Svět lží

Málokdy uvidíte veletoč, kdy se z Wagnera 200 km od Moskvy stane Wagner 100 km od Kyjeva, všichni jsou rádi, že to takhle dopadlo a Západ tomu vlastně ještě nadšeně tleská. Málokdy uvidíte rychlostní rekord vojenského přesunu, kdy se Čečenci dostali do Rostova na Donu během tří hodin, ačkoliv to normálně trvá minimálně třikrát tak dlouho. Ramzan Kadyrov má velmi kvalitní křišťálovou kouli.

Běžně se vám nestane, že ukrajinské velení, vyděšené ztrátami při ofenzívě, se do ní znovu pustí, protože větří šanci… a samozřejmě to dopadne, jako vždycky.

Zároveň se v celém Rusku odhalili zrádci i naopak věrní, ukázalo se, kdo je odhodlaný bojovat a kdo je odhodlaný zdrhnout, veřejnost, která ještě včera nebyla zrovna naladěná do války, dneska vlastně prosí svého gosudara, aby vyhlásil stanné právo. To vše takřka bez jediného výstřelu, protože henty sestřelné vrtulníky jaksi nikdo moc nenatočil, ale zato se natáčelo prorážení dálničních zátarasů a jeden sloup černého kouře ze skladu leteckého paliva. Ne, netvrdím, že žádný vrtulník nebyl sestřelen, každá sranda má svojí cenu, ale v této chvíli je to jedno velké jestli.

Svým způsobem by nás to nemělo překvapit. Vlastně je to další znak globalizace. Svět se propojil. Tak moc, že sankce nefungují, protože se vám vždycky vrátí jako bumerang. Rafinérie Lukoilu v Bulharsku hladce zásobuje ukrajinskou armádu a nikoho v Rusku to nevyvádí z míry. Joe Biden bude čelit impíčmentu, protože jeho synátor obchodoval zakázaným způsobem přes Čínu, která je přece nepřítelem… ale nepřítelem, který kupuje americké dluhopisy. Ano, i dnes je kupuje, protože je snadné je koupit.

Na oběžné dráze už nejsou jen vojenské družice, které vidí všechno. Každý blbec, každá firmička má dneska nahoře svoje kamery, které vidí stejně dobře, jako vojáci. Když to umí monitorovat požáry, tak to umí stejně dobře monitorovat výbuchy granátů. Intenzita palby obou stran na ukrajinské frontě se dala velmi přesně exaktně změřit. Včetně dalších věcí. O Starlinku ani nemluvím.

Každý má mobil, každý fotí, natáčí, telefonuje domů. Všechno se dá odposlouchávat, monitorovat, zpracovávat a zaměřovat podle toho rakety. Polští žoldnéři nebo ruští mobici by mohli vyprávět. Všude se pohybují agenti, protože už nepotřebujete speciální foťák, ale máte to, co mají i všichni ostatní.

Všichni všechny odposlouchávají, všichni všechny hackují. Dostala se ke mě informace, že Rusové museli vyřadit celou řadu vojenských družic, protože to, na co koukali, to viděli ve stejné chvíli i Američané. Až teď prý mají Ukrajinu pokrytou novými družicemi, do kterých se Amíci hned tak nedostanou. Data tečou přes internet, včetně těch tajných, nikdo vlastně neví, co ví ten druhý. Jen je jasné, že válka hackerů je nejspíš mnohem urputnější, než válka v zákopech. Ukrajinská ofenzíva postrádá drony. Proč? To nikdo neví. Umějí je Rusové rušit? Asi ano, ale nikdo vám to nepotvrdí.

Velká média na obou stranách už jsou jen nositeli narativu. Nepracují ve jménu pravdy, ale ve jménu zakázky. Svou pověst ztrácejí stále víc a stále rychleji, ale na propagandu jsou stále ještě dobrá. O víkendu jste názorně viděli, za co stojí henti analytici. My Vidláci na fejsbůku jsme celou občanskou válku v Rusku hodnotili mnohem střízlivěji než ti, kteří jsou placení za to, aby tomu rozuměli. Je vidět, že si na své pověsti zakládáme podstatně více, než celá pravdomluvná Česká televize, ministryně obrany i kinderministr zahraničí. Petru Pavlovi nejspíš projev ani nestihli napsat…

Co jiného chcete dělat ve světě, kde si všichni vidí až do žaludku? Co chcete dělat ve světě, kde se monitoruje každá bankovní transakce? Jak chcete utajovat informace, když i křováci běžně mají mobily?

Jediné, co můžete, je vytvořit svět lží a klamu. Svět, kde není pravda nic a kde je zároveň pravda všechno. Svět, kde nemůžete ničemu a nikomu věřit. Svět, kde se jezdí do Běloruska přes Moskvu, kde Kadyrovovi Čejeni vyjedou dřív, než Prigožin oznámí vzpouru, kde se na frontě normálně bojuje dál i když Putin mluví o zradě a místo aby došlo na masové popravy, nestane se vlastně vůbec nic a deseti milionům Bělorusů najednou nevadí, že budou mít na svém území jednotku prvotřídních hrdlořezů vzniklých z vrahů a znásilňovačů, vedených jebnutým oligarchou, který je všechny platí v hotovosti…

Je to svět úskoků v úskocích jiných úskoků. Svět, kde je důležitější, jak se věci jeví, než tak jak doopravdy jsou. Svět, kde potřebujete hodně uměřenosti a ještě víc trpělivosti, abyste alespoň trochu poskládali šílené puzzle, které stejně nejspíš bude úplně jiné, než si myslíme. Válka přestává být přímočará, ale začíná se podobat intrikování na dvoře krále Slunce. Přestává být rozdíl mezi zázemím a bojištěm, hiearchie a subordinace přestává být viditelná a stává se součástí zpravodajské hry, funkce a jejich rozdělení přestávají mít jasný charakter.

Možné je všechno a vlastně nic. I po tomto víkendu se dá říkat, že Rusko ukázalo slabost, ale také, že ukázalo sílu a soudržnost. Stále se nedá říct, jestli Putin autoritativně velí, nebo je ve vleku kamarily. Všechno je zastřené, na všechno jsou k dispozici nějaké argumenty, ale žádný není stoprocentně neprůstřelný. Všechno se dá vykládat i jiným způsobem, žádná jistota není jistá.

O víkendu jsme viděli skutečnou hybridní válku. A budeme ji vídat stále častěji.

*

Autor: Daniel Sterzik – Vidlák,  zdroj: Litterate