Čeká současnou anglosaskou říši osud Římanů?

Do čela impéria a úřadů se dostává mnoho podivných a hloupých lidí. Dluhy států rostou do nesplatitelných výšin při neustálém růstu daňového zatížení obyvatel a přerozdělování neúměrně vysokých částek. Lidé se nebojí nepracovat, spoléhají se na jiné a mnozí dávají přednost zábavě před prací. Zpochybňována je role tradiční rodiny, množí se rozvrácené vztahy a matky žijící bez otců svých dětí. Mladí lidé ztrácejí zájem mít děti a zemi zaplavuje stále více cizinců.

Omezuje se zemědělství a výroba, potraviny a výrobky jsou dováženy z kolonií a satelitních zemí. Naproti tomu se zvyšují výdaje na zbraně a armády žoldnéřů a posádky v zahraničí.

Rychle klesá úroveň vzdělání. Upadá i literatura a umění. Rozmáhá se často bezduchá, nic neříkající a často i nevkusná zábava, přesto se za ni platí horentní sumy. Poctivě pracující lidé jsou nedoceňováni a zesměšňováni a vyzdvihováni jsou prázdní pokrytci, pochybní umělci i jiné „celebrity“.

Upadá morálka, smysl pro čest, povinnost a zodpovědnost. Veřejné funkce, které se často udělují za nejrůznější úplatky či z protekce, jsou využívány ke kořisti a zisku. Kdo se dostane do postavení, kde může ze státního krást, většinou tak činí, přičemž postižitelnost těchto zločinů je minimální. Selhává ochrana poctivých lidí před podvodníky, šíří se cynismus, sobectví, bezohlednost, vydírání, vzájemná nevraživost a nenávist.

Nejen na tyto negativní a v důsledku zhoubné jevy poukazuje a sdílí obavy z nich v Česku i jinde ve světě stále více dobrých lidí. Protože, jak říká slavný francouzský spisovatel Romain Roland, „dobrý člověk ještě žije“. A takových lidí, i když to někdy tak nevypadá, je ve své podstatě přece i na tzv. Západě velká většina. Mají jen smůlu na své politické a ekonomické „elity“. Nebo si takové „elity“ zaslouží?

Jedno prastaré pořekadlo praví, že „mezi slepými a hluchými je jednooký králem“. A obzvláště tragické je, když ten jednooký je nenasytný, vládychtivý a bezohledný šílenec. A jako takoví se nyní světu jeví králové anglosaského impéria, jimž z různých důvodů posluhují jejich koloniální satrapové, kteří, tak jako jejich dávnověcí jmenovci, nadřízeným podlézají, na ostatní se vytahují a namlouvají si a plácají po ramenou, jací že to jsou „kabrňáci“.

Z lidí se vytrácí stud a svědomí a mnohým z tzv. elit nevadí ani vlastní ušpiněné ruce krví prolévanou v jejich zájmu jinde a jinými a jejich zbídačování. A zejména v politice a oficiálních médiích se mnohé překrucuje a lže a lže, až se „od huby práší“.

Jenže, jak říká letité přísloví „čeho je moc, toho je příliš“. Potvrzuje to i jeden z hlavních filozofických zákonů dialektiky o přechodu kvantitativních změn ve změny kvalitativní. A právě to nyní ve světě probíhá. Přebujelý svět jednopolární se stále rychleji mění v multipolární, i kdyby se proti tomu i ti největší jednoocí mocichtiví kyklopové a jejich poskoci „stavěli na hlavu“. Protože zákon je zákon, zvláště když ho nevytvořili lidé, pouze ho díky svým moudrým předkům objevili. A jen hlupáci nechápou jeho nevyhnutelné důsledky.