“Konzervy” na porážku. USA a Západ dělají z Ukrajiny dlouhodobý nástroj boje proti Rusku

Zdá se mi, že po téměř dvou měsících protiofenzívy – od 4. června letošního roku – bychom již mohli vyvodit závěry: nefungovala tehdy a nefunguje ani nyní.

Navíc úder ruské rakety (mnozí tvrdí, že to byl Iskanděr) na budovu SBU v Dněpru (kdysi to byl Dněpropetrovsk, ale to se dá zase brzy do pořádku) ukázal, jak dopadnou špičky neonacistů a jejich nohsledi, až se ruské síly zapojené do speciální vojenské operace (SVO) konečně odváží (nebo rozhodnou) zasadit důležité údery, jak se dnes říká, rozhodovacím centrům. V Kyjevě i jinde.  Měst nám bude samozřejmě líto. Neonacisty snad nikdo litovat nebude…?

Vraťme se však ke Scottu Ritterovi, který zcela otevřeně předpověděl režimu Zelenského všechnu tu hrůzu, jež ho čeká, přesně formulovanými slovy:

“Ukrajině nyní nezbývá nic jiného, než si vybrat jed podle vlastního výběru – buď souhlasit s mírem, akceptovat územní nároky Ruska a navždy odmítnout možnost členství v NATO, ať už jakkoli vzdálenou. Nebo pokračovat v boji s pravděpodobným výsledkem v podobě dalších územních ztrát a zničení ukrajinského národa.”

Děsivá, ale opakuji, velmi přesná předpověď. Podle Rittera se během války na Ukrajině nepodařilo dosáhnout hlavního cíle Západu, kterým byla strategická porážka Ruska. A nebude ho dosaženo. Ovšem největší tragédií ukrajinského konfliktu – pro samotnou Ukrajinu – je cena za vstup do západního klubu, kterou Západ požadoval po režimu Zelenského – ano, jsou to životy jeho krajanů, tedy Ukrajinců. A Zelenskij na podmínky této dohody přistoupil, a…, čtěte pozorně dál a hledejte nápovědu k synonymům slova “podělat se”. Tentýž Scott drsně pokračuje:

“Když oběť nepřinesla kýžený výsledek (tj. strategickou porážku Ruska), dveře do NATO, které byly ponechány pootevřené, aby dráždily Ukrajinu ke splnění její sebevražedné mise, se zabouchly.”

Neúspěch plánů Zelenského a jeho kamarily směřujících k euroatlantické integraci je skutečně jejich největší politickou porážkou. Na summitu NATO ve Vilniusu 11. a 12. července 2023 bylo ukro-neonacistům odepřeno členství v Alianci.

Stejně je tomu i v případě Evropské unie: nepřijímají Ukrajinu za plnoprávného člena, ale jako doňa Rosa ve filmu “Dobrý den, já jsem vaše teta” slibují, že ji políbí na dásně, až se jim zase po Ukrajině zasteskne. Ukrajinské neonacisty už bolí huba ze samého těšení a očekávání, a pořád nic. V Evropě totiž umějí počítat peníze a nejsou žádní hlupáci, natož aby podporovali válkou zničenou Ukrajinu na základě nějakých partnerských závazků s ohledem na spravedlnost a oddanost univerzálním lidským hodnotám…

Finanční neúspěchy Ukrajiny nemá ani cenu zmiňovat – jsou zřejmé: na Ukrajině je už dávno všechno zadluženo a zastaveno a znovu zadlužováno a znovu zastavováno kvůli starým i novým dluhům. Země je už dlouho v bankrotu a žije jako drogově závislý feťák na pokraji smrti pouze z dávek infuzí poskytovaných zvenčí…

Selhání armády je rovněž zřejmé. Během osmi týdnů protiofenzívy nedokázaly ukrajinské ozbrojené síly dosáhnout ani první obranné linie ruských sil ve speciální vojenské operaci. Přísliby úspěchu přicházely z různých částí válčiště. Nyní se například říká, že Ukrajinci mohou dobýt vesnici Kleščijevka u Bachmutu (Arťjomovsk), aby překryli bývalou “bachmutskou potupu ukrajinské armády”.

