Riley Waggaman: Vše, co jste nechtěli vědět o Rusku

Americký spisovatel a novinář Riley Waggaman žil a publikoval v Rusku téměř deset let, než se rozhodl opustit ruský mainstream a začít působit jako nezávislý zpravodaj, který přináší cenné informace o ruské politice. O tom, jak vypadá současná ruská mediální a politická scéna a jak se běžným Rusům žije, jsme si povídali v našem rozhovoru.

Riley, v jednom ze svých dřívějších článků jsi vysvětloval, jak ses dostal k publikování na Substacku. Pokud tomu dobře rozumím, odešel jsi z ruských mainstreamových novin v době Covidu, protože v nich byla uplatňována cenzura?

Pracoval jsem téměř čtyři roky jako “starší redaktor” (titul byl více méně čestný, byl jsem v podstatě jen spisovatel) na RT.com, “Russia Today”, což je anglicky psané ruské státní médium.

RT měla během covidu velmi zajímavou redakční politiku: směli jste kritizovat západní vlády za jejich totalitní opatření v oblasti “veřejného zdraví”, jako jsou lockdowny a očkovací průkazy. Dokonce jste směli poukazovat na to, že západní vakcíny COVID od společností Pfizer, Moderna a AstraZeneca jsou zapleteny do různých skandálů a jsou spojovány se závažnými vedlejšími účinky.

Ale je zajímavé, že stejný druh novinářské kontroly a kritického myšlení vždy chyběl, když RT informovala o reakci Moskvy na covid, která vycházela z “doporučení” WHO, a byla tedy téměř totožná s reakcí Západu.

A samozřejmě bylo naprosto zakázáno jakkoliv nuancované zpravodajství o ruské vakcíně Sputnik V, přestože tento genetický lék byl téměř identický s vakcínou společnosti AstraZeneca.

Ve skutečnosti ruská vláda začala spolupracovat se společností AstraZeneca na vývoji vakcíny COVID několik týdnů před oznámením Sputniku V. Velmi zvláštní shoda okolností.

Když moskevský starosta Sergej Sobjanin v červnu 2021 oznámil první “oficiální” nařízení o povinném očkování v zemi (ve skutečnosti už byli tou dobou státní zaměstnanci a příslušníci armády k očkování nuceni), obrátil jsem se na redaktory RT a navrhl jim úvodník s poukazem na zjevné etické problémy takové politiky.

RT již dříve publikovala úvodníky kritizující stejný druh “zdravotních” opatření na Západě, takže jsem neviděl důvod, proč by nemohla hájit práva ruského lidu (který mimochodem RT financuje ze svých daní).

Abych to zkrátil, RT tento úvodník nikdy nezveřejnila a ani mi nedovolila jej přepracovat tak, aby byl více “RT-friendly”. Jednoduše s ním odmítli mít cokoli společného.

V té době jsem žil v Moskvě. Na vlastní oči jsem viděl, co tato šílená politika způsobuje. Měl bych zmínit, že město také zavedlo “očkovací průkazy” s QR kódem pro restaurace a bary, i když byly brzy zrušeny poté, co Moskvané tuto politiku bojkotovali. Očkovací průkazy nakonec nijak nepřispěly k ochraně “veřejného zdraví”, ale vedly k masovému zničení malých a středních podniků ve městě.

Po této zkušenosti jsem v žádném případě nemohl zůstat v RT. Tak jsem odešel. Nicméně upozorňuji, že si myslím, že v této organizaci pracuje mnoho talentovaných a přemýšlivých lidí. Totéž bohužel nemohu říci o vedení RT, včetně Margarity Simonyanové, šéfredaktorky RT, která označila ruské aktivisty, kteří se postavili proti povinnému očkování COVID, za “nepřátele lidu”. (Toto slovní spojení má v Rusku velmi vážný význam. Používalo se během “likvidací” a “čistek” za Stalina ve 30. letech 20. století.) Osobně bych pro takovou zrůdu raději nepracoval.

V současné době žiješ v Tbilisi v Gruzii. Proč jsi odešel z Moskvy a vracíš se tam občas?

Není to vzrušující příběh. Vypršelo mi ruské vízum. V minulosti jsem si najímal agenturu, která mi pomohla vízum prodloužit. Tentokrát jsem se z důvodů, které zůstanou navždy záhadou, rozhodl, že si vše zařídím sám.

