Strategie peremogi*: americký pohled na ukrajinské útočné plány

Na snímku dva ukrajinské tanky označené oficiálním znakem kříže a la Hitlerův wehrmacht. Symbolika je důležitá …

Dokonce i na oficiální úrovni v Kyjevě již bylo přiznáno, že tempo ofenzívy ukrajinských ozbrojených sil zdaleka neodpovídá plánům. Ukrajinští velitelé samozřejmě denně informují o postupu v řadě oblastí, ale mluví se o stovkách metrů. Ale zprávy se podávat musí – to v každém případě!

O jedné takové zprávě typu „urbi et orbi“ informoval 30. června list The Washington Post. Vztahovala se k tajné návštěvě ředitele CIA Williama Burnse na Ukrajině.  Americký představitel byl v Kyjevě v předvečer Prigožinova povstání (tj. kolem 20. – 23. června).

Jak tedy vypadá vojenská strategie Kyjeva v podání The Washington Post?

Z vojenského hlediska je cílem Kyjeva “získat do podzimu zpět významné území; přesunout dělostřelectvo a raketové systémy do blízkosti hraniční linie s Ruskem kontrolovaným Krymem; postupovat dále na východní Ukrajinu”.

“V ideálním scénáři, který Kyjev podporuje, by ukrajinská armáda získala vliv na Rusko tím, že by přesunula vojáky a silné zbraně k ukrajinské hranici s Krymem a tak by se stal poloostrov, kde sídlí nepostradatelná ruská černomořská flotila, jejím rukojmím.“

K tomu několik důležitých bodů.

Zaprvé, podle názoru autorů z WP bude muset Kyjev souhlasit s tím, že “nezabere Krym silou”.

Za druhé, pozornost vzbuzuje specifické užití slov: “holding hostage” – doslova “držet rukojmí”. Asi abychom si mohli zdůvodnit, že Ukrajina, která je jinak teroristickým státem, se nedopustí nějakého trestného činu ani “náhodou“. Zdá se, že jde opravdu o ideální scénář.

Za třetí, ukrajinské velení, reprezentované Valerijem Zalužným, jenž záhadně znovu ožil, činí úspěch ofenzívy závislým na vojenské pomoci NATO. V interview pro WP, jež list zveřejnil 30. června, se rozhovor Zalužného v podstatě odvíjí od toho, že bez dodávek dostatečného množství munice a letounů F-16 je úspěch ofenzívy přinejmenším sporný (o zlikvidovaných Leopardech se zmínil v tom smyslu, že šlo o techniku tak leda pro přehlídky).

Zalužnyj už zkrátka našel viníka možného neúspěchu ofenzívy. Je jím Západ. Mimochodem, není pochyb o tom, že výhrady k Leopardům se týkají i letounů F-16. Když i s jejich podporou (a to už na podzim) ofenzíva selže, Zalužnyj řekne, že nežádal o F-16, ale o 120 F-16 (cituji: “Nikdo neříká, že zítra máme přezbrojit a dostat 120 letadel. (…)  Já nepotřebuji 120 letadel. Nehodlám ohrožovat celý svět.”).

Nejmenovaný ukrajinský zdroj také uvedl, že “USA jsou spokojeny s tím, že naše velení nedělá hlouposti, že nehazarduje s životy vojáků a uchovává si techniku” (evidentní lež – Burnsova návštěva a krajně nervózní rozhovor Zalužného jen naznačují, že USA jsou VELMI nespokojeny s příliš nízkými ztrátami ukrajinských ozbrojených sil).

Z politického hlediska jsou podle zdrojů WP nutná jednání: “Rusko však přistoupí na jednání pouze tehdy, pokud se bude cítit ohroženo”, “USA souhlasí s tím, aby Ukrajina vstoupila do jednání ze silné pozice”.

“Kyjev by pak mohl souhlasit s tím, že si Krym nevezme silou, ale za to by mohl požadovat, aby Rusko přijalo jakékoli bezpečnostní záruky, jež pro Ukrajinu poskytne Západ.“

Je tu však problém – Zelenskij požaduje jasné záruky členství v NATO a EU, zatímco západní Evropa a USA by rády Zelenského umlčely, ale nemohou si to dovolit. Kromě toho to problém neřeší, protože Polsko a Pobaltí se tak snadno umlčet nenechají a právě tyto státy mají zájem na tom, aby Ukrajina zvýšila jejich váhu v obou strukturách.

Ministr zahraničí Anthony Blinken v rozhovoru s Richardem Haasem, předsedou Rady pro mezinárodní vztahy, zatím nastínil spíše tradiční přístup k zárukám pro Ukrajinu:

– “pomoci Ukrajině vybudovat vlastní odstrašující a obranné schopnosti ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, aby Putin nemohl SVO zopakovat za rok, za dva, za pět let”;

– přebudovat Ukrajinu tak, aby se ukázal rozdíl “mezi Ukrajinou, která přežívá, a Ukrajinou, která prosperuje” (kdyby USA skutečně chtěly udělat z Ukrajiny “výkladní skříň Západu”, udělaly by to v letech 2015-22, ale takový cíl nikdy neměly).

Haasův návrh, že by Ukrajině mohly být poskytnuty záruky podle článku 4 nebo 5 Severoatlantické smlouvy, Blinken zdvořile zesměšnil. Není příliš jasné, jak se mohly Haasovy úvahy vůbec ubírat tímto směrem – ostatně členové NATO dostávají takové záruky pouze výměnou za závazky…

Jedním z témat Burnsovy návštěvy byl zřejmě osud Záporožské jaderné elektrárny. Zatímco dříve se hovořilo o tom, že Rusko hodlá elektrárnu vyhodit do povětří, aby vyprovokovalo rozsáhlou jadernou katastrofu, Zelenskij v rozhovoru pro španělský deník El Mundo tvrdí, že “existují ruské plány na provokaci s únikem radioaktivních látek v elektrárně. Je to součást ruské strategie, jak zmrazit konflikt, stejně jako v případě přehrady”.

Je pravda, že MAAE popřela, že by jaderná elektrárna byla zaminována. Vzhledem k tomu, že takzvané “mezinárodní organizace” fungují pod kontrolou USA, musel se Raphael Grossi na výsledku inspekce dohodnout s Washingtonem. Americký institut pro válečná studia také píše o pravděpodobnosti relativně malých incidentů, jako je vypouštění radioaktivní vody do Dněpru. Zatím těžko říci, ale zdá se, že plány ukrajinských teroristů se poněkud mění. Zdá se, že Zelenskému nejde o radiační katastrofu jako takovou (aby například donutil ruská vojska ke stažení), ale pouze o získání kontroly nad Záporožskou atomovou elektrárnou, aby mohl o vítězství informovat veřejnost.

Celkově jsme nabyli dojmu, že ukrajinské zdroje říkají novinářům WP to, co chtějí slyšet. Ve skutečnosti sdělily následovné:

– Zelenskij válku nezastaví – je to záruka jeho politické (a nyní už i fyzické) existence;

– Zelenskij se nehodlá vzdát Krymu (nicméně to ani nemusí – jde pouze o to, aby odmítl vojenskou okupaci Krymu, která by podle Washingtonu mohla vyprovokovat Rusko k použití jaderných zbraní);

– Zelenskij nemá zájem o “záruky” – má zájem o plné členství v NATO, které by mu umožnilo zapojit se do mezinárodní loupeže pod záštitou jaderného deštníku.

*

Autor: Vasilij Stojakin, zdroj: UKRAJINA.RU – 07:30 02.07.2023, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová 

* peremoga /ukr./ = vítězství