Pavel Šik: propaganda a skutečnost ukrajinské války

New York Times 26.7. uvedl, že začal hlavní útok ukrajinské armády..

prý mají zprávu od dvou nejmenovaných představitelů Pentagonu. ČTK zprávu převzala a můžeme dočíst, že Ukrajinci shromažďují vojáky ve směru na Tokmak. Zelenský potřebuje úspěch a tak zřejmě ukrajinské velení jde “all in”, protože fronta je dlouhá skoro 1000 kilometrů a koncentrovat někde sílu znamená, že na jiném místě může chybět. Útok má trvat dva až tři týdny.

Samozřejmě oficiálně Ukrajina žádný útok neohlásila, protože jak říká Jacques Baud, ohlásí ho až zaznamená vůbec nějaký úspěch. Jedná se s pohledem na mapu dle mého laického názoru o zcela logické místo k tomu, aby byli teoreticky Rusové na jihu rozděleni a odřízl se Krym. Jenže to asi ví moc dobře i Rusové. Je tedy otázka, zda-li se jedná jen o houšť.

Vzpomněl jsem si na rozhovor z 12. července s Jacquesem Baudem, který průběžně konflikt hodnotí, jen trochu jinak, než naše oficiální média. Jacques Baud, je bývalý plukovník švýcarské armády, strategický analytik, odborník na zpravodajství a terorismus. Byl kritizován za popírání odpovědnosti syrského režimu za chemické útoky a za zaujímání postojů “sympatizujících” s Vladimirem Putinem. Jenže to je kritizován každý, kdo nevidí svět černobíle. Vybírám z něho pasáže:

—

Především je třeba si uvědomit, že tato “protiofenziva” je dědicem ofenzivy, kterou Ukrajina naplánovala a připravila na základě Zelenského dekretu z 24. března 2021 s cílem znovu dobýt Krym a jižní Ukrajinu. Aby ji Ukrajina nemohla uskutečnit, přesunulo Rusko od dubna 2021 své jednotky k hranicím. Aby zabránil znovudobytí, rozhodl se Vladimir Putin 24. února 2022 zahájit speciální vojenskou operaci (SVO).

Před ruským zásahem mohla Ukrajina uspět. Od té doby se však situace pro Ukrajinu zkomplikovala. Zelensky poté ohlásil velkou ofenzívu s cílem získat zpět Krym s milionem vojáků v červenci 2022. Nikdy však nebyl schopen shromáždit potřebný počet vojáků; většina jeho vybavení byla také zničena a od června 2022 je materiálně závislý na západní pomoci. I přes 700tisícovou armádu tak nemohl v létě 2022 zahájit svou operaci. Tato operace byla odložena na podzim, pak na zimu 2022, pak na jaro 2023 a nakonec zřejmě začala 4. června 2023.

O ofenzivě se nadále hovoří mlhavě. Začátkem června tajemník ukrajinské Rady národní bezpečnosti Oleksij Danilov řekl listu “Ukrajinskaja pravda”, že zahájení protiofenzívy nebude oznámeno. Šlo o to, že protiofenzíva bude oznámena až ve chvíli, kdy budou mít boje šanci na úspěch. Pokud by k úspěchu nedošlo, žádná protiofenzíva by se nekonala. Z tohoto důvodu, ačkoli boje začaly 4. června, teprve o týden později prezident Zelenský přiznal, že protiofenzíva začala. To ukazuje, že sami Ukrajinci nevěří ve svůj úspěch. Důvodem Zelenského oznámení bylo, že ukrajinské síly dokázaly obsadit sedm až osm malých vesnic, které se všechny nacházejí v pásmu pozorování, které Rusko nebrání.

Případný úspěch protiofenzívy je třeba hodnotit opatrně, protože jej lze určit pouze na základě stanovených cílů. Například naši novináři sami definovali cíle ruské operace, jen aby mohli konstatovat, že jich Rusové nedosáhli. Tak “NZZ” tvrdil, že Rusové chtěli dobýt Kyjev, což se jim nepodařilo. To je prostě lež. Ve skutečnosti inteligentní a poctivá analýza již v březnu 2022 ukázala, že se o to Rusové nikdy ani nepokusili a nikdy k tomu nenasadili dostatečné množství vojáků.

