Vladimír Zlínský: Vynucovanému sdílení zdravotních dat je třeba se postavit

Vladimír Zlínský, politik a lékař, pořádal v posledních měsících hned dva semináře na půdě Poslanecké sněmovny, a to na témata sdílení zdravotních dat v EU a umělé inteligence. O příslibech a rizicích digitalizace zdravotnictví a státní správy jsme si povídali v našem rozhovoru.

Pane poslanče, Vy jste zaštítil seminář pořádaný v Poslanecké sněmovně, jehož název zněl Rizika zneužívání osobních zdravotních dat ve světle nové legislativy Evropské unie. Než se dostaneme k samotnému tématu semináře, můžete nám říct, kdo se semináře účastnil?

Účastnil jsem se samozřejmě já, jakožto člen Výboru pro evropské záležitosti a člen Podvýboru pro elektronizaci ve zdravotnictví a evropskou zdravotní legislativu. Jako aktivní účastníci vystoupili jak zástupci odborné veřejnosti v oboru umělé inteligence a kybernetické bezpečnosti, tak zástupci Ministerstva zdravotnictví ČR, Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky, České lékařské komory a Úřadu na ochranu osobních údajů. Z poslanců byli účastni pan Jaroslav Bašta (SPD) a paní Ivana Mádlová (ANO). Dále se diskuze aktivně účastnili i zástupci strany PRO. Úvodní slovo přednesl předseda našeho hnutí SPD pan Tomio Okamura. Jako velké plus beru široké spektrum názorů aktivních účastníků i diskutujících na tuto problematiku. Ač jsem spíše kritický k návrhu Nařízení EU k Evropskému prostoru pro zdravotní data, tak jsme pozvali lidi různých názorů a postojů k této problematice.

Jaroslav Bašta, který byl také na semináři účasten, následně upozornil na toto Nařízení EU k Evropskému prostoru pro zdravotní data. To dle Jaroslava Bašty “bez předchozí diskuse“ vešlo v platnost a národní státy je musejí přijmout. Můžete vysvětlit, jaké dopady má zmíněné nařízení?

Jedná se zatím jenom o návrh tohoto nařízení. Ještě není pozdě poukazovat na jeho nedostatky a případná nebezpečí. Otázka zní, jak budou připomínky Evropskou komisí akceptovány. Nařízení má vstoupit v platnost v roce 2026 a bude zavazovat členské státy EU k realizaci tzv. primárního a sekundárního sdílení zdravotnických informací.

Primárním sdílením se myslí sdílení zdravotnických dat mezi zdravotnickými zařízeními v rámci všech zemí EU, sekundárním sdílením je myšleno povinné předávání zdravotních dat jiným požadujícím subjektům – regulátorům, politikům (včetně Evropské komise), statistikům, výzkumníkům a inovátorům (včetně biotechnologických a farmaceutických firem). Požadovaná data budou podle návrhu předávat povinně všechny subjekty, které tato zdravotní data mají k dispozici, aniž o tom bude moci rozhodnout osoba, jejíž data budou požadována.

Ochranou má být to, že data budou anonymizována či pseudoanonymizována (tedy dostanou jiný identifikátor než personální údaje). V průběhu semináře byl kritizován hlavně fakt, že u dat, která se octnou ve virtuálním prostoru, nelze již nikdy zaručit anonymitu a vyloučit možnost jejich zneužití.

Dále se probírala otázka, kdo bude celou záležitost financovat, jelikož náklady budou enormní a zisky z úspor spíše fiktivní. Dle návrhu by to měli být hlavně výrobci zdravotnického softwaru, kteří budou muset splnit povinné autocertifikace dle požadavků na interoperabilitu (schopnost spolu komunikovat) a bezpečnost. Tito výrobci jistě zvýší tomu odpovídajícím způsobem cenu svých služeb pro zdravotnická zařízení.

