USA před summitem NATO ve Vilniusu. Dva týdny na přípravu nových protiruských provokací

Oficiální stanovisko USA ke krátkodobé ruské krizi, která vypukla v noci na sobotu 24. června, a hrozila přerůst do občanské války, ale byla naštěstí překonána, lze považovat za velmi podivné.

Washington totiž řekl cosi zcela nového v dějinách diplomacie, když oficiálně informoval Kreml ve smyslu, že USA věděly o přípravách ozbrojeného povstání v Rusku, ale neinformovaly ruské úřady proto, aby si nemyslely, že Američané jsou spoluviníky.

Podle této zvrácené logiky by musel Erdogan obvinit Rusko ze spoluúčasti na přípravě vojenského spiknutí proti němu. Byl totiž Putinem varován. Turecký vůdce se však na Američany rozzlobil, zatímco ruskému prezidentovi je dodnes vděčný.

Nemám žádné důkazy o americké spoluúčasti na přípravě povstání. Není jisté, zda je vůbec někdy budou mít k dispozici i ruské bezpečnostní služby /ať již přímé nebo nepřímé/. Koneckonců jenom Američané vědí, s kým byli v kontaktu a od koho získali informace o přípravě povstání. Pokud FSB ještě potřebuje zjistit, kdo jsou tito lidé, potom je musí CIA zlikvidovat a skoncovat s nimi.

Přijměme tedy jako pracovní teorii, že se USA o chystané události dozvěděly náhodou a jednoduše se rozhodly mlčet. Nemohu je za to odsuzovat. Otevřeně s námi válčí, veřejně vyhlásily za svůj cíl násilnou změnu vlády v Rusku a rozdělení země na několik malých států, z nichž každý nebude a priori schopen představovat pro Spojené státy žádnou hrozbu a všechny budou závislé na Washingtonu.

Pro Američany bylo přirozené, že se snažili využít příležitosti. Neskrývají dokonce ani své zklamání, že to skončilo tak rychle a nekrvavě. Doufali v krvavou lázeň, která bude trvat dostatečně dlouho a vyžádá si tolik obětí, aby to stačilo na oslabení ruského státu a rozdělení ruské společnosti.

Takže včera nebo předevčírem se na bojištích SVO*) opět masově objevila západní technika, která byla stažena do týlu, ale dnes už je zase pryč a Ukrajina opět přechází na simulovanou ofenzívu vysíláním sebevražedných “kamikadze-útoků” pěších jednotek na korbách.

I kdyby Američané nesdíleli s Ukrajinci informace o chystaném povstání (a oni je moc dobře sdíleli – ukrajinští blogeři se připravovali na nějaké ruské problémy příliš otevřeně a příliš koordinovaně vstupovali do informační hry proti ruským úřadům šířením masových dezinformací o falešných úspěších povstání), stejně by ukrajinské armádě zadali úkol, aby byla v určitých dnech připravena na náhlou změnu v Rusku a načasovala své útoky právě na tuto dobu.

Faktem je, že odborníci ani nepotřebují znát přesné datum povstání. Každé povstání může zůstat dlouho v latentní fázi, která spočívá v tom, že několik zainteresovaných stran hovoří o žádoucnosti změny a možnosti provést potřebná rozhodnutí tím, že vyhrožují úřadům zbraněmi.

Pokud však povstání vstoupí už do fáze přímé přípravy, stále větší počet lidí začne provádět akce, které nelze dlouho utajit. V tomto okamžiku začíná soupeření mezi povstalci a bezpečnostními službami: co se stane dříve – zda bezpečnostní služby obdrží informace o chystané akci a přijmou příslušná opatření, nebo zda povstalci budou mít čas vystoupit se svou aktivitou na veřejnost.

