Mytománie exeuroposlance Roučka aneb Po sudetsku do pekel

Na snímku příslušník české 5.kolony Libor Rouček přebírá od vedení Sudetoněmeckého Landsmanschaftu Cenu Karla IV

Pan exeuroposlanec, pokládající se za evropského snílka, bájí hotový euromýtus o zlém nacionalismu, který je jediný a universální viník všech trablů Evropy i našeho Česka (správný Hitlerův termín pro Česko byl dokonce “zbytkové Česko anobrž “Rest-Tschechei”, není-liž pravda, nicht Wahr, meine Herren?). Pan exeuroposlanec vyvolává podle mne dojem, jakoby nikdy nic nepochopil a ničemu se nenaučil ani z naší, ani z evropské historie. Pan europoslanec tvrdí, že v dějinách česko-německých vztahů prý nebyl jen nacismus, nebyla jen okupace a vyhnání (kterépak? Vyhnání Čechů nebo Němců alias Sudetoněmců??). Ale byly prý tu i jiné doby, kdy “jsme žili nejen vedle sebe, ale i spolu, a pracovali pro společné dobro”. Hleďme, hleďme!

Tož, kde nám pan exeuroposlanec ukázal jedno jediné období našich dějin, kdy Němci a Češi společně pracovali pro společné dobro?? NIKDE to neukázal. Možná bychom mu mohli připomenout pár kratičkých momentů v naši historii, kdy německá kolonisace od našich panovníků nebo církevníků něčemu civilisačnímu pomohla – například v časech důlního podnikání v době Agricolově, nebo v rozvoji věd za osvíceneckého Salma či Mendela…To je ovšem vše.  Zato máme v našem “stýkání a potýkání” podle otce národa Palackého kopu období naprostého nepřátelství a vražedného protivenství, počínaje vězněním věrozvěsta Metoděje řezenskými biskupy,  Dekretem kutnohorským, upálením  M.J. Husa a Jeronýma, házením českých horníků do šachet Kutné Hory německým patriciátem, vyhánění českých dělníků z pohraničí v 19.století, zabíjení českých demonstrantů v Brně za bojů o české university,  až po sudetské vraždění a vyhánění statisíců Čechů v letech 1938-39, kdy ještě žila I.ČSR a okleštěná nacisovaná  tzv. II. republika podrobená hitlerovskému Německu, jejíž všechny zákony jsou dnes neplatné.

Takže pane Roučku, “klobouk z hlavy a vracet školné”, špatně jste studoval i v tom Rakousku, kde vás údajně učil pan premiér dr. Bruno Kreisky, čímž se na jiných místech chlubíte. Zapomněl jste, že ten pán, rodák z jihomoravského pohraničí, přivedl do rakouské sociální demokracie údajně na 600 tisíc bývalých nacistů, (“coby kající se flagelanty”?) vzato podle údajů blahoslaveného Simona Wiesenthala? To není právě nejlepší vysvědčení skvělého učitele, jehož jste měl podle Vás v Rakousku. A Vaše tvrzení, že “nacionalismus” rozpoltil Evropu a spustil železnou oponu, zatím co skvělí Američané se “sjednocovali”, nemá ani hlavu ani patu v historických reáliích doby. Opak je totiž pravdou.

Proč? Protože pan exeuroposlanec hauzíruje pojmy ve smyslu nové politické nauky o přepisování dějin Evropy.

Vinníkem rozbití Evropy nebyl nacionalismus, nýbrž nejvyšší stupeň šovinismu, krystalizujícího ve fašismus a nacismus. Fašismus v Itálii, v Uhrách, v Rumunsku a ve Španělsku, nacismus v Německu a v baltských státech, později na Ukrajině.

A jen diletant historie může ztotožňovat šovinismus a nacionalismus! Šovinismus vzniklý ve Francii, a dokonale převzatý Německem, a částečně i Británií, je totiž naprosto kvalitativně odlišný od přirozeného nacionalismu, jenž lze právě ztotožnit s patriotismem.

Patriotismus totiž uznává cenu vlastního národa rovnoprávně se ostatními národy, je to forma  humanistického internacionalismu. Je to patriotismus, který v Německu šířil Herder – na rozdíl od vítězného šovinismu Lagarda, Treitschkeho a nakonec Hitlera, Goebbelse a baltského Němce Rosenberga.

