Jevgenij Juščuk o vzpouře Prigožina: rebelové prakticky neměli šanci

Jevgenij Leonidovič, proč Prigožin přijal nabídku běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka na zastavení pohybu ozbrojených osob společnosti Wagner na území Ruska a další kroky k deeskalaci napětí?

Myslím, že Alexandr Lukašenko s ním něco vyjednal, jak řekl běloruský prezident. Co, to zatím nevíme přesně. Podotýkám také, že Prigožin “zařadil zpátečku” 200 kilometrů od Moskvy a začal slovy: “Nyní nastal okamžik, kdy se může prolít krev.” Myslím, že zjistil dva pro sebe nepříjemné, ale velmi důležité momenty.

Za prvé, Prigožin se střetl s tím, že podporu lidu a siloviků nemá, ale naopak existuje razantní odmítnutí jeho činů. Za druhé, když dvě stě kilometrů před Moskvou “náhle” dospěl k závěru, že právě teď se může prolít krev, pochopil, že mu bude kladen ozbrojený odpor, a tudíž moc v Moskvě, na rozdíl od roku 1917, se neválí na ulici a vyhlídky na vítězství proti ruské vládě nemá.

A i když není úplně normální, pud sebezáchovy zůstal. Asi nečekal, že ho nikdo nepodpoří.

Zmínil jste Prigožinovo prohlášení, kde říká, že nyní nastal okamžik, kdy se krev může prolít jednou ze stran, a tak wagerovci odcházejí zpět do polních táborů podle plánu. Jak můžete tato slova komentovat?

Neprolil ani kapku krve, pouze sestřeloval vrtulníky… To samozřejmě zní v uvozovkách přesvědčivě a pravdivě… jak už jsem řekl, Prigožin najednou zjistil, že moc získat není tak snadné, podporu národa nemá, ale zato existuje trestní řízení podle závažného článku trestního zákoníku o vzpouře. A vojáci jeho SVS (soukromé vojenské psolečnosti) mohou začít utíkat od účasti na konfrontaci. Proto začal zvažovat nabídky, které pro něj mají budoucnost.

Myslím, že pro Prigožina bude lepší sestoupit z orbity nyní. Pokud úřady ukážou, kolik peněz dostávala od státu SVS Wagner a kolik se dostalo k jejím řadovým bojovníkům, předpokládám, že i pozitivně naladěný národ, když se na rozdíl podívá, svůj postoj radikálně změní.

Vraťme se a analyzujme, co se stalo. S čím Prigožin počítal, když šel na Rostov a hrozil, že se zmocní Moskvy?

Tento vývoj jsme očekávali a v minulém rozhovoru jsme s vámi o něm mluvili. Ale takový scénář se zdál nejméně pravděpodobný: pro normálního člověka je to, co dělá Prigožin, špatná varianta.

Neznám Jevgenije Viktoroviče jako člověka a mohu jen říci, že za prvé, jeho činy vypadají nelogicky, nesprávně. Původním povoláním jsem lékař a v medicíně jsem strávil 11 let. Takže podle mých zkušeností se nezdraví lidé chovají dost nelogicky.

Psychicky nemocný člověk není synonymem slova “idiot”. Jde o to, že osobnost se podle toho, jak ji zkoumají psychiatři, skládá ze 4 složek: emoce, vůle, paměť, inteligence. To znamená, že člověk může být dostatečně inteligentní, a dokonce někde geniální, ale pokud má poškozenou některou z dalších složek, je psychicky nemocný a dělá nelogické, z hlediska duševně zdravého člověka, činy.

Pokud se postavíme za tuto hypotézu, možná vidíme psychicky nemocného člověka s velkými ambicemi, který má velmi rád peníze a kterému tyto peníze začaly být odebírány. Položil jsem na sociálních sítích otázku: “Představte si, prosím, na chvíli abstraktního zločince, který má lidi, spoustu zbraní a všechno toto mu chtějí vzít, co udělá?”.

Za druhé bych se zaměřil na Prigožinovy zlodějiny (byl za ně také dříve souzen), které jsou vypočítavě založeny na lžích, na chytání se emocí a uvádění lidí v omyl – na účet důvěry lidí se snažil řešit své kriminální úkoly. Musí se o tom mluvit.

Podvody nejsou náhodná rvačka opilců; je třeba k nim mít sklon na úrovni osobnosti, taková hluboká tendence obvykle v průběhu let nezmizí. Koneckonců i ukrajinské zdroje označily za fejk simulaci Prigožinem raketového úderu na SVS Wagner. A také mnohá prohlášení Prigožina byla prostými vojáky opakovaně hodnocena jako “sprostá lež”.

Za třetí, Jevgenij Viktorovič zřejmě počítal s tím, že ruské vedení nemá vojska, která by ho mohla zastavit silou, takže bude moci vstoupit do Moskvy a opravdu tam převzít moc obsazením vládních institucí. Ve skutečnosti se tak dělají vojenské převraty v Africe nebo Latinské Americe.