Moment překvapení je velmi důležitý, protože zdroje moci jsou vždy mnohonásobně větší než zdroje povstání. Jsou-li orgány včas informovány a mají-li čas jednat, je povstání potlačeno v zárodku dříve, než začne nebo nabude hrozivých rozměrů. Proto by od začátku přímých příprav na akci do akce samotné mělo uplynout jen několik dní, maximálně pár týdnů. To je mezní hodnota. I když se přípravy nedají stihnout za týden, riziko je příliš velké, ale pokud to nestihnete do dvou týdnů, prohráli jste hru ještě před jejím začátkem. Byl by to zázrak, kdyby zpravodajské služby nestihly za tu dobu přípravy odhalit.

Proto Američané, kteří měli informace o začátku příprav povstání, bez problémů vypočítali časovou připravenost ukrajinské a polské armády k aktivním operacím s přesností na tři až čtyři dny. Je také zřejmé, že již bojující Ukrajina měla okamžitě aktivovat ofenzívu a Poláci se měli připojit v okamžiku, kdy podle propočtů samotných Američanů měly začít krvavé boje v centrálním Rusku (na předměstí Moskvy).

Právě v době konání summitu ve Vilniusu by tak na východě vzplála plnohodnotná válka za účasti alespoň jednoho člena NATO a celková situace by se zdála být natolik příznivá, že by země NATO nejen aktivně podpořily Polsko, ale možná by dokonce vyhlásily Rusku ultimátum.

Díky chytrému postupu ruských úřadů, které zabránily rozsáhlým střetům, se tento plán USA nezdařil. Američané se však nikdy nevzdávají. Vždy mají v rukávě několik plánů. I když nejsou tak dobré a půvabné jako ten neúspěšný a neslibují úspěch s tak vysokou pravděpodobností. Pokud však USA na summitu ve Vilniusu naplánovaly dramatické vyhrocení linie NATO-Rusko, budou bojovat až do poslední chvíle, aby se jejich představa uskutečnila.

Američané se již mnohokrát přesvědčili, že silná, sebevědomá a autoritativní ruská vláda jakoukoli “revoluci” zlikviduje hned v zárodku. Proto se sice dodnes snaží Rusko rozkolísat (a budou v tom samozřejmě pokračovat), ale uvědomují si, že nemají dostatečnou kontrolu nad situací, aby si byli jisti, že mohou zahrnout ruskou “revoluci” do své plánovací sítě. Proto mají vždy v záloze jednodušší provokaci, která je zcela pod jejich kontrolou a v dané kritické chvíli může nahradit ten krásný, ale problematický plán na vnitřní převrat nebo masové lidové povstání.

Od prvních dnů SVO začali Američané aktivně rozpracovávat téma jaderné provokace. Předními západními médii bylo toto téma vyostřováno a eskalováno v kontextu “Rusko se už-už chystá udeřit na Ukrajinu jadernou bombou”. Naši militantní “vlastenci” /myslí se: ruští – pozn. překl./ – veřejně požadující bombardování všeho (od Antarktidy po Grónsko) – poskytují v případě potřeby nepřeberné množství příkladů „agresivní diskuse“ v Rusku na téma jaderného úderu, ať už na Ukrajině, nebo dokonce přímo na Západě.

Za rok a půl usilovné mediální práce je značná část západní společnosti přesvědčena, že Rusko spí a vidí, jak zasazuje Ukrajině jaderný úder a přivádí svět na pokraj katastrofy. Lidé byli také neustále přesvědčováni, že svět může zachránit pouze nekompromisní postoj NATO. Aliance by tedy měla Rusko důrazně varovat před použitím jaderných zbraní a pohrozit odvetným úderem, pak si to Moskva nedovolí.

Západní společnost však zatím nedospěla k takovému stupni hysterie, aby politici zapomněli na vyváženost. Proto je pro Američany a jejich východoevropské lokaje nesmírně obtížné prosazovat nebezpečná rozhodnutí v Radě NATO (kde se všechna rozhodnutí přijímají konsensem). Pokud by vůbec k nějakému výbuchu skutečně došlo.