Dále je otázka, jak na takovou změnu budou reagovat lékaři senioři. Požadavky budou povinné pro všechna zdravotnická zařízení a nelze vyloučit masivní ukončení praxí lékařů seniorů z důvodu změny zavedeného způsobu jejich pracovní činnosti. Trochu mi to vše připomíná Mao-Cetungův Velký skok, vzhledem k rozsahu požadovaných změn a časového rámce, ve kterém se má vše uskutečnit.

Na plánované změny týkající se sdílení zdravotních dat upozornil již před rokem chorvatský europoslanec Mislav Kolakušić, když varoval, že v Světová zdravotnická organizace (WHO) a Evropská komise plánují předat soukromé zdravotní údaje občanů farmaceutickému průmyslu. Mislav Kolakušić také ostře vystoupil proti návrhu Globální pandemické dohody WHO. Jaké důsledky mohou tyto změny přinést, co se týče dopadu na běžnou každodenní praxi občanů EU?

Tak jako každá převratná záležitost, může toto přinést mnoho dobrého při výzkumu nových léků či vakcín, ale po zkušenosti s vakcinací proti Covidu-19, bych se spíše obával, jaké jsou záměry farmaceutických a biotechnologických firem a jejich politických zastánců. Určitě získaná data budou zpracována systémy umělé inteligence a hledány v nich vzory, které by měly vést k odhalení nových informací o fungování lidského genomu a lidských bílkovin a jakým způsobem se uplatňují při vzniku nemocí na molekulární úrovni a umožnit individualizovanou léčbu, která bude realizována na míru každého jedince.

Ale vše se dá obrátit i v pravý opak. Tato citlivá data půjdou zneužít mnohými zákeřnými způsoby proti jednotlivcům, národům či vybraným skupinám obyvatel. Já osobně se nejvíce obávám možného utajeného a skrytého ovlivňování mentálních, kognitivních a reprodukčních schopností vybraných skupin obyvatel, pokud to nepůjde mediální masáží. Bohulibý důvod jistě najdou, na to jsou experti. Bezpochyby na pořadu dne jsou zásahy do lidského genomu pod záminkou vylepšení jeho patologických stavů nebo trvalé monitorování životních funkcí obyvatel a hodnot s nimi spojenými, včetně nitrotělních.

Jaké panuje aktuálně povědomí o problematice zdravotních dat v Poslanecké sněmovně a jakou má nová legislativa podporu napříč stranami?

Zajímá se o to marginální část poslanců. On tomu nikdo asi moc nerozumí. Je k tomu totiž třeba mít vědomosti z několika oborů lidské činnosti (IT, medicína, molekulární biologie) a i trochu představivosti.  V podstatě pro většinu z nich platí, že co pochází od Boha (Evropské komise) je dobré, a i přes několik málo chyb vysoce prospěšné, a kdo to zpochybňuje, je minimálně exot či jiný podezřelý jedinec či dezinformátor. Jakýkoli odpor zdravého rozumu a snahu o věcnou diskuzi rozbijí redaktoři masmédií hlavního proudu, kteří budou dehonestovat každého aktivního nositele jiného než akceptovaného názoru. I to odrazuje velké množství poslanců, aby se veřejně vyjádřili. Kdo by chtěl být veřejně pranýřován, aniž by měl jakékoli zastání?

Existují nějaké procedurální nástroje, jak tuto legislativu v této fázi korigovat?

Minulý rok jsem zpravodajoval výše uvedený dokument ve Výboru pro evropské záležitosti. Ke smůle prosazovatelů tohoto Nařízení se jako lékař zajímám o zmíněnou problematiku a mám mnohé zkušenosti jako uživatel i tvůrce zdravotnických softwarových systémů.

Návrh Nařízení jsme jako Výbor vrátili s 12 připomínkami zpět Evropské komisi. Ta pochopitelně odpověděla, že všechno je v pořádku, v zájmu pacientů, zdravotnických zařízení, výrobců softwaru a jednotlivých států. Nicméně současný ministr zdravotnictví dle jeho vyjádření podporuje na Evropské radě ministrů zdravotnictví nutnost souhlasu pacienta s odesláním jeho údajů do sekundárního sdílení dat a řeší i nadále financování, které je zatím na vodě.

