z ,,poškozených“  po několika údajně devastačních  zraněních dávala za týden několik rozhovorů, přičemž měla tvář modelky. Po dírách v hlavě a zlomeninách ani stopy. Pravděpodobně jí byla poskytnuta nadstandardní lékařská a kosmetická péče. Údajný násilník byl sice ,,vypátrán“, ale jeho pohled na situaci nikoho nezajímal a vyjádřit se nemohl, přičemž musí dopředu očekávat tvrdé zacházení ze strany proukrajinské policie a justice. V tom samém období byl propuštěn jiný násilník, ovšem ukrajinského původu, který napadl Roma a byl zproštěn nařčení z pokusu o vraždu. Zrovna tak se ve stejném časovém úseku střílelo v Praze před klubem v Masné. Došlo k postřelení jednoho muže. Jak víme, podobné události byly u nás výjimečné do doby, než k nám dorazilo velké množství Ukrajinců. Ani v případu střelby policisté a média nezveřejnili národnost střelce, přestože ho mají v cele. Čeští majitelé legálně držených zbraní znají rizika při jejich nošení či použití, střeží je jako oko v hlavě. Střílelo se tedy před pražským klubem z načerno vlastněné zbraně a kdo byl její majitel? Proč policisté neřeknou, jaké národnosti byl, když to pravděpodobně opět nebyl Čech? Proč je k Ukrajincům přistupováno jako k nedotknutelným a dokonalým? Mimochodem, ti dlouho u nás žijící se k těm nově příchozím moc nehlásí.

Ve čtvrtek došlo k masakru v panelovém domě na Žižkově. Říká se mu dům hrůzy, přestože je právě rekonstruován před privatizací, na kterou místní čekají od roku 2008. Dlouho údajně nebyly peníze, dům chátral a obyvatelé mající morální právo na odkup bytu vymírali. Do uvolněných bytů, které prošly předběžnou rekonstrukcí, byli nastěhováni nejdříve Romové a později Ukrajinci. Ne, Praha nemá nedostatek bytů, mrhá li s nimi takto. Vnitřek chátrajícího paneláku se začal měnit ve feťácké doupě a poškozování vnitřních prostor je zjevné. Starousedlíci se bránili invazi nepřizpůsobivých spuštěné radnicí Prahy 3 a ovládané částečně Piráty marně. A došlo k situaci, kdy příbuzný zabil jednu ženu a druhou uvedl násilím do kritického stavu. Byl později dopaden, nikde nebylo řečeno, kdo to byl. Místní však tuší, že šlo o cikány nebo opět Ukrajince. Těch je ostatně plno všude, protože zároveň opravují i dům. Obavy Čechů žijícím v této lokalitě jsou tak oprávněné, ale média o národnosti pachatele i obětí mlčí.

Půjdete li se bavit do večerní Prahy, narazíte na ukrajinskou mládež. Relativně atraktivní dívky a slečny by byly ještě přijatelné, je jich nadmíru a z pohledu logiky by jich tu mohlo být skutečně dost, ovšem protiváhou jsou namistrovaní a agresivní mladíci uprchlí před vojenskou povinností, ovšem tady vytvářející pocit, že jim Česká republika patří. Je obrovský rozdíl mezi těmi, kteří jsou u nás dlouho, pracují, třeba i něco vybudovali, a těmi, kteří přišli v posledním roce s tím, že si vezmou naši zem místo té, kterou opustili. Řada Ukrajinců a Ukrajinek se tu chová agresivně, nedodržuje naše zákony a využívá veškeré tolerance ze strany policistů, politiků a médií. Zdá se, že host vyhání hostinského z hospody. A ti pitomci ve vládě a sněmovnách tomu ještě tleskají. Příživníci si přivedli potencionální voliče, aniž by jim došlo, jak těžko se lze těchto parazitů později zbavit. Češi už nikoho nezajímají. Spíše jim hrozí jen postihy, chtějí li si bránit své.

**

Jindřich Kulhavý, www.inadhled.live