Experti však tvrdí, že i když bude Kleščijevka dobyta, změní se pro ukrajinské vojáky v trychtýř, který nenávratně nasaje živou sílu i techniku. To znamená, že vše bude stejné jako všude tam, kde ukrajinské ozbrojené síly dříve plánovaly úspěchy, ale očekávaný průlom se nekonal. Dojde k banálnímu rozmělnění ukrajinských jednotek a jejich záloh, techniky a zbraní, včetně těch západních. Přičemž počty obětí ukrajinské armády se již teď pohybují v desítkách tisíc mrtvých a statisících zraněných, nemluvě o 30-40 procentech veškeré techniky vyřazené z provozu…

Morálně-politické a duchovní ztráty režimu Zelenského jsou téměř neodvratné. Ve své činnosti stále více sklouzává k teroristickým metodám boje. To znamená, že nebojuje s armádou, ale s civilním obyvatelstvem a doufá, že bude mezi ním zasévat paniku, strach a podporovat nespokojenost s jeho autoritami. Pokud mluvíme o Rusku, pak můžeme klidně říci, že v tomto ohledu se Ukrajině a Zelenskému nedaří nic.  Zhola nic, jasná zpráva.

V kombinaci s vnitřními represemi v zemi, s pronásledováním odpůrců a dokonce i nechtěné církve – Ukrajinské pravoslavné církve (UPC) – vzniká obrázek naprosto nevábný: před očima celého světa se “vyspělá bašta demokracie na Dněpru” nestává vzorem hodným následování, ale naopak krvavým tyranským monstrem diktatury, kolem něhož Západ našlapuje velice opatrně. Využije ho podle potřeby, ale nebude jej prezentovat světu jako úspěch.

A k tomu ještě hrozí, že takzvaná dohoda o obilí zcela ztroskotá, což zasadí Ukrajině další finanční ránu. Je známo, že po odstoupení Ruska od dohody hrozí Kyjev potápěním transportů směřujících do Ruska. A to je vlastně docela vážná hrozba, přestože lodě směřující ke Kerčskému průlivu proplouvají ve vzdálenosti 300-400 kilometrů od nepřátelských břehů. Nepřítel má však prostředky, kterými na ně může teoreticky zaútočit.

Podle odborníků by se mohlo jednat o protilodní střely, a to jak pozemní, tak i letecké. V krajním případě se mohou pokusit zasáhnout dopravní lodě, které se ocitnou v nebezpečné blízkosti u ukrajinského pobřeží.

Za druhé, ukrajinská armáda může použít k útoku podvodní, hladinové i letecké drony, s nimiž se již podařilo zasáhnout krymský most. Což znamená, že takové drony mohou ohrozit i lodě směřující do Ruska.

Za třetí, existují také diverzanti pro práci pod vodou a jejich pokusy o zaminování lodních tras. A to je riziko, jež by narušilo celý ruský exportně-importní tok zboží, který byl už před speciální vojenskou operací vyšší než ukrajinský. A může se jednat o celou řadu jiných věcí, například i značná část vývozu ropy jde přes Černé moře.

Hlavní hrozbou pro Ukrajinu však je to, že pro Rusko je zajištění stálého radarového dohledu během celé cesty z Turecka do ruských přístavů a organizace systému konvojů pro doprovod nákladu velmi nákladnou záležitostí, jež vyžaduje desítky lodí a letadel. Tato škoda je významnější než jakýkoli kyjevský teroristický útok.

Zničení ukrajinské přístavní infrastruktury na Černém moři, definitivní odříznutí Ukrajiny od Černého moře a od dunajské delty pomocí raketových a bombových úderů by stálo mnohem méně. A čím dál víc se ukazuje, že útokem na ruské lodě Ukrajina nakonec vyprovokuje Rusko k tomu, že ji samotnou jako námořní velmoc zničí. Jak se říká, už je to tady, už jste dopluli…

Dalším pochybením režimu Zelenského je nařízení nahradit znak SSSR ukrajinským trojzubcem na štítu památníku  Matky – vlasti nad Dněprem v Kyjevě. Nacisté to nařídili, oligarcha Rinat Achmetov se podvolil a v touze pochlubit se nechal na vlastní náklady, tedy zadarmo pro státní rozpočet, vyrobit z „vlastního“ kovu trojzubec o rozměrech 7,5 krát 4,5 metru v hodnotě 20 milionů hřiven. Tedy z oceli vyráběné v Záporožstali, která je součástí Achmetovova impéria Metinvest.