Původním cílem Ukrajiny bylo znovudobytí Krymu a obnovení suverenity nad celým územím, které v současnosti okupuje Rusko. Problém je, že nikdo už vážně nevěří, že je tento cíl reálný.

Američané zase zřejmě chtějí, aby Joe Biden přišel s řešením ještě před začátkem prezidentské kampaně. Ukrajinci tedy musí definovat cíl, který bude dostatečně rozumný, aby byl dosažitelný, a dostatečně důležitý, aby posloužil jako páka při vyjednávání. Těch několik málo vesnic, které Ukrajinci získali zpět, pravděpodobně nebude mít při vyjednávání velkou váhu. Aniž bychom tedy vyloučili možnost zázraku, významné územní zisky se zdají být pro Ukrajinu nedosažitelné.

Při absenci konkrétních realistických cílů Západ vyvolává poněkud bizarní představu, že protiofenzíva vyvolává v ruském vojenském a politickém vedení “paniku”, která by mohla vést ke “změně režimu “. Z tohoto důvodu Prigožinova vzpoura vyvolala na Západě velké nadšení, neboť se zdálo, že ukazuje, že tato strategie může fungovat. Ale jako obvykle se analýzy našich pseudoexpertů nezakládají na jejich znalostech a úvahách, ale na předsudcích. Ve skutečnosti se zdá, že tento incident Vladimira Putina spíše posílil.

Pak se hledají nové cíle pro ukrajinskou protiofenzívu. Proto dnes Oleksij Danilov prohlašuje, že cílem není znovudobytí území, ale “demilitarizace” Ruska!” Používá téměř stejná slova jako ruský generál Surovikin 18. října 2022.

Jak uvedl britský expert Mark Galeotti v deníku The Times v dubnu letošního roku, “Ukrajina není připravena na svou velkou ofenzivu, ale nemá na výběr. ” Ukrajina se ve skutečnosti stala zcela závislou na Západu…

Díky permanentnímu a zavádějícímu podceňování ruských schopností našimi médii a zpravodajskými službami se slíbená podpora Ukrajině zdála být uskutečnitelná. Schopnosti Ruska jsou však podstatně větší, než zkorumpovaní experti hlásají. Média a naše zpravodajské služby lhaly s cílem dokázat racionalitu a neschopnost Rusů. Západ se tak chytil do pasti “bianko šeku”.

V akci, jak poznamenává časopis Forbes, Ukrajina přichází o svou techniku. Francouzi dodávaná vozidla AMX-10 RC, což jsou v podstatě průzkumná vozidla vyvinutá v 70. letech, jsou pro válku na Ukrajině nevhodná. Bojová vozidla pěchoty M2/3 Bradley, která měla jistou pověst neporazitelnosti, padají jako mouchy. O vozidlech M113, která jsou ničena téměř každou pěchotní zbraní, zde ani nemluvíme. Jejich drony, používané jako “oči” ukrajinských ozbrojených sil a často zmiňované našimi médii jako “síla” Ukrajinců, padají podle Královského institutu spojených služeb (RUSI) v Londýně rychlostí 10 000 kusů měsíčně!” Zdá se, že tanky Leopard 2 Rusové ukořistili, aby je mohli podrobně prozkoumat. Aby se této situaci vyhnuli, stanovili Britové tak přísné podmínky pro používání svých Challengerů 2, že je Ukrajinci téměř nemohou používat!

Všechny tyto problémy ukazují, že čas pracuje proti Ukrajině. Potřebuje rychle dosáhnout výsledků, aby získala podporu Západu…

—

O situaci na Ukrajině máme velmi mylnou představu. Nedávno jsem viděl rozhovor s generálem Petraeusem. Řekl v něm, že Rusové mají špatné velení, neschopné lidi atd., ale Ukrajinci mají dobré velení, dobře vycvičený personál atd. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Ukrajinská armáda, kterou vidíte dnes, není stejná jako před rokem, kdy existovala. Reportér časopisu New Yorker, který navštívil ukrajinskou jednotku na frontě, poznamenal, že muži jsou “civilisté bez (bojových) zkušeností” a pouze 30 % vojáků je bojeschopných.