Při žádosti o prodloužení víza musíte opustit Rusko. Měl jsem v Tbilisi kamaráda, a tak jsem si myslel, že Gruzie bude pro získání víza dobrá volba. Jak se ukázalo, nebyla to dobrá volba, a to z důvodů, které nejsou příliš důležité. Takže místo toho, abych se snažil dostat zpátky do Ruska, zařídil jsem, aby za mnou do Tbilisi přijel můj malý syn (který má ruské občanství).

Byl tu se mnou asi půl roku a teprve nedávno se vrátil do Ruska, aby strávil nějaký čas s ruskou stranou své rodiny. Pravděpodobně na podzim zkusím požádat o vízum přes agenturu – ne však v Gruzii! – a vrátím se do Ruska.

Jaká je současná situace v Rusku z hlediska svobody slova? Existuje nějaký autentický ruský disent (myšleno nesponzorovaný CIA apod.) a dají se najít nějaké objektivní webové stránky nebo profily, které by stálo za to sledovat?

Ekosystém ruskojazyčných médií je velmi rozmanitý a myslím, že mnoho lidí na Západě bude překvapeno, až se dozví, že vlastenecká ruská média jsou k ruské vládě mnohem kritičtější než téměř cokoli, co najdete v západních “alternativních médiích”.

A potom existuje mnoho a mnoho nezávislých ruských zpravodajských serverů, které sice nevolají přímo po “změně režimu”, ale přesto jsou k ruské vládě velmi kritické.

Ostatně, právě proto jsem napsal krátký úvod do ruských médií, abych “nováčkům” pomohl s počáteční orientací, ale kdybych měl vybrat jen tři média, doporučil bych tato:

nakanune.ru – Nakanune je nezávislá zpravodajská agentura se sídlem v Jekatěrinburgu, která se kloní k levici. Stránky nabízejí vynikající příspěvky a podrobné články o sociálních a ekonomických otázkách v Rusku.

svpressa.ru – Ruský Svobodný tisk, který má také socialistickou/komunistickou redakční linii, ale nabízí vynikající zpravodajství o řadě domácích otázek.

katyusha.org – Na opačném konci politického spektra je Kaťuša, kterou vede jeden z předních ruských konzervativních aktivistů Andrej Cyganov. Přestože je Kaťuša proputinovská, nabízí naprosto sžíravou kritiku ruské vlády. Téměř každý den zveřejňuje články, v nichž obviňuje nejvyšší ruské vládní představitele z vlastizrady.

Opravdu doporučuji, aby si lidé sami prozkoumali různá ruskojazyčná média. Ještě provokativnější a rozmanitější jsou komentáře na Telegramu a LiveJournalu, kde se schází mnoho Rusů, aby diskutovali o aktuálním dění ve své zemi.

Probíhají v Rusku nějaké politické procesy? Zaznamenala jsem pouze případ Vadima Čeldijeva, který byl odsouzen na deset let za protesty proti lockdownům, údajné napadení policisty a extremismus.

Případ Čeldijeva je určitě jedním z nejznámějších, ale podobných bylo mnoho a samozřejmě jsou nyní lidé (včetně běžných občanů) stíháni za “diskreditaci ruských ozbrojených sil” a podobně.

V Petrohradě byl zatčen významný restauratér Alexandr Konovalov, který vedl bojkot proti povinným očkovacím průkazům. Pokud nezpůsobíte příliš mnoho problémů, je obvykle možné pravidla v Rusku obejít. Pokud se ale začnete organizovat proti vládě, půjdou po vás.

Konovalov byl zatčen v lednu 2022 a ve vězení seděl celý rok, do konce letošního ledna. A to byla jen “vyšetřovací vazba” – jeho případ se ještě ani nedostal k soudu!

Mimochodem: Přestože v Rusku bylo prakticky od všech covid omezení upuštěno, Petrohrad nedávno oznámil, že prodlužuje zákaz veřejných shromáždění a mítinků (bez zvláštního souhlasu vlády). Důvod? Aby se zastavilo šíření covidu! Stejná politika “veřejného zdraví” stále platí i v Moskvě.

Jak si v současné době stojí ruská parlamentní opozice? Najdeme v ní nějaké autentické vlastenecké osobnosti nebo strany s potenciálem do budoucna?

V ruské Státní dumě žádná skutečná opozice není. Místo toho máme “systémovou opozici”, která občas zpochybní stálou vládnoucí stranu (Jednotné Rusko), ale nikdy ve skutečnosti nezpochybní legitimitu této strany.

