Seymour Hersh: Rusko po neúspěšné vzpouře se stalo silnějším

převzato
O vzpouře Jevgenije Prigožina (vůdce skupiny Wagner) bylo napsáno mnoho. Po neúspěšném Rostovském povstání vzbouřenci odevzdali zbraně a 27. června běloruský prezident Alexandr Lukašenko potvrdil, že Prigožin je v Bělorusku. Prigožinovy jednotky minulý měsíc krátce obsadily ruské město Rostov na Donu a prezident Lukašenko spolu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem vyjednali dohodu, která to ukončí.

Historicky není přítomnost žoldáckých skupin s různým právním postavením v ozbrojených střetech nic nového a dělat z takových skupin v Rusku příliš mnoho lze označit pouze za západní pokrytectví. Americká soukromá vojenská společnost Blackwater (jak byla dříve známá) je nechvalně známá například díky své roli v masakru na náměstí Nisour v roce 2007 v iráckém Bagdádu.

Zpět ke krátkému Prigožinově povstání, na rozdíl od toho, co tvrdila část západních médií a amerických představitelů, jako je ministr zahraničí Antony Blinken, epizoda neodhalila „slabost Moskvy“. Rusko je nyní silnější, jak napsal americký novinář Seymour Hersh 29. června: „Prigožinovo povstání během jednoho dne zhaslo, když uprchl do Běloruska, se zárukou nestíhání, a jeho žoldácká armáda byla zamíchána do ruské armády. K žádnému pochodu na Moskvu nedošlo ani nedošlo k významnému ohrožení Putinovy vlády”.

Kolují konspirační teorie bez jakýchkoli důkazů, jak tomu často bývá, o tom, že celá Wagnerova aféra v Rostově je jevištní „psy-op“. V reálném světě, kdy stát úspěšně a efektivně neutralizuje krizi a dokonce z ní těží výhody pro své národní zájmy, to samozřejmě nemusí nutně znamenat, že celou krizi v první řadě vyrobil stát. Zdálo by se však, že v dnešní době jde pro rusofobii cokoli: dokonce i obviňování ruského prezidenta a klíčových ruských představitelů ze spolčení se vzbouřenci s cílem sestřelit ruské piloty.

Co si v každém případě myslet o roli Běloruska při jednáních? 1.června Lukašenko prohlásil, že Západ chystá puč, aby svrhl jeho vládu – něco, co bylo vždy v zájmu Západu. 14. června Lukašenko řekl, že jeho země se „postará“ o nájezdy a provokace ukrajinských sabotérů, přičemž jako příklad uvedl ukrajinské aktivity v oblasti Belgorod. Zdůraznil však, že „plná agrese“ proti jeho zemi, jako je vyslání „vojsk“, a nikoli pouze „malých jednotek“, by byla „červenou linií“. Již den předtím, 13. června, řekl, že „agrese“ proti Bělorusku bude jediným platným důvodem pro použití jaderných zbraní: „Domnívám se, že je nepravděpodobné, že by někdo chtěl vést válku proti zemi, která takové zbraně má. Je to odstrašující zbraň. Nedej bože, když se musím rozhodnout použít tuto zbraň v moderní době. Ale nebudu váhat, pokud by proti nám došlo k agresi.”

Tím běloruský vůdce implicitně naznačil, že očekává „Belgorodské vpády“ proti svému národu.

V květnu jsem psal o Zelenského smělých plánech na obsazení ruských vesnic. V každém případě se zdá, že Kyjev začal nasazovat zástupné organizace k provádění sabotáží v některých ruských oblastech (provinciích). 22. května se ukrajinské sabotážní skupiny údajně pokusily proniknout do oblasti Belgorod v Rusku, kde provedly teroristické útoky, v rámci pokusů odvrátit pozornost od oblasti Bakhmut. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že jeho cílem je „snížit politický dopad ukrajinské ztráty Arťomovska“.

Pokud by nějaká extremistická skupina vybombardovala na Západě kryt, kde bydleli civilní uprchlíci, byla by to jistě celosvětová zpráva – a přesto se v západním tisku moc nepsalo o tom, že ukrajinský bezpilotní letoun bombardoval kryt dočasně evakuovaných ruských civilistů ve městě Belgorod. V důsledku toho zemřeli tři lidé včetně dítěte a nejméně 11 bylo zraněno.

Bylo také hlášeno, že za takovým vývojem v Belgorodu stály polovojenské organizace tzv. „Svobodné ruské legie“ (FRL) a „Ruský dobrovolnický sbor“ (RVC). Tyto dvě skupiny sídlící na Ukrajině se přihlásily k odpovědnosti za útoky proti ruským civilistům v regionu. FRL byla začátkem tohoto roku ruským nejvyšším soudem prohlášena za teroristickou skupinu. RVC zase vede nechvalně známý neonacista Denis Kapustin, jehož skupina, rekrutovaná z řad chuligánského gangismu, je podle novináře Jamese Kilnera z Telegraphu jednou z nejnebezpečnějších neonacistických organizací na světě. Ukrajinská vojenská zpravodajská služba potvrdila, že RVC má jednotku v rámci ukrajinské cizinecké legie.

V březnu se RVC již přihlásila k odpovědnosti za teroristické útoky v ruských vesnicích Ljubečany a Sušany v Brjanské oblasti, která sdílí západní hranici s Běloruskem. Běloruský prezident Lukašenko by se mohl obávat tohoto druhu ohrožení národní a domácí bezpečnosti – a know-how a dovednosti bojovníků Wagnerovy skupiny mu mohou být jistě užitečné.

Pragmaticky řečeno,  „vyhnání“ Prigožina a jeho lidí do Běloruska slouží ruským a běloruským zájmům. Z ruského hlediska má smysl zastavit povstání bez dalšího krveprolití a zaměstnat „omilostněné“ vzbouřence jako lidské zdroje pro sousedního spojence unijního státu, jakým je Bělorusko. Toto – a ne žádná divoká konspirační teorie – vysvětluje Lukašenkův návrh z 30. května, že by se běloruské síly mohly poučit z bojových zkušeností skupiny Wagner.

(rp,prvnizpravy.cz,southfront,foto:arch.)

*

Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, její akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.

Děkujeme!