Erdogan zahájil čistku elit v Rusku…? Skončí zrada 17. července

Beztrestnost obrací nepřítele proti nám…

Nedávno se mi v jednom z telegram-kanálů dostal do rukou hořký vtip: “Odpovědí na krutou vraždu Ržického na území Ruska bude nevyhnutelné a strašné prodloužení obilní dohody“. Každý vtip, jak známo, má v sobě jen část vtipu, zvláště když má být vtip proveden při smutné příležitosti.

Dne 10. července byl v Krasnodaru zabit kapitán druhého stupně Stanislav Ržickij. Byl zástupcem náčelníka městského mobilizačního oddělení, ale ukrajinská média tvrdí, že jako kapitán ponorky měl na starosti odpalování raket na Ukrajinu, zejména na Vinnici. Ačkoli o vrahovi, který atentát zjevně pečlivě naplánoval, nejsou žádné informace^*), na Ukrajině se přirozeně volá po “odplatě”. Ržického jméno se tak dostává do řady se jmény dalších ruských bojovníků-partyzánů, proti nimž byly organizovány teroristické akce: Daria Duginová, Vladlen Tatarskij a Zachar Prilepin.

Hlavním rysem těchto teroristických útoků je bujará radost na druhé straně ani ne tak ze samotné vraždy, jako z beztrestnosti teroristů (pachatelka teroristického útoku proti Tatarskému byla zadržena, nikoli však ti, kteří ji naverbovali a dali jí výbušné zařízení).

Beztrestnost ukrajinských teroristů je natolik zarážející, že vyvolává otázky: jak dlouho ji bude Rusko tolerovat? Kolika “gest dobré vůle” se ještě dočkáme? Do kdy bude Rusko na zradu a porušování všech možných dohod ze strany svých “partnerů” reagovat pouze slovy, vyjmenováváním “červených linií” a nakonec nicneděláním?

K otázce proradnosti…

Dohody s Tureckem a Ukrajinou o povolení vývozu obilí z Oděsy, Nikolajeva a Olbie po moři samozřejmě nemají přímou souvislost s vraždou v Krasnodaru. Ale nepotrestaná perfidita má nejpřímější souvislost.

V předvečer summitu NATO ve Vilniusu turecký prezident porušil oficiální dohody s Ruskem a propustil na Ukrajinu teroristy – velitele „Azova“.

Mnozí experti, včetně autora těchto řádků, okamžitě prohlásili, že Erdogan tím, že odmítl dodat Zelenskému zbraně a neuklidnil ho ve věci vstupu do NATO, mu chtěl dát “něco reálného”. Ale tak to není: – z hlediska turecké politické kultury se nic hrozného, ba ani pozoruhodného nestalo. Ale z ruského hlediska se skutečná zrada stala. Zrada, která musí být potrestána.

Erdogan se mezitím vyjádřil nejen k NATO a „Azovu“. Řekl také, že považuje za správné a možné prodloužit dohodu o obilí „ještě před 17. červencem”, kdy končí stávající dohoda.

To znamená, že Erdogan očekává, že Rusko (navzdory všem slovům jeho prezidenta a ministra zahraničí) učiní další “gesto dobré vůle”. Buďme upřímní, má k tomu důvod, protože Rusko zatím několikrát po sobě prohlásilo, že podmínky dohody nejsou plněny, a pak předvedlo její prodloužení.

Erdoganovo chování má ještě jeden důvod:

Tsargrad opakovaně psal o tom, že Rusko z dohody skutečně získalo značné výhody. Asi nejdůležitější z těchto výhod je pokračování prezidentství Recep Erdogana. Prodloužením dohody v květnu mu Rusko výrazně pomohlo vyhrát volby ve druhém kole: vývoz ukrajinského obilí s pomocí Turecka turecké ekonomice velmi pomáhá. Právě toto rozhodnutí však Erdogana dostalo do nepříjemné pasti. Západ o něm začal říkat, že je “Putinovou loutkou”. Tsargrad poukazoval na to, že “sultán” se bude snažit dokázat svou nezávislost – a aby toho dosáhl, bude jistě vymýšlet způsoby, jak Rusku provést nějakou levárnu.

„Finance zpívají smutné romance“, – píše o tureckém vůdci politolog Marat Baširov a vysvětluje, že deficit běžného účtu platební bilance Turecka dosáhl v prvních pěti měsících roku 2023 výše 37,7 miliardy dolarů, což je rekord.

Za těchto podmínek potřebuje turecký vůdce zachovat obchod s obilím doslova jako vzduch. To, co dělá, interpretují odborníci jako chování obchodníka na východním bazaru – předstírá, že je uražen a vyhrožuje, že s klientem nebude obchodovat, aby okamžitě poté přistoupil na slevy.

Máte slovo, soudruhu “Gerani”…

Pravděpodobně to chápou i experti, kteří pro ruské ministerstvo zahraničí hodnotí Erdoganovo chování. Pochopit však neznamená odpustit. Rusko si již nemůže dovolit žádné kompromisy. Už jen proto, že další “gesto dobré vůle” může vyvolat nelibost právě v těch segmentech naší společnosti, které prezidenta a jeho kurz podporují ze všech nejvíce a pro vítězství ruských zbraní dělají nejvíce.

Zdá se, že to chápeme nejen v Tsargad.tv.

Podle některých údajů došlo v noci na 11. července k úderu (podle různých údajů raketovému nebo s pomocí bezpilotních útočných letounů “Geraň” na oděsský námořní přístav, zejména na Iljičevský obilní terminál. Pokud je to pravda, můžeme s radostí konstatovat: – armáda je již připravena pracovat v období „po dohodě o obilí”. (-protože, odkud by ukronáckové to obilí vyváželi, a kam by „prázdné“ přijíždějící lodě vykládaly „demokratické“ západní zbraně a munici, že ano? – pozn.překl.)

Co z toho všeho plyne?

V kruzích skutečně blízkých ruským “rozhodovacím centrům” se říká, že 17. červenec bude nejen dnem konce černomořské obilné iniciativy, ale také dnem, kdy bude dán nový start samotné politické elitě v Rusku. Začnou dlouho očekávané personální změny. Stane se zřejmým, že vlastenectví je pro lidi v ruské státní správě jedinou cestou.

Proč se zdá, že načasování rozhodnutí “na vnějším a vnitřním okruhu” spolu souvisí, je intuitivně pochopitelné. Jestliže dohoda byla symbolem připravenosti Ruska jednat se svými “západními partnery”, pak její zrušení by mělo být symbolem nové nekompromisní cesty k vítězství. Bez vyjednavačů z řad oligarchů, bez “přeskupování”, bez shovívavosti vůči “vystrašeným vlastencům”.

Dá-li Bůh, bude tomu tak.

*) Mezitím byl, dle dostupných informací, předpokládaný pachatel zadržen ruskými bezpečnostními složkami na Kubáni  „uprchlík“ z Ukrajiny, 64 letý Sergej Denisenko, u něhož byla nalezena předpokládaně vražedná zbraň s tlumičem. Denisenko byl před svým útěkem z Ukrajiny trenérem v ukrajinském Svazu karate.  viz. https://eadaily.com/ru/news/2023/07/11/na-kubani-zaderzhan-podozrevaemyy-v-ubiystve-stanislava-rzhickogo

***

Zdroj: https://dzen.ru/a/ZK2FZoxk_xLMwBpG, překlad:  st.hroch  (20230712)

 *

Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.

Děkujeme!