Problémem je, že naše média informují pouze o ukrajinských útocích, ale nikdy se nezmiňují o ruských protiútocích. Proto máme stále dojem, že Ukrajinci postupují. Skutečnost je však pro Ukrajince mnohem dramatičtější. Naše média tvrdí, že Rusové už nemají žádné zbraně a žádný personál, že jejich munice je zrezivělá a jejich armáda je demoralizovaná, že je špatně vedená.

Zamýšleným důsledkem tohoto permanentního a lživého podceňování ze strany našich médií je, že Ukrajinci jsou tlačeni do boje navzdory vědomí beznadějnosti svého boje. Je to proto, že morálka ukrajinské armády je velmi nízká. Naše média vyvolávají falešné naděje tím, že minimalizují schopnosti Rusů a maximalizují malé úspěchy Ukrajinců. Jedná se o směs dezinformací a propagandy, která neodráží realitu na bojišti. To je tragické, protože na základě tohoto nerealistického hodnocení tlačíme Ukrajince do boje, který je beznadějný. USA od počátku věděly, že protiofenzíva povede k velmi vysokým ztrátám Ukrajinců, protože s tím počítaly. To je zvrácená role našich médií. Místo toho, aby situaci správně prezentovaly, aby se snad našlo rozumnější řešení, povzbuzují Ukrajinu k této ofenzívě, i když dobře vědí, že bude neúspěšná. Žádný seriózní odborník dnes netvrdí, že by Ukrajina mohla dobýt zpět Krym nebo postoupit k Azovskému moři.

V červnu 2022 Rusové dosáhli cíle “demilitarizace”, který 24. února 2022 formuloval Vladimir Putin. Od té chvíle bula Ukrajina bojově závislá na Západu, jak potvrzuje i velmi protiruský britský list The Guardian: “Už nám téměř došla munice a jsme závislí na západních zbraních, tvrdí Ukrajina.” […] Zástupce šéfa vojenské rozvědky říká, že nyní je to dělostřelecká válka a ‘vše závisí na tom, co nám dá Západ’. ”

A to vše, pokud vše půjde dobře! Protože ve skutečnosti naše země – a naše média – pohrdají životy Ukrajinců stejně jako ruskojazyčnými obyvateli Donbasu a Rusy v Rusku! “New York Times” uvádí, že dodané zbraně jsou často vadné, stejně jako systémy protivzdušné obrany dodané “evropskou zemí”, jak uvádí “Kyiv Independent”, a to v okamžiku, kdy se dostanou ke stíhačkám, přestože za ně ukrajinská vláda zaplatila miliony!

Je stále jasnější, že rozhodujícím faktorem ruských úspěchů je systematické podceňování jejich schopností. Zjednodušeně řečeno, bránící se aktér války má tradičně tendenci zdůrazňovat své silné stránky prostřednictvím propagandy (doslova “to, co stojí za to šířit”), aby se zdál silnější, než ve skutečnosti je. U agresora je to naopak: musí skrývat svou sílu, a proto musí používat dezinformace, aby vypadal slabší. Ironií osudu se zdá, že v ukrajinském konfliktu se role obrátily: Ukrajinci se věnují dezinformacím, zatímco Rusové propagandě. Následná analýza informací z obou stran ukazuje, že Ukrajinci promítají do Rusů své vlastní neúspěchy, zatímco Rusové se snaží zdůraznit své úspěchy.

