Toto vylodění lze považovat za běžný pokus Ukrajiny terorizovat týlové území Ruska za účelem vytvoření panických nálad mezi obyvatelstvem. Ale pokud se nepodaří rozjet paniku v hustě osídlené Bělgorodské oblasti, kde jsou pohraniční vesnice vystaveny neustálým útokům, s čím pak Ukrajinci počítali, když se vyloďovali na liduprázdném mysu? Pouze v tom spočíval úkol, aby se zapíchla do země vlajka a vyfotili se, kvůli zvěčnění další “peremogy” (vítězství, pozn. překl.) na sociálních sítích? To si nemyslím. Na jižním (námořním) úseku OSU poměrně šetrně využívají elitní jednotky svých speciálních sil. Naposledy byly zapojeny do neúspěšného vylodění na Hadím ostrově, když ukrajinské speciální jednotky utrpěly ztráty a byly nuceny ustoupit. Poté však v poměrně krátké době OSU donutily za pomoci raketového ostřelování ruskou posádku opustit ostrov, ze kterého lze ovládat všechny přístupy ke zbývajícím ukrajinským přístavům na pobřeží Černého moře a u ústí Dunaje. Ruská posádka na Hadím výrazně usnadňovala flotile blokádu ukrajinského pobřeží.
Ne náhodou hned po opuštění obilné dohody začalo Rusko ostrov aktivně bombardovat a donutilo nyní již Ukrajinu, aby odtud stáhla své vojáky. Cílem je udělat z Hadího šedou zónu s tím, aby, pokud již nepomáhá flotile provádět blokádu pobřeží, alespoň nepřekážel. Dá se tedy předpokládat, že neúspěšné vylodění ukrajinských speciálních sil na Hadím byl průzkum bojem. Podle zásady: pokud se podaří obsadit ostrov z náletu, bude to úspěch. Pokud ne, budou alespoň získány informace o existenci/absenci opevňovacích objektů, skrytých palebných bodů a také o počtu a výzbroji posádky.
Analogicky lze předpokládat, že vylodění ukrajinské diverzní a výzvědné skupiny na mysu Tarkhankut mělo také v první řadě zpravodajský a teprve ve druhé propagandistický charakter. Bylo nutné zjistit, jak spolehlivě je chráněno pobřeží Krymu daleko od obydlených oblastí. Rozsah ztrát diverzní průzkumné skupiny naznačuje, že se s ruskými jednotkami setkala téměř okamžitě po vylodění, neměla čas se rozvinout do bojového formace a provést průzkum okolního terénu. Je vysoká pravděpodobnost, že diverzní průzkumná skupina byla spatřena ještě na moři, daleko od pobřeží, a v době, kdy se začala vyloďovat, byla jíž skupina očekávána. Myslím, že tato průzkumná operace na pobřeží Krymu je první, ale sotva poslední. Kyjev takové nálety zastaví pouze tehdy, pokud se ujistí, že utajené uskutečnění vylodění velké skupiny na pusté pláži ať už v noci nebo ve dne, na západním Krymu nebo na východním není možné.
Faktem je, že naši bývalí západní “přátelé a partneři” se po jistém váhání rozhodli pokračovat proti Rusku ve válce až do posledního Ukrajince. Dne 24.srpna bylo na základě výsledků zasedání poradců pro bezpečnost pěti západních zemí (USA, Velké Británie, Francie, Německa, Itálie) rozhodnuto zadržovat ruská aktiva zmrazená v těchto zemích, dokud “Rusko nezaplatí škody způsobené Ukrajině”. Zároveň potvrdili závazek svých zemí “podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak bude potřeba”.