Situace se bohužel jen zhoršila. V roce 2021 se komunistická strana (KPRF) poměrně hlasitě postavila proti očkovacím průkazům (Jednotné Rusko samozřejmě vyjádřilo těmto nechutným digitálním “zdravotním” průkazům jednomyslnou podporu).

“Už nebudeme předstírat, že v této zemi existuje opozice,” řekli.
Musím říci, že mi tato upřímnost připadá osvěžující.

Nyní, po “speciální vojenské operaci”, se již netoleruje ani mírná kritika státní politiky. Například letos v březnu jeden z vysoce postavených zákonodárců Jednotného Ruska vesele prohlásil, že “po zahájení speciální operace došlo ke konsolidaci všech politických sil ve Státní dumě”.

Tedy, abychom to přeložili z normálního jazyka: “Už nebudeme předstírat, že v této zemi existuje opozice”. Musím říci, že mi tato upřímnost připadá osvěžující.

Měl bych zmínit, že nespokojenost s trajektorií války na Ukrajině přiměla zastánce radikální linie v Rusku, aby začali organizovat vlastní politické organizace. Například Igor Strelkov – bývalý agent FSB a původní velitel donbaských “povstalců” – založil skupinu nazvanou Klub rozhněvaných vlastenců.

Skupina se stala magnetem pro ruské aktivisty z celého politického spektra, kteří věří, že Moskva vede Rusko cestou naprosté zkázy (Strelkov je pravicový, křesťanský pravoslavný monarchista, ale jeho klub přilákal i prominentní levicové marxisty).

Aby však bylo jasno: Tato skupina není “protiválečná” (i když opakovaně poukazovala na to, že Moskva nemá jasnou vizi toho, čeho se snaží na Ukrajině dosáhnout). Naopak se domnívají, že Rusko se musí plně mobilizovat, aby se vyhnulo vojenské katastrofě.

Jinými slovy, jsou zastánci neomluvitelné eskalace. Je ironií, že právě toho se Kreml obává nejvíce (ačkoli jsem si jist, že to v západním mainstreamovém tisku neříkají).

To vše se děje v době, kdy se Putin chystá kandidovat v dalších “volbách” v příštím roce, tedy v roce 2024. Hodně se spekuluje (dokonce i uvnitř Ruska) o tom, zda bude skutečně sloužit další funkční období. Nemám tušení, jak to dopadne. Ale věci rozhodně začínají být zajímavé.

Jak běžní Rusové vnímají postupující digitalizaci? Zaznamenala jsem, že například někteří odborníci se ostře vyslovili proti centrální databázi biometrických údajů. CBDC rubl také není zrovna populární, a to ani v některých provládních médiích, že?

Průměrný Rus pravděpodobně nevěnuje digitalizaci ani digitálnímu rublu pozornost – stejně jako jsem si jist, že průměrný Američan, Brazilec nebo Čech si neuvědomuje skutečné nebezpečí toho, co přichází.

Tuto politiku však (prakticky denně) napadají někteří z nejvýznamnějších ruských aktivistů a politických komentátorů. Dokonce i někteří zákonodárci varují před nebezpečím digitalizace a způsoby, jakými by CBDC mohlo být zneužito.

„I ve vládou financovaných médiích jsou CBDC napadány překvapivě přímočaře.“

A ano, správně poukazujete na to, že i ve vládou financovaných médiích jsou CBDC napadány překvapivě přímočaře. Například v ruskojazyčné verzi Strategic Culture Foundation (což je ruskou vládou financovaná info-operace vydávaná v různých jazycích) se v lednu objevil neuvěřitelný článek, který CBDC popisoval jako “nástroj pro sledování života člověka do nejmenších detailů” a varoval, že se tyto centralizované digitální tokeny stanou součástí “elektronického koncentračního tábora”.

Jak daleko je nyní digitální rubl? Byl pilotní provoz již ukončen? Jaký bude nyní další krok?

Ruská centrální banka loni oznámila, že urychlí zavedení digitálního rublu. Protože se však jedná o Rusko, věci samozřejmě nabraly zpoždění. Státní duma stále dokončuje návrh zákona, který by poskytl právní rámec pro používání ruského CBDC. Zákon měl být ratifikován do konce května.

Mezitím se největší ruské banky účastní pilotního programu digitálního rublu. Podle mých informací tyto testy ještě probíhají.