Zvláštností tohoto konfliktu je, že Rusko se nemusí zabývat dezinformacemi: Naše média to dělají za ně! Tyto dezinformace systematicky podceňují ruské schopnosti a přizpůsobují tomuto narativu západní/ukrajinskou strategii. Například v dubnu 2023 informovala “RTS” o “degradovaných konvenčních vojenských schopnostech Ruska”. Ale ve stejné době generál Christopher Cavoli, velitel evropského velení USA, před výborem amerického Kongresu tvrdil, že “ruské letecké, námořní, vesmírné, digitální a strategické schopnosti nebyly během této války výrazně degradovány”. Naše média nám tedy lžou. Ale co je ještě horší, lžou Ukrajincům. Ukrajinští váleční zajatci například vysvětlují, že je do boje hnalo to, že jim bylo řečeno, že “Rusové jsou slabí, špatně vybavení a unavení”.

—

Ukrajinci provedli asi tucet útoků ve třech hlavních směrech. Je však obtížné přiřadit těmto útokům konkrétní operační cíl. V současné situaci se totiž zdá, že Ukrajinci nesledují konkrétní územní cíl, ale pouze úspěch, který mohou prezentovat Západu. Naši “experti” tomu říkají “násilný průzkum”. Je možné, že Ukrajinci tento násilný průzkum provádějí, ale je to sporné. Sám jsem byl mladým poručíkem v průzkumném praporu, který byl určen k násilnému průzkumu. Násilný průzkum se neprovádí s nejsilnějšími zbraňovými systémy, ale s vysoce mobilními lehkými prostředky. Cílem není prolomit obranu nepřítele, ale zjistit její složení a sílu. Pokud je zjištěna zranitelnost, jsou nasazeny silnější prostředky.

Zde však Ukrajina začala přímo s nejsilnější a nejtěžší technikou. Podle mého názoru a zkušeností se nejedná o násilný průzkum, ale spíše o hlavní útok, který však byl neúspěšný. Proto lze říci, že tato ofenziva je naprostým neúspěchem. Na Západě to nikdo nepřizná, ale v USA a také na Ukrajině jsou cítit velké pochybnosti o úspěchu této protiofenzívy. Zelenský musí tuto protiofenzívu provést.

Především se dal očekávat dnešní průběh. Ruská obrana drží bezpečnostní nebo pozorovací pásmo před tzv. kontaktní linií (označení NATO: Forward Edge of the Battle Area, FEBA) v hloubce 5 až 10 kilometrů. Teprve poté začíná skutečná obranná dispozice. Existuje první obranná linie, která je v hloubce asi 5 až 10 kilometrů. Za ní se nachází nárazníková zóna a další obranná linie. Například v Záporožské oblasti jsou tyto obranné linie tři. To je obranná dispozice, která je hluboká asi 30 až 50 kilometrů, ne-li více.

Za čtyři týdny se Ukrajincům nepodařilo – nikde na 900 kilometrů dlouhé frontě – dosáhnout první obranné linie Rusů (FEBA). V pozorovacím pásmu se nacházejí nejen protitankové miny, ale také takzvané stíhací jednotky (Ochotniki), což jsou vysoce mobilní jednotky speciálně vycvičené pro protitankové operace. V polovině června vojenský “expert” Alexandre Vautravers v jedné západní švýcarské televizi prohlásil, že Rusové už nemají dostatek vojáků a musí využívat své elitní speciální jednotky k práci s pěchotou. To je zcela mylné. Vůbec nic nepochopil a plete si “speciální síly” (спецотряд) se “speciálními jednotkami” (войска специального назначения). Doporučuji mu, aby si přečetl mou knihu na toto téma (která byla dokonce přeložena na Ukrajině!).

Tyto “stíhací jednotky” jsou lehce vyzbrojené, ale mohou používat lasery k označování cílů pro výsadkové protitankové systémy nebo roboty. Většina zničených obrněných vozidel, která jsme viděli, jako jsou M113, Bradley, Leopard atd. byla zničena těmito lehkými formacemi a dělostřelectvem. Je velmi obtížné získat přesná čísla o ztrátách techniky, ale předpokládá se, že asi 40 % obrněných vozidel dodaných Ukrajincům bylo zničeno během prvního týdne.

