Nejstrašnější zbraň Ukrajiny už má nabito … Udeří z moře

A co se dnes věnovat jisté konspirační teorii, která mi, koneckonců, až tak konspirační nepřipadá – a sice, že se teď  Ukrajina bude ze všech sil snažit potopit nějaký parník, nebo jakoukoli civilní loď (něco na způsob Malajského Boeingu) a sepsat to na nás nebo na svou pomstu jako důkaz, co všechno oni ještě dokáží?…

Otázka, co teď budou dělat, je dost složitá, protože nejde o to, čeho jsou schopni – spíš jde o otázku, čeho se nyní nejvíc bojí – spojler, jak se dnes píše v internetu…  Nás se bojí méně. Nezačnu od teroristické hrozby.

Před pár dny jsem při brouzdání internetem, když jsem hledal různé sociologické výzkumy týkající se toho, co se děje na Ukrajině a v Rusku, jsem narazil na průzkum provedený v Rakousku.

Objektem tohoto průzkumu byli imigranti, nebo tzv uprchlíci do Rakouska z Ukrajiny. Přičemž ne všichni, ale mladé ženy. Takže:

1. ze 100% dotazovaných mladých Ukrajinek v Rakousku 14% sdělilo, že se někdy chtějí vrátit do vlasti, zatímco zbylých 86% prohlásilo, že to nemají v plánu.
2. Na dotaz, koho by si teď chtěly vzít s sebou z Ukrajiny tam do Evropy, kde nyní žijí, nazývaly v první řadě rodiče, ve druhé řadě děti (což je logické, protože většinou s dětmi odjíždějí hned), ale muže nejmenovaly na třetím, ale až na šestém místě – jako poslední.

Lidé, kteří průzkum vyhodnocovali, začali bít na poplach, protože se tak Ukrajinky stávají samostatnou imigrantskou skupinou, skupinou obyvatel Rakouska, jejichž chování a způsob života je „hraničním“ – tedy ne přímo asociálním, ale vycházeje z toho, čím si mnohé z nich vydělávají nebo přivydělávají, nebo to plánují. Ale, hlavní závěr analytiků spočívá v tom, že zpáteční cesty na Ukrajinu, zřejmě, pro většinu z nich nebude. Bývají tam různé dramatické situace, jakože ženu vystěhovali, která mezitím začala bydlet se svým mužem, a muže jen taktak zachránili, protože se ho pokusila otrávit houbami… – protože potřebovala byt.

Tento průzkum se nekonal pro nic za nic a podobné průzkumy probíhají v různých zemích Evropy, nicméně ne vždy se publikují. Proč? Protože oni to studují proto, že se už vztah veřejnosti k Ukrajincům změnil na negativní. To nepřekvapuje, protože velmi vysoké množstvím migrantů, které jde do milionů lidí, začíná velmi silně ovlivňovat sociální sféru Evropy – to na jedné straně. A na druhé straně (a tady se vracíme k problému obecného „Malajského Boeingu“), se změna vztahu k Ukrajincům v Evropě začíná měnit ve změnu vztahu k Ukrajině – přinejmenším v hlavních zemích Evropy, zejména těch, kam se Ukrajinci snaží dostat. Nejvíce Ukrajinců se, přirozeně, ocitá v Polsku (blízkost území i jazyka a možnost vyššího výdělku). Přinejmenším milion (to oficiálně) je v Německu, statisíce jsou v Rakousku, Česku a dalších zemích střední Evropy – s výjimkou Maďarska. Nějaké množství se jich dokázalo dostat do Francie a dokonce i do Anglie. A všude jich už mají plné zuby.

Co má teď dělat ukrajinské vedení, všichni ti Zelenští, Melnici, atd., pokud chtějí, aby jim Evropa chtěla ochotně pomáhat. Jedině je musí kvůli něčemu politovat … Oni musí být obětí agrese, a vůbec ne agresorem vůči Evropě a v rámci nového Velkého stěhování národů tam zabírat místa. Ale být obětí, mluvíme-li ve veřejně-politické sféře, je, obecně vzato, velmi těžká práce. Protože události, proběhlé včera, zůstalxy ve včerejším dni.

A nezaznamenal jsi, že se začíná měnit v Evropě i vtah k agresi?

Tady jde o to, že Evropané, jako všichni ostatní lidé na planetě, umějí sociálně přijatelné odpovědi. Jestliže k člověku přijde sociolog a položí mu otázku, tak on ví, jak odpovědět. Co si ve skutečnosti myslí, rovněž ví, ale odpovídá tak, jak si představuje, že odpovídá většina. To proto, že mu to vykládají v rádiu, televizi, píší v novinách, debatuje o tom třeba se sousedy, kteří mu říkají, že: „…Já, samozřejmě tohle zrovna jako spíš ne… – ale takhle je to správně a potřeba“. Ze série „Tak je to přece potřeba“ většina obyvatel Evropy  rozhodně odsuzuje Rusko a rozhodně podporuje Ukrajinu. Ale stejná většina rozhodných lidí stejně rozhodně nechce zapojení svých zemí do války proti Rusku – protože podporovat Ukrajinu je jedno, ale bojovat proti Rusku, to je něco úplně jiného.

Podporovat, nebo litovat?

No právě – vztah k Ukrajincům se už změnil. Takže všichni to chápou, vedení NATO, vedení USA, EU, chápou to i na samotné Ukrajině ti, kteří to tam vedou. Musí ale vymyslet něco, aby je znovu začali litovat. Všechny ty fejky a všechna předchozí lež o Boeingu, Buče i o Rusy zničeném Mariupolu a ve další – to bylo včera, v lepším případě už více než před rokem. To nefunguje, takže se musí objevit něco nového. Takže se pokusí využít hořící obilí v přístavu Izmail a něco s tím související, pro organizaci nové provokace.

Budou to mít dost složité, protože žádný normálně uvažující provozovatel námořních lodí za střízliva loď do ukropřístavu nepošle, dokonce ani s konvojem NATO – který nebude určitě. Takže buď půjde o malý zločin, nebo takový, jemuž nebudou ochotni uvěřit dokonce ani Evropané. Já bych opatrně předpokládal, že ta provokace nebude provedena v Černém moři v teritoriálních vodách Ukrajiny, ale na Dunaji na hranici s Rumunskem, a bude to něco, co patří Rumunsku. Protože je to člen NATO a rumunský premiér je rusofobní aktivista, protože už se vylekal a vydal nějaké prohlášení. Takže se ho mohou pokusit k tomu zneužít, mohou použít rumunské přístavní zřízení, lodě, nebo (nedejbůh) skupinu lidí… Byl bych velmi pozorný zejména v tomto směru, už proto, že Rumunsko má zájem o Moldávii, ta zase o Podněstří, které zase ochraňujeme my.

Ano, takové nebezpečí existuje.

**

Autor: Andrej Perla, zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=MI3ldIlE1Mc, překlad: st.hroch  (20230811)