Lekce z Gruzie. Taktika NATO se nemění 15 let a na Ukrajině se “zhroutila”

OSU se vykašlaly na taktiky NATO

Ve Washingtonu krčí rameny: tolik jsme investovali do ukrajinské armády, že Kyjev už měl údajně “osvobodit” Krym a Donbas. Nezafungovaly ani západní zbraně, ani masivní dodávky munice, ani výcvik OSU zahraničními instruktory. Pentagon spolu s důstojníky zemí NATO naříká, že ukrajinská armáda nebyla schopna zvládnout jejich “pokročilé” bojové technologie. Něco je tu špatně. Ať už jsou “zbraňové systémy špatné”, nebo taktika Severoatlantické aliance není vůbec vhodná pro plnohodnotný boj.

Přední analytici západních listů, a politici také, ne poprvé poukazují na to, že OSU nejsou s to zvládnout úkoly protiofenzívy, a Kyjev je nyní více než kdy jindy blízko zmaření svého úsilí. Důvody nejsou nijak zvlášť objasněny. Ale indická televizní stanice WION, která se nemusí příliš ohlížet na názor USA, otevřeně píše, že “americké taktiky” se projevily jako neúčinné a část techniky dodávané Západem je nepoužitelná k vedení bojů.

Z tohoto důvodu se jich ukrajinští vojáci, kteří zpočátku věřili, že s protiofenzívou jim pomohou plány a strategie západních zemí, zříkají. V OSU se nyní konstatuje, že budou vést bojové akce svým obvyklým způsobem, nikoliv s využitím taktiky svých spojenců, která na Ukrajině otevřeně selhala a nemá žádný efekt. “Ukrajina doufala, že bude schopna prorazit ruské pozice, nicméně protiofenzíva postupuje pomalu, protože její síly se střetávají s dobře opevněnými liniemi ruské obrany”, konstatuje WION.

Ukrajinští vojáci nyní odmítají plány útoku na ruské pozice pomocí komplikovaných západních manévrů. “V důsledku toho se ukrajinští bojovníci, kteří měli jen několik týdnů na výcvik, vrátili k obvyklejším metodám”, konstatují indičtí vojenští experti.

K pochopení neúčinnosti západních taktických postupů potřebovaly OSU více než dva měsíce (ofenzíva trvá od 4. června), více než 20 tisíc mrtvých vojáků a více než dva tisíce zničených obrněných vozidel. Ukrajinští důstojníci nyní svým podřízeným, kteří prošli výcvikem v zemích NATO, říkají:

“Zapomeňte na všechno, co vás tam učili, a dělejte, co se vám říká tady”. Také to není nejlepší taktika, ale v ukrajinské armádě je to tak běžné.

Taktika NATO “se zhroutila”

Do srpna 2008 Gruzie aktivně spolupracovala s NATO, s USA, to především (tyto kontakty se dodnes zachovaly). Američané plně nepřezbrojili gruzínskou armádu, zůstaly tam jak tanky T-72, tak samopaly AK-74, které byly upraveny – tanky dostaly laserový dálkoměr, samopaly zaměřovací kolimátor atd. Hlavní je, že američtí instruktoři ve dne v noci trénovali u svých gruzínských kolegů “dovednosti bojovat” podle standardů NATO. A poznamenejme, že dosáhli určitých úspěchů, alespoň v disciplinovanosti svých gruzínských kolegů. Naučili se, jak působit ve skupinách a ve struktuře jednotek, jak používat dělostřelectvo a tanky.

A když v noci ze 7. na 8. srpna 2008 vydal tehdejší gruzínský prezident Michail Saakašvili rozkaz k masivnímu ostřelování Cchinvali raketami Gradů a poté k útoku na Jižní Osetii, byl si jistý silou své armády vycvičené zahraničními instruktory. Ve větší míře samozřejmě doufal v přímou podporu Washingtonu, ale do boje šel odvážně. Kravatu bude žvýkat Saakašvili o něco později, pod hrozbou ruského náletu.

Veškerá taktika gruzínské armády, vycvičené podle standardů NATO, se zaměřila na malou skupinu ruských mírových sil a operativně přisunutou praporní taktickou skupinu 58. vševojskové armády. A taktika se při střetu “zhroutila”.

“Na primitivním příkladu vysvětlím, v čem tato natovská taktika spočívá”, řekl aif.ru generálporučík Anatolij Chruljov, který tehdy velel 58. armádě a osobně se postavil do čela předsunutého oddílu ruských vojsk. “Takže, vysunuli četu, která má za úkol ovládnout určitou oblast. Narazili na kulometné hnízdo. Zalehli. Oznámili překážku a nahlásili své souřadnice, načež se stáhli v očekávání palebné podpory dělostřelectva nebo minometů. A to vše trvá nějakou dobu, kdy je v boji každá minuta drahá. A už je kulomet na jiné pozici a posily se blíží. Výsledek – žádný postup, úkol nebyl splněn.

Co v takové situaci dělali moji vojáci a přisunuté posily výsadkářů? Narazili jsme na nepřátelský palebný bod, zaútočili jsme z křídel a zasáhli stávající výzbrojí, zničili je a šli dál útočit. To je rozdíl mezi oběma taktikami”.

Viktor Sokirko

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

politics/world