Co přinese Evropě rychlý krach Ukrajiny. Evropa se zmítá před kolapsem Ukrajiny

Ve Washingtonu by problémy v případě kolapsu Ukrajiny nastaly demokratům a sice u Bidenově administrativě. Ale stařec věčně padající, blábolící neznámým směrem, zdravící se se vzduchoprázdnem, zamotávající se v událostech vlastního života a zapomínající, kdo je v USA nyní prezidentem i tak prakticky neměl šanci na znovuzvolení.

Přivedli ho proti Trumpovi za prvé proto, že pokud by došlo ke zfalšování voleb a uzurpaci moci, pak Bidena by nebylo líto. U Clintonů byl vždy na druhém místě (i když se stal prezidentem). Za druhé, v případě úspěchu uzurpace by dal Biden demokratům čas na přeskupení sil a vyhledání kandidáta, který by vyhovoval jak stranické elitě, tak většině voličů, byl by i poslušný i dostatečně radikální a mohl by konkurovat jakémukoli republikánovi, včetně Trumpa.

Bez ohledu na to, jak efektivně demokraté řešili své vnitropolitické úkoly, Bidenovy šance na znovuzvolení (bez zběsilého falšování a definitivního rozkolu USA) se blíží nule. Porážka Ukrajiny bude v jeho kariéře znamenat jen tučnou tečku (spíš podobnou kaňce). Není vyloučeno, že někteří členové týmu, a dokonce i rodiny exprezidenta se budou muset zodpovídat před zákonem. Ale Biden sám je natolik zjevně právně neschopný, že mu nic jiného, než přirozený konec životní cesty nehrozí, což je v jeho případě spíše kýžené vysvobození od utrpení než něco děsivého.

Pro demokraty jako stranu bude volební porážka, která bude nevyhnutelná v případě fiaska americké politiky na Ukrajině, také spíše přínosem, protože dá šanci zbavit se clintonovské kamarily, která přežila svou dobu, provést generační výměnu ve stranické elitě a vrátit se do stavu normální politické struktury tím, že opustí stav polomafiózního klanu.

A konečně, USA jako stát také nic neztratí. Po vítězství Rusko nezíská svobodné ruce. Před ním zůstane vyděšená, spěšně se vyzbrojující a vytvářející trvalé napětí na hranicích Unijního státu (od Bílého moře, po Černé) východní Evropa. A v rukou Ruska se ocitne onen kufr bez držadla (Ukrajina), který dosud nesly USA.

Pokud USA a Evropa v posledních letech pumpovaly na Ukrajinu 45-50 miliard dolarů půjček a přímé pomoci ročně, aby její státní mechanismus i když se skřípáním, ale pokračoval ve své existenci, pak Rusko bude moci investovat méně. Samozřejmě, USA utrácely nejen na vydržování Ukrajiny, ale také na vedení války (výdaje na válku bude možné vyloučit). Ale stav, kdy USA dobyly Ukrajinu v roce 2014, byl podstatně lepší než nyní. Lidí tam žilo kolem 35 milionů (oficiálně 42 milionů), ekonomika nějak fungovala, řídicí systém fungoval, i když byl extrémně zkorumpovaný, infrastruktura měst a přístavů nebyla zničena, pole nebyla zaminována.

Nyní na územích, která zůstala pod kontrolou Kyjeva, žije asi dvakrát méně obyvatel než v roce 2014. Do konce bojů jich bude ještě méně. I v případě relativně masového návratu odejítých, je s více než s 20 miliony do roku 2025 těžké počítat a hromadný návrat sotva nastane. Minimálně několik let budou stopy bojů v podobě nevybuchlých minových polí, nevybuchlých granátů, opomenutých muničních skladů atd. vážně narušovat obnovu normální práce zemědělského sektoru.

O složitosti obnovení provozu průmyslu lze soudit podle Mariupolu, který je již více než rok osvobozen. Ale v Mariupolu alespoň zůstaly kádry, které do poslední chvíle pracovaly v průmyslových podnicích a v Mariupolu zůstal nezničený přístav. Na těch územích, která stále kontroluje kyjevský režim, se s tím nemůže nepočítat. Ukrajinský režim zjevně připouští, že ne každé město se mu podaří během “obrany” vymazat z povrchu zemského jako Bachmut, proto se vybavení podniků alespoň trochu cenné, včetně zásob zboží, předem vyváží, objekty kritické infrastruktury jsou, pokud možno, zničeny, dokonce i obyvatelstvo se snaží vyhánět. Pro Rusko se plánuje ponechat ne-li zcela spálenou, pak téměř spálenou zem, obývanou invalidy a důchodci, kteří se nejsou schopni uživit sami.

Jedná se o cílenou operaci, kterou provádí ukrajinský režim pod vedením a v zájmu USA. Po vítězství na Ukrajině musí Rusko získat území vyžadující obrovské investice pro udržení života a následnou obnovu (i zahrnuté, i nezahrnuté do Ruska, ale jím kontrolované).  Toto území bude přímo sousedit s hranicemi východoevropských států, které na nich vytvářejí vojenské napětí. Vzhledem k tomu, že pro případ války je zpustošený týl velmi nepohodlný, a dokonce i předválečné soustředění vojsk ve zpustošené oblasti je obtížné, snaží se Rusko dostat do kritické vojensko-politické situace, která bude vyžadovat soustředění pozornosti i zdroje na rychlou obnovu bývalých ukrajinských území kvůli nutnosti účinně čelit možné agresi z území východoevropských zemí.

