14.červenec ukazuje, že Francie je pro budoucnost bez naděje

Podívejme se na francouzský 14. červenec s odstupem několika dnů. Vláda a policie se obávaly, že po intenzivním řádění převážně mladíků z přistěhovaleckých rodin, jako si mladí ještě zařádí v noci na 14. července. Preventivní opatření proto byla masivní: 45 000 policistů a četníků, včetně elitních jednotek, připomíná v komentáři pro Prvnizpravy.cz  publicista František Roček.

Preventivně byla v řadě měst předčasně ukončena městská doprava, někde zrušili i oslavy nebo ohňostroje. Např. v Marseille s rozsáhlou přistěhovaleckou komunitou 13. a 14. července autobusy a tramvaje končily s provozem mezi 21. a 21.30 hod.

Strach z nepokojů byl pochopitelný, ale projevila se též psychická únava výtržníků. Byli již válečnicky ukojeni a unaveni žhářskými a rabovacími úspěchy. Proto ministr vnitra Gérald Darmanin (www.lemonde.fr/societe/article/2023/07/15) byl spokojený, když hlásal, že populární festivaly, koncerty a ohňostroje se mohly konat všude ve Francii a došlo k výraznému snížení škod ve srovnání s rokem 2022.

Shořelo „jenom“ 255 vozidel

Jak je Francie demokratická země, je vidět z toho, že z pátku 14. na sobotu 15. července byla noc podle ministra „obecně klidnější než v předchozím roce” čili bylo evidováno 255 spálených vozidel a zatčeno 96 grázlíků. Zraněno bylo 7 policistů, četníků a hasičů, zatímco loni 21.

Bylo zaznamenáno “51 použití zábavní pyrotechniky proti policii” ve srovnání s 333 v roce 2022. Výrazný nepoměr v počtu útoků pyrotechniky je lehce vysvětlitelný nejen únavou výtržníků a předpokladem, že budou daleko silnější preventivní opatření než loni. Ale také proto, že většinu „munice“ již vystříleli při nepokojích a doprava nových dodávek pyrotechnika byla zakázána a kontrolována. Policie hlídala silnice, celníci monitorovali poštovní a expresní přepravu.

Možná byl ministr vnitra spokojen, že v Paříži a na předměstích došlo k 62 požárům majetku, což je “pokles o 70 procent” ve srovnání s loňským rokem.

Umíte si představit, že v den nějakého významného českého svátku policie očekává rok co rok desítky podpálených aut a nějaké hořící obchody? To je svátek v demokratické zemi?

Francouzská tragédie

V politice jsou ideje/hodnoty tím posledním, čím se politici řídí. Důležité je proplétat se momentálními mocenskými vztahy co nejúspěšněji a mít z toho zisk.

Proto je kromě násilné francouzské demokratické rapsodie i zajímavý indický příběh. Když už dojde k velkému státnímu mejdanu 14. července, vždy se hodí nějaká důležitá zahraniční návštěva, aby byla uctěna čuměním na vojenskou přehlídku. Kdyby to byl nejvyšší Číňan, byl by Macron proklínán, že hostí nedemokratického belzebuba. Ale letos tam by nejvyšší maharadža Indie Módi. Kritika Módího autokratického směřování a vyhroceného nacionalismu jeho strany Indické lidové strany (BJP), byla utlumena, alespoň se už nikdo neodváží použít starodávnou formuli o Indii “největší světové  demokracii”….

Nejedná se o kousavá slova autora, ale o citaci z úvodníku „Módí v Paříži aneb triumf reálpolitiky“.  (www.lemonde.fr/idees/article/2023/07/15/modi-a-paris-ou-le-triomphe-de-la-realpolitik_6182099_3232.html)
V úvodníku dále píší, že „Otázka, zda lze zemi vládnout udržitelným způsobem tím, že postavíme hinduistickou většinu proti muslimským a křesťanským menšinám, je však legitimní – ale je ponechána na intelektuálech a médiích, aby si ji položili. To je výhoda demokracií. Je to také odraz nebezpečně nestabilního světa, kde se člověk někdy musí spoléhat na mocnosti, které nejsou tak bezúhonné…“


Nebylo to kulantně řečeno?