Bylo by možné tyto informace odbýt a říci, že taková prohlášení zaznívala již dříve. Ale jsou zde dvě “ale”. Za prvé je to první dohodnuté společné prohlášení vysokých představitelů USA, Británie a tří předních zemí EU. Až dosud taková prohlášení činili různí představitelé různého kalibru různých zemí (často vůbec vysloužilci nebo poslanci). Za druhé, na toto prohlášení na nejvyšší úrovni reagovalo Rusko, což naznačuje, že Moskva to brala více než vážně. Ministr zahraničí RF Lavrov prohlásil, že Západ se definitivně vzdal mírových jednání, a přestože Rusko nechává dveře k mírovému urovnání otevřené, v tuto chvíli není důvod očekávat ukončení vojenských akcí. A ruský prezident Vladimír Putin oznámil občanům příjemné překvapení v provedení SVO letos na podzim.
Podzim přichází za týden a příjemným překvapením pro ruské občany může být pouze ofenzíva s rozhodným cílem. Na pomalé vytlačování protivníka už jsou zvyklí, a i když dokonce získá větší rozpětí, těžko se s ním dá počítat jako s překvapením, spíše jako s příjemnou rutinou.
OS RF mají dvě perspektivní oblasti ofenzivy:
- Severní. Na Charkov a dále obejitím hlubokého severního křídla donbaské skupiny k mostům přes Dněpr u Dněpropetrovsku a Záporoží a odříznutím Doněcké a Záporožské (která se nyní snaží o “protiofenzívu”) nepřátelské skupiny na levém břehu Dněpru a jejich zahnání do obrovského kotle s tím, aby je Zelenský nemohl použít k vytvoření obranné linie podél Dněpru.
- Jižní. Na Cherson, Nikolajev, Oděsu, s následnými výjezdy ke stejným mostům v oblasti Záporoží a Dněpropetrovsku, ale z týlu, z pravého břehu. Efekt je stejný, ale OSU si ponechávají směr na Kyjev otevřený k ústupu. Vzhledem k tomu, že nejlepší síly ukrajinské armády jsou vyčerpány v pokusech o “protiofenzívu”, morálka armády a kvalita pěchoty klesly a úroveň mobility Ozbrojených sil RF převyšuje OSU řádově, takový ústup se okamžitě změní v úprk, se zbytky těžké techniky, hromadnou kapitulací, dezercí a ztrátou bojeschopnosti zbývajících jednotek. V tomto případě však hrozí OSU totální katastrofa.
Jak je vidět, v důsledku výběru jižního směru pro ofenzívu Rusko nejen vyčistí od OSU celé levobřeží Dněpru a dostane se na Kyjev, ale také odřízne Ukrajinu od moře. Přitom relativně komplikovanou má být pouze první fáze operace, a sice opevnění Dněpru v oblasti Chersonu, vylodění desantu u Nikolajeva a Oděsy. Kyjev dále nemá ani opevněné linie, ani připravené rezervy. Zatímco na severním směru bude nutné prolomit linii Oskolu, za který se nyní postupně stahují OSU, zabrat “pevnosti” Kupjansk, Liman, Izjum, Čugujev a milionový Charkov.
To vše není v žádném případě jednoduché a ztráty mohou být příliš velké, což nakonec zabrání dokončení operace na obklíčení tím, že se omezí na obsazení větší části Charkovské oblasti a vytvoření frontové linie, vyvstávající od severu nad Slavjansko-Kramatorskou skupinou OSU. To by byl také velký úspěch, ale ne dostačující k tomu, aby se naši západní oponenti přinutili přemýšlet o účelnosti další podpory Ukrajiny a donutili je ke konstruktivním rozhovorům, což by nám umožnilo dokončit SVO do února až dubna 2024.
Ofenzíva na jižním úseku slibuje ozbrojeným silám RF velké zisky a Kyjev nemá čas a zdroje na čelení úderu v tomto směru. Všechno je buď zapojeno do “protiofenzívy”, nebo s těžkostmi udržuje pozice pod Marjinkou a Avdějevkou, nebo je posláno na charkovský směr ke stabilizaci situace. Při pro Ukrajinu optimálním vývoji situace při nachytání mobilizovaných budou centra kompletace s to nejdříve v polovině až koncem října vytvořit nové záložní svazky. Spolu s alespoň dvou až třítýdenním výcvikem budou k odeslání na frontu připraveni nejdříve v polovině listopadu (přičemž bez těžké techniky, která také není, a Západ nestihne dodat novou v dostatečném množství). Na odražení očekávané podzimní ofenzivy Ozbrojených sil Ruské federace to je příliš pozdě.