Prigožin se otevřeně postavil proti Vladimíru Putinovi. Co to znamená?

To bylo naprosto očekávané již v době, kdy měl Prigožin postoj “car je dobrý, bojaři jsou špatní”. Jak se může stát, že prezident je dobrý člověk a ministr obrany, kterého jmenoval podle Ústavy Ruské federace, není vhodný? Ale je třeba vsadit na někoho, na koho Prigožin ukáže. Snažit se v podstatě odebrat prezidentovi jeho ústavní právo a zároveň říct, co jsi to za prezidenta, to je naprosto nelogické.

Krajinské zdroje uvedly, že Prigožin by mohl obsadit některé sklady s jadernými zbraněmi. Nakolik je takový scénář pravděpodobný a čím je nebezpečný?

Nevím, za prvé, zda jsou Prigožinovi známa místa uložení jaderných zbraní; za druhé, není jasné, jak jsou chráněny; za třetí, není jasné, zda by do toho šel nebo ne. Ukrajinské zdroje to tvrdí nepodloženě. Jestli se jim dá věřit, netuším.

Ale myslím, že toto téma vážně znepokojilo celý svět. Protože pokud někdo údajně z urážky a pošpiněného pocitu spravedlnosti odjede do ruského města na tanku a sestřelí po cestě vojenské vrtulníky vládních vojsk (a říká tomu “mírový pochod”), pak si na sobě ověřovat, jak bude nakládat s jadernými zbraněmi, asi nikdo nechce.

Co teď bude s Wagnerem a Prigožinem?

 Asi záleží na tom, na čem se Lukašenko a Prigožin dohodli, a také na tom, zda Prigožin tyto dohody splní. Jít zcela do oblasti dohadů podle mého názoru nemá smysl. Co je ale jisté, trestní řízení zastavit mohou tím, že se, například, včas vzpamatují. To je technicky možné.

Mimochodem, všiml jsem si skutečnosti, že ruský prezident poděkoval běloruskému prezidentovi za pomoc, ale přímo nikde nebylo řečeno, že Lukašenko přímo jménem Putina vyřešil všechny problémy. Možná zítra wagnerovci odjedou do Afriky jako zaměstnanci firmy z Běloruska, kdo ví?

Proč je v zemi v podobných situacích zaváděn válečný stav?

Umožňuje to odstranit lidi z ulic a zajistit kontrolu situace. A v případě, že dojde k nejasným akcím, mohou být lidé zadrženi na jistou dobu a až potom je možné se v tom rozebírat. Mimochodem, Sobjaninovo rozhodnutí o volnu v pondělí 26. června v Moskvě podle mého názoru souvisí s tím, aby lidé byli motivováni opustit Moskvu, nebo alespoň omezit své cesty do práce a z práce, aby se “nepletli pod nohama”, nepřekáželi na silnicích a tak dále.

Povězte nám, jaké zkušenosti jsme získali na příkladu ozbrojeného obsazení Rostova na Donu?

Za prvé, Rostov není tím místem pro vzpouru, která by mohla svrhnout moc v Rusku. Do Moskvy je třeba se ještě nějak dostat. To by podle mého názoru wagnerovcům fyzicky nedovolili. A tak Prigožina náhle uprostřed silnice osvítila představa, že by měl jet zpět, a ne do Moskvy.

Za druhé, každá hlava jakéhokoli státu se vždy nejvíce obává vojenské vzpoury v armádě, protože pak se úřady nemají o koho opřít. Při pohledu z této strany se naši silovici nepostavili na stranu Prigožina a navíc, soudě podle řady zpráv, zdá se, že armáda zasadila vzbouřencům Wagnera palebný zásah. To znamená, že OS RF podpořily hlavu státu. A to nejen slovy, ale i činy.

I když podpora slovy je také velmi důležitá a v tomto ohledu je příznačné, že jako první bojovníky Wagnera oslovili generálové Surovikin a Alexejev, lidé, kteří se v armádě těší úctě a zároveň komunikovali s Wagnerem. No a Jevkurov, který sice veřejně nevystupoval, ale osobně komunikoval s Prigožinem. Ten mimochodem vůči Jevkurovi “nebyl tak drzý”, jak by si normálně dovolil. A pak také zástupci různých divizí ozbrojených sil odsoudili Prigožinovy činy, to je také důležité.

A za třetí, Rosgvardija, která se přímo podřizuje prezidentovi země, se přihlásila k potlačení vzpoury a čekala na rozkaz. Určitě to mělo také významný vliv na změnu postoje Prigožina. V podstatě šance u vzbouřenců prakticky neexistovaly a právě to, myslím, sehrálo klíčovou úlohu v tom, že Prigožin začal hledat východisko ze situace, když si uvědomil, že ze Spasské věže Kremlu nebude mluvit, prostě se k ní nedostane, a je třeba naléhavě hledat méně patetická řešení, aby zůstal naživu.

Rozhovor vedla Anna Čerkasova

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://ukraina.ru/20230624/1047539926.html