Kdežto šovinismus naopak uznává pouze svůj národ za nejvyšší a nejkvalitnější lidskou rasu, je to krystalický rasismus svého druhu, který našel uplatnění v rasové nauce Německa a v jeho Norimberských zákonech o německé krvi a německé cti. V Německu ovšem tento šovinismus měl historické kořeny již od éry Řádu německých rytířů a později éry pruského junkerského militarismu. Tento šovinismus nalezl svůj portrét i v teutonském umění – na hradě Bouzově, kdysi patřícím Řádu Německých rytířů, jsou vystaveny hlavy nepřátel řádu, k nimž patří především hlava Slovana a též Turka…Ve II. a III. německé říši nalezl šovinismus svůj mytologický obraz v areálech bájného vrchu Kyffhäuser a na hradě SS Wewelsburgu…

Takže s teorií “nacionalismu jako vinníka zkázy Evropy” může pan exeuroposlanec –  stejně jako pan Posselt, praporečník sudetoněmectví – kráčet ke všem čertům a do zapomnění skutečných dějin. Pan exeuroposlanec korunuje svou mýtománii o Evropě a nacionalismu poukazem na  evropskou unii, kde prý “můžeme získat několik nových identit – českou, německou i evropskou”. Tuto genialitu by ani mytický Jára da Cimrmann nevymyslil – a to byl přece jeden z českých geniů…

My pozůstalí po obětech nacismu – o kterém náš president Beneš správně pravil, že nikdy nic tak hrůzného v našich dějinách nebylo – nesmíme připustit, aby se ohlupování českého národa a jeho národní paměti vedlo tímto škůdcovským směrem, které vyvolává dojem, jako by bylo opsáno z protektorátního orgánu pro výchovu mladých českých generací, zvaného Kuratorium.

My nepotřebujeme nové inkarnáty různých Emanuelů Moravců, a protektorátních pseudonovinářů, jako byli Lažnovský, Vajtauer, Kožíšek nebo Pelíšek. My nepotřebujeme tyto protektorátní politruky, kteří lhali národu od počátku až do hořkého konce svých zpotvořených kariér. Nepotřebujeme poslance, kteří budou kárat a kázat českému národu své mytománie o soužití s bývalým agresorem, jenž nám nyní nabízí roucho beránčí, roucho smiřování se s údělem lidí bez paměti a bez identity vlastního lidu.

My máme 360 tisíc bojovníku a obětí proti nacismu. 

(A nesnižujte to číslo!)

My máme 350 tisíc vyhnaných z pohraničí a vnitrozemí. 

My máme 750 tisíc otrocky nahnaných na práce v III. reichu. 

My jsme měli židovské, romské, české a slovenské oběti koncentráků a věznic. Jen v Osvětimi jsme měli 70 tisíc židovských, 20 tisíc českých a slovenských, a asi 5 tisíc romských obětí. A to je pouze Osvětim. Kde jsou ty ostatní koncentráky a věznice? A ta čísla jsou ještě neúplná o oběti pochodů smrti a nezvěstných…

A na těchto obětech se lvím podílem podíleli tzv. Sudetoněmci, neboli správně českoslovenští Němci (Sudetoněmci nikdy netvořili ani zvláštní kmenovou, ani národní pospolitost – byl to pouze jen a jen národnostní skupina, jako všichni ostatní v tehdejší ČSR, nemohli tudíž být státním národem, jako to požadoval Henlein, May, Schwabe, Judex a všichni ostatní tzv. Sudetoněmci, zrádci a zločinci vůči I. ČSR. A totéž požadovali i pohrobci Mnichova, nepřátelé presidenta Beneše, jako Jaksch, Logdman von Aue, Neubauer, a další, kteří založili protičeskoslovenský landsmannschaft. A kterému se dnes klaní pátá kolona domácích politiků, včetně pana Roučka.)

Nás nezajímají dekorace, které obdržel pan Vokřál, pan Herman, pan Rouček od Landsmannschaftu. Nás zajímá jejich pozice vůči republice. A dokud se nepolepší, dokud neuznají vinu tzv. Sudetoněmců na utrpení, vyhánění a vraždění našich Čechů, Slováků, a dalších spoluobčanů. komplexně a vnitřně, dokud se reálně nevzdají národů na návrat a na právem konfiskované majetky – což by poškodilo pohraniční i vnitrozemské občany České republiky a což se v případě tzv. protektorátních restitucí někde již stalo! – nelze přistoupit na dialog a usmíření. A to zvláště tehdy, jestliže nám Německo stále dluží miliardy odškodného podle platné Pařížské reparační dohody, kterou nezrušila žádná českoněmecká deklarace.

Proto nelze ani omlouvat vyjádření současného pana presidenta k Herr Posseltovi a k jakýmsi neurčeným “vinám” našeho národa, prohlášeným v Terezíně. Naopak – toto vše odsuzujeme.

Takové je naše stanovisko.

Autor: Jiří Jaroš Nickelli – ČSPB Moravská Třebová, zdroj: České národní listy