Takže pro USA (jako pro stát), který sotva upřímně doufal ve vítězství Ukrajiny v konfliktu s Ruskem (spíše jejich mantry o neporazitelnosti OSU měly vzbuzovat důvěru v samotné Ukrajince a přinutit je bojovat do posledního muže), je porážka Ukrajiny jedním z předpokládaných scénářů, který zhoršuje celkové postavení USA, ale není strategickým zlomem v jejich konfrontaci s Ruskem a Čínou. USA předpokládají, že pokud Rusko bezpečně spojí se zničenou Ukrajinou a východoevropskou bariérou, získají na několik let plnou svobodu v boji s Čínou a budou moci plně zvládnout tchajwanskou krizi.

Protiruské sankce spolehlivě zničily ekonomiku západní Evropy, takže USA se bezprostředně po svém přechodu na Čínu nebojí rychlého obnovení rusko-západoevropské hospodářské spolupráce. Navíc se domohly od NATO (tedy od oné samotné Evropy) záruk, že se v rámci tchajwanské krize zapojí do konfrontace s Čínou v asijsko-tichooceánském regionu.

Nakolik bude toto americké schéma životaschopné a efektivní, to ukáže čas. V politice zpravidla nejsou plně realizovatelné plány. Ale přinejmenším USA tento plán mají. Rusko a Čína také pracují na možnostech společné reakce na různé konfliktní scénáře zahrnující USA.

V nejkomplikovanější situaci se ocitla západní Evropa. Zničení její ekonomiky a přerušení tradičních obchodních a ekonomických vazeb s Ruskem ji připravilo o možnost nejen ekonomického, ale i politického manévru. Evropa je odsouzena následovat plavební dráhu americké politiky, protože v roce 2022, když plně podpořila USA během ukrajinské krize, se sama připravila o možnost volby tím, že se dobrovolně vzdala vytváření suverénní politiky ve prospěch bezpodmínečné podpory jakýchkoli iniciativ Washingtonu.

Kolaps Ukrajiny a přepnutí USA na ATR ponechává Evropu jeden na jednoho s Moskvou, s bodem napětí ve východní Evropě (Polsko-Pobaltí-Finsko) schopným vyústit do vojenského konfliktu s Ruskem, kterého se USA původně odmítly účastnit. Konec bojů na Ukrajině nedovolí Evropě obnovit své ekonomiky zrušením sankčního režimu, protože značná část ruských trhů je ztracena, bývalí ruští partneři evropských podniků působících na evropském trhu si našli nové partnery a nová odbytiště. Většina ruských investorů, jejichž investice v EU byly zmraženy pod záminkou boje s Ruskem, v případě zrušení restrikcí pravděpodobně dlouho čekat nebude a jen vyvede své peníze, aby je přesunula do stabilnějších, bezpečnějších a perspektivnějších jurisdikcí.

Spojené státy navíc v rámci jednoty NATO v boji proti Číně již trvají na tom, aby EU začala zavírat své trhy před Říší středu. Jakmile se tchajwanská krize dostane do vojenské fáze, požadavky USA se stanou ultimativními a EU se nemá jak rozhodnout, protože už není jak, a splní požadavek Washingtonu.

Evropské sankce způsobí Číně mnohem větší škody, než napáchaly Rusku. Důvod je jeden a je objektivní – čínská ekonomika je příliš závislá na zahraničním obchodu a západní trhy (USA a EU) jsou pro Čínu stále hlavní. Ale evropské ekonomiky se protičínskými sankcemi definitivně dorazí.

Proto USA, Rusko, Čína, každý ze svých důvodů, očekávají od ukončení ukrajinské krize nějaké bonusy. Dokonce i východoevropské země, které počítají se západoukrajinskými územími, se chystají z ukrajinské katastrofy těžit. Západní Evropa je ale v naprostém rozkladu. Po kolapsu Ukrajiny se ztráty nejen nepodaří kompenzovat (kořist není, Rusko zvítězilo), ale situace se jen zhorší potřebou nových obětí kvůli tlaku na Čínu.

Zároveň se kvůli USA podporované protiruské militarizaci východní Evropy zvýší nebezpečí, že západní Evropa bude bez ohledu na svou vůli vtažena do cizího konfliktu. Protože Východoevropané, kteří plánují svůj konflikt s Ruskem, uvažují asi tak, jak uvažovali Ukrajinci: nikam se, prý, Evropě nepodaří se vypařit, přijde bránit východní hranici EU a tam už ani USA nebudou mít kam jít.

Příklad Ukrajiny mnohé nevede k vystřízlivění. Jsou to přece členové NATO, kteří si myslí, že se k nim tak nezachovají, protože pak NATO může přikázat, aby se dlouho žilo. Ale na rozdíl od naivních Východoevropanů si Západoevropané svého amerického partnera dobře prostudovali (sami jsou takoví, jen ne tak silní). Dobře si uvědomují, že USA nyní bojují o vlastní přežití jako hegemon a jako politicko-ekonomický systém. Pokud budou zájmy boje vyžadovat obětování bloku NATO, pak je USA obětují, obětovaly i ekonomiky EU.

Pro západní Evropu se s kolapsem Ukrajiny zvyšuje vojenské nebezpečí, ekonomická situace se zhoršuje a není úniku. Proto nyní vidíme zmítání se západoevropských politiků, kteří požadují, aby USA poskytly Ukrajině více zbraní, pak požadují, aby se Kyjev dohodl s Ruskem a díky územním ústupkům zachoval ukrajinský režim samotný a část území Ukrajiny.

Evropané, kteří dlouho čekali na vítězství, najednou zjistili, že není a nebude, že budoucnost je neradostná a bezperspektivní. Ale ještě nechtějí připustit nevyhnutelnost hrozného konce a snaží se protahovat hrůzu. Stejně přece za Evropany vzato kol a kolem zatím platí svými životy Ukrajinci.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://voennoedelo.com/posts/id48018-k-chemu-privedet-evropu-skoryj-krah-ukrainy