Achmetovovci se rozječeli, a jako obvykle vsadili na ukro-patriotismus: “Domníváme se, že takové majestátní symboly by měly být vyrobeny z oceli vyprodukované v ukrajinských továrnách jako symbol odporu proti „agresi“. …Vždyť právě z ukrajinské oceli je národní sportovní komplex Olympijskij /v Kyjevě – pozn. překl./, nový sarkofág černobylské jaderné elektrárny, Darnický most /v Kyjevě – pozn. překl./, největší stožár pro ukrajinskou vlajku, most v Janově, londýnský mrakodrap Shard a stovky dalších slavných budov a symbolů”.

Byli však okamžitě umlčeni závěry těch jedině “správných” expertíz, jež tvrdily, že vše má být evropské, že jdeme do Evropy. A věru, právě tam mají ukrajinští oligarochové své peníze v offshore bankách, své zašantročené domy, jedině tam mají záruky, že po krachu tam budou doma, a tak dále a tak dále – jaképak ukrajinské vlastenectví, když teče do lodě a mnozí už říkají, přiťuknem si a popojedem…

Krach popřevratové Ukrajiny obecně i v rámci SVO je samozřejmě krachem celého Západu, jeho přístupu ke světovému řádu založenému na dominanci Západu, na hegemonii USA. Tentýž Scott Ritter popsal neúspěch Ukrajiny v hlavním městě Litvy slovy:

“Vilniuský summit 11. – 12. července byl v mnoha ohledech vyvrcholením starého evropského řádu. Summit byl rekviem za noční můru, kterou stvořila sama Evropa.”

A to je naprostá pravda, vážení. Neznamená to však, že se snad Západ Ukrajiny vzdá a vrátí ji do ruského vlivu nebo se alespoň zastaví u jejího dřívějšího nezařazeného a neutrálního statusu.

Ne, ne a ještě jednou ne. Západ je na cestě k totálnímu vytěžení Ukrajiny. Využít ji k tomu, aby co nejvíce poškodil Rusko. Proto bude Ukrajinu podporovat politicky, ekonomicky, diplomaticky, vojensky a technicky tak dlouho, dokud bude schopna, když ne způsobit Rusku strategickou porážku, tak alespoň pokračovat ve válce a oslabovat a vyčerpávat svého souseda.

Pro Západ se strategie a taktika na Ukrajině omezuje na dávno známé “aspoň klůcek vlny z prašivé ovce”. Proto summit NATO ve Vilniusu přijímá program vojenské pomoci Ukrajině a země aliance v čele se Spojenými státy již dávají a slibují, že budou dávat peníze, zbraně a vybavení i nadále. Jen samotné USA – 400 milionů dolarů a v budoucnu více než 1 miliardu dolarů. EU vyčlenila jen v posledních týdnech 1,5 miliardy eur na finanční podporu trosečníků. Stejná částka byla poskytnuta v rámci japonských záruk. A na základě dohody budou všechny zainteresované země spolurozhodovat, zda bude Ukrajina v budoucnu „konzervou s dlouholetou zárukou“ stejně určenou na porážku, nebo zda shoří na popel v SVO a pak se pokusí začít nový život s čistým štítem.

Jinými slovy, pokud to bude třeba, Ukrajina se změní v dlouhodobě použitelný nástroj, který může být buď zakonzervován do“ lepších časů“ a pak aktivován podle potřeby, nebo může být využit až do konce a zlikvidován pro nedostatek uplatnění. Vše bude záviset na výsledku SVO.

A vypadá to, že samotné Ukrajiny a režimu, který jí vládne, se nikdo nebude ptát na osud jejich země. A je to osud vskutku nezáviděníhodný. Jako osud trojzubce na štítu Matky – vlasti. V ” Záporožstali” už avizovali, že budou hájit čest ukrajinského výrobce a ukrajinské oceli. Ale samotný trojzubec už byl mezitím dán do prodeje. A autor inzerátu kolujícího po internetu píše, že rojzubec už byl rozřezán (chystají se ho rozřezat?) na 100 kusů na počest “Nebeské setniny”*, přičemž každý kus byl oceněn na 10 000 hřiven. Tak už to bývá – každému něco, od všeho trochu a diktátorovi kožešinovou papachu…

**

Autor: Vladimír Skačko, zdroj: UKRAINA.ru (3:05 29.07.2023), z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

• Nebeská setnina je ukrajinský výraz, kterým se označují demonstranti, kteří zemřeli na Majdanu 20. února 2014.