A co tedy vidíme my? Bez ohledu na ruské vnitropolitické problémy se na Ukrajině už měsíc šíří jaderná hysterie. Po celém pravém břehu (v regionech nad Dněprem) probíhají cvičení na řešení následků radioaktivního zamoření. V Kyjevě jsou již dlouho připraveny protiatomové kryty (pokud se to stihlo) a jejich mapa byla masově šířena médii.

V průběhu minulého týdne byli obyvatelé Kyjeva seznámeni s možnými následky výbuchu 15-kilotunové bomby v centru města. Obyvatelstvo je ujišťováno, že bomba srovnatelná svou silou s bombou v Hirošimě způsobí Kyjevu mnohem menší škody.

Výpočty jsou v zásadě správné. Ale ukrajinské úřady je z nějakého důvodu provádějí na základě přesvědčení, že “proradné Rusko” shodí bombu přímo na Kreščatik a výbuch určitě proběhne na zemi. Vzhledem k tomu, že pod celým Kreščatikem bylo vyhloubeno solidní podzemí (nákupní centrum), je i trochu pod zemí.

Když vezmeme v úvahu, že Kreščatik je rokle v centru města, ze všech stran ohraničená kopci, hlavní faktory jaderného výbuchu (tlaková vlna, světelné záření a pronikavá radiace) by za těchto okolností měly způsobit poměrně malé škody.

Proč jsou si ale tak jistí, že “zákeřné Rusko” provede pro ně samotné tak nevýhodný, kdežto pro Ukrajinu tak výhodný jaderný úder? Není to náhodou proto, že sami plánují odpálit jaderné zařízení na místě, které je pro ně výhodné? Jaderné trosky Kresčatiku a jeho okolí by byly skutečně nesmírně impozantní. Na průměrného Evropana by měly zapůsobit děsivým dojmem. Média jim budou opatrně namlouvat, že takhle teď vypadá hlavní město Ukrajiny – město stejně velké jako Paříž a stejně malebné – to město, jež rok a půl “tvrdošíjně odráželo ruské útoky”.

Ostatně všichni přesně víme, co o tom bude psát západní tisk, a to až do standardních formulací. Zvláštní důraz bude kladen na to, že k úderu došlo během summitu NATO nebo v jeho předvečer, že to byla výzva celému světovému společenství a zejména Západu, že je třeba konečně stanovit mantinely, ochránit svět před hrozbou rozšíření jaderného konfliktu atd. Nedokážu si ani představit, co budou lidé z NATO “zpívat” za takového doprovodu na svém summitu. Po něm budou USA se svou obvyklou drzou tváří šířit diplomatickými kanály, že jsou velmi znepokojeny rostoucí agresivitou Západu a chtějí snížit napětí, ale že veřejné mínění je tím, co se stalo, natolik vzrušeno, že se to bez vážných ústupků ze strany Ruska nepodaří.

Bude Zelenskij riskovat souhlas s jaderným výbuchem ve vlastním hlavním městě? Koneckonců svědci takových zločinů bývají obvykle odstraňováni, aby se přetrhaly nitky vedoucí k americkému establishmentu. Budou Američané riskovat jaderné vydírání Ruska s plným vědomím, že Moskva může výzvu přijmout a její odpověď bude nutně nepříjemná a nejspíše nečekaná (tj. Američané budou muset svou odpověď vymýšlet za pochodu, v reálném čase, a riskovat tak fatální chyby)?

Co se stane, nevíme. Víme však, že jaderná provokace v americkém repertoáru domácích úkolů je a že Ukrajina i Evropa se na její provedení informačně připravovaly. Zbývající dva týdny do summitu budou mimořádně nebezpečné. Pak, pokud k provokaci nedojde, se hrozba poněkud sníží. Dokud se však USA nevyrovnají se světodějnou porážkou Pax Americana a budou i nadále usilovat o udržení hegemonie, hrozba jaderné provokace nikdy zcela nezmizí a bude se pravidelně stupňovat.

***

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: Ukraina.ru, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

*)  SVO – speciální vojenksá operace, oficiální název ruské intervence na Ukrajině

Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, její akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.

Děkujeme!