Nervózní diskuze je plná emocí. Společnost je rozdělena do bublin, převážně podle toho, kdo koho volil, a v každé bublině je povinný názor. Společné to ale má, že všechny ty názory jsou čistě emotivní. Někdo vidí fotku amerického mariňáka a cítí se bezpečněji. Někdo slyší slovo „Putin“ a propadá vzteku. A někdo má zase před očima po zuby ozbrojené monstra masakrující vietnamské nebo irácké vesničany, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Pokusím se do toho vnést jasněji. Opět využijeme logické myšlení. Nehledáme další informace, nýbrž přeskládáme dosavadní informace tak, aby dávala lepší smysl.
Připomínám striktně povinné pořadí:
- Přesná formulace teze, kterou posuzujeme.
- Otázka, co všechno z té teze vyplývá.
- Porovnávání těchto důsledků se zjištěnými fakty.
Připomínám také, že opačné pořadí (začínat od faktů) je logickou chybou neslučitelnou s racionálním myšlením.
Začněme tedy s posuzovanou tezí:
Zřízení americké základy zvyšuje bezpečnost, to znamená, že snižuje riziko alespoň některých typů napadení území státu, či jeho občanů. Toto riziko je sníženo i v porovnání s běžným členstvím v NATO.
Je-li tato teze pravdivá, mělo by z ní vyplývat – mimo jiné – následující:
- Země, kde jsou americké základny, jsou méně často napadány nebo jsou tato napadení odvracena s menšími důsledky.
- Americká přítomnost je odstrašující pro většinu útočníků.
Pokud neplatí dvě předchozí tvrzení, získá Česká republika se základnami nějaké jiné opatření směřující ke zvýšení obranyschopnosti – např. lepší ostrahu hranic, protivzdušnou obranu apod.
K argumentu A):
Americké základny jsou ve více než 80 zemích celého světa. Některé ty země jsou velmi klidné (např. Japonsko nebo Kuba), v dalších patří k životu každodenní násilí a vlády zločineckých band (např. Kosovo nebo Niger), někde dokonce probíhá občanská válka (Filipíny) a některé jsou napadány svými sousedy (Řecko).
Pomohlo by nám, kdybychom měli k dispozici statistiku umožňující srovnat země se základnami se zeměmi bez základem, při zahrnutí dalších relevantních okolností. Jenže je velmi těžké číselně zpracovat „všechny relevantní okolnosti“ a obtížná je i otázka, jak definovat významný bezpečnostní incident. To se v Evropě řešilo po roce 2015, kdy probíhaly atentáty se stovkami mrtvých a multikulturní analýzy hovořily o poklesu terorismu v porovnání s předcházejícími desetiletími. Stačilo šikovně definovat, co bude považováno za akt terorismu.
Nicméně je možné konstatovat, že rozdíl mezi státy základnovými a ne-základnovými není tak významný, aby byl na první pohled viditelný. Pokud zřízení americké základny snižuje riziko napadení obyvatel, tak to není rozhodující faktor.
K argumentu B):
Je americká přítomnost odstrašující? To vidíme nejlépe z toho, jak často se útočí přímo na americké cíle.
Podle Global Terorist Index jsou útoky proti Američanům na 29. místě na světě. Častěji se útočí proti cílům somálským nebo egyptským, nicméně proti žádné evropské zemi není vedeno tolik útoků jako proti Američanům. Odstrašování zjevně nefunguje.
Někdo může namítnout, že těch útoků se dopouštějí nezávislé teroristické skupiny a nikoliv vlády, ale to oběti asi příliš neutěší.
Jestliže nevidíme zřetelný statistický trend a americká přítomnost zjevně nemá odstrašující dopad, je možné se podívat na konkrétní opatření. Uvádím pár možných útoků:
- Migrační vlna
- Agresivní bandy terorizující obyvatelstvo (což často souvisí s migrací, ale nemusí)
- Teroristické útoky
- Raketové nebo dronové útoky
- Kyberútoky likvidující klíčovou infrastrukturu
Které z těchto rizik pokrývá nebo zmírňuje smlouva s USA?
- Migrační vlna. Tu smlouva nepokrývá vůbec. Naopak některé státy s americkými základnami jsou terčem obrovských agresivních migračních vln (např. Itálie).
- Agresivní bandy. To je otázka fungování policie a jejích pravomocí. Česko-americká smlouva se této oblasti vůbec netýká.
- Teroristické útoky. K tomu bychom potřebovali jiný typ smlouvy. Takovou, která dá americkým tajným službám právo a povinnost pohybovat se na území ČR a odvracet teroristické útoky. Základy tuto oblast nepokrývají, což je vidět i z počtu útoků páchaných ve státech se základnami (např. Německo).
- Raketové nebo dronové útoky. Tady bychom americkou pomoc velmi potřebovali, ovšem smlouva se nijak netýká rozmístění prostředků protivzdušné obrany a nikdo z českých představitelů ani nenaznačil, že by s něčím takovým počítal. Ta zařízení, která jsou k dispozici, jsou posílána na Ukrajinu, kde jsou ničena jako na běžícím páse.
- Kybernetické útoky. Smlouva se netýká ani ochrana proti kybernetickým útokům. Je ovšem otázka, jestli by nám pomohl vztah se zemí, jejíž vysocí představitelé veřejně mluví o tom, že v oblasti počítačové bezpečnosti nejsou schopni soutěžit s Čínou.
Nelze vyloučit, že nevidíme nějaký klíčový aspekt celé záležitosti. Nicméně pro tuto chvíli můžeme přijmout předběžný závěr, že smlouva o vojenské spolupráci s USA žádným způsobem nezvyšuje bezpečnost České republiky, jejího území, infrastruktury ani občanů.
Tím nepopírám, že smlouva může mít jiné výhody (třeba získání zkapalněného plynu za ceny nižší než tržní) nebo že pro její přijetí mohou vést např. morální důvody (podepíšeme, i když je z hlediska bezpečnosti nevýhodné).
***
Autor: Petr Hampl, nezávislý sociolog, zdroj: prvnizpravy.cz
*
Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.
Děkujeme!