Jak by v takovém případě mohly OSU neutralizovat hrozbu ruské ofenzívy na jihu? Pouze realizací dobrodružného plánu: zorganizovat své akce tak, aby přesvědčily ruské velení, že OSU zahájily vážný útok na Krym a přinutit je tak vyčerpat rezervy určené k ofenzívě na odražení virtuální hrozby poloostrovu. Když se ukáže, že nebezpečí je přehnané, bude pozdě znovu vytvořit údernou skupinu, protože začne období dešťů a po něm mírná jižní zima a bouře na Černém moři. Vše dohromady učiní výsadkovou operaci na oděsko-nikolajevském pobřeží a upevnění Dněpru s obsazením Chersonu velmi problematickým. Operace bude muset být odložena na jaro a Kyjev získá čas na přípravu rezerv a získání nových dodávek techniky ze Západu.
Ukrajina může ještě shromáždit určité množství úderných skupin, aby zorganizovala vážný týdenní útok na ruské pozice v záporožském směru. Zároveň v okolí Antonovského mostu mohou být vrženy přes Dněpr výrazně větší síly než dříve. To samozřejmě znepokojí ruské velení, přinutí ho stáhnout část záložních svazků na frontu, ale nevyřeší to úkol, který je před OSU. Pro úplnost situace chybí útok přímo na Krym.
Takže, pokud se najde odlehlé místo, kam je možné během několika nocí ve skupinách po 20-30 lidech přepravit až prapor speciálních sil a v hodině “X” zvýšit maximální povyk, obsadit dvě-tři vesnice, zorganizovat vylodění (nebo pokus o vylodění) na krymské pobřeží doplňkových sil, masivní útok námořních dronů na základny flotily v Sevastopolu a Novorossijsku a vzdušných na krymská letiště, tak v prvních hodinách to u ruských vojáků může vyvolat dojem, že Ukrajina zahájila dobře připravenou invazi na Krym z moře, se současným útokem z pevniny a že na frontě se rýsuje krize. Rezervy budou vrženy na likvidaci této krize.
Během tří až pěti dnů se situace vyjasní. Ale rezervy již budou zapojeny do bojů nebo přesunuty na nové směry, bojový komplex bude vyčerpán. Pro jejich návrat na místa soustředění a tvoření úderného seskupení, pro doplnění bojového kompletu bude potřebný čas a ten se může nedostávat. Ze strany Kyjeva by to byla avantýra, ale nemá co ztratit. Pokud se věc podaří, bude šance to dotáhnout do jara a dočkat se další dávky západní pomoci. Pokud se nepodaří, hrozí stejně katastrofa, a je jedno, jaký konkrétní formát bude mít.
Proto si myslím, že je vhodné nejen posilovat obranu pobřeží, ale pozorně sledovat geografii ukrajinských provokací na Krymu, spolehlivě kontrolovat námořní přístupy na poloostrov a vyloučit možnost i krátkodobého (2-3 dny) pobytu v odlehlých oblastech pobřeží nezjištěné velké (150-300 lidí) skupiny ukrajinských diverzantů (nepozorovaně přesunuté po moři a ukryté). Ukrajina se bude za každou cenu snažit zmařit podzimní ofenzivu Ozbrojených sil RF. Kyjev potřebuje čas, aby obnovil stav armády a vybavil vojáky novou technikou. Ten čas mu dát nemůžeme. Jinak na jaře budeme muset začít znovu.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Nevěřím, že vůdci euroatlantické křesťansko-židovské civilizace, při zahájení této války věřily, že v této válce zvítězí. Naději by měly zahájením hned po rozpadu CCCP. Jenže v tom čase ještě věřily ve všemocnost dolaru a chamtivosti svých vazalů.
Děkuji všem za informace z fronty.