Je toto normální popis oslav v demokratické zemi s nedemokratickým bankéřem zvoleným demokratickým prezidentem? Viz titulek: „14. července: ohňostroj a hladká noc na státní svátek“ a následný text:

„Daleko od nočního násilí pozorovaného ve Francii na začátku léta, země oslavila 14. červenec v klidném pátku. V Paříži a sousedních departementech bylo na večer mobilizováno asi 10 000 policistů a četníků.“
www.lemonde.fr/societe/article/2023/07/15/des-feux-d-artifice-avec-bonheur-et-sans-heurts_6182038_3224.html)

Rok před olympijskými hrami v pátek večer bylo třeba ukázat TV kamerám jak je sladká ta sladká Francie.
O komedii z 14. července jsem si také přečetl v novinách z Marseille: „…Umístěn pod přísný policejní dohled (oslavujeme revoluci) s třešničkou na dortu, v oficiální galerii, zlověstný premiér Indie, Narendra Modi – Národní populista nejhoršího druhu v čele nejlidnatější země planety. Symbol je politováníhodný.“ (www.lamarseillaise.fr/edito/editorial-JJ14484728).

Čert vem nejen Macrona

V době státního karnevalu s vojenskou přehlídkou se objevila v novinách anketa: Měl by po nepokojích Emmanuel Macron změnit vládu? Odpověď: Ano -72,07%, Ne – 27,93%. Odpovídalo 26 892 lidských bytostí. (www.lefigaro.fr/politique)

Nad tím vším se vznáší otázka: Neměl by být vykopnut i Macron?

„První průzkumy veřejného mínění ukazují údivu veřejného mínění i silnou poptávku po autoritě a malý kredit pro volené politiky všech barev, aby se pokusili zkrotit mnohostrannou krizi, která sahá daleko do minulosti… Emmanuel Macron je přísně souzen. Pouze 28% Francouzů říká, že jsou spokojeni s jeho reakcemi,“ uvedla autorka Françoise Fressoz 11. 6. 2023 v editorialu listu www.lemonde.fr.

Neměl by alespoň na jedno období nastoupit novodobý bezohledně polodemokratický de Gaulle s výrazným odstupem od politiky EU a NATO? Tedy tvrdě realistický a skoupý člověk, který by jindy „dobrovolně“ vyplýtvané finance skrze EU a NATO využil k uklidnění sociální politiky a dal náhubek migraci?

Macronisté doufají, že voliče ukecají. Mají v tom praxi.

Post scriptum

Nejedná se o intelektuální hysterii nebo nějaký rasistický pohled na přistěhovaleckou komunitu jako zdroj nebezpečí, ale o racionální obavy. Podobné nebezpečí hrozí v Německu či Švédsku, ale i v Itálii, kde si s tímto problémem přihlouple pseudo humanistické vlády nedokáží poradit.

Není od věci odcitovat z článku Judith Waintraubové o násilí mládeže v Le Figaro. Připomíná, že v roce 1998 Jean-Pierre Chevènement, tehdejší ministr vnitra, vyvolal pobouření na levici, když označil nezletilé multirecidivisty za “divoženky”. O pětadvacet let později jeho diagnózu potvrzuje profil výtržníků.

Autorka uvádí: „…Dětský psychiatr Maurice Berger strávil 35 let v čele jediné francouzské služby, která se věnuje péči o extrémně násilné děti mladší 12 let, poté strávil sedm let péčí o mladistvé delikventy ve specializovaném vzdělávacím centru (CER). V typologii současných potížistů nachází změny, které pozoroval v populaci, za kterou byl zodpovědný: “Přijímali jsme nezletilé mladší a mladší, 13-14 let a stále násilnější, v některých případech přecházeli od “bít není vážné” k “zabíjení není vážné”, protože oběť by byla “jednoho dne stejně mrtvá”.

„Ve většině případů,” vysvětluje, „tito mladí lidé nemají základní, intelektuální a emocionální dovednosti, které musí být vštípeny v raném dětství. Pokud strukturování zákazů nebylo asimilováno před dospíváním, rodiče, kteří náhle chtějí zavést pravidla, neuspějí…“ Konec závěrečně smutné citace.

převzato