„Ruská centrální banka slibuje, že CBDC nebude zneužita.
Ano, jistě – a ve Vltavě plavou kouzelní delfíni.“

Ruská centrální banka mezitím zahájila kampaň pro styk s veřejností, aby přesvědčila Rusy, že nemají důvod se digitálního rublu obávat. Na svých internetových stránkách dokonce zveřejnila “často kladené otázky” týkající se digitálního rublu, v nichž slibuje, že neexistuje žádná možnost, že by tato výkonná technologie byla někdy zneužita. Ano, jistě – a ve Vltavě plavou kouzelní delfíni.

Jaká byla reakce na zveřejnění počtu hlášených podezření na nežádoucí účinky u vakcíny Sputnik V? Změnilo se něco ve způsobu, jakým média o Sputniku informují? Mají Rusové stále zájem o očkování? Nosí stále masky?

Ruská mainstreamová média zcela mlčí o zdokumentovaných zdravotních rizicích spojených s vakcínou Sputnik V. Již dlouho ale víme (díky podrobným bezpečnostním údajům zveřejněným Argentinou), že vakcína Sputnik V je z hlediska bezpečnosti srovnatelná s vakcínou AstraZeneca. To by nemělo být překvapivé, vzhledem k tomu, že tvůrce Sputniku V Alexander Gintsburg přiznal, že tyto dva léky jsou téměř identické.

„V ruských alternativních médiích nenajdete jediný příspěvek, který by Sputnik V obhajoval.“

V ruských alternativních médiích (a zejména na Telegramu) nenajdete jediný příspěvek, který by Sputnik V obhajoval. Všichni vědí, že není ani “bezpečný”, ani “účinný”. Jedinou otázkou je, jak moc škodí.

Masky jsou dávno pryč. Musím zdůraznit, že Rusové se s covidem zcela “rozloučili” už v červnu 2020 – to jen vláda jim i nadále vnucovala šílenou, zdraví ruinující politiku. Od té doby probíhá boj, v němž vláda vymýšlí zbytečná a nebezpečná omezení a lidé se je snaží ignorovat nebo obcházet.

Myslím, že Rusové nikdy neměli zájem o očkování. Kvůli nepřehlednosti je těžké získat spolehlivé údaje o proočkovanosti. Oficiálně bylo plně očkováno něco přes 50 % Rusů. Odhaduji, že nejméně polovina z toho byla provedena otevřeným nátlakem (hrozba “suspendování z práce na dobu neurčitou”, nemáte-li očkovací průkaz).

Velký počet “očkování” byl pravděpodobně zfalšován. Bylo poměrně snadné zaplatit lékaři, aby vám “píchl” injekci (vyhodil lahvičku Sputniku V do koše). Mám mnoho přátel, kteří to udělali.

Přiznám se, že pro mě bylo velmi obtížné pochopit, jak se Rusko vypořádalo s otázkou očkovacích průkazů. Duma sice žádný zákon nepřijala, ale některé regionální parlamenty odhlasovaly, že očkovací průkazy budou povinné, je to tak? Mají některé regiony tuto povinnost prokazovat se očkovacím průkazem platnou i v současné době?

Ano, bylo matoucí, jak Rusko provádělo tuto šílenou politiku (která byla celostátní, ale prováděla se na regionální úrovni). Předpokládám, že to byl záměr.

Tak zaprvé, dovolte mi začít tím, že očkovací průkazy byly na jaře 2022 zcela zrušeny. Stalo se toto: Po volbách do Státní dumy v září 2021 přijal každý region v Rusku nějakou formu povinného očkování a také systém QR kódů. Čekalo se až na dobu po volbách, protože vláda věděla, jak nepopulární tato opatření budou. Do 1. listopadu měl každý region v Rusku zavedeny očkovací průkazy. Na federální úrovni pak Státní duma oznámila, že chce vytvořit “národní” systém očkovacích průkazů.

Existuje populární mýtus, že v této době vedl Putin jakousi stínovou, zákulisní válku s regionálními úřady, aby zastavil vydávání očkovacích průkazů a další protilidská omezení. Je to hezká historka, ale neexistují o tom žádné důkazy. Ve skutečnosti Putin národní systém očkovacích průkazů veřejně podpořil. Dokonce řekl, že považuje za svou povinnost jako prezident takovou iniciativu podpořit.

„Národní systém očkovacích průkazů je pravděpodobně nejnepopulárnější legislativní akt v novodobé historii Ruska.“

Pravdou je, že Putin tento návrh zákona podpořil, přestože se jednalo o pravděpodobně nejnepopulárnější legislativní akt v novodobé historii Ruska. Vlastně byl tak nepopulární, že Státní duma byla nucena od něj upustit. Brzy poté začala válka na Ukrajině a od regionálních QR kódů se v tichosti upustilo.