Takže určitě má smysl se snažit na všech možných stranách a místech. Platí zde přísloví: „Víc hlav, víc rozumu“. Nicméně bděme, buďme ve střehu a pracujme. Čas kvapí a nelze vyloučit, že to projde orgány EU v ještě horší podobě, než v jaké byl Návrh, pokud usneme na vavřínech pocitu, že to někdo vyřeší za nás a v náš prospěch.

Co mohou udělat novináři a co mohou udělat běžní občané, pokud s navrhovanými změnami nesouhlasí?

Nezávislí novináři by měli odpovědně probrat tento Návrh Nařízení ze všech stran. Posoudit všechna pro a proti, a hlavně se postavit proti vynucování zapojení se do tohoto systému. Toto mně nejvíce vadí a je mi to tuze podezřelé. Musíme si uvědomit, že Evropských prostorů bude celkem devět a zdravotnický je první. Pokud projde toto, tak se to začne na nás rychle sypat. Kdo bude mít všechny informace o nás, a zároveň páky, jak nás manipulovat, tak nás bude ovládat pro něho žádoucím směrem. Co je tento směr, si každý občan může dosadit sám.

Na nezávislých novinářích bude ležet odpovědnost tuto problematiku vstřebat a vysvětlit běžnému občanovi, kterému se může zdát příliš akademická, složitá a nedůležitá. Ale opak je pravdou!

Úterní seminář o umělé inteligenci proběhl na půdě Poslanecké sněmovny také pod Vaší záštitou. Mohl byste shrnout, na jaké problémy a témata jste se v semináři zaměřili a kdo z odborné veřejnosti se zúčastnil?

Oslovili jsme jak zástupce akademické scény (pan profesor Ing. Ivan Zelinka Ph.D. a pan docent RNDr. Bohumír Štědroň CSc.), tak i lidi z praxe z oboru kybernetické bezpečnosti a programování umělé inteligence (pan Ing. Mgr. Luděk Nezmar MBA a pan Ing. Tomáš Mikolov Ph.D.). Základní téma bylo “Rizika a přínosy umělé inteligence“. Tato problematika se nyní velmi dynamicky rozvíjí a dle mého názoru je třeba promýšlet důsledky, jak ovlivní kladně či záporně náš život v blízké budoucnosti.

Dále je nutné se zamyslet nad tím, zda využití umělé inteligence spolu s digitalizací a zasíťováním celé společnosti do jednoho systému nepovede k velkým zásadním strukturálním změnám naší společnosti směrem k centralizaci řízení a vytvoření nezdravé závislosti na těchto systémech.

Na druhou stranu může využití těchto technologií výrazným způsobem zkvalitnit náš život z hlediska jejich využití ve zdravotnictví, školství a dalších oborech lidské činnosti. Oproti tomu ovšem musíme postavit nutnost podpory osobní lidské komunikace, pohybu a pobytu v přírodě zvláště u mladé generace, což jsou nutné předpoklady pro normální vývoj lidské mysli se správně vyvinutými mentálními a kognitivními funkcemi.

Nicméně přílišná regulace vývoje těchto systémů v EU může být spíše kontraproduktivní, jelikož vytvoří předpoklady pro naše technologické zaostávání za světem a způsobí odchod našich odborníků v této oblasti působících do jiných zemí, kde regulace nebudou omezovat jejich další vývoj, výrobu a použití.

MUDr. Vladimír Zlínský vystudoval medicínu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, specializuje se na otorhinolaryngologii. Pracoval v nemocnicích ve Zlíně, Kroměříži či Uherském Hradišti, provozoval také soukromou ambulanci v Otrokovicích. V současné době je poslancem za hnutí SPD. Žije ve městě Zlín, je ženatý a má dvě dcery.