Místo Blinkena Burns? USA hledají viníky neúspěchů na Ukrajině

Podstatný je však samotný fakt příletu. Je to jednoznačné pokračování přechodu Ukrajiny a jejích západních kurátorů k teroristickým metodám vedení války. Zároveň to má být ukázka schopností neonacistického režimu: podívejte se, co dokážeme – držíme Kreml v šachu.

Současně se jedná o zřejmý důkaz vojensko-technické a následně i politické bezmoci Ukrajiny na frontách speciální vojenské operace (SVO). Teror má nejen zastrašit, ale také odvést pozornost od grandiózních nezdarů v tom hlavním. A tou hlavní věcí v SVO je blížící se porážka Ukrajiny po konečném neúspěchu tzv. protiofenzívy.

V každém případě bývalý agent rozvědky Scott Ritter na kanálu YouTube Judging Freedom již předpověděl strategickou porážku koncem léta nebo začátkem podzimu: “Ukrajinská obranná linie u Kupjanska je prolomena a ruské jednotky postupují denně o pět, deset, patnáct kilometrů a hrozí, že vstoupí do města. Město brzy padne. A další na řadě je Charkov. To je začátek konce! Jsme v situaci, kdy Rusko vyvíjí tlak po celé linii fronty, Ukrajinci už nemají dost lidí, aby udrželi obranu!”

Reakce Spojených států amerických, jako hlavního kurátora a dobrodince ukrajinských zázraků, na tyto prognózy je bohužel známá a tradiční – je to hledání viníků. Novinář Seymour Hersh, nositel Pulitzerovy ceny, informoval o tomto fascinujícím procesu v nejbližším okolí prezidenta Joea Bidena, jenž by sám už měl sedět. Poté, co prošel ponižující procedurou impeachmentu, je zcela reálná i nyní na pozadí zahraničněpolitických neúspěchů.

Podle pana Hershe se strany “realistů” a “válečných jestřábů” v okolí “Spícího Joea” strašně rozbouřily a dostaly se do klinče. První z nich údajně vede šéf CIA William (Bill) Burns. Druhá je trojhlavá: řeč je o ministrovi zahraničí Anthony Blinkenovi, o asistentovi prezidenta pro národní bezpečnost Jaku Sullivanovi a ministru obrany Lloydu Austinovi. Zejména první dva jmenovaní jsou velice vlivnými politickými osobnostmi.

Je známo, že jako první vystřelil Burns, který se snažil zbavit odpovědnosti za neúspěch ukrajinské protiofenzívy. My, ze CIA, jsme vás varovali, abyste nešli po Rusku jako ovce do nové brány, a k tomu ještě na příkaz ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který sehrál divadlo za jediným účelem – získat od Spojených států peníze a zbraně, aby se udržel u moci.

Scott Ritter nahlíží na situaci obdobně.

“Jestřábi“ samozřejmě nechtějí nic slyšet a zdá se, že prozatím probíhající procesy v Bílém domě zvládají. Protože Biden právě na jejich popud požádal o 13 miliard dolarů na další pomoc Ukrajině, USA už začínají tvrdit, že po neúspěchu této protiofenzívy se uskuteční další někdy na jaře příštího roku. Právě v době, kdy má Trump přistát na palandě během vrcholícího předvolebního boje.

Válka s Ruskem na Ukrajině je pro Bidenovu administrativu výmluvou na neúspěch, pračkou na praní jakýchkoli peněz a finančních injekcí, slouží k odvádění pozornosti od domácích amerických problémů a hlavně mobilizuje vlastní voliče.

Hersh pojmenoval – kromě ukrajinského kýchnutí s protiofenzívou – i další dvě selhání americké zahraniční politiky za Bidena a „bidenovců“.

Zaprvé to byl neúspěch mírových rozhovorů, k nimž mělo být dotlačeno Rusko prostřednictvím “světového společenství” v saúdskoarabské Džiddě. Hersh napsal, že mu bylo jedním zdrojem anonymně sděleno: “Oni (americká administrativa – pozn. aut.) dokonce plánovali proces podobný Norimberskému procesu (s německými nacisty po druhé světové válce – pozn. aut.), s Jakem (Sullivanem – pozn. aut.) jako naším zástupcem … Přijelo 40 zemí a všechny – kromě šesti – hledaly potraviny zdarma poté, co byla uzavřena Oděsa (pozastavení účasti Ruska na obchodu s obilím. – aut.)”.

Jinými slovy, naprostý propadák: dohodli se, že v budoucnu budou jednat, ale o čem – to zůstalo krajně nejasné.

Za druhé je to selhání Spojených států v Nigeru, kam se vydala úřadující první náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová, specialistka na majdany za levné sušenky pro důvěřivé cucáky, aby řešila následky národně osvobozenecké revoluce. O návštěvě Nigeru vyprávěl Hershovi přímo anonymní zvěd: “Victoria jela chránit nigerijské vlastníky uranu před ruskými barbary, ale místo toho se jí dostalo uvítání s velkým prostředníčkem.”

Velmi přesný popis. A Hersh uzavírá: “Převrat v Nigeru vnímají lidé žijící v regionu nikoli v kontextu vztahů mezi Východem a Západem, ale jako už dlouho potřebné odmítnutí francouzské ekonomické a politické kontroly.” Jak je však vidět, nejen francouzské, ale i americké, což je přímá rána pro image prezidenta Bidena.

Tyto tři neúspěchy by mohly podle Hershe vést k personálním změnám v Bidenově administrativě ve prospěch Burnsových “realistů”, který odsune “jestřáby”, a on sám – jako šéf CIA – se přesune do křesla ministra zahraničí a konečně pošle do důchodu Blinkena, potomka kyjevských uprchlíků z dob židovských pogromů.

Může se to stát? Je to dost pravděpodobné. Příznivci takového náhledu na ministra zahraničí argumentují tím, že Blinken je už delší dobu zralý na kopanec do zadku. V roce 2021 se USA pod tlakem Tálibánu s velkou ostudou stáhly z Afghánistánu, a nyní se zase Ukrajina změnila v bezperspektivní propadliště amerických peněz.

Odpůrci personálních změn však pochybují o tom, že Biden bude přepřahat za pochodu. Konkrétně ruský politolog a amerikanista Malek Dudakov na svém kanálu Telegram napsal: “Nejlépe se cítí Burns. Uvažuje se o něm na pozici ministra zahraničí. Zatím Blinkena neodvolávají – i když důvodů je víc než dost, od afghánského fiaska až po porážku na Ukrajině. Jde totiž o to, že je zapleten do všech korupčních kauz Bidenovy rodiny, od ukrajinské Burismy až po Čínu. Ale pokud se stane situace v zahraniční politice pro Bidena zcela patovou, bude Blinken obětován. A Burns bude narychlo vyslán jednat s Ruskem o Ukrajině a s Čínou o Tchaj-wanu.”

Realistická pozice – padesát na padesát, chcete-li, highly – likely. A v současnosti, jak píše Hersh, Sullivan, Blinken a Austin pilně přesouvají vinu všemi možnými způsoby na – bingo! – Ukrajinu. A na Zelenského. To jsou ti, kteří to všechno pořádně podělali.

A Ukrajina, ať už se na to díváte jakkoli, si za to stejně může sama: válka přece probíhá na jejím území a mění zemi v trosky…

**

Vladimír Skačko, zdroj: UKRAJINA.ru, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová