Rusko-ukrajinská válka: Přehrada!

Český/západní mainstream se předhánějí v tom, kdo vymyslí nejšílenější spekulaci, která by Rusko usvědčila jako pachatele té katastrofy….. A čím bláznivější spekulace, tím, jak známo, méně faktů. Respektive žádné. Naposled se stalo velkým hitem těch vždycky a jedině správných, že ukrajinská tajná služba SBU má odposlech, který má dokazovat, že se Rusům, díky jejich vrozenému opileckém lemplovství a neschopnosti, se cosi zvrtlo a Kachovku si sami na sebe odpálili. SBÚ má záznam nahraného ruského rozhovoru…. opakuji.

Na webu Aktualnikonflikty.cz jsem ovšem objevil link na článek na americké platformě Substack.com konkrétně na blog někoho, kdo tam píše pod nickem Big Serge. Který se zničení Kachovky a z toho plynoucím důsledkům a doprovodných peripetií zabývá mimořádně důkladně. Rozhodl jsem se tenhle materiál převzít, pro jeho komplexnost a vhled. I když netuším, kdo Big Serge vlastně je.

Russo-Ukrainian War: Dam!

v překladu Aktuálních konfliktů

Rusko-ukrajinská válka: Dam!

Pravděpodobně lze říci, že tento týden (5.-11. června 2023) se rýsuje jako jeden z nejvýznamnějších v celé rusko-ukrajinské válce. V pondělí se všechny oči upíraly na ukrajinské ozbrojené síly a jejich tolik očekávanou letní protiofenzívu, která začala sérií útoků na úrovni praporů v celé šíři divadla. Poté, co se tyto počáteční útoky v sektorech Ugledar, Bachmut a Soledar začaly hroutit s těžkými ztrátami, se zdálo, že tématem diskusí budou v dohledné době vyhlídky Ukrajiny na prolomení silně držené ruské obrany.
Místo toho celou ukrajinskou ofenzívu zastínilo náhlé a zcela nečekané selhání přehrady v Nové Kachovce na dolním toku Dněpru.

Ujasněme si jednu věc: zničení této přehrady znamená kvalitativní změnu v průběhu války; přehrada představuje zcela jiný stupeň cíle. Obecně se má za to, že přehrady nejsou legitimními vojenskými cíli, protože spadají do kategorie „objektů obsahujících nebezpečné síly“ spolu s věcmi, jako jsou mořské zdi, hráze a jaderné elektrárny. Útoky na přehrady však nejsou bezprecedentní a legálnost takových útoků je komplikované a ožehavé téma – není tak jednoduché říci, že „útok na přehrady je válečný zločin“ za všech okolností.

V každém případě zde nejde o právní aspekty. Ničení přehrad má potenciál zasáhnout civilní obyvatelstvo v měřítku, které je řádově vyšší než cokoli, co se dosud odehrálo. Skutečnost války na Ukrajině je taková, že vzhledem k tomu, že většina bojů probíhá ve vylidněných oblastech (spolu s tím, že Rusko používá přesné odpalovací zbraně), jsou civilní oběti milosrdně nízké. Do května letošního roku bylo na Ukrajině (včetně území kontrolovaných Ukrajinou i Ruskem) zaznamenáno méně než 9 000 mrtvých civilistů. To je naštěstí nízké číslo ve srovnání (například) s válkou v Sýrii, kde je ročně zabito přes 30 000 civilistů, nebo v Iráku, kde v letech po americké invazi v roce 2003 umíralo téměř 18 000 civilistů ročně.

Protržení přehrady však ohrožení civilistů masivně eskaluje. Desetitisíce civilistů se ocitají v cestě povodní a musí být evakuováni – ale možná ještě významnější je, že zničení přehrady vytváří velkou hrozbu pro zemědělství. Stoupá také riziko eskalace a poslední, co si kdo přeje, je, aby se přehrady staly trvalou součástí seznamu možností válčení.

V tomto článku chci předběžně zhodnotit destrukci přehrady, její následky a možné příčiny. Zejména chci utřídit důkazy a zjistit, zda je pravděpodobnějším viníkem Ukrajina, nebo Rusko. Za současného stavu je situace nepřehledná a nevypadá to, že bychom na detonátoru našli otisky prstů Zelenského nebo Putina, ale můžeme si alespoň zhruba poskládat některé dílky skládačky a udělat si představu, jak to vypadá.

V první řadě chci zmínit jednu věc: nemusíme předpokládat, že přehrada byla zničena úmyslně. Například v dnes již nechvalně proslulém článku Washington Post se dozvídáme, že Ukrajina experimentovala s údery raketami GMLRS do hráze ve snaze udělat díru a vytvořit řízenou povodeň. Člověk zde nabývá dojmu, že Ukrajina neměla nutně v úmyslu zničit přehradu úplně, ale že spíše chtěla vytvořit omezené prolomení a tím i omezenou povodeň.

Tyto možnosti budeme mít na paměti a budeme je považovat za rozdíl bez rozdílu. Je docela dobře možné, že se jedna nebo druhá strana pokusila vytvořit omezené protržení a náhodou způsobila mnohem větší poruchu přehrady, ale z našeho pohledu se to nijak zvlášť neliší od úmyslného stržení celé přehrady.

S tímto malým rozdílem na paměti začněme třídit, co o celé záležitosti s přehradou víme.

Vodní svět

Co je (nebo byla) přehrada Kachovka a jaký byl její vztah k širší geografii okolní stepi?
Na úvod si udělejme krátkou poznámku o Dněpru. Ve svém přirozeném stavu je Dněpr hluboce obtížná a rozbouřená řeka, která se vyznačuje řadou v podstatě nesplavných peřejí. Dněpr je ve skutečnosti právě díky své divoké povaze tam, kde se nachází,. Když před 1200 lety podnikaví obchodníci připluli po Dněpru na veslicích (ve snaze dostat se k Černému moři a odtud do Konstantinopole), zjistili, že některé části řeky jsou nesjízdné a že je nutné jejich lodě „portovat“ – což znamená táhnout je z řeky ven a po souši, aby se dostali přes peřeje.

Přenášení lodí na středním Dněpru v roce 800 n. l. bylo nebezpečné. Při vylodění a namáhavém tažení člunu po proudu by byla obchodní skupina velmi zranitelná vůči útokům různých bojovných kmenů, které v té době obývaly tuto oblast. Bylo tedy nutné vybudovat nějakou předsunutou pevnost, která by sloužila jako orientační bod, aby byl průjezd po řece alespoň přijatelně bezpečný. Proto vznikl Kyjev – původně jako dřevem opevněná obchodní stanice, která měla usnadnit průchod středním Dněprem.

To je možná zajímavé, ale na okraj to ilustruje základní věc, že po většinu lidských dějin nebyl Dněpr přátelskou a snadno splavnou řekou podobnou Mississippi nebo Rýnu a v sovětské éře byla konečně podniknuta velká snaha o jeho zkrocení v podobě řady vodních elektráren. Tyto přehrady zklidnily peřeje, vyráběly elektřinu, vyrovnaly tok řeky a vytvořily obrovské přehrady, z nichž Kachovka je objemově největší.

Vznik vodní nádrže Kachovka byl také životně spojen s řadou kanálů, které jsou z nádrže napájeny. Nejdůležitější z nich je Krymský kanál, který přivádí vodu z Dněpru na Krym, ale existuje také řada zavlažovacích děl, která jsou životně důležitá pro zemědělství v Chersonské a Záporožské oblasti.

To je tedy základní struktura hydrologie regionu. Můžeme tedy vyjmenovat účinky protržení přehrady jak proti proudu, tak po proudu. Dopady proti proudu se týkají vysušení Kachovské přehrady, což časem povede k nedostatečnému průtoku kanály a připraví Krym i regionální zemědělskou půdu o vodu. Dopady po proudu se týkají obrovských záplav, ke kterým v současné době dochází.

O ohrožení přehrady Kachovka se poprvé začalo hovořit loni na podzim, kdy generál Surovikin učinil ohromující rozhodnutí stáhnout ruské jednotky ze západního břehu Chersonu – k tomuto rozhodnutí ho podle jeho slov vedla obava, že by Ukrajina mohla přehradu zničit a vytvořit povodeň, která by uvěznila ruské jednotky na vzdáleném pobřeží. Toto rozhodnutí se nyní jistě jeví jako prozíravé, ale díky této dřívější diskusi již byla provedena řada analýz, které předpovídaly, jak by cesta povodně mohla vypadat.

Podle nejnovějších informací z doby psaní tohoto článku řeka ještě nevystoupila a hladina vody stále stoupá, ale již se změnila v rozsáhlou a mimořádně ničivou povodeň. Jedná se o vážnou humanitární a ekologickou katastrofu s důsledky pro vojenskou situaci na Ukrajině. Otázka zní – kdo to způsobil?

Usvědčující důkazy

Začněme tím, že se podíváme na nejpřímější důkazy potenciálně usvědčující Rusko nebo Ukrajinu. Rád bych začal pohledem na údajně usvědčující (haha) video, které se rychle šíří a které má potvrzovat, že Rusko vyhodilo do povětří přehradu.

Dotyčné video údajně ukazuje ruského vojáka, který v prosinci poskytl rozhovor, v němž se chlubí, že ruská armáda zaminovala přehradu Kachovka a plánuje ji zničit, aby vytvořila kaskádovitou povodeň a spláchla ukrajinské jednotky po proudu.

Nechci být neomalený, ale je to mimořádně špatný trik a je těžké uvěřit, že mu lidé naletěli. Začněme tím, že se jedná o rozhovor s ukrajinským bloggerem a youtuberem, který vystupuje pod přezdívkou „Edgar Myrotvorec“ – zajímavé je, že se jmenuje podle nechvalně proslulého ukrajinského seznamu zabitých. „Ruský voják“, s nímž dělá rozhovor, je údajně pán jménem Jegor Guzenko. Jegor se zdá být zajímavým chlapíkem – pravidelně se objevuje na sociálních sítích, kde se převážně zpovídá ze stereotypních ruských válečných zločinů, jako jsou únosy civilistů a popravy ukrajinských zajatců a samozřejmě vyhazování přehrad do povětří.

V podstatě se po nás chce, abychom uvěřili, že existuje ruský voják, který poskytuje rozhovory ukrajinským médiím, v nichž se přiznává ke všem ruským nekalým aktivitám, a pak pokračuje ve své službě, aniž by byl zastaven nebo potrestán. Mělo by být zcela zřejmé, že Jegor je ve skutečnosti Jehor a že vůbec nejde o ruského vojáka, ale o ukrajinského imitátora – kupodivu má Jegor také vousy, přestože ruské ministerstvo obrany vousy potírá.
V každém případě je Jegorův výbušný rozhovor hlavním přímým důkazem, který se používá k prokázání toho, že Rusko vyhodilo přehradu do povětří.

Naproti tomu důkazy usvědčující Ukrajinu jsou poměrně přímočaré: otevřeně hovořila o tom, že experimentuje se způsoby, jak přehradu prolomit, a v minulosti na ni aktivně střílela raketami a dělostřeleckými granáty. Vracíme se k nechvalně proslulému článku WaPo, a zejména ke klíčové pasáži: „Kovalčuk [velitel ukrajinského operačního velitelství Jih] uvažoval o zaplavení řeky. Ukrajinci podle něj dokonce provedli zkušební úder odpalovacím zařízením HIMARS na jedno ze stavidel na přehradě Nová Kachovka, přičemž do kovu udělali tři otvory, aby zjistili, zda se voda v Dněpru může zvednout natolik, aby zadržela ruské přechody, ale nezaplavila okolní vesnice.

Podle Kovalčuka byl test úspěšný, ale tento krok zůstal poslední možností. Odložil ho.“
Máme dokonce záběry z loňského roku, na nichž je vidět, jak Ukrajina zasáhla hráz (zejména vozovku na jejím vrcholu) – záběry, které byly tento týden nesprávně sdíleny jako video ze zásahu, který hráz v pondělí zničil.

Existuje také řada nepřímých důkazů, které stojí za to roztřídit.

Oblíbeným bodem, který vznáší ukrajinská infosféra, je skutečnost, že přehrada Kachovka byla pod ruskou kontrolou – proto tvrdí, že pouze Rusko mohlo nastražit výbušniny, aby vytvořilo trhlinu (v tuto chvíli neznáme přesný technický způsob, který byl k vytvoření trhliny použit).

Spíše si myslím, že kontrola přehrady Ruskem činí mnohem méně pravděpodobným, že je za ni zodpovědné, a to z následujícího základního důvodu. Zaprvé, kontrola nad vraty přehrady znamená, že Rusko mělo moc libovolně manipulovat s hladinou vody po proudu. Kdyby chtělo vyvolat záplavy, mohlo jednoduše otevřít všechna vrata. Po protržení přehrady tuto kontrolu ztratili.

Situace se velmi podobá zničení plynovodu Nordstream (z něhož je nyní zřejmě poměrně předvídatelně obviňována Ukrajina). Jak Nordstream, tak přehrada Kachovka byly nástroji, které Rusko mělo v moci vychýlit jedním nebo druhým směrem. Byly to páky, které Rusko mohlo přepínat z polohy zapnuto na vypnuto a zpět. Zničení těchto nástrojů vlastně zbavuje Rusko kontroly a v obou případech se po nás chce, abychom uvěřili, že Rusko záměrně vyřadilo své vlastní páky.

Cui Bono?

Nakonec, každá analýza by byla neúplná, kdyby si nepoložila základní otázku: kdo má prospěch ze zničení přehrady? Zde se to poněkud komplikuje, a to především proto, že existuje mnoho vzájemně se křížících zájmů. Vyjmenujme si některé z nich.

Za prvé, záplavy neúměrně postihují ruskou stranu řeky. To bylo poměrně důkladně zjištěno. Východní břeh řeky je nižší, a proto je více postižen povodněmi. Věděli jsme to z akademického hlediska a nyní satelitní snímky potvrzují, že je to skutečně východní břeh, který byl nejvíce postižen záplavami.

To mělo za následek vyplavení připravené ruské obrany, včetně minových polí, a vynutilo si stažení ze záplavové zóny, přičemž se objevilo mnoho snímků ruských vojáků stojících po pás ve vodě.

Zadruhé, účinky horního toku se neúměrně dotýkají i Ruska. Nezapomeňte, že důsledky protržení přehrady se netýkají jen zaplavení dolního toku, ale také vypuštění přehrady, a to je pro Rusko obzvláště špatné. Za prvé, z dlouhodobého hlediska to ohrožuje průtok vody Krymským průplavem, což podkopává klíčový ruský válečný cíl. Jednou z hlavních motivací Ruska pro zahájení této války bylo právě zajištění Krymského kanálu, který Ukrajina přehradila, aby odřízla poloostrov od dodávek vody. Jakákoli analýza tohoto problému musí vzít na vědomí, že pokud věříte, že Rusko vyhodilo přehradu do povětří, v podstatě tím říkáte, že dobrovolně zmařilo jeden ze svých hlavních válečných cílů.

Nejde však jen o Krymský kanál – existuje také řada zavlažovacích kanálů, které zajišťují zemědělství ve východobřežních Chersonské a Záporožské oblasti – oblastech, které Rusko anektovalo a které jsou pevně pod ruskou kontrolou.

Jediný způsob, jak to všechno obrátit (a někteří lidé, jako například Peter Zeihan, se to tak snaží obrátit), že je to v ruském zájmu, je tvrdit, že Rusko očekává ztrátu kontroly nad celým tímto územím (včetně Krymu) a v očekávání porážky se chystá spálit zemi. Ale abyste tomu uvěřili, musíte věřit, že Rusko válku těžce prohrává a je na pokraji totální porážky, a pokud tomu věříte, nemám vám co říct, jen vás odkázat na tento odkaz.

Zatřetí je třeba si uvědomit, jaké dopady to bude mít na případnou obojživelnou operaci. V krátkodobém horizontu to samozřejmě promění dolní tok Dněpru v nebezpečné bahno, a jakmile voda opadne, zůstane po ní spousta nepořádku a bahna, které na několik týdnů velmi ztíží přechod řeky. Z dlouhodobého hlediska však může být překročení řeky ve skutečnosti snazší – a zde chci uvést něco, co považuji za zásadní.

Dokud mělo Rusko kontrolu nad přehradou Kachovka, mělo moc vyvolat záplavy po proudu podle své vůle. Optimální čas k tomu by byl v době, kdy by se Ukrajina pokoušela o obojživelný útok z Chersonu. Pokud byste během takového útoku vytvořili záplavy, zkomplikovali byste přechod a vyplavili byste ukrajinská předmostí. Je zřejmé, že Rusko nyní ztratilo schopnost toto provést.

Již víme, že Rusko chápe, jak a proč manipulovat s vodní hladinou ve svůj prospěch. Začátkem tohoto roku skutečně udržovalo hladinu přehrady Kachovka extrémně nízko, nejspíše proto, aby minimalizovalo hrozbu protržení přehrady Ukrajinou (čehož se Surovikin zřejmě dost obával). V posledních týdnech však zavřeli vrata a přehradu naplnili až po vrchol.

Proč by to dělali? Zdá se pravděpodobné, že Rusko by chtělo zadržet vodu, aby mohlo vyvolat příval vody (ne zničením přehrady, ale otevřením vrat) a narušit tak jakýkoli ukrajinský pokus o překročení řeky. Opět, přitažlivost přehrady pro Rusko spočívá v tom, že je to páka, kterou lze přiškrcovat a spouštět podle situace. Protržení hráze je však o tento nástroj připraví.

To nás přivádí k následnému bodu, který spočívá v tom, že prolomení hráze má pro Ukrajinu dvě hlavní výhody. Nejenže vyplavuje ruskou obranu a neúměrně narušuje ruskou stranu řeky, ale Rusko nyní ztratilo možnost vytvořit později ve vhodnou chvíli povodeň.

Kdybych měl odhadnout, co se s přehradou stalo, bylo by to následující:

Domnívám se, že Rusko zadržovalo vodu, aby si udrželo sílu pro vytvoření záplav v případě ukrajinského obojživelného útoku přes dolní tok Dněpru. Ukrajina se pokusila tento nástroj zneškodnit omezeným protržením hráze (takovým, jaké nacvičovala loni v prosinci), ale porucha hráze kaskádovitě přesáhla jejich záměr kvůli tomu, že A) hladina přehrady byla extrémně vysoká, čímž došlo k nadměrnému zatížení konstrukce, a B) předchozímu poškození konstrukce předchozím ukrajinským ostřelováním a raketovými útoky. Snímky přehrady skutečně naznačují, že došlo k jejímu postupnému selhání, přičemž před metastázami kolapsu došlo k úniku vody z jednoho rozpětí.

Myšlence, že Rusko zničilo přehradu, se mi zdá velmi těžko uvěřitelná, a to z následujících důvodů (shrnutí):

1. Záplavy neúměrně zasáhly ruskou stranu řeky a zničily ruské pozice.
2. Ztráta přehrady vážně poškozuje klíčové ruské zájmy, včetně přístupu k vodě na Krymu a zemědělství ve stepi.
3. Přehrada, přestože byla neporušená, byla nástrojem, který Rusko využívalo k volné manipulaci s vodní hladinou.
4. Ze dvou znesvářených stran pouze Ukrajina otevřeně střílela na přehradu a hovořila o jejím protržení.

Můžeme se ovšem dozvědět, že došlo k nějakému náhodnému selhání, které může být způsobeno přetahováním vody mezi Ruskem a Ukrajinou, které se snaží vyrovnat průtok řeky. Ale ve válečné situaci, kdy je zničen významný infrastrukturní objekt, je nanejvýš racionální předpokládat úmyslné zničení, a v této situaci je vzhledem k nákladům na kritickou ruskou infrastrukturu a ztrátě cenného nástroje pro regulaci řeky velmi obtížné uvěřit, že by Rusko vyhodilo do povětří vlastní přehradu.

Nakonec možná váš úsudek v této věci jednoduše odráží vaše širší přesvědčení o tom, kdo vyhrává válku. Prolomení přehrady je koneckonců spíše zoufalý krok – takže možná je třeba si položit otázku: kdo je podle vás zoufalejší? Kdo je zde přitlačen ke zdi – Rusko, nebo Ukrajina?

Nebo zdědí zemi bobři?

Opakuji netuším, kdo je Big Serge, natož abych snad měl nějaké povědomí o motivech, proč píše a speciálně tímhle problémem se zabývá. Nicméně troufnu si sebevědomě konstatovat, že snad poznám dobrou analytickou práci, když na ni narazím. A tenhle artikl Big Serge mi přesně tak vychází. Navíc mi přijde, že prost propagandy nebo stranického pohledu. Na rozdíl od blábolů v českém mainstreamu. Proto ho dávám dnes na Kosu.

***

Autopr: Petr Vlk, zdroj: Kosa zostra