—

Ještě v březnu 2022 francouzský plukovník Goya tvrdil, že Rusku dojdou rakety do tří týdnů. Podobně v říjnu 2022 “NZZ” (pozn. deník Neue Züricher Zeitung) tvrdil: “Ruské arzenály se vyprazdňují. Zejména výrobu vysoce přesných raket je obtížné zvýšit. To se pro Kreml stává stále větším problémem.” Přesto v červnu 2023 velmi protiruský CSIS (pozn. think tank Center for Strategic and International Studies) uvedl: “Je nerealistické očekávat, že Rusku někdy ‘dojdou’ rakety. ” Analýza raket, které Rusko odpaluje, ukazuje, že se nejen neustále zdokonalují, ale i jejich výroba je velmi aktivní.

Ve skutečnosti Rusům nic nechybí. Konflikt na Ukrajině je stojí podstatně méně, než tvrdí naši experti. Jejich válečný průmysl je plně funkční a je schopen velmi rychle přizpůsobovat vyráběnou techniku měnící se taktice. Platí to například o softwaru pro boj s inteligentní municí dodávanou Západem, jako je HIMARS nebo samonaváděcí dělostřelecká munice.

Ukrajinská armáda je “mozaikou” různých systémů původně vytvořených pro různé armády, s různou operační filozofií a různými technickými řešeními. Pro ukrajinské vedení je nesmírně obtížné nasadit tyto systémy v rámci souvislého boje ve spojených zbraních.

—

Naše média samozřejmě nikdy neinformují o ztrátách na životech na Ukrajině. Všimněte si, že nikdy neinformují ani o ztrátách na Donbasu v letech 2014 až 2022. Lze dokázat, že pro novináře švýcarských médií jsou Slované “podlidé”, jejichž životy nemají smysl. Hlavní je boj proti Rusku (a nejen proti Vladimiru Putinovi). Z tohoto důvodu se média jako “Blick”, “NZZ” nebo “RTS” ve Švýcarsku, “LCI” a “France 5” ve Francii a “RTBF” v Belgii systematicky snaží zlehčovat ukrajinské ztráty.

Skutečnost je však zcela jiná. Zaprvé je třeba mít na paměti, že Rusové vypálí desetkrát více dělostřeleckých granátů než Ukrajinci. Zadruhé se obecně počítá s tím, že 65 až 75 procent ztrát připadá na dělostřelectvo. Lze předpokládat, že na každého zabitého Rusa připadá deset až jedenáct mrtvých Ukrajinců. Podle některých by tento poměr mohl být dokonce 17 ku 1! Jsou to samozřejmě jen čísla, ale ze zprávy Mezinárodního sociologického institutu v Kyjevě z 29. června vyplývá, že 63 procent Ukrajinců zná alespoň tři osoby, které byly v bojích zabity, a 78 procent zná alespoň sedm osob, které byly zabity nebo zraněny. To vysvětluje, proč ukrajinská mládež už nemá chuť bojovat. Podle časopisu Der Spiegel si posádky Leopardů 2 vymýšlejí problémy se svými tanky, aby nemusely jít do boje. Ale také se uvádí, že svou techniku znají špatně a musí luštit návody k použití v němčině. To vše není příliš motivující.

To vysvětluje zpřísnění vojenského trestního zákoníku na přelomu let 2022 a 2023 s cílem bojovat proti dezerci, rozšíření náborových kritérií v boji proti rostoucí neochotě mladých lidí jít na obranu režimu a opatření pro všeobecnou mobilizaci v několika oblastech Ukrajiny.

—

Fantazie a spekulace Západu jsou čistá propaganda a dezinformace. Odrážejí však způsob, jakým konflikt od roku 2014 vykreslují naše média: Jejich zbožná přání jsou považována za realitu. Je to způsob zvládání krizí. Přesně to se v současné době děje ve Francii. Používají to, čemu Francouzi říkají “metoda Coué”. Říkají si, že je všechno v pořádku, a jedou dál. Tak to dělali 60 let s imigrací! Tak to dělali s Minskou dohodou a tak to stále dělají, aby prezentovali konflikt na Ukrajině.

Celé je to nakonec lidská katastrofa!
**

Autor: Pavel Šik, zdroj: deStonsopr2:h ga8elci4 i1f52Včaf2172ag05150v079ac7c7crlhh099  ·