Jak si stojí ruský venkov, pokud jde o dodržování či prosazování kovidových opatření a digitalizaci? Lze se těmto věcem na ruském venkově vyhnout?

Mnoho menších měst a téměř všechny vesnice poskytly útočiště těm, kteří se snažili uniknout covidové hysterii v době jejího vrcholu v letech 2020-21.

„Nějaké místní covidové chůvy oblepily dětské hřiště výstražnou páskou. Jako by klouzačka byla místem činu!“

Ve městech to bylo samozřejmě hrozné. Předměstí byla snesitelnější, ale stále pod “okupací”. Vzpomínám si, jak v mém městě (asi 20 km od Moskvy) nějaké místní covidové chůvy oblepily dětské hřiště výstražnou páskou. Jako by klouzačka byla místem činu!

Ale čím “hlouběji” v Rusku jste, tím menší je pravděpodobnost, že se s takovou šíleností setkáte. Rozhodně bych řekl, že ruský venkov nabízí velké možnosti těm, kteří chtějí uniknout digitalizaci a biosecurity teroru. Budete ovšem muset být extrémně soběstační. A také získání víza bude bohužel pravděpodobně brzy znamenat nějakou formu invazivní digitalizace.

Ale myslím, že nakonec nejde o to, kde jsme, ale s kým jsme. Před některými věcmi se nedá utéct. Takže je lepší snažit se užívat si života obklopeni lidmi, na kterých nám záleží.

Jak je to v Rusku s bitcoinem? Jaké regulace tam platí?

Bitcoin (a další formy kryptoměn) se staly jedním z nejoblíbenějších způsobů, jak dostat peníze do Ruska poté, co byla většina ruských bank loni odříznuta od systému SWIFT.

P2P kryptoobchody jsou vlastně jedním z mála způsobů, jak někomu v Rusku poslat peníze. V podstatě tedy převádíte bitcoiny nebo stablecoiny někomu v Rusku. Ten pak za vás vloží ekvivalent rublů na ruský bankovní účet.

Člověk by si myslel, že ruská vláda vzhledem k okolnostem přijme kryptoměny. Ale ne. V loňském roce (červenec 2022) Putin podepsal zákon, který zakazuje používání digitálních aktiv jako formy plateb v Rusku. A existují i další omezení pro nákup/prodej/obchodování s kryptoměnami v Rusku.

Záludná otázka: Jaká je současná nálada v Rusku, pokud jde o jeho vztahy s ostatními slovanskými zeměmi? Mají běžní lidé pozitivní vztah například k České republice, navzdory všem snahám vlád nás rozdělit?

Podle mých zkušeností většina Rusů nemá nic proti západním, nebo v případě Čechů, slovanským spoluobčanům. Vlastně každý Rus, kterého znám a který navštívil Českou republiku, o ní říkal jen samé hezké věci.

Určitě víte, že Česko je pro Rusy velmi oblíbenou turistickou destinací a mnoho Rusů (obvykle ze středních a vyšších vrstev) studuje na českých univerzitách. Tedy alespoň dříve tomu tak bylo. Teď už si tím tak jistý nejsem.

Pravdou je, že mnoho Rusů (zejména mladší generace) si zoufale přeje užší integraci se Západem. EU a Severní Ameriku vnímají jako místa příležitostí. Jsou to materialisté jako my ostatní.

„Západ přes všechny své takzvané “hodnoty”, “pokrok” a “pohodlí” postrádá něco zvláštního, co má Rusko… jakýsi zásadový iracionalismus.“

Osobně z toho mám smíšené pocity. Samozřejmě si přeji přátelství mezi všemi lidmi. Ale Západ přes všechny své takzvané “hodnoty”, “pokrok” a “pohodlí” postrádá něco zvláštního, co má Rusko… jakýsi zásadový iracionalismus. Skutečné ocenění podstatných prvků života, které přesahují materiální svět. Vlastně duchovnost. Kdybychom jen dokázali spojit nejlepší aspekty obou těchto světů, mohli bychom společně vytvořit něco skutečně krásného.

Riley Waggaman, americký spisovatel a novinář působící v Moskvě, přispíval dříve pro servery Brownstone Institute, Unlimited Hangout a Geopolitics & Empire a pracoval pro Press TV, Russia Today a Russia Insider. Později se vydal na sólovou dráhu a dnes své texty publikuje na platformě Substack pod pseudonymem Edward Slavsquat. Na Twitteru ho můžete sledovat zde.