Jan Schneider: Military intelligence je protimluv

Britský emeritní vojenský zpravodajec John Hughes-Wilson začíná svou knihu „Velké omyly vojenských zpravodajských služeb“ citací bonmotu amerického komika Groucho Marxe:

„Military intelligence is a contradiction in terms.” (Vojenské zpravodajství v sobě obsahuje vnitřní rozpor – což ovšem česky nevyzní tak dobře, jako v angličtině, kde stojí proti sobě „military“ a „intelligence“), píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

V praxi ale platnost tohoto bonmotu potvrdil v přímém přenosu český emeritní vojenský zpravodajec Petr Pavel, v současné době prezident České republiky, když k hrůze mnohých opět promluvil. V rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa řekl doslova:

„Domnívám se, že – stejně jako v případě řady světových konfliktů v minulosti – by v případě trvající války měla být bezpečnostní opatření týkající se ruských občanů přísnější, než je tomu za normálních okolností. Takže všichni Rusové žijící v západních zemích by měli být sledováni mnohem více než v minulosti, protože jsou občany země, která vede agresivní válku. Těch lidí mi asi může být líto, ale zároveň, když se podíváme zpět, když začala druhá světová válka, bylo veškeré japonské obyvatelstvo žijící ve Spojených státech také pod přísným monitorovacím režimem. To je prostě daň za válku.“ Moderátorka: Když říkáte “monitorování”, co přesně tím myslíte? Petr Pavel: „Myslím tím dohled bezpečnostních služeb.“

Jak dodává komentář na “aktualne.cz”, Petra Pavla si za tento úlet „propaganda“ pěkně vychutná, protože USA za druhé světové války preventivně deportovaly více než 100 tisíc amerických Japonců do internačních táborů a vláda ve Washingtonu se za tento čin později oficiálně omluvila a dotčeným nabídla finanční odškodnění.

Jenže to ani nemusí být propaganda – proti této hrůze by se měla zvednout vlna protestů všech, kteří mají zdravý rozum, historickou paměť a aspoň špetku morálky. Přinejmenším už proto, že co věta, to nehoráznost a nesmysl.

Prezident jednak vyzývá k rusofobii, když předpokládá, že i za „normálních okolností“ by měli být ruští občané sledováni jen proto, že jsou ruskými občany. Kolektivní vina jak vyšitá! Kde jsou bojovníci proti nenávisti?!

Ovšem ze zpravodajského i bezpečnostního hlediska to je strašný průjem. On totiž tento vysloužilý vojenský zpravodajec asi ani netuší, kolik ruských občanů žije v západních zemích, jinak by neplácal takové pitomosti. Na to, co doporučuje, by zřejmě nestačily všechny tajné a bezpečnostní a soukromé a detektivní služby celého západního světa, aby zajistily, že se „připíchne“ alespoň jeden „neviditelný“ sledovač za každého ruského občana.

A i kdyby to nějak zvládly, nedělaly by už nic jiného. Vůbec nic. A ruské zpravodajské služby by měly pré. (Pokud ovšem právě toto není skutečnou intencí výroku Petra Pavla – ? To by bylo ale na úplně jiné zamyšlení.)

Další perla. Když začala druhá světová válka, a to bylo v roce 1939, žádní Japonci ve Spojených státech nebyli pod „přísným monitorovacím režimem“ – a nebyli pod ním ani po japonském napadení Pearl Harboru (1941), protože tento eufemismus se na popis docela brutální internace prostě nehodí. A že takovou byla, o tom svědčí americká omluva a odškodnění.

O kontraproduktivitě takovýchto plošných opatření se asi učí až ve vyšších zpravodajských kurzech, které Petr Pavel už nestačil absolvovat, protože se jednoho krásného večera koukl z okna na Národní třídu a ideologicky prozřel.

Horší na tom je jiná věc. Takovou brutální pitomost se Petr Pavel mohl naučit v oněch nižších zpravodajských kurzech, které ještě jako ideologicky pomýlený zaťatý aparátčík absolvoval za minulého režimu. Učilo se tam nepochybně i o tuzemské akci s krycím názvem Norbert, jejímž cílem bylo „zajištění“ (opět ten eufemismus! ve skutečnosti šlo o internaci nebo nucenou pracovní povinnost) osob, které z pohledu tehdejší vládnoucí garnitury v případě zhoršené bezpečnostní situace představovaly ohrožení „vnitřního pořádku a bezpečnosti státu“. Americká internace japonských občanů je operací téhož typu.

Proto lze vyslovit důvodnou obavu, že tento nápad – ať už ho prezidentovi vnukl nějaký zloduch, nebo se na něj rozpomněl sám prezident ze své zpravodajské minulosti – buduje atmosféru, u nás podobnou druhé republice, skupinově nenávistnou, a to zatím cvičně, nejprve proti nějaké vzdálenější entitě.
 
Lze se dále obávat, že projde-li tato nehoráznost bez větších protestů, může se vbrzku začít veřejně uvažovat o novodobých opatřeních v tomto stylu, nyní již proti našim občanům (dezolátům, trollům, disidentům, oportunistům atd.), přesně ve stylu „Akce Norbert“. A to už končí veškerá sranda.

 
Jsem proto přesvědčen, že prezident republiky Petr Pavel by měl neprodleně rezignovat.

***

Jan Schneider, prvnizpravy.cz